Hlas pro tento den: Bělořit šedý

foto Naši ptáci

 

Představím vám bělořita,

co na zemi brouky chytá,

žížala ho také láká,

zobne si i do slimáka.

 

Hledá kraje kamenité,

běhat umí znamenitě,

jméno má pro kostřec bílý,

ocáskem vždy kývá chvíli.

 

Nad okem má bílou pásku,

krátké zvuky cvrčí v hlásku,

z vyvýšených míst rád zpívá,

za letu si švitořívá.   

 

Rád se staví pěkně zpříma,

na horách mu bývá prima,  

hnízdo splétá z kořínků,

chce mít ptačí rodinku.  

 

Na zimu za teplem letí,

vezme s sebou ptačí děti,

ukáže jim širý svět,

zjara se zas vrací zpět. (Plysacek)  

  

Bělořit šedý (foto P. Kolka)

Délka: 14-16,5 cm
Hmotnost: 20-35 g

Bělořit sice nevyniká barevností, ale je velmi elegantní, protože je celkově šedavý s modrošedým hřbetem, s mírně narůžovělými prsy a bříškem, má černou skvrnu přes oko a výrazně černobílý ocásek a nejnápadnější na něm je bílý kostřec – odtud nakonec jméno bělořit. Mimochodem „belorítka“ je ve slovenštině poněkud jiný druh ptáka, a sice jiřička.

Bělořit se ozývá nepříliš libozvučnými tóny. Je to totiž původem stepní a polopouštní druh, který obývá prostředí, kde téměř neustále vane vítr, a bělořiti ho svým zpěvem musí přehlušit. U nás je bělořit šedý vázaný na specifický typ prostředí – např. kamenité pláně, výsypky, škrapová pole v krasových oblastech. Vyskytuje se ale i na hřebenech hor, například v Krkonoších, a podobné prostředí vyhledává i v nížinách. Kolem velkých měst, i přímo kolem Prahy na rozestavěných sídlištích, tam všude bělořit hnízdí. My jsme ho při posledním mapování zjistili nejméně na patnácti místech v Praze.

Bělořit šedý 

 

Bělořit šedý (Oenanthe oenanthe). Velký jako vrabec s výrazným bílým kostřecem. Obývá pusté, většinou písčité a kamenité plochy s chudým porostem rostlin: pastviska, pískovny, výsypky nebo staveniště. Tažný; ze zimovišť se vrací koncem března a v dubnu, odlétá koncem srpna a v září. Hnízdí v dutinách mezi kameny, v pískových nebo hlinitých stěnách apod. Živí se drobnými bezobratlými živočichy, zejména hmyzem, od léta stejně jako jiní drozdovití ptáci sbírá i různé bobule. Silně ohrožený, zvláště chráněný druh.

Jak vznikaly nahrávky:  Když jsem před třiceti lety pátral po bělořitu, nechal jsem se nejdřív zmást starou ornitologickou literaturou, kde jsem byl optimisticky ujištěn, že „v každém sebemenším lomu se setkáme z bělořitem šedým“. Po několik let jsem po něm marně a bezvýsledně pátral a mnohokrát jsem tuto informaci proklel. Zpěv bělořita jsem sice nahrál na jižní Moravě a zvláště na Balkáně, ale vždy jsem se za ním musel opatrně plížit neschůdným kamenitým terénem, protože se choval plaše a nedůvěřivě. Mnohem později jsem se s bělořitem dost nazlobil. V Povážském Inovci na Slovensku jsem vypátral ve skalní stěně hnízdo sokolovitého dravce raroha velkého. Při pokusech o nahrávku jeho hlasů se mezi můj mikrofon a raroha stále pletl poblíž hnízdící bělořit. Proti předchozím zkušenostem nebyl vůbec plachý. Ačkoliv jsem po něm házel drobné kamínky ve snaze se ho zbavit, nedal se zaplašit a stále se ozýval ze skalní terasy a tak se do nahrávky raroha vnutil. (autor Pavel Pelz)

Video Karel Filip