Tak, jak člověk cestuje/cestoval po vlastech českých, moravských i slezských, občas vyrazí za hranice - nejen za hraniční "čáru", ale také za hranici svých představ. Některá místa nebo stavby si člověk pamatuje, možná i zamiluje pro jejich malebnost, jedinečnost i zvláštnost. Nemusí být všechno hned zařaditelné do nějakého slohu a nevybočovat z řady. Jedním z takových je Hundertwasserův dům ve Vídni. Z autokaru při okružních jízdách v rámci vánočních trhů jsem poprvé zahlédla "něco strakatého". Na moji otázku: "Co to jeee?" kolegyně odvětila: "Joo, to je Hundertwasser" a tvářila se jako světák. To bylo moje první setkání s vídeňskou netradiční architekturou. Ta ulice působí útulně a je v samém centru Vídně, ale hlavně přitahuje kolemjdoucí svou originalitou, pestrými barvami a kromě zimního období i bujnou zelení. Budova se tak odlišuje od ostatních domů v rakouské metropoli, že je prostě nemožné si jí nevšimnout a projít kolem. Při naší návštěvě Vídně jsem chtěla tuto raritu ukázat i příteli, protože to neznal. Dnes ji chci představit i vám, kteří ji neznáte. A vy, kteří už máte Vídeň v malíčku, se možná rádi podíváte aspoň na fotografie. 😌
Vídeňský barevný dům Hundertwasserhaus měl být původně prý
sociálním bydlením pro chudé. Dnes je to ale lukrativní adresa – pokud by nevadilo, že vám pod okny neustále proudí davy turistů. A také že se
vám v bytě místy tak trochu vlní podlaha. Ale to jsem jen vyčetla, v bytech jsem nebyla.
Friedensreich Hundertwasser jako architekt, malíř a sochař totiž nejen vyznával pestré barvy, ale také "pohrdal"
rovnými liniemi. Tvrdil, že rovná čára je ďáblovým vynálezem, v přírodě
se nic takového nevyskytuje, a budovy by měly být navrhovány tak, aby
více připomínaly přirozené prostředí. Výsledkem je obytný prostor, ze
kterého místy přechází zrak. A to doslova.
Uvnitř se po zdech vlní mozaikové šlahouny, v některých místech se podlaha vzdouvá jako zkamenělé mořské vlny. Po pravdě jsem musela dávat pozor, abych nezakopla, protože s tím jsem se dosud nesetkala. 😎 To vše doplňují pestré barvy a výrazné černobílé kontrasty – úplně všude. Ve společných prostorách se za prosklenou zdí zelenají stromky. Takže, suma sumárum, tenhle dům rozhodně není nudný – zevnitř ani zvenčí.
Hundertwasserův dům ve Vídni byl postaven v letech 1983-1986. Jedná
se o rezidenční výškovou budovu, kde je 52 bytů, 4 kanceláře, 16
soukromých a 3 společné terasy. Budova je obklopena zelení, což je nejlépe vidět na fotografiích. Ve
výklencích, v různých úrovních a na střeše je vysazeno více
než 250 keřů a stromů. Jak už z názvu vyplývá, dům navrhl rakouský architekt Hundertwasser ve spolupráci s architektem Josefem
Krawinou. Tvůrci se snažili postavit ideální dům budoucnosti, ve kterém
může člověk žít v naprostém souladu s
přírodou. Jestli se jim to podařilo, záleží už na individuálním posouzení každého z nás.
Dočetla jsem se, že po dokončení tento netypický dům vzbudil nejen vlnu pobouření a údivu, ale spousta byla těch, kteří si v něm chtěli pořídit nemovitost. Ne každý však dokáže přežít dlouhou dobu v domě, u kterého se denně tísní stovky turistů (do samotné budovy mají zakázán vstup), o tom jsme se mohli přesvědčit. Proto lidé po pár letech bydlení prodávají své byty a stěhují se do jiných, v klidnější oblasti. Ceny nemovitostí v Hundertwasserově domě jsou trvale vysoké, protože stále existuje mnoho lidí, kteří v něm chtějí bydlet brzy.
„Rovná čára vede k zániku lidstva. Spirála je symbolem života a smrti,“ řekl Friedensreich Hundertwasser.
Friedrich Stowasser (toto je skutečné jméno architekta) se narodil ve Vídni v roce 1928. Jeho otec byl Rakušan a jeho matka byla Židovka. Otec budoucího génia zemřel hned po narození syna, a tak chlapce vychovávala jeho matka. Ve 30. letech se v Německu dostali k moci nacisté a v Evropě začalo pronásledování Židů. Aby tomu zabránila, v roce 1937 se matka rozhodla pokřtít malého Fridricha v katolickém obřadu.
Druhá světová válka pohřbila všechny příbuzné budoucího architekta v koncentračních táborech, včetně jeho matky. Jemu samotnému se podařilo uprchnout. Svůj židovský původ skrýval a dokonce sloužil v mládežnické nacistické organizaci „Hitlerova mládež“. Hrozná léta války formovala lásku mladého muže ke světu a touhu žít v jednotě s přírodou.
V roce 1948 jako mladý muž navštěvoval vídeňskou Akademii výtvarných umění. Od té chvíle je jeho život nerozlučně spjat s kreativitou. Stowasser má pseudonym Friedensreich Hundertwasser, který se skládá z několika slov a doslova zní jako „klidná země sta vod“. Pod tímto jménem se stal známým po celém světě.
Architekt si byl jistý, že bydlení v šedých a nudných domech připomínajících krabice je velmi škodlivé pro fyzické i duševní zdraví. Za ideální lidské obydlí považoval pohodlnou díru pokrytou zelení, v níž byla vytvořena mnohá okna pro světlo. Toto je dům snů, který si pro sebe postavil, když žil na Novém Zélandu. V něm stěny a střecha tvořily kopec, na který často šplhali berani, aby okusovali čerstvou trávu. Hundertwasser nesnášel pravidelné geometrické tvary a rovné linie. Věřil, že v přírodě neexistuje symetrie, takže by symetrie neměla být ani v architektuře. Své stavby, ať už se jednalo o vícepodlažní obytnou budovu nebo kancelářské centrum, vytvářel bez jediného pravého úhlu. Všechny jeho projekty se vyznačovaly zakřivenými liniemi a pestrostí barev, kterých dosáhl zdobením stěn mozaikami z rozbité keramiky. Tento přístup umožnil vytvořit světlé a neobvyklé domy, schopné zvednout náladu člověka už jen svým vzhledem.
Architekt hodně cestoval a jeho novou domovinou byl Nový Zéland a jeho domovem mu byla loď Regentag. Při cestě domů z Tichého oceánu na Queen Elizabeth 2 dostal 71letý umělec srdeční infarkt. Je pohřben na Novém Zélandu, na svém pozemku pod korunou oblíbeného liliovníku tulipánokvětého. Podle svého přání bez rakve, aby snáze splynul s přírodou.
Hundertwasserův dům ve Vídni:
Vídeň moc neznám,sice jsme ji několikrát projížděli směrem dále a někdy v noci.Na vánočních trzích jsem byla také ještě od práce,ale to byl úprk a moc lidí.Tak jsem si ráda početla a podívala se na zajímavé fotografie.
OdpovědětVymazatTřeba se tam někdy vypravíme.
Hani,měj se hezky
Jituš, rozumím, jak to myslíš. Já už asi na vánoční trhy nepojedu. Před covidem jsem to navrhla příteli a on odmítl a dnes nechci ani já. Ty vánoční věci mě moc nebaví a lítání po obchodech a tržnicích už odmítám. Na punč si zajdeme v Ostravě a co bych tam kupovala... Nejlepší je si město projít sám podle zájmu.
VymazatTo bych vám doporučovala, s plánkem v ruce to jde dobře. Měj hezkou neděli. ☺
Při návštěvě Vídně, jsme také tento dům navštívili. Mně se líbil moc. Měj se hezky, pá 😉😊
OdpovědětVymazatJe pravda, že když to člověk vidí poprvé, je ten pohled jiný, člověku se to líbí, ale bydlet bych tam nechtěla a ty zvlněné chodníky před domem - někdy jde o "ústa".
VymazatPřeji pěknou neděli. ☺
Já, milovnice řádu a pořádku, ladu, barevnosti spíše umírněné a nejraději tón v tónu jsem znala Hudertwasserovy stavby z knih a toužila je vidět. Když se to poprvé povedlo, stála jsem dlouho a bez dechu, pak donekonečna prolézala objekt nahoru a dolů a nemohla se vynadívat. Zavedla jsem tam během let pár přátel a všichni na tom byli stejně - fascinovaní a uhranutí.
OdpovědětVymazatObčas se dá narazit i na jeho drobnější stavby, třeba na kašnu v Zell am See...
Hani, děkuji, ráda jsem si zavzpomínala a dostala jsem chuť zase se pokochat.
Pa, Helena