Tento příspěvek je zvláštní tím, že představuje město na hranici v našem kraji. Myslím tu současnou hranici po rozpadu Rakouska-Uherska. Já vlastně jiné takto uměle a politicky rozdělené město u nás neznám. Dříve byl známý Berlín - východní a západní. Tam to vzniklo podle tzv. okupační zóny po válce. Těšín tak známý není a je trochu raritou. Město, které tvořilo po staletí jeden celek, bylo po jedné nešťastné, navíc málo známé válce rozděleno tak, že velmoci v belgických lázních Spa rozhodly, že část Těšína je v PL a část u nás v CZ. O tom se zmíním v příštím článku, bylo by najednou hodně informací.
V předvánoční době jsme se vypravili do Těšína. Takový název je dnes jen lidový, protože oficiálně existuje Cieszyn a Český Těšín. Bylo před Vánocemi, mnohé hospodyně doma pekly a připravovaly byt na Vánoce, ale my jsme "trajdali", jak se tady říká. Také jsme se trochu podívali na vánoční atmosféru. Fotky budou příště. Co nás tam však hlavně přitáhlo, byla výstava dost netradiční. Je v terénu a je to vzpomínka na tramvajovou linku, která jezdila městem. Pamětníci z té doby snad ani nemohou být, je to dávno, ale existuje organizace pod názvem:
"Narodit
se před mnoha lety ve městě - nádobě spojené,
první
tramvají jet v ústrety přes Olzu (tenkrát v obou směrech)."
Renata Putzlacher: "Cieszyńskie divertimento" ("Těšínské divertimento")
Když se 12. února 1911 objevil v těšínských ulicích první tramvajový vůz, nikdo ještě netušil, že jeho historie, přestože - jak se ukázalo - ta měla nakonec velmi krátké trvání (tramvaje jezdily jen do roku 1921), se bude vracet jako ozvěna ještě celých dalších sto let. Z těšínské tramvaje se stal symbol nejen spletitých historických dělení a posunů státních hranic, ale také synonymum věhlasu a nevšedního rozvoje města. Okamžik, kdy se rozjela kola tramvají po kolejích, se stal počátkem zcela nové éry. Těšín nabral vítr do plachet a přidal se na seznam prestižních a bohatých měst. Takový obraz města dodnes stále přežívá v myslích mnoha obyvatel a dovoluje jim hrdě zvedat hlavu. A tramvaj, přestože je už nyní součástí dávné historie, se proměnila ve významnou součást či snad dokonce v dobrého ducha tohoto města. Každý den se znovu a znovu v líčení obyvatel vrací na svou pravidelnou úzkorozchodnou trasu. Pádí z Bielské ulice přes Rynek dolů ulicí Hlubokou a dál po mostě přes řeku až k železniční stanici. Na náměstí a před mostem pokaždé malinko zpomalí, protože se tu přece nacházejí ony proslulé výhybny. A poté, co vozy absolvují celou trasu, zmizí do depa na ulici Dojazdowa. A jen duch řidiče tramvaje působí unaveně, neboť přestože se svému řemeslu vyučil v samé Vídni, nedokáže halasu nového města tak docela přivyknout.
Pokud se i Vy hodláte vydat na tuto sentimentální tramvajovou pouť, nasedněte do vozu a sledujte z jeho oken ubíhající historické těšínské uličky. Jestli budete dobře poslouchat, uslyšíte tlukot kol, zvuky koňských kopyt a ozvěny stále probíhajících rozhovorů.
Představte si Těšín bez aut a výfukových plynů, utopený v zeleni stromů. Podobně jako dnes, i tehdy svítilo letní slunce, které pálilo do tváří chodců na ulicích. Ve stínu se procházejí dámy, které se schovávají pod krajkovými slunečníky a klobouky se širokými krempami. Představte si, jak po ulicích bezstarostně pobíhají děti bez obav, že spadnou pod kola projíždějícího auta a jak se smějí při hře se starým dřevěným kolečkem. Jejich největším dobrodružstvím jsou ale běžecké závody s rozjetými tramvajemi a naděje, že se jim jednu z nich podaří dostihnout nebo dokonce předběhnout. Takových závodů se nevědomky účastní řidič tramvajového vozu a celé klání končí v okamžiku, kdy jeden ze závodníků narazí do skupinky dam postávajících na chodníku. Tím závod končí a nežádoucí "odměnou" pro výtečníka jsou vytahané uši. Představte si Těšín, ve kterém se hluk města mísí s mnoha různými jazyky, a přesto jeden druhému velmi dobře rozumí. Zaposlouchejte se do hlasů trhovců, nářku pradlen a seriózních hovorů uhlazených pánů v elegantních kloboucích. Uprostřed náměstí se právě míjejí dva tramvajové vozy a u kavárenských stolků si šálek čaje vychutnávají rakouští důstojníci, které až s uměleckou grácií obsluhuje vrchní restaurace U hnědého jelena.
Představte si Těšín před sto léty a vydejte se s námi na projížďku tramvají po historických ulicích města!
Další texty si můžete přečíst na fotografiích.
Hani, tohle mě hodně zajímá, na zájezdu v Polsku jsem od pana průvodce dostala info, že v polském Těšíně mají skvělou cukrárnu, až pojedu na dovču na sever Moravy, a to bych chtěla! - ráda bych to tam prošla. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, děkuji, asi jsi světlá výjimka na blogu 😊 . Výstava zajímá spíše ty, kteří tu dobu znají z vyprávění, protože pamětníci, vzhledem k tomu, že tramvaje jezdily do r. 1921, už nejsou. Cukrárnu vyhledej, to Ti přeji, jen jestli Ti polské zákusky budou chutnat. Následuje další článek. ☺
VymazatHanko, ráda jsem se vrátila v čase do míst mě částečně známých.
OdpovědětVymazatMarti, je jasné, že ten, kdo tam byl nebo se chystá, má zájem to poznat. Já jsem v Cieszyně byla mockrát. ☺
Vymazat