Paličkovaný prostorový betlém - to je něco!

 

 

Na výstavách betlémů mě fascinuje i to, jak lidi baví ty betlémy vytvářet. Nejsou to jen staré historické "kousky", ale právě na výstavách člověk vidí, že lidé je tvoří pořád i v současnosti. Jen toho času, kolik tvůrce musí zhotovení betlému obětovat! A zanedbatelný není ani spotřebovaný materiál a v dnešních bytech i místo, které celý ten dlouhý proces vytváření betlému zabere. 

Jesličky patří k tradičním symbolům Vánoc. V Česku se staví zhruba od roku 1562. Tento zvyk je spojován s příchodem jezuitského řádu do Čech. Byli to právě jezuité, kdo postavili první jesličky v Praze. Tím, že figury byly trojrozměrné, měly vzbudit v divácích pocit, že jsou účastníky děje. Příběh zázraku svaté noci byl mezi lidmi velmi oblíbený, protože skutečnost, že se Ježíš narodil ve chlévě a strádal zimou jako běžní smrtelníci, mu dávala silný emocionální podtext.

Císařův zákaz

Velké rozšíření betlémů do domácího prostředí přineslo 18. století. Pokud byste spojovali "zakazování betlémů" s komunisty, tak vězte, že už v roce 1782 vyšlo nařízení císaře Josefa II. (syn Marie Terezie), kterým zakazoval vystavování betlémů v kostelích, protože tento způsob připomenutí narození Páně byl podle názoru císaře „církve nedůstojný a přímo dětinský". Mnoho krásných velkých betlémů bylo poté bohužel nenávratně zničeno.

Dalším důsledkem ale bylo, že prostý lid – sedláci, řemeslníci či měšťané, kteří byli na betlémy zvyklí, si je přestěhovali v menším měřítku do svých příbytků. Zákaz způsobil i sociální problém pro tvůrce velkých kostelních betlémů, kteří aby se uživili, začali tvořit malé kopie velkých betlémů.

Chudí lidé samozřejmě hledali způsoby, jak k jesličkám přijít co nejlevněji. Ti zruční si je dokázali vyřezat nebo namalovat sami, ostatní dávali možnost výdělku truhlářům, vyučeným malířům či studentům, kteří jim jesličky vyrobili. Nejlevnějším způsobem, jak si betlém opatřit, bylo zakoupit papírové tištěné archy, které byly vydávány díky rozvíjejícímu se knihtisku.

V Česku jsou nejstarší zachované černobílé archy jesliček z přelomu 18. a 19. století, od firmy Balzer v Praze. Uložené jsou dnes v grafické sbírce Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Zákaz vystavování betlémů na veřejných místech byl po smrti císaře postupně zapomenut a přibližně od roku 1825 se jesličky opět postupně vrátily do kostelů a na další veřejná místa. V domácnostech lidí však již natrvalo zůstaly také.

Existují i knihy o betlémech a jejich tvůrcích. Velmi zajímavým průvodcem po nejkrásnějších betlémech České republiky je kniha Putování za betlémy autorů Milana Zábranského a Jana Roda (nakladatelství Grada), ze které jsem čerpala.

 

Na krásném papíře najdete jednak pěkné fotografie a zároveň zajímavé povídání o historii betlémářství, především o jednotlivých nejcennějších betlémech v Česku. Já dnes představím paličkovaný prostorový betlém Lenky a Jana Urbánkových z Fulneku. Kdo někdy zkoušel paličkovat, ten ví, co je to za "práci". 👍 Fotila jsem na výstavě betlémů v Havířově. 

 

A tak vypadá Kaple sv. Rocha a Šebestiána ve skutečnosti. Svatý Roch z Montpellieru (+1327) je francouzský katolický světec, uctívaný jako patron proti moru. Již v 15. století se sv. Roch těšil velké oblibě a byly mu, podobně jako svatému Šebestiánovi, adresovány přímluvy za uzdravení nemocných při morových epidemiích.