Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

středa 12. ledna 2022

Šlechtické sídlo stávalo v Dolní Suché - dnes součást Havířova

 
Nedávno  jsem na blogu představila zámek v Ropici, který měl to štěstí a byl opraven. V kraji býval zámeček téměř v každé obci, jistě to byla menší stavba, kde většinou nežil majitel panství, spíše nějaký správce. Mnohé z těchto staveb se už nezachovaly.
Město Havířov, které se často uvádí jako nejmladší město republiky (rozuměj postavené), má několik částí. Jednou z nich je i Dolní Suchá. Aby byli návštěvníci z jiných krajů v obraze, připomenu film Dukla61, který vešel do povědomí jako film o tragédii na šachtě, která byla právě na katastru Dolní Suché.
Na začátku byla rozlehlá ves Suchá rozkládající se v údolí potoka Sušanka. Vznikla zřejmě v období vrcholné kolonizace Těšínska ve 13. století podobně jako jiné obce. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305. Pod názvem Sucha Superior („Vyšší“ či „Horní“ Sucha) se obec objevuje v listině Liber fundations episcopatus Vratislaviensis, která představovala seznam obcí s povinností odvádět desátky vratislavskému arcibiskupovi Jindřichu I. z Vrbna.
 Pečeť Jindřicha I. z Vrbna 
 Pečeť Jindřicha I. z Vrbna
Společně s Horní Suchou se v této listině objevuje i Dolní Suchá (Inferiori Sucha). Původ názvu podle tradiční pověsti byl název odvozen od místa, kde stála suchá borovice a lidé mu proto říkali „Suchá Polana“. Když borovice spadla, lidé se zde usadili a založenou osadu nazvali „Suchá“. Jedná se o pověst a za pravděpodobné historické zakladatele obce jsou pokládáni polští mniši z benediktinského kláštera v Týnci u Krakova, kteří sem přišli na pozvání Měška I. Křivonohého už koncem 13. století.  V roce 1471 připadla obec těšínským Piastovcům.
 
 Dolni sucha 01.jpg 
Složitý majetkový vývoj vedl nakonec k tomu, že ves se rozdělila na tři části – Dolní, Prostřední a Horní Suchou, které tvořily samostatné šlechtické statky se zámky. Na mapce jednotlivé části "Suchá", Šumbark = pozdější Havířov. 

https://regiony.kurzy.cz/katastralni-mapy/ku/637777-dolni-sucha.png

  
Dolní Suchá (dnes oficiálně jen Suchá) a Prostřední Suchá jsou částmi města Havířov, Horní Suchá je samostatnou obcí.
 
Od svého vzniku až do 15. století byly obě Suché majetkem těšínských knížat. Ještě v roce 1447 se Dolní i Horní Suchá připomínají jako příslušenství fryštátského panství, které tehdy po smrti své matky Žofie přejímal kníže Boleslav II.
O prvním takovém držiteli obou Suchých Petru Kusém ze Suché se dozvídáme až v roce 1471, kdy postupoval Horní Suchou Jiřímu Hynalovi z Kornic. Jiří Hynal v roce 1490 získal i Dolní Suchou, která po roce 1471 přešla do majetku Tomana ze Slupska. 
 
V 16. století měla měla Dolní Suchá dokonce několik držitelů, ale větší díl náležel v 2. polovině 16. století Borkům z Roztropic. Ti od roku 1536 vlastnili Horní Suchou.
  
Erb Korniců
Po majitelích Petru a Borkovi z Roztropic  roce 1591 již byla větší část Dolní Suché v rukou Mikuláše Vlčka z Dobré Zemice (předek později význačného rodu hrabat Wilczků). Rod Wilczků/Vlčků uvádím proto, že vlastnili velkou oblast až k slezskoostravskému hradu a rozvíjeli těžbu uhlí. Dobrá Zemice, dnešní Dobrá u F-M, získala také svoje pojmenování podle významného rodu Vlčků z Dobré Zemice (Wilczek von Gutenland). Příslušníci tohoto rodu zůstali držiteli Dolní Suché s krátkou přestávkou po roce 1611 až do roku 1620, kdy Kateřina Vlčková prodala Dolní Suchou svému manželovi Petru Zajíčkovi z Hošťálkovic, hejtmanovi Těšínského knížectví. Smlouva však byla potvrzena knížetem až v roce 1624.
Uvádím to proto, že se potřebujeme dostat k "zámečku" v D. Suché. Tato smlouva je tedy důležitá z hlediska studia dějin šlechtického sídla v Dolní Suché. Při výčtu prodávaného majetku se uvádí v Dolní Suché i dvůr a sídlo. Jde o první písemný doklad existence
šlechtického sídla v Dolní Suché. 

 

Areál šlechtického sídla (hospodářské budovy a sloupová kaple) v Dolní Suché, okolo r. 1918, Muzeum Těšínska
 
Toto sídlo bylo zřejmě prostou obytnou budovou (snad renesanční) v areálu dvora. Zámkem však tento objekt v uvedeném dokumentu nazýván není, jak někdy uvádí literatura. Sídlo (snad) vybudoval některý z příslušníků rodu Borků z Roztropic (rodové sídlo měli ve Vendryni u Třince) či Vlčků z Dobré Zemice, kteří vlastnili delší dobu větší část Dolní Suché.

 

Areál zaniklého šlechtického sídla na mapě stabilního katastru Dolní Suché, r. 1836

1 – Hlavní vjezd do dvora 

2 – Zámek 

3 – Hospodářská budova 

4 – Severovýchodní vjezd do dvora se sloupovou kaplí
5 – Trasa dnešní ulice U Dvora, část označená čerchovaně byla vybudována až později jako náhrada za původní průjezd dvorem
6 – Původní cesta do Orlové
7 – Směr, v kterém vznikly později elektrárna a důl Dukla
8 – Kostel sv. Jana Křtitele a hřbitov v Prostřední Suché
9 – Přibližné místo dnešní křižovatky Vodní a Orlovské ulice
Ústřední archiv geodézie a kartografie Praha