Příběhy slavných značek: Hana Podolská - první dáma prvorepublikové módy

 

Dnes to bude téma speciálně pro dámy. Když zavzpomínám, kdy jsem se s tímto jménem - značkou, setkala poprvé, je to dávno. Maminka si  kupovala Vlastu a tam bylo několikrát psáno, že určitá celebrita (kdepak tehdy takové označení!) "šila u Podolské". Jinými slovy, pochopila jsem, že ta, která u ní "šila", patřila ke "smetánce". Návrhářka Hana Podolská měla  před 2. světovou válkou v Praze vyhlášený módní salon. Šaty od ní nosily ženy prezidentů i filmové hvězdy.

 

Modelový a zakázkový dům Hany Podolské, který založila švadlena Johanna Vošahlíková, se stal symbolem českého prvorepublikového odívání. Její modely nosily filmové a divadelní herečky i dámy z diplomatických a politických kruhů... dokonce i manželka prezidenta  Edvarda Beneše Hana. Jak by reagovala např. Adina Mandlová, kdyby jí řekli, ať jde pro šaty k Vošahlíkové 😃?

To je ona. Johanně se od dětství říkalo zkráceně Hana.

Johanna Vošáhlíková se narodila roku 1880 v Merkhausenu v Alsasku-Lotrinsku (dnešní Hesensko v Německu). Její milovaný otec František Vošahlík byl významným architektem a měl dokonce i svou vlastní stavební firmu. Zakázky se mu hrnuly po celém Rakousko-Uhersku, proto se Hana se svými rodiči a pěti sourozenci často stěhovala.

Jako malá si užívala idylického dětství, a i když se jí ve škole jako malé někdy nedařilo, o to víc se talentem později prosadila v krejčovství u Anežky Fišerové.

Smrt otce byla pro Hanu nečekaná a velmi bolestivá. Zemřel na tuberkulózu v pouhých 44 letech. Matka kvůli uživení rodiny pronajala krupařství, čímž ovšem výrazně klesl společenský status rodiny. Právě v tomto období začala Hana šít u paní Fišerové v Celetné ulici, aby mamince pomohla.

Jednotvárná práce ji nebavila. Snila o svém vlastním salonu a o tom, jak jednoho dne bude dámám radit při výběru večerních rób. S Hanou ale nebylo lehké pořízení. Měla svou hlavu, proříznutou pusu a ostrý jazyk. Jednou prý byla na svoji paní mistrovou drzá, a tak jí šéfka jednu pleskla přes prostořeká ústa. No a Hana, místo aby se zastyděla, či snad dokonce omluvila, si raději zařídila samostatnou živnost.

Manžela Viktora Podolského potkala na tancovačce. Manželství to prý bylo krásné. On totiž ten Podolský byl poměrně zámožný polský šlechtic – akademický malíř. Tak se asi psal Podolski. Navzájem se milovali a podporovali. Měli spolu dva syny – Miloše a Viktora. Hana byla milující matka a manželka. Nakonec s manželem spojili své síly i finance a společně založili první salon U Pěti králů v pražských Nuslích.

V tomto domě sídlil první salón Hany Podolské. Bylo to na nároží ulic Vyšehradská a Na Hrobci, tam  otevřela malou dílnu s honosným názvem salon U Pěti králů. Dokonce si mohla dovolit zaměstnávat dvě švadleny. Dámy z ní byly nadšené. Hana měla styl, byla upřímná a dokázala poradit ženám se všemi typy postav. Její salon nikdy neopustil kousek se sebemenší chybičkou. Byla pečlivá, perfekcionistická a vše dotahovala do konce. Byla zakladatelkou váženého spolku Pražská móda. Byla velice kreativní a vsadila na reklamu do časopisů, jeden později sama vlastnila. Dokázala oslovit známé osobnosti a přesvědčit je, aby vyzkoušely její modely. Dámy se k ní potom začaly vracet. Mezi prvními začala svoje modely předvádět na manekýnkách.

Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, a paní Podolská se brzy přesunula do lukrativnějších prostor v centru Prahy, do domu na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice. A tam to muselo být veliké! Podle vzpomínek zákaznic salon zdobila benátská zrcadla, růžový mramor, decentní osvětlení a všude bylo plno květin. Paní majitelka květiny milovala a aranžmá tvořila osobně.

V roce 1915 se Podolští přestěhovali do právě budovaného paláce Lucerna, kde ve čtvrtém patře obývali i luxusní byt. Na tomto postupu je vidět, jak "rostla". Krok za krokem se tak Podolská propracovávala k legendárnímu módnímu salonu s obrovským renomé, spoustou zaměstnanců, krejčovských pomocníků a učňů. S postupujícími lety se do práce zapojil nejen Viktor Podolský, ale i oba synové s manželkami.

Interiéry salonu Hany Podolské v Lucerně

 

Autor: časopis Český svět XII, č. 16, z prosince 1915

V roce 1917 byla její firma zapsána do obchodního rejstříku jako Hanna Podolská, módní síň pro dámy. Chvíli provozovala i modistickou živnost (1921 - 1922) a její syn Miloš, vyučený kožešník, u ní měl od roku 1931 na starosti kožešnickou výrobu. V roce 1937 pak založila komanditní společnost se společníky, synem Viktorem a jeho manželkou Věrou, která po únoru 1948 své zkušenosti uplatnila v zahraničí. Velkou inspirací jí byla Paříž. Jezdívala tam na přehlídky, aby svým zákaznicím vždy dodala šaty po vzoru nejnovější francouzské módy. 

Mezi klientelou salonu se objevovaly herečky, například Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Olga Scheinpflugová, operní pěvkyně Jarmila Novotná (ta šila u Podolské i své kostýmy pro La traviatu v Metropolitní opeře v New Yorku a ještě za studií si u ní, i u další majitelky významného módního domu, Arnoštky Roubíčkové, kde její otec Jan Novotný pracoval jako krejčí, dokonce přivydělávala jako manekýna), automobilová závodnice Eliška Junková nebo dcera Tomáše Garrigua Masaryka Alice, mimo jiné zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže. Mezi nejvěrnější klientky salónu patřila Hana Benešová, manželka ministra zahraničí a krátce předsedy vlády, později druhého československého prezidenta Edvarda Beneše.

 

Paní Růžena Nasková, členka činohry Národního divadla, v bílých šatech z krepdešínu,  Móda a vkus I, č. 1, duben 1919, s. 5, foto: Vácha

Na ukázku preciznosti jsem vybrala společenské šaty z krajkoviny protkávané zlatou nití (nahoře). Šaty patřily herečce Adině Mandlové, která v nich měla hrát v divadle na Vinohradech v inscenaci Luigi Pirandella Šest postav hledá autora (premiéra 19. 2. 1943). V šatech hrála i její kamarádka Nataša Gollová ve filmu Konečně sami, či je měla na sobě na společenském večeru umělců v Lucerně. Šaty byly ušity v salonu Hanny Podolské, krajka pochází z Francie | foto: Národní muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line 

 

Od roku 1920 se Hana Podolská stala, řečeno modernějším jazykem, průkopnicí módních přehlídek u nás, a to jako formy prezentace a propagace. Celoročně také v tisku vycházely fotografie jejích modelů. 

Byly jste někdy na módní přehlídce? Já ano, ještě s maminkou jsme několikrát navštívily přehlídku Módní tvorby Ostrava v Domě kultury Vítkovic. Bylo to hodně zajímavé a inspirativní.

 

 

Na přehlídkách HP spolupracovala s fotografem Františkem Drtikolem (mimo jiné průkopníkem českých aranžovaných módních snímků) nebo Františkem Vobeckým (který u ní v salonu také pracoval jako střihač a modelér), s ateliérem Balcer nebo Carola, který sídlil na Václavském náměstí a vlastnila jej Růžena Winklerová. Při listování módními časopisy dvacátých let bychom snadno mohli zapomenout na to, že v roce 1918 skončila válka, která tak těžce poznamenala celou Evropu, připomíná Ludmila Kybalová v knize Od „zlatých“ dvacátých po Diora.

 

S konkurencí se přátelila

Věděla, že musí nabídnout něco, co jinde nemají. Postupně oslovovala podniky s doplňky, klobouky, rukavicemi a botami. Zaměstnávala i výborné střihače a návrháře. Věděla, že kvalitní materiály a poctivá krejčovina spolu s přeuctivým jednáním se zákaznicemi to vyhraje.

 

Majitelé konkurenčních salonů se mezi sebou dokázali domluvit tak, aby byla konkurence pro všechny výhodná. Salon Rosenbaum, Roubíčková i Podolská měly své priority i osobitý styl. Každý z nich ctil nabídky  konkurence. Hana vítězila v kostýmech a šatech, Rosenbaum pak například ve večerních toaletách.

 

První světová válka chod salonu nepřerušila. Lidé po válce vyhledávali řemesla dokonce více než kdy dříve. Podolskou ale zasáhlo, jak se příbuzní z války vraceli nešťastní a zmrzačení. Rodina pro ni byla vždy na prvním místě. Tragický pro ni byl rok 1926, kdy ji opustil milovaný manžel Viktor. Oporu našla u svých synů i zaměstnanců.

 

 

 Večerní šaty s kabátkem, 1931 hnědá krajkovina, hedvábný žoržet, krepdešín

 

 

Vycházkový plášť, 1935–1940 cihlově červený homespun ušit pro Jarmilu Kutinovou

 

Časem pořídila i kožešnický obchod, který přenechala prvorozenému synovi, který se vyučil kožešníkem. To bylo výhodné, protože se kožešiny do salonu vždy hodily.

 

 

 Miloš Podolský s manželkou Hildou

 

Spousta modelů byla k vidění také v časopisu EVA nebo ve filmu Kristián. Po pravdě, v tomto filmu si všímám více děje a těch herců, než kožešin 😉.

 

 

Zavřete oči, odcházím ... 

Miloš nakonec ochrnul, oslepl a zemřel na otravu krve. Podolské v té době bylo 56 let a událost to pro ni byla tak tragická, že údajně přemýšlela i o konci vlastního života.

 

 

Letní plášťové šaty, 1935–1938 šedobíle pruhovaný hedvábný šantung. Patřily Jiřině Ascherové, provdané Tonderové, z rodiny pražských obchodníků s hedvábím

Reklama Hany Podolské ve filmu Katakomby (1940)

Autor: NFA

Pro úspěch musela být vidět

Hana Podolská měla podnikatelského ducha a jako jedna z prvních pochopila, že pasivní čekání na zákazníky jí velkou slávu nepřinese. Kdo chce být na špičce, musí být vidět. A tak s Drtikolem a svými modelkami pravidelně vyrážela na dostihy do Chuchle a jednou ročně s nimi jezdila na týden i do Mariánských lázní, kde se scházela tehdejší smetánka. Manekýny měly za úkol projít se několikrát po kolonádě, samozřejmě vždy v jiném modelu. Spolupracovala také s filmem a kostýmy pro nejeden dobový trhák se šily právě u ní. V její toaletě například okouzlila Adina Mandlová Oldřicha Nového v legendárním Kristiánovi či Lída Baarová zazářila ve filmu Maskovaná milenka. Ve filmu Katakomby zase v jedné scéně Adina Mandlová otvírá krabici se šaty a kamera poměrně dlouho zabírá zřetelný nápis Modelový dům Hany Podolské, což by bylo dnes označeno za učebnicový příklad product placementu.

Tylová plesová toaleta z roku 1936, plošně vyšívaná zlatými flitry

 

Večerní šaty, 1938–1948 modrá krajkovina a taft, Modelový dům Hanna Podolská

„Paní Podolská opravdu může býti spokojena s úspěchem své třetí přehlídky. Je oddána svému zaměstnání, ba možno říci svému umění, tělem i duší a ještě ji těší vědomí, že ze skromných počátků jen svou vlastní pílí a nadáním dopracovala se v poměrně krátké době k tak skvělým výsledkům.“  Módní revue Hany Podolské (Národní politika, 14. strana, 4. prosince 1921, číslo 3

Ani za druhé světové války chod podniku neustal, byl však nedostatek kvalitního materiálu. Mohly se však točit filmy, herečky potřebovaly krásné kostýmy a róby. Válka poznamenala konkurenční salon Arnoštky Roubíčkové, která později v koncentračním táboře v Terezíně zemřela.

  

Večerní plášť, 1937 čínský brokát byl ušit pro Hildu Podolskou

Přišla o salon i rodinu 

Podnik byl znárodněn v roce 1948. Byla to velká rána, protože to pro ni bylo místo, kde mohla realizovat své sny. Od té doby se podniku neřeklo jinak než Oděvní služby Eva. Viktor s rodinou odjel do zahraničí, Hana ale o opuštění svého domova nechtěla ani slyšet.

Další roky byly ve znamení měnící se módy. Některé trendy se jí zalíbily, některými opovrhovala. Příchod levného materiálu a umělých látek nesla velmi těžce. „Méně kvalitní materiály i přes to dokázala nahradit perfektním zpracováním,“ dodává Dubcová.

Viktora kvůli nelegálnímu překročení hranic zatkli a Hana byla podrobena domovním prohlídkám. StB jí ponižovala, kradla věci i peníze. Syn byl nakonec propuštěn, ale pouze pod podmínkou, že se zaváže ke spolupráci s StB. Stal se tedy nebezpečným pro každého, s kým se potkal.

„Svého syna milovala, snažila se mu v jeho nelehkých situacích pomáhat. Nijak jeho činy neodsuzovala, ba naopak je i schvalovala. Velmi se trápila jeho těžkým osudem,“ vysvětluje spisovatelka Naďa Dubcová.

V salonu EVA byla pouhým zaměstnancem do svých 74 let. Na sklonku života vše odkázala své hospodyni, která jí byla v posledních letech největší oporou. Legenda české módy zemřela v roce 1972 v Praze ve věku 92 let. Na jejím parte je napsáno: Jejím tichým odchodem se ukončil bohatý život, vytvářený ze skromných počátků.

HP 1880 - 1972

Hana Podolská se nebála a šla proti proudu, byla nekonvenční a velice pracovitá, náročná na svou práci i zaměstnance, a to vše hlavně pro spokojenou zákaznici. Myslím si, že i dnes bychom se od ní mohli (nejenom ženy, ale i muži) učit! Osobně ji obdivuji nejenom jako podnikatelku, ale i jako ženu, které bohužel osud v druhé polovině jejího života nadělil hned několik tragických ran a ona zůstala věrná své rodné zemi a nikdy neemigrovala. Podnikatelka Eva Čejková Vašková

zdroj: dvojka.rozhlas.cz, idnes.cz, podnikatel.cz, krajskelisty.cz, upm.cz