Pozoruhodné ženy: Kateřina Vilemína Zaháňská

 

Znáte ten výrok: „Šťastná to žena.“ ? Předpokládám, že ano. Údajná jeho autorka  byla sama velmi nešťastná. 

 

Audio: Host: Tereza Pluskalová

Účinkují: Lukáš Král, Jakub Folvarčný, Svatopluk Schuller, Gustav Hašek, Marika Procházková, Martina Krátká

Režie: Michal Bureš

Babičku známe asi všichni. Četla jsem ji už jako dítě, mám po mamince pěkné vydání této knihy, dnes už historický kousek. A kolikrát jsem "Babičku" viděla v televizi! Nejvíce se mi líbí, když v roli babičky vystupuje paní Kurandová a Barunku hraje Libuška Šafránková. 

Vraťme se k paní kněžně. Božena Němcová ji v Babičce zachytila jako milou kněžnu, pečující o komtesu Hortensii. Vilemína Zaháňská měla ve skutečnosti jen jedno nemanželské dítě, které navíc musela dát k adopci.

 

Ratibořický zámek známe hlavně z literárního zpracování od Boženy Němcové. Před 200 lety ale Vilemíně Zaháňské sloužil jako letní sídlo.

Vévodkyně Kateřina Vilemína Frederika Benigna Zaháňská se narodila jako princezna Kuronská (Prinzessin Katharina Friederike Wilhelmine Benigna von Kurland) v Miltavě v dnešním Lotyšsku. Kromě Vilemíny se do rodiny Petra Birona, vévody korutanského a zemgalského, a Anny Charlotty Dorothey von Medem narodily další tři dívky. Marie Paulina Luisa a Johanna Katharina se později provdaly do dalších šlechtických rodů. Byla tady ještě Dorothea – tu sice Petr Biron přijal za vlastní, ale ve skutečnosti byla dcerou nemanželskou. Aby nebylo jejího zvláštního osudu dost, později se spekulovalo i o tom, že by mohla být skutečnou matkou Boženy Němcové, což by vysvětlovalo i nebývalou přízeň Vilemíny Zaháňské jako tety k budoucí spisovatelce. Dnes už jde ale o vyvrácenou hypotézu. Bohatá rodina jejího otce se za čas stěhovala na panství Zaháň a sama vévodkyně část života strávila na svých českých statcích v Náchodě a Ratibořicích.

 

Vilemína Zazáňská si mateřské lásky moc neužila. Zde je ale právě s neustále odcestovanou matkou Dorotheou von Medem a mladší sestrou Paulinou.

Muže svého srdce nenašla

Ze svých čtyř křestních jmen prý nejraději používala Vilemína. Opravdu to byla inteligentní a vzdělaná žena, jak o ní psala Božena Němcová v Babičce. Taky jako jedna z mála žen tehdejší doby dokázala ovlivňovat politické dění.  

Vilemína svoje panství, včetně ratibořického zámku, zdědila po otci, jehož příběh se také objevil v literatuře – tentokrát v díle Na dvoře vévodském od Aloise Jiráska. Vilemína se jako velmi vzdělaná a schopná žena o svůj nabytý majetek zvládala skvěte postarat.

 

K panství, které Vilemína Zaháňská zdědila po svém otci, patřil i lovecký zámeček.

Celý život hledala ideálního muže. Sen to byl ale nesplněný, přestože se vdávala třikrát. Měla i několik silných mileneckých vztahů s muži zvučných jmen, jako byl důstojník Alfréd Windischgraetz, rakouský ministr a pozdější kancléř Klemens Metternich nebo britský diplomat Frederick Lamb.

 

Klemens Lothar Metternich byl sice milencem Vilemíny Zaháňské, ale rovněž byl ženatý a o dalším sňatku ani neuvažoval. Doufala, že se jednou stane jeho manželkou. Byly to ale plané naděje… Metternich byl ženatý, a není tedy divu, že vztah neměl moc šancí na dlouhé trvání. Přátelství jim nicméně vydrželo i v pozdějších letech.

  

Vilemína Zaháňská měla vztah i s Alfredem Windischgrätzem, dokonce ve stejné době, jako s Metternichem.

Dítěte se musela vzdát

Ve společnosti druhých, přesto sama. Tak žila mnoho let se svými schovankami.

Mezi několika vztahy s mocnými muži se Vilemína Zaháňská vdala hned dvakrát. Šlo o krátká a nevydařená manželství s princem Louisem Rohanem Guémenée a ruským knížetem Vasilem Sergejevičem Trubeckým. U třetího sňatku, s hrabětem Karlem Rudolfem Schulenburgem, jistě doufala, že tentokrát už bude mít štěstí. Ani tento vztah ale nebyl příliš idylický, a navíc Vilemína byla tou dobou už neplodná. V roce 1801 totiž prodělala velmi těžký porod své nemanželské dcery Gustavy, kterou dala na vychování k příbuzným jejího otce. Jediné (nemanželské) dítě měla s francouzským generálem a diplomatem baronem Armfeltem, porodila ve 20 letech a musela ho dát k adopci. Další už neměla. Tím ji bohužel od sebe zahnala a Gustava se k matce příliš nehlásila, byť ta se o sblížení nepřestávala snažit. Snad proto, že Vilemína toužila po dětech a chtěla se o ně starat, pomáhala alespoň cizím dívkám – jako v případě Barbory Panklové.

 

Vilemína Zaháňská byla krásná žena, ale na muže štěstí neměla.

Možná že osobní neštěstí a způsobené trauma pak vedlo k četným zdravotním problémům. Zemřela v listopadu 1839 v 58 letech. Její ostatky byly z Vídně převezeny do Náchoda a po dostavbě nové krypty až do Zaháně. 

zdroj: dvojka.rozhlas.cz, www.lifee.cz