Příběhy slavných značek: OP Prostějov

Že se městem módy stane právě Prostějov, nebyla náhoda. Prostějov byl kolébkou textilního průmyslu vždy. Než vstoupil na scénu oděvní gigant OP Prostějov, měli hlavní slovo dva oděvní rivalové – Rolný a Nehera.

František Rolný pracoval mnoho let pro krejčovskou firmu Mandl. Přešíval uniformy a staré šaty. Postupně se osamostatňoval a získával i objednávky z ciziny. Krejčovská dílna se těsně před koncem 19. století změnila v podnik a František Rolný se stal prvním prostějovským „konfekcionářem“ české národnosti a nežidovského vyznání. Během krátké doby získal dvanáct tovaryšů a šest učňů, kterým kromě práce poskytoval také byt a stravu.

Druhý Baťa

Firma Arnošta Rolného byla znárodněna v roce 1946. Arnošt Rolný zemřel před svým zatčením v roce 1950|foto:autor neznámý,Wikimedia Commons

Po jeho smrti uchopila otěže podniku jeho manželka Františka, které vypomáhal Rolného syn Arnošt. Když vypukla první světová válka, musel Arnošt na frontu, a tak vedení firmy bylo opět na matce. Ta se otáčela statečně. Podnik udržela díky státním zakázkám na šití uniforem. Po návratu z bojiště se Arnošt postavil do čela podniku a začal vyrábět kvalitní pánské i chlapecké oděvy ve třech velikostech, patnácti barvách a několika střizích za přijatelnou cenu: od sportovních a vycházkových až po klasické společenské obleky.
Jeho velkým inspirátorem byl Baťův zlínský podnik. Ve 30. letech zahájili oba podnikatelé společnou reklamní kampaň pod heslem „Obuv Baťa, oděv Rolný“ či „Baťa obouvá – Rolný obléká“.

Oděvní rival Nehera

Největším konkurentem a rivalem Arnošta Rolného byl prostějovský oděvník Jan Nehera. Ten se ve svých třiadvaceti letech rozhodl založit v Prostějově konfekční firmu. A protože šlo o vychytralého podnikatele, dovedl šikovně využít – nebo i zneužít – každou skulinku v mzdovém sazebníku a daňovém systému. Na rozdíl od konzervativního Arnošta Rolného zkoušel stále nové a nové podnikatelské postupy. Ať to byly množstevní slevy nebo pokuty za pozdní zaplacení, ke kterým přistoupil poté, co se sám vytrestal poskytováním úvěrů.

Svůj podnik pojmenoval Nehera – oděvní služba. Po Baťově vzoru jako jeden z prvních zavedl v Prostějově v roce 1934 pásovou výrobu konfekce. Pro své plány musel zakoupit nové tovární budovy a vybavit je potřebnými stroji. Ty ovšem nenakupoval jen tak, ale jezdil se svým technikem po Jižní Americe, Anglii, Belgii a Rusku, navštěvoval různé závody s pásovou výrobou a učil se, co je vše potřeba. Jeho nejpoužívanější slogan hlásal do světa, že „Nehera šije šaty dobře“.

Dva kohouti na dvorku

Oba podnikatelé nejen utěšeně rozmnožovali vlastní majetek, ale mysleli i na ty, kteří pro ně pracovali. Stejně jako Baťa měly firmy Rolný a Nehera například vlastní učňovskou školu a svým zaměstnancům poskytovaly byty, závodního lékaře, pojištění, penzi a další sociální zajištění.
Přesto šlo o největší konkurenty v oděvním průmyslu té doby. Vzájemně si přetahovali zaměstnance, jeden druhého žalovali kvůli klamavé reklamě, neustále mezi sebou soupeřili o prvenství a postavení na trhu.

A protože se za nic na světě nemohli shodnout, vedení obou firem sjednalo ujednání u Krajského soudu v Olomouci o tom, že na sebe nebudou v podnikání nijak útočit a že ani jedna z firem nebude ve své reklamě používat heslo „Největší továrna na oděvy“. Ale ani to nezabránilo vzájemným tahanicím, osočování a žalobám. Ale ať už byl konkurenční boj obou rivalů jakýkoli, oba byli hodni úcty. Oba vybudovali světově proslulé podniky. Doba ale dospěla do fáze, kdy už nebyl čas na plané spory. Nikdo si nemohl být jistý, jak bude probíhat další vývoj v Evropě a co všechno s sebou přinese druhá světová válka.

Desítky let byl Oděvní podnik Prostějov synonymem módy. Oblékal olympioniky, politiky i posádky aerolinek. (Foto Sludge D.)

Nástupový oděv pro muže na ZOH Turín (foto Národní muzeum)

Nástupový oděv pro ženy na LOH Athény (foto Národní muzeum)

Nejznámější výrobce dámské a pánské konfekce však dopadl neslavně. Neustál polistopadové změny. (foto Tomáš Adamec)

V roce 2010 skončil v konkurzu s dluhem přes 1,5 miliard Kč. (foto Výkumné centrum průmyslového dědictví)

Tak vypadaly dlouhé řady obleků v největší podnikové prodejně. (foto Tomáš Adamec)

Balicí automat je již minulostí. (foto Tomáš Adamec)

Malou Paříž vymazalo z mapy dlouholeté tunelování a záplava levného asijského zboží. Bývalou továrnu čekala v r. 2014 demolice. (foto Radoslav Řezníček)

Účinkuje: Jan Kovařík

Připravili: Jitka Škápíková, Světlana Lavičková

Autor filmu (Youtube) měl jistě k OP osobní vztah, proto se snažil tak důkladně vše dokumentovat. Tak to berme a omluvme i horší kvalitu filmu. 

 

Co dodat .... smutné.