Také patříte k těm, které už ve škole zaujal starověký Egypt? Vzpomínám si, jak jsme pozorně poslouchali vyprávění o pyramidách, sfingách, faraónech a vůbec o vykopávkách. Třeba jste také navštívili právě ukončenou výstavu "Tutanchamon - jeho hrobka a poklady" v Brně (byla jsem na ní celkem 3x), která měla zájemcům připomenout sté výročí objevení hrobky. V tomto období, kdy se připomíná podíl Howarda Cartera na významném objevu, vůbec nečtu o panu Mariettovi. Tak ho připomenu na blogu. 😉
S dnešním dnem je spojeno jméno Auguste Ferdinand François Mariette. Slyšeli jste někdy o něm? Tipuji, že spíše ne, přitom on byl první, kdo pochopil, že památky - stavby, sochy, vykopávky ... starého Egypta je třeba chránit. Národností Francouz se stal významnou osobností z oblasti ochrany památek z doby Starého Egypta. Tento pán udělal hodně i pro nás - současníky, abychom mohli vidět ve světových muzeích (nebo aspoň na obrázcích v časopisech, knihách a učebnicích) hodně zajímavých památek, jinak by hrozilo, že budou rozkradeny/rozprodány, čemuž se asi stoprocentně nedá zabránit.
Narodil se 11. února 1821 v městečku Boulogne-sur-Mer a zemřel 18. ledna 1881 v lokalitě Búlák, což je dnes čtvrť Káhiry (Cairo).
Zkusíme si pamatovat:
- Byl to francouzský archeolog a egyptolog.
- Jako první z badatelů si uvědomil nutnost ochrany staroegyptských památe.
- Z jeho iniciativy byla založena Egyptská památková správa a Egyptské muzeum v Káhiře.
Od r. 1855 byl kurátorem sbírky a od r. 1858 byl ředitelem Egyptského muzea. Jeho činnost byla oceněna mnoha vysokými řády, např. Řádem čestné legie.
Francouzský egyptolog Auguste Mariette (celým jménem François Auguste Ferdinand Mariette) pocházel z rodiny městského archiváře. Jeho nadání pro matematiku a literaturu ohromovalo všechny jeho učitele od raného mládí. Studoval filozofickou fakultu v Douai a působil jako soukromý učitel u jedné anglické rodiny.
Dlouho nenasvědčovalo nic
tomu, že by se měl Auguste Mariette kdy nadchnout pro civilizaci
starověkého Egypta. Náhle ale zemřel Nestor L´Hôte (jeho vzdálený
příbuzný), který pracoval pro Champolliona jako kreslíř (J. F. Champollion rozluštil hieroglyfy). Po sobě
zanechal velké množství obrázků z Egypta a toto dědictví na Marietta
zapůsobilo tak, že se pustil do studia hieroglyfů a koptštiny. Na tomto příkladu je vidět, jak možná náhoda dovede změnit život!
Stále častěji jezdil do Paříže, kde nakonec získal místo v oddělení egyptského umění muzea v Louvru. Možná jste tam při návštěvě Paříže také byli. Zde Mariette pracoval do roku 1850, kdy byl vyslán do Egypta. Hieroglyfům a koptštině se naučil tak dobře, že ho Emmanuel de Rougé a Charles Lenormad (dva přední egyptologové) jménem vlády pověřili, aby v Egyptě nakupoval rukopisy.
Auguste Mariette pátrá po Serapeu
Koptské rukopisy byly velice vzácné a o to žádanější. V roce 1850 přijel Mariette do Alexandrie v době, která mu příliš nebyla nakloněna. O deset let dříve totiž dva Britové opili mnichy, aby jim mohli uloupit vzácné rukopisy a patriarcha Káhiry byl tímto činem tak znechucen, že nechal všechny knihovny koptských klášterů v Egyptě zazdít. Mariette čekal na odpověď patriarchy a aby mu čekání rychleji utíkalo, pronajal si osly, muly a potřebný materiál a rozložil stan na úpatí pyramid.
Krátce poté viděl Auguste Mariette u domorodců z Káhiry a Alexandrie stejné sfingy, které pocházely ze Sakkáry. Věděl o papyru, který hovoří o Serapeu a zvlášť dobře si pamatoval jednu pasáž ze spisu řeckého zeměpisce Strabóna:
“Serapeum je vystavěno na místě, kam natolik útočí písek, až zde vítr vytvořil opravdové duny. Při naší návštěvě již byly sfingy zasypány pískem, některé do půli těla, některé po hlavu.”
Objev první sfingy rozptýlil veškeré pochybnosti
To byla stopa, po které se Mariette pustil. Pustil se do vykopávek a rozhodl se je financovat z 6 000 franků ve zlatě, které dostal ale na nákup rukopisů! Vrátil se do Sakkáry a začal zkoumat pohřebiště. Za několik dní narazil na první sfingu, která byla ze tří čtvrtin zasypaná pískem. Jeho poslední pochybnosti se rozplynuly …
Sfinga musela být součástí aleje vedoucí k Serapeu. S pomocí 30 dělníků začal 1. listopadu 1850 odkrývat cestu dlouhou více než 200 metrů. Mariette postupně vyprostil z písku 141 sfing a odhalil také mnoho hrobek z období vlády 5. dynastie.
Východně orientovaná alej sfing náhle skončila po mírné zatáčce. Mariette zkoumal oblast kolem a objevil půlkruhové náměstí zdobené jedenácti sochami nejznámějších básníků a filozofů antického Řecka. Mariette se domníval, že zde Sarapeum nemohlo být a pokračoval ve výzkumu na druhou stranu – na východ. Tam objevil malý chrám, který nechal postavit poslední panovník 30. dynastie Nachthareheb (380 – 343 př.n.l.).
Protože mu docházely peníze, musel se vrátit do Paříže a pokusit se získat dotaci. Je vidět, že dotace nejsou spojeny jen se současností. Jeho objev vzbudil nadšení a Mariette obdržel mimořádnou dotaci 30 000 franků. Po návratu na naleziště pokračoval v průzkumu. Objevil stopy po velkém obdélníkovém ohrazeném areálu, který byl spojen s chrámem Nachthareheba. Po odstranění dlažby z této nové aleje sfing objevil mnoho nejrůznějších předmětů – sochy, ale zejména zobrazení býčího boha Ápida. Mariette si byl jistý, že se blíží k cíli. Sochy boha Ápida nasvědčovaly, že Serapeum je blízko a proto se pustil do podrobného průzkumu místa.
V roce 1851 se během pobytu v Egyptě setkal s archeologem a fotografem Augustem Salzmannem, který díky němu začal mít zájem o archeologii.
Zajímavé čtení.Máš pravdu o Egyptě jsem četla ráda,viděla i filmy a mám doma knížky.
OdpovědětVymazatAle nikdy jsem tam nebyla.Na mě to bylo moc daleko a moc horko.
Hani,měj se hezky
Já tak samo, Jituš, když se objevil článek v časopise, tak jsem si to vystřihla a několik knih také mám doma. Tehdy letěl Zamarovský nebo Ceram - Bohové, hroby, učenci.
VymazatDěkuji a přeji hezký pátek. ☺
Hanko,opět zajímavé informace. V Egyptě jsem nebyla, zrovna tak v Brně na výstavě ,tak jen knihy a poznávání z televizní obrazovky.
OdpovědětVymazatSnažím se připomínat to, co bývá zapomenuto. Ty výstavy v Brně bývaly opakovaně, poprvé jsem tam byla před 14 lety - 2x po sobě a teď jsme byli v Brně na Výstavišti. Tentokrát jiné prostory a také ta výstava nebyla úplně stejná. Nejvíce mě potěšilo, jaký byl zájem veřejnosti - mladí, staří, dost dětí..., nelitovali zaplatit vstupné a věnovali čas historii, z toho mám největší radost. Po prohlídce pak mnozí skončili v tom jejich "obchodě" a kupovali trička, přívěšky, hrníčky, obrázky ... 😉
VymazatHani, děkuji za tento příspěvek, kdysi mě Egypt hodně zajímal, spoustu jsem toho přečetla a snila, že se tam podívám.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Helenko, měla jsem to stejně, ale tehdy se o mnoha jiných archeologických lokalitách moc nepsalo, Egypt byl populární. V Egyptě jsem nebyla, ale byla jsem 3x v Louvru v Paříži, kde je možné vidět opravdu hodně egyptských památek, ale i z jiných lokalit.
VymazatDěkuji a také přeji příjemný pátek. ☺
Hani, jako holka jsem přečetla doslova jedním dechem knihu Karla Brucknera Zlatý faraon. Byla o objwevení hrobky Tutanchamona Carterem. A od té doby jsem se začala o Egypt zajímat. Výstavu jsem také viděla, poprvé jsme za ní jeli do Brna, tuším, že to bylo v roce 2008? Pak byla k vidění i u nás, tak jsem si návštěvu zopakovala. Miluju Waltariho knihu Egypťan Sinuhet, četla jsem jí také opakovaně.
OdpovědětVymazatTouha navštívít Údolí králů, Alexandrijské muzeum a pyramidy, mě držela hodně dlouho. V podstatě do doby, než se v Egyptě dostalo k vládě Muslimské bratrstvo a v těchto místech začalo být poněkud nebezpečno.
Spoustu věcí z Egypta jsem viděla v Britském muzeu. Tak jsem svou touhu trochu ukojila.
Díky za báječný článek.
Ali, děkuji za to, jak jsi to napsala, protože je to hodně podobné tomu, jak jsem to měla já. Výstava Tutanchamon byla v r. 2008, protože psali, že před 14 lety. Tehdy to bylo v Olympii v Brně a já jsem na ni jela 2x, protože mě to jednak zaujalo a také jsem nebyla spokojená s fotkami, které na první návštěvě nafotila. Teď do 8. ledna byla tato výstava ke 100. výročí objevení hrobky na Výstavišti v Brně. Jak píšu už nahoře, překvapil mě zájem lidí o tuto výstavu, bylo tam slyšet i slovenštinu a polštinu, mnozí přijeli do Brna z větší dálky - tak jako my.
VymazatTaké jsem kdysi chtěla jet do Egypta, ale pak jsem pochopila, že v dostupných muzeích toho uvidím možná více a podmínky v E. se zhoršily.
Moc děkuji za pochvalu, vážím si toho. 👍
Opět velmi zajímavé čtení. Vzpomněla jsem si na knihu, která mne velmi oslovila a nadchla, i když to bylo ještě v pubertě. Jmenovala se Stopa v písku a nevím, kdo ji napsal. Děti objevily v písku úlomky hliněných destiček s vyrytými znaky. Když se odkrylo naleziště, v destičkách byl celý příběh mladé otrokyně a v napínavém ději představen těžký život tehdejšího Egypta. O hrobkách mne také bavilo číst, ale o tomto pánovi jsem neslyšela. No asi se s jeho jménem spíše setkali studenti v oboru historie či archeologie. Je dobře, že se najdou zapálení badatelé, kteří pak vynášejí na světlo pravdu o minulosti, kterou dokreslují současnost. Jen je škoda, že se pak dějiny mnohdy překroutí podle toho, kdo je právě, jak se říká, u koryta a potřebuje tu minulost trochu poopravit. Ale až sem sem zajít nechtěla. Přeji hezký den a děkuji za zajímavý článek.
OdpovědětVymazatNapsala jsi to zajímavě a ten zájem o dějiny je tam cítit. Je fakt, že p. Marietta asi moc lidí nezná, to je důvod, proč jsem ho dala na blog a ještě mám k němu jeden článek. On pro historii udělal opravdu hodně. To, co píšeš v závěru, je pravda, myslím, že nějaké překrucování nás zase čeká.
VymazatDěkuji za zájem a přeji pěkný zbytek víkendu. ☺