Böhmischer Prater, park a výlet do Vídně

 

Výlet do Vídně nebyl původně v plánu, ale když jste na jižní Moravě, nabízí se ta možnost. Mnohokrát jsem jednodenní cestu podnikla, většinou na vánoční trhy před vídeňskou radnicí a pak před zámkem Schönbrunn, ale z našich končin se vždy vyjíždělo ve 4 hodiny ráno. To vstáváte v půl třetí, člověk je nevyspaný a choďte pak celý den po městě (a ještě v zimě). Vyjedete-li z jihu Moravy, dobré dvě-tři hodiny se ušetří. V rakouské metropoli se často setkáte s "českou stopou". Jako první představím Český prátr. Böhmischer Prater se rozkládá na okraji lesa Laaer ve vídeňské městské části Favoriten. Je to malý zábavní park na okraji Vídně.

Název je odvozen od známého a většího Prátru a kdysi dávno se toho ujali Češi. Potřebovali jsme přestávku, ne že bychom tento druh zábavy cíleně vyhledávali. Byli jsme tam ráno, což je příliš brzy, nevadí, že jsme to neviděli v plném ruchu.

Zábavní park vznikl ve druhé polovině 19. století. V té době odcházelo do Rakouska a hlavně do Vídně hodně Čechů.Tehdy se ze závodní restaurace pro stavební dělníky stal výletní hostinec. Postupně vznikala další pohostinská zařízení, jejichž majitelé, stejně jako stavební dělníci a zedníci, byli převážně Češi. Rostoucí počet restaurací začal přitahovat lidi, koupili další atrakce. Vzorem jim tehdy byl mnohem větší vídeňský Prater, který byl stále pro vyšší vrstvy.

Park byl 11. prosince 1944 při bombardování Vídně prakticky zničen a rekonstruován po 2. světové válce.

Vídeň byla kolem roku 1900 druhým největším z měst monarchie, v nichž se mluvilo česky. Češi a Slováci zanechali silnou stopu v historii, ale i v současné Vídni, což dokládá mnoho českých jmen a českých výrazů, které se dodnes ve Vídni běžně užívají.

Mnoho Čechů a Moravanů přicházelo do Vídně za prací nebo za studiem. Češi se usadili hlavně ve vídeňské čtvrti Favoriten u Wienerbergu.

Byl tam i český starosta, jehož sochu jsem náhodou objevila v parku. Byl to JUDr. Ondřej Zelinka, uváděný jako Andreas Zelinka. Byl to doktor práv a politik, který roku 1861 nastoupil do úřadu starosty města Vídeň. V této funkci setrval 7 let do své smrti roku 1868.

Na snímku dole je jeho socha ve Stadtparku ve Vídni:

 Nejdříve fotografie z Českého prátru: 

Takhle ráno, kdy návštěvníci teprve přicházeli, jsme si dali něco mezi svačinou a obědem, prostě co si dát v Rakousku - schnitzel přes celý talíř. Vždyť jsme na výletě a náročný den před námi! 😎

 

 

   

Znak Vídně

Vídeň je zelené město plné zahrad a parků. V samém centru města se rozkládá Městský park (Stadtpark), založený Františkem Josefem I. Tento park se stal po stržení městských hradeb prvním veřejným parkem ve Vídni. Otevřen byl 21. srpna 1862. 

Jsou zde trávníky, vodní plochy, okrasné keře i velké aleje stromů, které chrání park před městským silničním ruchem. Pro návštěvníky zde mají také pítka. Co by to bylo za park, kdyby tam nebyly zajímavé sochy a okrasné fontány. Takže tam "stojí" Franz Schubert, Franz Lehar, Robert Stolz, Anton Bruckner a další sochy. Stadtpark má soch prý nejvíce ze všech parků ve Vídni. Nepočítala jsem sochy, ale chtěla najít tu nejznámější.

Friedrich von Amerling byl rakousko-maďarský portrétista v letech 1835-1880 působící jako dvorní malíř Františka Josefa I.. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších rakouských portrétistů 19. století.

 

Franz Lehár byl rakouský hudební skladatel po matce maďarského, po otci moravského původu, známý hlavně svými operetami, např. Dráteník, Veselá vdova, Země úsměvů.

 

Stadtpark se nachází na Ringstraße. Ringstraße je třída, která díky mnoha reprezentativním budovám patří k nejelegantnějším třídám na světě. V prosinci 1857 císař František Josef I. nařídil strhnout středověké městské opevnění a okázalými stavbami propůjčil Vídni císařský ráz. Vídeňská šlechta si pak podél nového bulváru, oficiálně otevřeného v roce 1865, nechala postavit paláce.

Stadtpark na levém břehu řeky Vídeňky byl navržen jako umělá krajina ve městě. Cestičky se vinou mezi zatravněnými plochami, rybníčky a krásnými výsadbami keřů a pestrobarevných květin.

 

 

Park je rozsáhlý. Rozloha parku je 65 000 metrů čtverečních a nebylo tolik času, abychom vyhledali všechny sochy, i když je tam krásně. Hlavně, že jsem našla sochu, kterou jsem chtěla vidět. 

Pozlacený pomník Johanna Strausse mladšího od Edmunda Hellmera působí jako šperk v parku. Socha byla veřejnosti slavnostně odhalena 26. června 1921 a je orámována mramorovým reliéfem. 

 

Při odhalení zahrála Vídeňská filharmonie valčík Na krásném modrém Dunaji, který složil Johann Strauss mladší.

 

Největší stavbou v parku je Kursalon, postavený v roce 1867 v novorenesančním stylu. Salon byl původně určen výhradně pro lázeňský pavilon. Johann Strauss zde uspořádal svůj první koncert 15. října 1868. V současné době se zde pravidelně konají koncerty a je zde kavárna.

Před Kursalonem jsou z květin vytvořeny funkční hodiny.

 Pokračování