Vracíte se rádi do oblíbených míst, protože se tam cítíte jako na výletě? Naše oblíbené místo je ve vápencové oblasti a tam místy máte pocit, že je to podobné jako v horách ve Středomoří. 😎 Navštívíme Štramberk a tam není jen Trúba. Ten známý pohled od jeskyně Šipky vždy pohladí po duši, Štramberku se přezdívá "Moravský betlém" právě pro tu malebnost.
Fotka z muzea ukazuje Trúbu v minulosti:
"Kraj náš byl ve 12. a 13. století delší dobu hranicí mezi říší českou a
polskou a byl proto více než kterákoliv jiná část Moravy a Slezska
vystaven nepřátelským vpádům a pustošením. Pro osobní a majetkovou
bezpečnost obyvatelstva bylo v našem území vystavěno poměrně mnoho
tvrzí."
Nad štramberskú Trúbu
kafky zakrúžily,
nědaleke hory už sa potemnily.
hory potemnily, búřka idě hrozna,
šak štramberska Trúba
ta ju brze pozna…
Tady v kraji byl Štramberk vždy spojován nejen s Trúbou, s ušima, ale taky s těžbou vápence. Štramberský vápenec to byl pojem, právě on je ve Štramberku dokladem toho, že toto území leželo kdysi na mořském dně. Opravdu, Štramberský kras vznikl v období jury (druhohory), což je přibližně před 145 až 201 miliony let. To je období, v němž se někde proháněli dinosaři, však i p. Burian je maloval a film Jurský park viděli jistě všichni. Světlešedý až bílý štramberský vápenec je světově známý jurskými
zkamenělinami mořských živočichů. Kdysi prý se velké kameny roztloukaly a z nich se vypreparovávaly zkameněliny, některé jsou v místním muzeu. Štramberský vápenec se používal při výrobě
železa, dával se spolu s rudou do vysokých pecí, sloužil k pálení vápna a také se používá při odsíření tepelných elektráren.
Když zajdete do bývalého lomu - do Kamenárky, chvílemi máte pocit, jako kdybyste se ocitli ve Středomoří. Vidíte světlé vápencové skály,
teplomilné rostliny a máte-li štěstí, i nějaký živočich se mihne. Připomenu aspoň jasoně červenookého, to je tady motýl velmi vzácný.
Kamenárka jsou vlastně lomy dva – Horní a Dolní. Z té Dolní postupně
vzniká botanická zahrada. Horní zůstává zachována v takovém stavu, v
jakém ji opustili před zhruba sto lety těžaři. V Kamenárce se začal vápenec lámat již ve středověku.
Vápno se z něj pálívalo v polních pecích přímo na místě těžby. V
polovině 19. století byla vybudována kolejnicová dráha, po níž se
vytěžený vápenec samospádem dopravoval do pecí v místě dnešního
štramberského nádraží. Těžba vápence v Kamenárce začala upadat po
zahájení těžby vápence na svazích vrchu Kotouče bratry Guttmannovými v
roce 1880 a napojení Štramberka na železnici do Studénky o rok později.
Jedná se o starý lom na vápenec, ve kterém se těžilo již od středověku. Těžba byla ukončena okolo roku 1880.
Kamenáři vždy v předvečer slavnosti sv. Jana Křtitele šli ke kapličce,
kde se pomodlili. Na Trúbě se střílelo z moždířů a za zvuků muziky se
šlo s praporem kamenářů do kostela. Po bohoslužbě dostal každý lístky na
devět piv a dva guláše, které si mohli vyzvednout v kterékoli
štramberské hospůdce. Po válce se již nepodařilo putování ke
kapličce na Kotouči obnovit a navíc byla v roce 1972 vyhozena do
povětří.
Kamenáři byli dělníci v lomu, kteří těžili vápenec. Úcta štramberských kamenářů ke sv. Janu Křtiteli, patronu kameníků a
podobných profesí, sahá podle muzejních dokladů do 80. let 19. století. Tehdy se dělníci
scházeli před zahájením směny v dřevěné závodní boudě ke společné
modlitbě růžence. Úcta ke svatým a lidová zbožnost zdejšího obyvatelstva
přivedla místního faráře k myšlence svěřit štramberské kamenáře pod
ochranu sv. Jana Křtitele. I samotná hora Kotouč s několika jeskyněmi
vytvářela obraz krajiny, podobné té, kde sv. Jan Křtitel pobýval.
Od
doby, kdy přijali štramberští kamenáři sv. Jana Křtitele za svého
patrona, se stal nový svatojánský svátek velkou slavností, kterou
podporovalo vedení závodu, firma bratří Gutmannů.
Tomuto svátku vždy
předcházely velké přípravy. V předvečer svátku se na Trúbě střílelo
z moždířů. Ráno se svátečně ustrojeni zaměstnanci shromáždili k modlitbě
a po příchodu vedení a doznění rakouské státní hymny se průvod vydal do
kostela. Po slavných bohoslužbách se odpoledne konala lidová veselice.
Svátek dostali zaměstnanci zaplacený formou lístků na občerstvení,
později obdrželi výdělek v penězích.
Když se kamenáři sešli, vyprávěli si různé historky, které byly zapsány a já jsem vybrala jednu, která je zajímavá i tím, že její čtení dá trochu "zabrat", je totiž psaná v místním lašském nářečí.
Těm, kdož se dostali až sem, nabízím virtuální plněné štramberské ucho. 😊
Žádné komentáře:
Okomentovat