Krajina v okolí Zlatých Hor skrývá desítky pozoruhodných míst, které samy o sobě jsou vděčnými cíli procházek a túr. Vždy tam narazíte na nějakou zajímavost. Jako dneska poutní kostel.
Na tento výlet se můžeme vydat i pěšky ze zastávky dálkových autobusů Zlaté Hory, poutní kostel. My jsme tam zajeli autem, protože na každý den máme naplánovaný program. Poblíž zastávky odbočuje lesní silnice, která nás dovede až na parkoviště k poutnímu kostelu. Vyjede tam i autobus.
Jak poutní místo vzniklo: Když Švédové koncem třicetileté války přitáhli také do Zlatých Hor, řada obyvatel města se snažila zachránit si holý život útěkem do okolních lesů. Byla mezi nimi žena místního řezníka, Anna Tannheiserová, která v požehnaném stavu utekla na horu Boží Dar (Gottesgabe), kde osamocená porodila syna Martina, který se stal pozdějším váženým občanem a městským radním. Z vděčnosti za záchranu při svém narození přikázal v poslední vůli, aby na tomto místě byl zavěšen obraz Panny Marie. Toto přání splnila jeho dcera Marie Weisová a nechala v roce 1718 zhotovit malířem Šimonem Schwarzerem kopii slavného obrazu pasovské Madony s dítětem. Obraz začal přitahovat zástupy poutníků svým zvláštním kouzlem i vyslyšením a uzdravením z různých nemocí.
Během 10 let zde byla postavena kaple, v r. 1805 pak rozšířena a v ní zavěšena jiná kopie obrazu, protože původní obraz Panny Marie Pomocné byl přenesen do farního zlatohorského kostela Nanebevzetí Panny Marie.
V
době josefínských reforem přišel několikrát příkaz k odstranění lesní
kaple, ovšem nenašel se nikdo, kdo by
byl ochoten rozkaz splnit. Kapacita kaple nedostačovala, a proto byla nahrazena poutním kostelem vybudovaným v letech 1834-1841.
Postupně bylo doplněno i okolí, křížová cesta ve formě dvoumetrových
kamenných pyramid, kaple sv. Anny (bude příspěvek), sv. Marty, lurdská jeskyně, vodní
kaple se studánkou, poutní dům aj. Počet poutníků před 2. světovou válkou
se pohyboval kolem 80-100 tis. ročně.
II. světovou válku kostel přečkal, ale následující léta komunistické vlády se mu stala osudnými. V roce 1955 byl vydán zákaz pořádání bohoslužeb s odůvodněním, že se v okolí budou provádět důlní práce. Byl to však falešný důvod, chrám začal chátrat za přispění nenechavců a vandalů.
Postupně byly rozbity oltáře, lavice a nakonec i varhany. Byla rozebrána kostelní dlažba a mramorové obložení, schodiště i zdivo kaplí. Z tohoto materiálu byla později nedaleko odtud postavena čekárna u autobusové zastávky. Zlatohorského duchovního správce P. Eduarda Gottsmanna navštívili církevní tajemníci a přišli si pro písemný souhlas k demolici kostela. Na starého nemocného kněze naléhali, ale on se nepodřídil. Roku 1973 přijela na místo komise a rozhodla o zboření kostela. Na jeho likvidaci byla povolána milice, která kostel odstřelila. Až do konce 80. let zde byla jen holá plocha se zbytky zdiva.
Jak je vidět na dobových fotografiích, zůstalo jen kamení, zbytky plechu z cibulových střech
kaplí, tu a tam kus shnilého krovu či bezhlavý anděl. Zarostlo to keři a trávou.
Hani tak tento článek mě hodně zaujal. Těch kostelů bylo po válce zbouráno opravdu mnoho, ale na jejich místě je jen málo znovu postavených. Tento nový kostel je opravdu nádherný. Líbí se mi i vitrážová okna a všechny tři Křížové cesty. Každá je jinak krásná. Ale ta kovová venku je naprosto dokonalá. Je to opravdu krásné poutní místo. Děkuji za úžasnou podívanou a přeji Ti příjemné dny.
OdpovědětVymazatJari, jsem moc ráda, že Tě tento článek zaujal. Je to tak, jak píšeš a brzy si tady budeš moci přečíst ještě o podobné stavbě. Mi se nejvíc na tom líbí, že se najdou lidé, kteří nejen hořekují, že kostel byl zbořen, ale sami projeví aktivitu, což vyjednat a zařídit jistě není "jen tak". Pak sehnat peněžní prostředky a kontakty na firmy a umělce, ale ten výsledek pak stojí za to.
VymazatSouhlasím, že ta venkovní kovová křížová cesta je nejhezčí. Myslím, že tento materiál zvolili kvůli drsným jesenickým přírodním podmínkám.
Děkuji a přeji příjemný týden. ☺
Hani, to je nádhera! To místo prostě mělo žít dál! Připomněla si mi mou milovanou Krétu - tam jsme byli v několika znovu postavených klášterech na místech, kde ty původní zlikvidovali Turci.
OdpovědětVymazatMěj příjemný den. Helena
Helenko, je to jak píšeš. Po desetiletích si nová generace uvědomila, že by mohla obnovit tradici poutního místa a podařilo se. Možná se inspirovali v zahraničí, kdoví...
VymazatDěkuji a příjemný den přeji i Tobě. ☺
Hani,to je nádherné místo a jsem ráda,že jsem si o něm opět mohla přečíst.My sem dorazili později odpoledne z nějakého výšlapu a zřejmě hlavně z Údolí ztracených štol.Musím se podívat k sobě na blog,ale pamatuji si,že jsem fotila přes mříže.Ovšem chtěla jsem sem také z toho důvodu,že jsem prosila za uzdravení našeho kamaráda.Někde jsme tady také vylezli kopec k rozhledně Zlatý chlum.Úplně kolmý kopec,byl to děs.
OdpovědětVymazatTěším se na další zajímavosti z Jeseníků.
Jituš, je moc fajn, že to místo vlastně znáš a pokud už tam tehdy bylo zavřeno, což asi má starosti ten klášter nad kostelem, můžeš se podívat na fotky.
VymazatNa Zlatý chlum jsme nešli, je tam i rozhledna Biskupská kupa. Další zajímavosti budou ještě následovat, průběžně to tvořím. Údolí ztracených štol tu bude také. ☺
Děkuji a přeji příjemné dny.
Hani, tak to je opravdu krásné místo ! To se jen tak nevidí. Měj se hezky, zdraví Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, plně s Tebou souhlasím, je to na docela odlehlém místě, ale poutníci tam stále přicházeli a je to stoupák. Brzy představím podobné místo.
VymazatDěkuji a měj příjemný sváteční den. ☺