V našich novodobých dějinách se stěžejní události točily kolem osmičkových let. Jedním z nich je:
- 1968 tzv. Pražské jaro a okupace vojsky Varšavské smlouvy
"Srpnové události" - to je pojem. Je to šílené, jak čas letí, v těchto dnech uplynulo už 55 let! Ale zkuste se dnes někoho zeptat, co je "Pražské jaro". Vždy, když se blíží tyto dny, oživí vlnu zájmu a redaktoři různých webů nebo tiskovin "procitnou" a to pak vzniká plno článků "jak to skutečně" bylo. A protože dnes jde o čtivost a získání čtenáře, je třeba přijít s něčím novým, chce to "senzaci", kterou odhalí někdo, kdo se narodil třeba třicet let po ... Nepodceňuji, jen přemýšlím.
Došla jsem k názoru, že pokud je člověk schopen zhodnotit situaci nebo dané události odpovídá věkově, nejlepší je vlastní názor a vzpomínka - bez ohledu na to, co "o tom" říká nějaký politik a někdy i novinář/moderátor. Zvláště u politiků jsme zažili, jak jsou ovlivněni zaměřením své strany, tedy "za koho kopou". Někteří předvedli veletoč, trochu si "kopli" a brzy "změnili dres", druhá nebo třetí strana je přijala. A jede se dál, na svůj první "kopačák" rádi zapomněli. Kolik hlav, tolik názorů. Nevím, jak jinde ve světě, ale u nás to nejednou bylo "kam vítr, tam plášť" a podle toho to vyjádření vypadalo.
Trochu mi to připomíná hru "Na tichou poštu", kterou jsme kdysi hráli na táboře a to je už dávno. Určitě to znáte, na začátku se pošeptalo "kocour" a když to prošlo mnoha hlavami a sluchovou soustavou, vylezlo z toho "koště". 😉 Snažím se vyjádřit to, že za ta dlouhá léta jsem toho o srpnu ´68 přečetla dost a pokusím se stručně připomenout. Také nechci zkopírovat odněkud kus "statě" a vložit sem něco, co vymyslel někdo jiný.
Jaký byl srpen 1968? Pokud si někdo ještě pamatuje, nejdříve vyšlo Poučení z krizového vývoje, které vstup vojsk na naše území obhajovalo a zdůvodňovalo jako "internacionální pomoc" proti kontrarevolučním silám. I když to mnozí pamětníci (prožili něco s tím spojené nebo to pamatují z výkladu své rodiny, okolí) viděli jinak, také pochopili, kdy je doba "převlékání kabátů" a z kritika poměrů se časem vyklubal ten, kdo se "bije" za jediný správný názor. Píši to hlavně pro ty, kteří se narodili dávno po těch srpnových událostech a pak ve škole jim to splynulo např. s Únorem ´48. Takže za těch 55 let jsme od bratrské pomoci došli k okupaci, jak se to začalo nazývat po revoluci ´89. Vidíte, proč mi to připomnělo vzpomínanou "tichou poštu"? A jak se pak v tom má mladý člověk, který chce získat přehled, vyznat? Bezmyšlenkovitě se přebírají názory, když něco z různých zdrojů slyším 30x, přece to musí být pravda! A když to říkal "Vomáčka", tak tomu tak musí být. 😉 Kdo nemá svůj vlastní přehled, může být snadno zmanipulován.
Nevím, jestli třeba doma nebo jinde debatujete s někým o historii. To nemusí být jen "o politice". Já velice často, téměř denně - s partnerem. Ono je to o komunikaci v rodině. Beru to jako důležitou součást našeho vztahu a jsem ráda, že on má zájem. Nebavíme se jen o současných událostech, rozebíráme články z dávné i světové historie a mám radost, že ho to baví a "zajímá". Také jsme teď došli k "srpnu ´68" a víte, co prohlásil na otázku - jak to asi vnímají ti mladí/mladší? (Třeba i redaktoři, kteří mnohé články vytvářejí.) "Vždyť oni to berou jako my Žižku". Jde o globální pohled.
Pro připomenutí fotografie z dobového tisku, které lépe vystihnou tehdejší atmosféru:
Hanko, my jsme zrovna dnes u snídaně probírali náhled na srpnové události očima našich dětí a vnuků. Musíš prožít , pak máš přehled a kolem si mohou povídat a psát jak chtějí,ty víš. Okurková sezóna k tomu,tak to jsou pak žně.
OdpovědětVymazatMarti, je to tak, jak píšeš. Prožité události se více vryjí do paměti než ty sdílené a přečtené. Ale hlavně ten dotyčný musí mít zájem. Ono už to, že letos je tomu 55 let, hraje roli.
VymazatDěkuji a mějte pohodový víkend. ☺
K tomuto tématu se nerada vracím. Prožila jsem tu dobu a tak se nebudu veřejně vyjadřovat. Měj se moc pěkně Hani.
OdpovědětVymazatJari, v pohodě, někdo tyto vzpomínky pravidelně vytahuje na světlo, jiný raději mlčí. Tohle zažil můj přítel, kterému rodiče neřekli spoustu věcí a až mnohem později prozřel.
VymazatMěj pohodové dny, Jaruš. ☺
Jen aby se doba neopakovala, jako že se dejiny opakují skoro oeriodicky, jen s jinými hráči. Současná smlouva s USA o případné pomoci ....
OdpovědětVymazatChápu ty obavy, kdo se v dějinách trochu orientuje, hned ho napadnou určité souvislosti. My to neovlivníme a můžeme jen doufat.
VymazatAť je lépe. ♥
Taky na osmašedesátý vzpomínám. Ale pro naše potomky už je to totéž, jako my jsme brali vzpomínky rodičů na druhou světovou válku. A asi je to dobře.
OdpovědětVymazatVítám vás na blogu. Je to napsáno zcela přesně a výstižně - souhlasím.
VymazatDěkuji a zdravím.
Vzpomínali jsme s manželem,sice jsme se v té době ještě neznali.chodili jsme na střední školy a u nás to bylo docela bouřlivé.Navíc jsme bydleli kousek od kasáren,takže jsme to,co se tam dělo měli téměř na očích.
OdpovědětVymazatObčas chtějí vnoučata,abychom o tom vyprávěli.
Hani,hezký den
V celé republice to bylo bouřlivé, ale rozdílné v mnoha regionech. Kde byla kasárna, tam logicky to bylo rušnější a jsou zážitky, na které se nezapomíná.
VymazatPokud vnoučata mají zájem, je dobré jim vyprávět a ne jen jednou, aby se to vrylo do paměti.
Jituš, také přeji pěkný a klidný den. ☺
Hani, tenhle tvůj článek si musím ještě jednou a v klidu pročíst. Ale jedno vím jistě - připomínat a nezapomenout!
OdpovědětVymazatteď se jasně ukazuje, jak vojska sice odešla, ale ti mocní se tu zabydlují a roztahují dodnes.
Přeji příjemný den. Helena
Helenko, člověk si myslel, že bude stále lépe a lépe a bohužel... Ta nejistota není dobrá a nic nenaděláme.
VymazatMěj se hezky.