Remosku si někteří lidé spojují s časy socialismu a považují ji jen za jakousi „nouzovku“, když se na chalupě nechtěl zapalovat oheň v kamnech a bylo potřeba uvařit oběd nebo něco upéct. Výrobci tvrdí, že remoska není jen nouzovým řešením, že v remosce se spousta pokrmů připraví mnohem lépe než v obyčejné troubě. Výborně a krásně doměkka v ní upečete různé druhy masa, kuře z remosky má dokonale propečenou kůžičku, rychle v ní uděláte brambory i různé zeleninové směsi.
Remoska je malá elektrická přenosná trouba s ohřevem shora. Její hlavní částí je víko se zabudovaným elektrickým topným odporovým drátem, se zaskleným kruhovým okénkem a otvory pro únik páry. Toto víko je dodáváno s mísami různé hloubky – ve třech velikostech.
Teplo z víka sálá shora, je rozváděno stejnoměrně po stěnách mísy, proto nedochází k připalování odspodu. Teplota uvnitř mísy je závislá na množství a druhu připravovaného jídla, pohybuje se mezi 160 až 180 °C a nelze ji regulovat či naprogramovat. Výrobek dále obsahuje stojan a odnímatelný přívodní kabel.
Vaření i pečení v remosce je velmi snadné a jídla v ní připravená neztrácejí vodu, maso nevysychá a např. kuře pečené v běžné troubě nesnese srovnání s kuřetem připraveným v remosce, ať jde o současné nebo původní provedení.
Remosku vytvořil počátkem padesátých let 20. století Oldřich Homuta, inspirován byl elektrickým hrncem.
Elektrický hrnec s dřevěnou rukojetí výroby Elektra-Praha, 20. léta 20. stol.
Muž, který stál za konstrukcí remosky Ing. Oldřich Homuta se narodil 11. ledna 1901 v Litoměřicích. Od začátku jeho profesní dráhy byly jeho oborem motory, kterým se věnoval i v rámci vojenské služby. Na počátku roku 1933 se oženil a celý svůj dospělý život prožil v pražských Vysočanech.V druhé polovině roku 1937 se Homuta rozhodl osamostatnit a založil elektrotechnickou firmu Elhamo. Firma se věnovala především opravám a servisu motorů všech typů (prováděla servis a montáže výtahových motorů a vinutí a zapojování elektromotorů). Firmu Elhamo nerušeně provozoval do roku 1949.
Homuta se svými spolupracovníky remosku (první prototypy vznikly v letech 1953–1955)
dále vylepšoval, a tak první remoska ještě nesla označení HUT (dle
iniciál Oldřicha Homuta, Jindřicha Uhera a Antonína Tyburce). Malá
Homutova dílna byla znárodněna a připojena k podniku místního hospodářství REMOS (= revize, elektro, montáže, opravy, servis). (Podnik REMOS vyráběl například i držáky přístrojových pojistek).
Inspirace ve Švédsku
Remosku vytvořil počátkem padesátých let Oldřich Homuta, který se inspiroval podobným hrncem na pobytu ve Švédsku. Elektrický hrnec ale zatím jenom vařil a nepekl.
Konstruktéři chtěli, aby hrnec uměl i péct, a tak prototyp remosky Oldřich Homuta se svými spolupracovníky dále vylepšoval. Nakonec se jim to podařilo a remoska byla na světě.
První remosky se začaly sériově vyrábět ve Zdicích, protože zdejší podnik se specializoval na pečicí trouby (jeho výrobky nesly značku ESČ již od roku 1926). V roce 1957 byla výroba přenesena do Ondřejova v rámci OKP (okresní kovopodnik) Brandýs nad Labem a posléze do nového závodu v Kostelci nad Černými lesy. Výrobu nakonec převzala firma Karma v Českém Brodě, kde byla výroba zastavena. Do roku 1991 bylo vyrobeno 2,7 miliónu kusů remosek všech velikostí.
Ochrannou známku legendární remosky zakoupila dvojice podnikatelů Jiří Blažek a Vladimír Uličník, kteří roku 1994 přenesli výrobu do Frenštátu pod Radhoštěm. V roce 1999 byla zakoupena licence DuPont na postřik hliníku teflonovou vrstvou. Cena znovuzrozené remosky činila v roce 2021 cca 2300 Kč bez DPH pro menší, dvoulitrové provedení (v 60. letech 20. století stálo menší provedení 180 Kčs a větší, čtyřlitrové, 210 Kčs).
Export
Od roku 2003 se výrobek začal vyvážet do Velké Británie a poté postupně i do dalších zemí. Přes 50 % výroby se exportuje. Hlavní zásluhu na exportu remosky do zahraničí má marketingové propagace Lady Mileny Grenfell-Baines (roz. Fleischmannová, *1929, Praha). „Paní Remoska“ žije od r. 1939 v Británii, kam odjela dětským transportem, který vypravil z Prahy sir Nicolas Winton.Výhody pečení v remosce
Vaření a pečení v remosce si oblíbila většina hospodyněk. Maso v ní připravené nebylo oproti přípravě v troubě vysušené. Jídlo v ní neztrácelo vodu a nepřipalovalo se zespodu, jelikož teplo z víka sálá shora a je rozváděno po stranách.
Původní remoska byla velmi jednoduchá, chyběla regulace výkonu a vnější tepelná izolace. Původně na víku nebylo skleněné okénko, což se poté ukázalo jako výhodnější. Okénkem totiž unikala část tepla a střed pečené potraviny se nemusel vždy dopéct.
Po revoluci zaplavily československý trh nové spotřebiče, jako třeba mikrovlnná trouba, které se měly stát nástupci slavné remosky. Firma Karma, která výrobu už dříve převzala, usoudila, že éra remosek skončila, a tak výrobu hrnců zastavila.
V roce 1994 se však jistý pan Blažek rozhodl, že zakoupí ochrannou známku remosky, která byla v té době na prodej, a bude se snažit o její vzkříšení. Se svým spolupracovníkem založili nový výrobní závod Remoska, s.r.o., ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Remoska dostala nový design, teflonový povrch a barvu. Starou známou remosku začaly poznávat hospodyně na Slovensku, v Polsku, Německu i Austrálii a začal o ni být znovu zájem.
Novodobá remoska
Remoska byla obohacena o nové nepřilnavé povrchy a získala nový vzhled. V současnosti se dělá i v nerezu a také v různých barevných verzích, aby mohla zdobit kuchyň i navenek.
Pikantní kuřecí křidýlka (rozpis pro 4 osoby)
Suroviny:
2 kg kuřecích křidýlek
4 vrchovaté polévkové lžíce koření Kuře pečené
1 dcl slunečnicového oleje
1 polévková lžíce másla
1 snítka čerstvého rozmarýnu
sůl podle chuti
Postup:
1) Od křidýlek odřízneme ostré špičky a připravíme si marinádu. S olejem smícháme koření na pečené kuře a v této marinádě křidýlka pečlivě promícháme. Přikryjeme a necháme nejméně 2 hodiny v chladničce odpočinout.
2) Odříznuté špičky křidýlek použijeme na vývar, kterým budeme jídlo podlévat.
3) Marinovaná kuřecí křidýlka vložíme do remosky, přidáme máslo, snítku čerstvého rozmarýnu a podlijeme 2 až 3 dcl vývaru. Pečeme cca 75 minut. Během pečení maso kontrolujeme a dle potřeby znovu vývarem podlijeme. Křidýlka nesmí být vysušená.
4) Paní Pilarová doporučuje k jídlu jako přílohu žitný chléb.
Hani,odstavec inspiraci ve Švédsku máš dvakrát. Na reklamu jsem nedala dopustit, manžel ji bohužel daroval rozvedenému kamarádovi,což jsem měla dlouhou dobu za zlé. Pokrmy v ní pečené byly opravdu chutnější. 👍
OdpovědětVymazatMarti, tak to musím pochválit. Je vidět, že články čteš pozorně a mě takové upozornění potěší. To víš, myš někdy zlobí ☺.
VymazatMyslím, že zbavit se funkční remosky není, zvlášť v dnešní době, nejlepším řešením. Kdo ji měl, každý si ji pochvaloval. Je to i dobrý dárek. 👍
Patří na remosku 🥰
OdpovědětVymazatHani, i já mám stále remosku, koupila jsem si jí v roce 1972. Na tvém obrázku jí máš bleděmodrou, ta moje je světle zelená. Kuře, přes všechny moderní vymoženosti, je stále nejlepší z remosky. 👍👍
OdpovědětVymazatAli, tady je vidět, jaká byla kvalita našich výrobků! To nepotřebuje žádných slov. Ta naše remoska je také víc podobná té, jak máte vy, ale barvu máme hnědou. Nevím přesně, ale bude z 80. let. Mamka v tom pekla maso i koláč. 👍
VymazatRemosku jsem sdědila po mamince a ta zase po své.Občas si v ní manžel peče maso,zrovna nedávno bůček.
OdpovědětVymazatByla to dobrá věc.Babičce,když se nechtělo zatápět v kamnech pekla maso v remosce.
Hani,měj se hezky
Třeba tu remosku budete i častěji zapínat, na něco menšího k upečení se to vyplatí.
VymazatDěkuji, Jituš a také se měj co nejlépe. 👍
Hani, tak remosku jsme asi před rokem kupovali mamce (stará dosloužila), je sama a na jídlo pro jednoho se jí zdálo rozpalování trouby neekonomické (jak prozíravá byla!). Některé jídla jsou z ní daleko chutnější, než z trouby.
OdpovědětVymazatLady Milena udělala pro její export víc, než jakákoli profi reklama.
Přeji pohodový den. Helena
Helenko, myslím, že maminka se rozhodla správně a dobře, že potvrzuješ, že v některých věcech předčí i troubu. To jsem slyšela nebo četla víckrát 👍.
VymazatSchválně jsem to video s paní Milenou vložila, protože dost lidí asi netuší, jakou propagaci ve VB ta naše remoska měla.
Děkuji a také přeji úspěšný den.
Hani, i já nedám na remosku dopustit. Zdědila jsem ji po mamce a ta zase po babičce. Když se prostřední syn přestěhoval do Prahy a pekla jim špatně trouba, nabídla jsem jim půjčit svoji starou remosku. Časem si ji koupili v novém provedení a moji vyhodili, ani se nezeptali. Mrzí mě to, pekla jsem v ní kváskový chleba a byl vždycky lepší než z trouby. Pozdravuju, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, moc děkuji za to, jak jsi to napsala. Velmi tomu rozumím, takhle dnes ta mladší generace jedná (většinou) a vnímá "to staré". Je to i jeden z důvodů, proč jsem z naší domácnosti dost věcí dala do muzea.
VymazatKolik lidí používá staré remosky, je neuvěřitelné. Svědčí to o "podařeném" výrobku. Měj se hezky, také Tě zdravím. ☺
Dostala jsem remosku jako svatební dar.Moje máma rozhodla,že ji potřebuje ona....Když máma odešla,tak si ji zabral bratr.Dcera viděla,že mně to mrzelo,koupila mi jinou.Nevím,jestli se v ní pokusím něco vytvořit.
OdpovědětVymazatPřeji krásný den Eva H.