Haptické modely přiblíží památky slabozrakým a nevidomým

 

Není pochyb o tom, že zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů. Kdo měl možnost přijít do styku s nevidomým člověkem, má konkrétní poznatky. Osobně jsem to poznala v rodině spolužačky, které se narodila dcera s nevyvinutým zrakovým centrem (asi), takže ani oční operace to nevyřeší. Holčička tedy od narození nevidomá získávala poznatky o světě hlavně sluchem a hmatem a člověk se kolikrát divil, čeho je schopná. Osud jí nadělil velmi průbojnou a aktivní povahu, takže nikdy "neseděla v koutě", dnes je to mladá dáma s právnickým titulem, která si našla i schopného zdravého manžela, se kterým jezdí i na delší trasy na kole jako tandem. Nesmím zapomenout na jejího pomocníka - speciálně vycvičeného vodícího psa labradora, je obdivuhodné, co takový pes dokáže. Pamatuji si, jak mě jednou její maminka požádala, jestli by si mě dcerka mohla ohmatat. Vysvětlila mi, že tohle nevidomí dělají a tak mi chvíli jemně ohmatávala obličej a bylo zajímavé pozorovat, jak se u toho tváří. 😀

 

Je to úvod k haptickým modelům, které v posledních letech vznikají pro osoby se zrakovým postižením. Už jsem se zmínila o haptickém modelu olomoucké radnice ZDE. 

Haptických modelů je v Olomouci více, chtěla bych představit model jednoho z nejvýznamnějších památkových objektů, což je Sloup Nejsvětější Trojice, který se tyčí na Horním náměstí. Také tato barokní památka má svůj detailní haptický model pro lidi se zrakovým postižením. Vystavena je v prvním patře radnice stejně jako model radnice. 

 

 

Nevidomá paní předvádí, jak pomocí haptického modelu získává poznatky o sloupu.

Zatímco všechny dosavadní modely jsou dřevěné a tvarově poměrně dost zjednodušené, Sloup Nejsvětější Trojice je naopak detailní a vznikl z jiného materiálu. Z epoxidových pryskyřic a dalších odolných materiálů jej zhotovil sochař Otakar Ruček. Na modelu pracoval asi dva měsíce, má kovovou kostru a měl by být odolný a vydržet desítky let. Model je vytvořen tak, aby vyhovoval lidem se zrakovým postižením. Hodně záleží na tom, jestli konkrétní člověk někdy dřív tu památku viděl a může si teď u modelu hmatový vjem spojit s obrazovou vzpomínkou, nebo je nevidomý od narození. Velké objekty si nevidomí nemohou hmatem ve skutečnosti prohlédnout, zatímco tento  model to dovoluje a tak umožní získat dost dobré povědomí o tom, jaká ta památka je.

V rámci tohoto projektu bylo zhotoveno již sedm modelů: budova radnice, chrám sv. Michala, chrám sv. Mořice, katedrála sv. Václava, chrám sv. Gorazda, Klášterní Hradisko a Bazilika navštívení Panny Marie.

    

Haptický model Klášterního Hradiska v Olomouci. 

 

  

Haptický model Vyšebrodské madony pro nevidomé a slabozraké v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě.

 

Haptický půdorys Zelené hory. 

 

 

Haptický půdorys Telče.

 

Detail haptického půdorysu Květné zahrady v Kroměříži. 

 

Haptický model štukové výzdoby.

Chtěla bych podrobněji představit ještě jeden haptický model, který mě zaujal - model relikviáře svatého Maura. Model ve velikosti originálu vyrobili v roce 2011 vězni z Horního Slavkova. Původně vznikl jako pomůcka pro zrakově postižené, brzy se ale stal pomocníkem rovněž pro exkurze dětí i širší veřejnost. Na rozdíl od originálu, který trezorovou místnost bečovského zámku opouští pouze ve výjimečných případech, je model určený pro prezentaci příběhu relikviáře i mimo zámek. Proto je jeho součástí i masivní dřevěný vozík opatřený zasunovacími odkládacími plochami na odnímatelné částí relikviáře.

 

Nevidomým návštěvníkům model přináší možnost vytvořit si prostorovou představu o relikviáři a ohmatat si 14 odlitků sošek svatých a 12 reliéfů, které zdobí schránu relikviáře. Model je doplněn textem v Braillově písmu, kramářskou písní složenou na motivy příběhu relikviáře a hmatovou mapou Evropy vysvětlující jeho původ a putování v průběhu dějin. 

 

Foto originálu. 

 

Relikviář svatého Maura byl vyroben mezi lety 1225 a 1230 na zakázku benediktinského kláštera v belgickém městě Florennes. Slouží pro uložení ostatků sv. Jana Křtitele, sv. Maura, sv. Timoteje a sv. Apolináře. Po Velké francouzské revoluci byl klášter zrušen, relikviář se ocitl v sakristii farního kostela mezi nepotřebným nábytkem.

Od církve jej roku 1838 odkoupil tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufor-Spontin, který jej nechal opravit. Do Bečova relikviář šlechtický rod převezl v roce 1898. Po druhé světové válce (po vydání Benešových dekretů) museli Beaufort-Spontinové opustit republiku. Památku ukryli do zásypu podlahy kaple Navštívení Panny Marie.

V roce 1984 projevil americký obchodník Danny Douglas zájem o odkoupení blíže neurčité historické památky ukryté na území tehdejšího Československa. Na základě tohoto požadavku začali pátrat i kriminalisté. Relikviář objevili 5. listopadu 1985. V roce 1991 začaly práce na jeho restaurování, které trvaly 11 let. Od roku 2002 je relikviář opět vystaven na zámku Bečov. 

Zdroj: www.idnes.cz, olomouc.eu, npu.cz, hanacka.drbna.cz