Schönbrunn - zámecké zahrady, římské ruiny a Gloriette

 

Zahrady u vídeňského paláce Schönbrunn patří k nejkrásnějším zahradním areálům Evropy. Něco podobného jsem viděla na zámku Versailles, tak mám vlastní srovnání, i když tam je to rozsáhlejší. Po dlouhou dobu byl Schönbrunn letním sídlem Habsburků. Virtuální prohlídka zámku je ZDE. Je tam Velký okruh, ale dá se to upravit. Můžeme tam např. vidět ložnici (Schlafzimmer), kde zemřel Franz Josef: 

... nebo salon císařovny Sissi v rokokovém stylu:

  

Rozloha parku se uvádí 186 hektarů, což není možné během jedné návštěvy projít. Do parku je vstup zdarma, ale do některých částí se platí. Uvidíte tam působivé kašny, sochy, památníky, stromy a krásné květiny. Zámecký park je upraven ve francouzském stylu. 

Autorem technických projektů tehdy byl francouzský inženýr Jean Trehet (asi 1654–1723), který tu vybudoval systém nádrží a kanálů, aby všechny ty fontány správně fungovaly. V původním parku byly  dlouhé a rovné cesty s průhledy, později byly nahrazeny četnými živými ploty, které jednotlivé části zahrady rozčlenily do zajímavých menších zákoutí. Pověstný schönbrunnský pramen chce asi vidět každý návštěvník, je to ta "Krásná studánka", která dala název i zámku. Pramen byl v roce 1771 obestavěn novou grottou, jejíž návrh vytvořil Isidore Canevale (1730–86). 

Postupně se tu objevila řada soch, některé ještě představím. Zajímavou stavbou v parku je přes 35 metrů vysoký obelisk s grottami z roku 1777. 

Obelisk je pokryt hieroglyfy, ale "nápis" je vymyšlen, protože Jean-François Champollion  rozluštil hieroglyfy na základě Rosettské desky až r. 1822.

Rostliny, které byly v průběhu desetiletí do Vídně přiváženy především výzkumnými expedicemi (ze subtropů a tropů Nového světa, z jižní Afriky či Maskarén), byly původně pěstovány v Schönbrunnu. Část z nich pak byla umístěna v zahradě vídeňského zámku Belvedere nebo  u paláce v Hofburgu.

Palmenhaus (Palmový skleník) stojí v schönbrunnské Holandské zahradě, byl vybudován v letech 1880–82. Jeho projekt vytvořil architekt Franz Xaver Segenschmid, délka skleníku je 114 metrů, výška 25 metrů a je rozdělen do tří části, které se liší udržovanou teplotou i vzdušnou vlhkostí.

Přes park se dostanete do známé vídeňské Tiergarten, nejstarší a zároveň velmi moderní zoologické zahrady. 

Pokud by na vás chození v zámeckém parku bylo příliš, můžete využít speciální vláček, který parkem projíždí. Má v parku devět zastávek a trvá zhruba hodinu, než je projede. Na trase jsou celý den dva vozy, jezdí nepřetržitě pořád dokola od 10 do 18 hodin. Lístky se kupují ve vláčku. Jízdenka je celodenní a můžete vystupovat a nastupovat jak je libo. Tištěný průvodce uvádí, že na Gloriette je to od zámku asi 25 minut chůze, já k tomu říkám "haha". Možná s "klapkami na očích", když uvážíte, že procházíte kolem krásných soch (a těch tam tedy je), fontán a květinové výzdoby, vše je velké, i ty fontány a člověk si to chce nejen prohlédnout, ale vyfotit, pak je ta cesta určitě delší, tak já říkám dobrou hodinu. My jsme toho chtěli stihnout více. Fotky sestavím do takového okruhu od zámku na Gloriette a zpět.

Mezi zámkem a Gloriettem, je v úpatí svahu snad nejkrásnější kašna, kterou můžete ve Vídni spatřit. Je to Neptunova fontána - Neptunbrunnen. 

 

 

Založena je nad hlubokou studní, jejíž výkop trval na konci 18. století 4 roky. Sousoší je z mramoru a jeho výstavba byla zahájena v roce 1776, dokončena byla krátce před smrtí Marie Terezie v roce 1780. Její návrh pochází od stavitele Johanna Ferdinanda Hetzendorfa von Hohenberga (1732–1816), sousoší vytvořila dílna Johanna Wilhelma Beyera. Ústřední postavou je Neptun s trojzubcem. Mořská bohyně Thetis prosí o ochranu syna Achilla, který se připletl k dobývání Tróje. Fontána má obrovské rozměry. Nejdříve si ji prohlížíte zdola, pak můžete pokračovat bočním chodníkem a dostanete se za hlavní sochu. Tam můžete fotit zajímavé pohledy na Schönbrunn. Prostě, krásné místo, které nelze jen tak minout.

 

V parku na kopci je Glorietta – vítězný oblouk, postavený na počest vítězství Habsburků nad Prusy v bitvě u Kolína v roce 1757. Nedivím se, zvítězit nad Prusy, to bylo něco!

 

Nápis: „JOSEPHO II. AUGUSTO ET MARIA THERESIA IMPERANTIB. MDCCLXXV“ (Postavena za vlády císaře Josefa II. a císařovny Marie Terezie v roce 1775). Už tehdy lidé dokázali ocenit krásný výhled, a tak byla zřízena dvacet metrů vysoká terasa - přístupná je pouze po točitých schodech. Na fotografii je vidět kavárna na Gloriette, můžete kliknout ZDE. Je zde i recept na moučník - Sisi Marzipanguglhupf . Recept je v němčině, ale pro znalce to nebude problém přeložit. A upéct - to už vůbec není problém.

 

 

 

Kromě samostatně stojících soch je tam i několik rozsáhlejších staveb, např. pseudoantická zřícenina - tzv. římské ruiny.  Mají vyjadřovat svérázné symbolické varování před pýchou a pádem velkých vládců světa.

 

Pokračování