Milostné legendy: Kateřina von Lamberg jako šumavská Popelka

 

Byli jste na Šumavě? A znáte vesnici Žihobce? 

Hrdince příběhu říkali Černá Káča, protože po smrti manžela nosila už jen černé šaty.  

Přeneseme se do šumavského podhůří právě do vesnice Žihobce, kde se příběh odehrává. Možná tam někdo na svých toulkách zavítá. Znak obce:

 

  

Stříbrno-červeně čtvrcený štít. Ve druhém poli stříbrná psí hlava s černým obojkem, ve třetím poli stříbrná divadelní maska.

 

Rozklikněte si fotografii, je tam více údajů. Seznam pánů a vrchností, co vládli v Žihobci je dlouhý, zastavíme se u Lambergů.

 

Knížecí erb Lambergů a jejich panství 

 

Lambergové byli starým a mocným rodem. Gustav Jáchym Lamberg v roce 1834 převzal celý knížecí majetek a k velkému překvapení všech, zalíbení našel v prosté dceři žihobeckého šafáře Hrádka a pojal ji za choť, tak se to uvádí. Místní lidé si předávají na pohled romantický, ale skutečný příběh kněžny - husopasky, žihobecké kněžny Černé Káči.

Její životní příběh může mnohým připadat jako pohádka o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla. Závěr života Kateřiny von Lamberg už tolik radostný nebyl. Ale ještě se podíváme do Žihobce. 

Obec Žihobce se nachází mezi hrady Kašperk a Rabí. Je to trochu zapomenutá víska asi 12 km východně od Sušice. 

Malebná, avšak trochu zapomenutá víska na „konci“ okresu, po silnici 12 km východně od Sušice. Ze všech stran je obklopena typickými pošumavskými vršky, z nichž nejvyšší je Pálená hora (697 m n. m.).

Více zde: https://kcthorazdovice.webnode.cz/archiv/co-se-kdysi-psalo/zihobce/

Malebná, avšak trochu zapomenutá víska na „konci“ okresu, po silnici 12 km východně od Sušice. Ze všech stran je obklopena typickými pošumavskými vršky, z nichž nejvyšší je Pálená hora (697 m n. m.).

Více zde: https://kcthorazdovice.webnode.cz/archiv/co-se-kdysi-psalo/zihobce/

Kromě jiného nabízí turistům i zajímavé muzeum. Dříve to byl zámek s názvem Lamberská stezka. 

 

 Zámek s muzeem se nachází v obci Žihobce.

 

Tady se návštěvníci dovědí řadu zajímavostí o rodu Lambergů a hlavně o Kateřině von Lamberg. Původně se jmenovala Kateřina Hrádková a žila v letech 1824–1889. Její  jméno nezní nijak urozeně. V muzeu se o ní hovoří jako  o šumavské Popelce, i když to není příběh s úplně šťastným koncem. 

 

 

Návštěvnice si v muzeu mohou vyzkoušet repliky Kateřininých šatů a vyfotit se v nich.

 

Kateřina byla původně prostá dívka, dcera šafáře Hrádka, která padla do oka knížeti - majiteli tohoto panství Gustavu Jáchymovi. Na konci léta roku 1840 se v Žihobcích konala dožínková slavnost, kde Gustavu Jáchymovi dožínkový věnec přinesla tehdy mladičká 16letá Kateřina. Dožínkový věnec měl pro naše předky magickou moc. Byl kruhový, připomínal slunce jako životodárnou sílu pro nastalou úrodu. Věncem se děkovalo za sklizenou úrodu a také měl být symbolem pro zajištění úrody v následujícím roce. Byl zdoben květinami - vlčí máky, chrpy, luční kvítí. Měl mít plodiny, které obsahovaly co nejvíc semínek jako symbol plodnosti - makovice, ořechy. Býval zdoben pentlemi nebo cukrovím.

 

Kateřina byla prý velice pěkná černovlasá a černooká dívka. Myslím, že tomu můžeme věřit, těžko by k předání dožínkového věnce vybrali nepohlednou vesničanku.

A jak to vůbec všechno začalo? Jak říkám, láskou. Na jedné hostině, která zakončovala jeden z mnoha honů (Gustav byl celý život náruživým lovcem) uviděl ve špalíru pozorujícího služebnictva krásnou snědou mladou dívku. Padla mu do oka, neboť si vzpomněl, že v létě na dožínkách mu předávala slavnostní věnec. Vstal od stolu, kde se bavil s baronem Sturmfederem a rázem se ocitnul před touto krasavicí. Ani nevěděl jak. Sotva ji požádal o tanec, byli v jednom kole. Tančili s takovým nasazením, že ostatní páry jim vyklidily „plac“ (místo) v sále.

Více zde: https://kcthorazdovice.webnode.cz/archiv/co-se-kdysi-psalo/zihobce/

Kníže musel z ní být paf, protože si brzy odvedl Kateřinu do rakouského Steyru a napřesrok už se do Žihobce vrátili s prvním synem. 

 

Kněžna Kateřina z Lambergu s prvorozeným synem | foto: Silvie Somasgutner ze Steyeru, Občanské sdružení Lamberská stezka

Pár měl spolu celkem 10 dětí, ale jen to poslední se narodilo do svazku manželského. Oni se totiž nesměli vzít. Kníže byl zaprvé vázán tzv. fideikomisem, což byl takový právní předpis, kdy si jako majitel panství nesměl vzít ženu neurozeného původu. Další věc byla, že on se jakožto mladý a nerozvážný hoch zúčastnil přípravy atentátu na budoucího císaře Ferdinanda. (Šlo o Ferdinanda I. Dobrotivého, jako uherský a český král byl označován Ferdinand V., a neúspěšný atentát proběhl v Bádenu.) Atentát byl odhalen a Gustav měl skončit na šibenici. Trestu smrti unikl jen proto, že pocházel z významného rodu. Nesměl se však oženit, plodit potomky, nesměl na žádném místě setrvávat déle jak dva měsíce. Na krku musel nosit zelenou šňůrku na znamení, že měl skončit na šibenici. Takže měl pořádný škraloup. 

 

Kateřina Hrádková a Gustav Joachim von Lamberg 

 

Působil ve státních službách jako vrchní komorník, zemský lovčí v Horních Rakousích a nejvyšší štolba v Kraňsku a Vindické marce. Byl čestným rytířem Maltézského řádu a dědičným členem panské sněmovny. 27. května 1847 měl Gustav Jáchym dlouhý projev na českém stavovském sněmu, v němž vyzval k omezení byrokracie v Čechách snížením počtu a platů úředníků, zjednodušení soudních řízení a administrativy atd.

Po určité době dostal Gustav od Františka Josefa I. amnestii a Kateřina byla povýšena do šlechtického stavu – stala se hraběnkou. Ihned poté se v roce 1855 konala svatba ve Strašíně. Do manželství pak společně přivedli 10. potomka. Zdálo se, že jejich útrapám je konec a že vše dobře dopadlo. Na nějaký čas to tak určitě bylo, ale štěstí Kateřiny a Gustava trvalo jen několik let. 

Roku 1862 totiž kníže zemřel ve věku 49 let a zůstala po něm v podstatě nezaopatřená o 12 let mladší manželka s mnoha potomky. Jelikož Gustav porušil fideikomis, když si vzal za manželku ženu neurozeného původu, musela se vdova vystěhovat a o všechen majetek přišla. Směla si vzít jen vybavení. 

Kateřině von Lamberg se říkalo Kněžna Káča, jelikož byla mezi lidmi oblíbená. Po smrti jejího muže, kdy nosila už jen černé šaty, byla přezdívka upravena na Černá Káča.

Kateřina odešla s potomky do rakouského Kitzbühelu, kde v roce 1889 ve svých 62 letech zemřela prý jako zahořklá dáma. Pochovaná je nedaleko Žihobce - v Nezamyslicích v okrese Klatovy, v rodinné hrobce v kapli sv. Erazima, kde odpočívá po boku svého muže a několika jejich dětí. 

 

Lamberkové byli vlastníky vesnice od r. 1707 a nechali zde postavit pohřební kapli sv. Erazima.

Hrobka je veřejnosti přístupná. Kromě rodičů jsou tu ostatky i jejich dětí - synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 - 1836) bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu na panství, když se mu roztrhla hlaveň pušky. 

Ani jednomu ze synů, ani tomu nejmladšímu narozenému již ve svazku manželském, se nepodařilo získat majetek, který jim měl po otci náležet. To bylo tím, že měli za matku ženu neurozeného původu.

Nedávno objevený obraz: 

Zajímavostí je také to, že obraz ještě mladé Kateřiny byl objeven v roce 2020. To, že Kateřina byla jako mladá žena krásná, bylo známo pouze z dobových zápisů, ale její podobu nikdo neznal. Jako neurozená nebyla portrétována. Obraz se do muzea dostal z jednoho steyrského starožitnictví a ukazuje, jak Kateřina skutečně vypadala. František Procházka o tom napsal knihu: 

 zdroj: Český rozhlas Plzeň, Wikipedie