Dnešní příspěvek je spíše jazykový, proto je v rubrice "O češtině od A do Z". Možná jste si všimli, že v některých cizích zemích mají měsíce pojmenované podobně, nebo i stejně. Většina z nás nad tím asi nikdy složitě nepřemýšlela. Jenže právě ty názvy se někde opravdu vzaly a třeba pro ty české existuje i logické vysvětlení.
Naši dávní předkové části roku pojmenovávali podle toho, co se zrovna v tu dobu dělo v přírodě. Časem některé země přejaly latinské názvy měsíců, nebo mezinárodní označení. U nás jsme si ponechali původní jména spojená s přírodou. Staří Slované neměli pevný kalendář a části roku odhadovali podle toho, jak se kolem nich měnila příroda. Z těchto označení vznikla jména měsíců.
Čeština tak patří k těm jazykům, u nichž se pro měsíce v roce dochovaly starobylé domácí názvy. Jejich hlavní nevýhodou je to, že pocházely ze stejného základu. Postupně si je každý tehdejší kmen upravil podle vlastních zvyklostí.
Únor - masopust
Patříme k Slovanům, ale rozdíly jsou. Tak si připomeňme: U nás je květen pátým měsícem, zatímco Poláci mají
“kwiecień” jako čtvrtý měsíc v roce. Stejně jako Ukrajinci, kteří čtvrtý
měsíc nazývají Kvitenʹ (Квітень). To se jim tady může hezky plést.
Názvy kalendářních měsíců nám mohou připomínat ledacos, ale vysvětluje to skutečně jejich původní význam nebo je to jen náhodná podobnost? A čím to, že v češtině mají měsíce své zvláštní názvy, když řada jazyků má názvy podobné - od anglického January až po slovenské "január"?
Názvy označující kalendářní měsíce jsou v češtině velmi starobylé, pocházejí až z praslovanštiny. Naši předkové v nich zachycovali nejtypičtější přírodní jevy, které měli spojené s tím kterým obdobím, případně práce, které se v tu dobu vykonávaly. Určité názvy se používají jen v češtině, třeba leden nebo únor. Na druhou stranu ale třeba slovenština opustila původní praslovanské názvy a převzala jména latinského původu, tedy január, február a další. Ta se (s mírnými obměnami) používají také v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině i jinde, a jsou tak srozumitelná napříč mnoha jazyky.
Prosinec
Význam názvu prosinec si lidé vysvětlují všelijak. Někdy jim připomíná slovo prase a spojitost s tím, že se v zimním období často konaly zabíjačky. Takovou představu podporuje i dříve užívaná varianta prasinec. Jindy si lidé prosinec vztahují ke slovesu prosit a ke koledování o Vánocích. Dokonce se objevil i názor, že je prosinec odvozen od prosa, protože se během něj hodně jedla prosná kaše. To všechno jsou ale nepodložené výklady založené na podobnosti slov, říká se jim lidová etymologie.
Ve skutečnosti sahá původ slova k praslovanskému kořen -sin-, který můžeme v současné češtině slyšet i ve slově siný s významem “namodralý”. Předpokládá se, že v praslovanštině existovalo sloveso prosinoti mající význam “prosvítat, probleskovat”. A tak tedy je prosinec měsíc, kdy slunce svítí slabě a jen prosvítá mezi mraky.
V 16. až 18. století prosinec někdy nazývali vlčenec nebo vlčí měsíc. Souvisí to údajně s množstvím vlků a s tím, že se v zimním období sdružovali do smeček a více útočili.
Leden
Název leden je jasný a srozumitelný. Slyšíme v něm led a skutečně jde o ledný neboli ledový měsíc. Slovo leden končí na -en podobně jako duben, květen a další měsíce. Je to způsobeno tím, že názvy měsíců byly původně jmenné, krátké tvary přídavného jména - leden je stejný typ slova jako šťasten.
Později se staly jmény podstatnými a my už je dnes ani jinak nevnímáme. Navíc se v současné češtině krátké tvary přídavných jmen jako třeba nemocen nebo mlád používají stále méně.
Proč čeština používá název leden a angličtina January?
Většina evropských jazyků se při označení prvního měsíce v roce drží latinského iānuārius, tedy Janův měsíc. Janus byl římský bůh dveří, začátků či konců a byl často používán jako symbol změny. Vůbec se nemýlíte, pokud v českém názvu měsíce slyšíte slovo led. Je jasné, co k tomuto pojmenování předky vedlo.
Únor
Původ názvu měsíce února se obvykle vztahuje ke slovesu nořit nebo jeho starší podobě unořovat. Dnes známe spíš příbuzná slova zanořovat nebo ponořovat. Už od dob národního obrození se význam slova únor vykládá tak, že jde o měsíc, v němž dochází k oblevě, lámou se ledy a noří se do vody. Při únorové oblevě taje sníh a led a země se začíná nořit ve vodu a bláto.
Hani, další ze zajímavých článků. Ještě ze školních let mi utkvělo v paměti, že nám pan učitel říkal o tom, že prosinec byl spojen se zabijačkami. Jsem ze školy už hodně dlouho, ale tohle si pamatuji. 😃 Kde je ovšem pravda, to nevím.
OdpovědětVymazatMěj hezké dny.
Děkuji za pochvalu, Ali. Asi každému se něco, spíše nějaký okamžik ze školních let, zapsalo do paměti. Mně se hned vybaví prosinec v podání Josefa Mánesa - je tam zabijačka, pověšené prase, pod ním mísa řezník ho kuchá. V českém prostředí asi prosinec a prase = zabijačka spolu souvisely. 😃
VymazatNezbude, než věřit jazykovědcům, však oni to studovali, tak ať vyvíjejí "činnost". Přeji příjemný únorový den.
Je to zajímavé a i logické.Ale u prosince bych si to odvodila jinak.
OdpovědětVymazatHani,měj se hezky
Jituš, zajímavé to určitě je, už tím, jak se české názvy měsíců odlišují od většiny Evropy. Musím ale říct, že se mi to české označení líbí.
VymazatDěkuji a měj hezký den. 😃
Zajímavý článek Hani. I mě ten prosinec ...vzácně je vidět sluníčko dlouhé noci, krátké dny....překvapivé, ale logické to je.
OdpovědětVymazatJari, Tvoje úvaha je zajímavá a podle mého správná. Aspoň tady je více variant, ta zabijačka také není marná 😃.
VymazatDěkuji a hezké úterý přeji.