Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

úterý 30. května 2023

Poznej obraz: Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi

 

Dnes si prohlédneme velmi starý obraz, který znají snad všichni. I kdyby ne celý, tak v učebnicích dějepisu býval portrét Karla IV. a ten viděl i ten, kdo o dějepis zájem nemá. 😉 Obraz jsem vybrala i proto, že zrovna v Toulkách českou minulostí jsou články o Karlu IV. A právě tento obraz proslavil tvář Karla IV.
 
Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi je jeden z nejznámějších, nejvýznamnějších a největších českých středověkých obrazů. Vznikl kolem roku 1371 na objednávku pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Jeho styl představuje mezistupeň mezi tvorbou Mistra Theodorika a dílem Mistra třeboňského oltáře (tzv. krásným slohem).

Karel IV. a Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi (neznámý autor) 
Rok vzniku: před 1371 
Rozměry: výška 181,5 cm x šířka 96,5 cm
Technika: tempera na dřevěné desce potažené plátnem
Umístění: Národní galerie Praha - Anežský klášter

Obraz je jednou z nejstarších a prvních akvizic Společnosti vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie. Dostal se do obrazárny už na počátku 19. století. Původně obraz pochází z Roudnice nad Labem z biskupského hradu venkovského sídla pražských biskupů a arcibiskupů. Dílo je pojmenováno po svém objednavateli Janu Očkovi z Vlašimi, který je zobrazen v dolním pásu uprostřed. Patrně on tedy objednal tento deskový obraz v r. 1371, jelikož k tomuto roku se vztahuje i vysvěcení roudnické kaple. 

Obraz je notoricky znám díky podobizně císaře Karla IV. Třebaže Karel IV. byl za svého života, ale i po něm několikrát zobrazován, patří tedy k nejčastěji zobrazovaným panovníkům středověku, tak právě tato podobizna je nejznámější a často se objevuje v publikacích apod. 

V horním pásu máme z levé strany zobrazeného sv. Zikmunda, který byl v VI. století burgundským králem, stal se později světcem, neboť byl mučedníkem a v 60. letech 14. století Karel IV. přivezl jeho ostatky do Čech, uložil je v katedrále sv. Víta a Zikmund byl tak zařazen mezi české zemské patrony. Zde figuruje jako ochránce Karla IV., nejenom jako český zemský patron, ale možná i pro jednu událost, která  je zaznamenána kronikářem Benešem Krabice z Weitmile, že v květnu 1471 Karel IV. vážně onemocněl na Karlštejně a císařovna vykonala pěšky pouť z Karlštejna až na Pražský hrad do kaple sv. Zikmunda u sv. Víta, kde prosila za uzdravení svého chotě. Možná tato událost zapříčinila zobrazení sv. Zikmunda jako patrona Karla IV. 

Karel IV. je zde zobrazen v císařském šatu a s císařskou korunou na hlavě. Když porovnáme jeho podobiznu, přičemž on je zde ve svých 55 letech, s jinými vyobrazeními, např. na Karlštejně, jeho tvář s těmi vyobrazeními koresponduje. Nicméně jedná se spíše o jakýsi portrét  idealizující než reálný. Autoři této desky Karla IV. na vlastní oči Karla IV. vidět ani nemuseli, protože tehdy ještě nefungovalo portrétní umění ve smyslu model a malíř. Šlo o podobiznu, jak císař chtěl být zobrazován. Na této malbě nezaznamenáváme u Karla IV. typický defekt - jde o shrbenou postavu, že nemohl ani otáčet hlavou, když se chtěl ohlédnout zpět, musel otočit celé tělo. To jako bychom tady neviděli. Je to spíš zobrazení mladšího člověka než 55letého muže. Jinak, co se týče jeho tělesného postižení, to vzniklo patrně v r. 1350, máme k tomuto roku zaznamenánu událost, kdy Karel IV. byl několik měsíců upoután na lůžko, byl ochrnutý a teprve po několika měsících byl schopen pohybu, ale do jisté míry omezeného - nemohl otáčet hlavou, byl shrbené postavy a průzkum jeho ostatků ukázal, že prodělal vážný úraz páteře, zlomeninu čelisti a brady a takové zranění muselo být vidět nejen na jeho shrbené postavě, ale zřejmě i na obličeji. A takového ho zde nezaznamenáme. 

Uprostřed obrazu trůní Madona s Ježíškem, přičemž dva andílci za ní drží oponu chrámovou, možná odkaz na oponu, kterou P. Maria tkala a v podstatě odděluje P. Marii od prostoru. P. Marie drží v rukou jablko - symbol vlády a Ježíšek, který je anatomicky velice věrně ztvárněn, ukazuje divákovi chodidlo, což je možná odkaz na pašijovou tématiku, neboť se jedná o chodidlo, které bude v budoucnu probito hřebem. 

Po té méně významné straně - po levici P. Marie klečí Karlův prvorozený syn Václav IV., budoucí český král, zde zobrazený ve věku 10 let, on se narodil v r. 1361 v Norimberku a toto dílo vzniklo asi v r. 1371, takže si podle toho vypočítáme jeho věk. Je zde zobrazen se svatováclavskou korunou na hlavě, kterou nechal zhotovit Karel IV. Za princovými zády stojí patron Země české sv. Václav, zobrazený ve své typické podobě jako rytíř a drží praporec s přemyslovskou orlicí. 

 
Svatý Václav

 

Svatý Václav má ve spodním pásu také svoji babičku - sv. Ludmilu, kterou poznáme podle atributu, tedy šátku, kterým byla uškrcena. Před ní pak stojí patron metropolitního chrámu svatý Vít, mučedník, chlapec, který zhruba ve 13. letech byl na počátku 4. století umučen, jelikož se dal na křesťanskou víru. 

Uprostřed pak klečí objednavatel obrazu Jan Očko z Vlašimi, pražský arcibiskup. Ten je zde jako jediný zobrazen z profilu, což je možná odůvodněno tím, že on byl na jedno oko slepý, měl tedy oční chorobu a aby se tento defekt zakryl, proto ho malíř zobrazil z profilu. Odvozenina jména je od přízviska „Očko“, které Jan z Vlašimi získal kvůli své vrozené oční vadě, kdy po operaci na oko zcela oslepl. Teorie o „zakrytí“ slepého oka vyobrazením z profilu má ovšem jeden zásadní zádrhel. Podle historických pramenů byl totiž Jan slepý na levé oko a přitom právě Janovu levou tvář na obraze vidíme. Arcibiskup klade ruce do dlaní sv. Vojtěcha, patrona pražského arcibiskupství. Jako poslední zobrazený je sv. Prokop, zakladatel kláštera na Sázavě, je zobrazen v benediktýnském hávu. 

Sv. Prokop

Obraz je důležitý jako mezičlánek, jako vývojový list mezi vyobrazením Mistra Theodorika, malíře císaře Karla IV. a stylem následujícím, tzv. krásným stylem. Toto dílo stojí mezi těmito dvěma styly, ještě v mnohém sleduje Mistra Theodorika, jedná se hlavně o světlou modelaci světlem a barvou, což je patrné zejména na šatu P. Marie, ale zároveň zde dochází k protažení figurálního kánonu. Oproti Theodorikovým hřmotným postavám, jsou tyto postavy štíhlejší a už to směřuje k novému estetickému názoru. Figury jsou zobrazeny s naturalistickými prvky, malíři, kteří toto dílo tvořili, se snažili o věrné zachycení, zejména u arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, svým způsobem i u císaře Karla IV., i když tam se jedná o jistou idealizaci, kdežto Václav IV. je idealizovaný, jeho věk bychom těžko odhadli, kdybychom nevěděli, kdy tento obraz vznikal. 

 
Český zemský patron sv. Zikmund namalovaný pravděpodobně podle podoby Zikmunda Lucemburského.

Kvalita obrazu je poměrně vysoká, i když nestojí na takové výši jako např. dílo Mistra Theodorika, který maloval se svou dílnou obrazy pro karlštejnskou kapli sv. Kříže, má se za to, že autoři obrazu vyšli z Theodorikovy dílny, ale je tady kolísavá kvalita i u jednotlivých postav. Má se za to, že ty kvalitnější jsou ztvárnění Madony s Ježíškem nebo podobizna Karla IV., to je možné srovnat např. se sv. Prokopem nebo Zikmundem. V této době se ztvárnění panovníků, nejen Karla IV. objevuje více, takovým předstupněm může být portrét francouzského krála Jana Dobrého, což je vůbec nejstarší dochovaný francouzský deskový obraz z pol. 14. století, případně pak ještě portrét Rudolfa IV. Habsburského, rakouského vévody a velkého soka Karla IV., který se nejen ve své reprezentaci snažil vyrovnat svému tchánovi Karlu IV. 
Karel IV. zemřel v 62 letech v r. 1378, pár měsíců poté, co se vrátil z Francie, kam zavítal spolu se synem Václavem IV. Zavítal tam poprvé od svého mládí, jak známo, byl v Paříži vychováván od 7 do 14 let. Na obraze je ještě jedna zajímavost a to jsou dezény, dekor jednotlivých látek, jde o ošacení jednotlivých figur. Nejzajímavější je dekor na koberci drženém anděly za P. Marií, kde byly rozpoznány orientální motivy. Jak známo, tkaniny ze vzdálené Číny byly dopravovány i do střední Evropy, ale mnohem dostupnější byly látky tkané v Itálii, které napodobovaly arabské nebo orientální vzory. Je zajímavé, že se to objevuje i na takové desce. Tyto tkaniny byly samozřejmě nákladné a mohli si je dovolit jen ti zámožní - panovníci apod. Mgr. Ondřej Faktor, kurátor umění  
Zdroj: ceskatelevize.cz, internet - fotky

4 komentáře:

  1. Hani,děkuji za připomenutí zajímavým článkem.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, jsem ráda, že Tě článek o tomto obraze zaujal, je to skvost. Nevím, jestli by si někdo na svůj blog vložil podobný námět, ale tohle je kvalita, která překoná věky. 😃.
      Děkuji a přeji červen jak vyšitý, začnou jahody, bude léto... prostě bude fajn. ☺

      Vymazat
  2. Máš pravdu, známe ho všichni, ale tolik jsem toho o něm opravdu nevěděla.
    Hani, děkuji a přeji příjemný večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, snažím se k vybranému obrazu získat informace, které nejsou běžně k mání. Mě to baví, možná nás moc není, ale to neodradí. 😃.
      Helenko, díky za přízeň a přeji krásný a pohodový červen. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Kaštan - síla přírody i léčivé využití květů

  Kaštan zná každý už od dětství. Správně je to jírovec maďal. Po celém světě existuje asi 15 druhů této dřeviny. Doba květu závisí jednak n...