Vtipy byly a budou, ať je doba jakákoliv

Pověstný český smysl pro humor neustával ani v době tak těžké, jako byla druhá světová válka. Ba spíš naopak, právě schopnost českého národa dělat si ze všeho legraci vlévala optimismus do žil v časech zdánlivě beznadějných. Proto i v době okupace a protektorátu se u nás vtipkovala na všechna témata, a to i přesto, že podobně jako za Rakouska-Uherska, hrozily takovýmto vtipálkům postihy. Vybrali jsme reprezentativní vzorek vtipů, které kolovaly národem před více než sedmdesáti lety a jsou stále zábavné.

Zdroj: https://politicon.eu/2020/02/25-vtipu-ktere-se-u-nas-rikaly-za-2-svetove-valky/

Víte, kdy bude na světě klid? Až vdova po Francovi dostane na Mussoliniho pohřbu telegram o Hitlerově smrti. Tak se říkalo, že tím naším opevněním neproklouzne ani myš – a němkyně* přeci proklouzla. *(němkyně – dřívější označení pro krysu či potkana) Stejně je ale ten Hitler gentleman… Jak to? No přeci: Kdyžuž přivedl republiku do jinýho stavu, tak si ji pak i vzal… Velmoci podaly Hitlerovi ultimátum, aby vyklidil Československo. „Sakra, vždyť už ho vyklízím měsíc, a pořád to nemůžu zmoct.“ Když Vůdce zavítal do Prahy na Hrad, odebral se do chrámu sv. Víta. Poklekl před ukřižovaného a pravil: Ó děkuji ti Pane, že’s mi dal Saargebeit.“ I odvětil Kristus „Máš štěstí.“ „Ó děkuji ti dále, že‘s mi dal Rakousko.“ „Máš štěstí,“ dí na to Ježíš. „Ó děkuji ti mnohokrát, že’s mi dal Čechy a Moravu.“ „Máš štěstí,“ opáčí znovu ten na kříži. „Jak to, Pane, že mi pořád říkáš, že mám štěstí,“ ptá se Hitler. „No, máš štěstí, že mám přibité nohy, jinak bych tě kopl mezi oči.“ Víš, proč má Hácha na stole telefon? Aby moh‘ taky do něčeho mluvit. Hácha přijel do Berlína a dožadoval se, abychom měli také ministerstvo námořnictví. „Nač potřebuje Protektorát ministerstvo námořnictví, když nemá moře,“ divili se v Berlíně. „No, když má Říše ministerstvo spravedlnosti…“ Víš proč nám na ty tři roky zavřeli vysoké školy? Aby nás mohli Němci dohonit v kultuře.

Zdroj: https://politicon.eu/2020/02/25-vtipu-ktere-se-u-nas-rikaly-za-2-svetove-valky/

 

Ono se řekne "S úsměvem jde všechno líp", od nového roku budu brát věci více s nadhledem apod. Někdy vás však život sevře do kleští a nechce povolit a trvá to dlouho. Pak se smějte! Kolik lidí dnes potřebuje psychiatra nebo psychologa. Jsou to časté deprese, syndrom vyhoření apod. Nedávno skončil starý rok a začal nový, to je doba k bilancování. To umí jen člověk, zvířata se řídí spíše svými pudy, člověk rozumem. To je jasné, proč. Protože je to pán tvorstva. Planeta už překročila 8 miliard lidí, pokud vím, a tak toho "rozumu" je plno. Stačí otevřít noviny nebo dnes internetové zpravodajství, abychom se osvěžili tím, co se na světě děje. A tak to jde od nepaměti, jen lidé kdysi neměli internet a mnohé zprávy k nim možná nedorazily. 

 

Doba je totiž zlá, nebo složitá. Jsme vedeni k pozitivnímu myšlení, máme se vyjadřovat asertivně, tak se používají výrazy typu - není jednoduchá. Takovým příkladem je řeč politika. Přitom jiná průpovídka zase hlásá: V jednoduchosti je krása. 😉 

V posledních letech nějak častěji slýchám nebo čtu, že "doba je zlá". A ten, kdo už něco prožil, se zeptá: "A kdy nebyla?"  To, co jsme nezažili na vlastní kůži, těžko můžeme chápat jako zlou dobu. Nejlepší je osobní postřeh nebo vzpomínka. Naštěstí ji mám a nemusím to kopírovat z internetu, zažila jsem své prarodiče, kteří byli narozeni v 19. století. Život se s nimi nemazlil, ani s jedním. Nejstarší byla tátova matka, o dva roky starší než děda. Občas vyprávěla, že když potřebovali doma něco koupit, šla většinou s maminkou do Ostravy, myšleno do města, tam byly obchody, tehdy bydleli mimo město. Tím vlastně prozradila, že její matka byla v dobré kondici, protože ujít takovou štreku nebylo jen tak. Ona vlastně "posilovnu" a fitko měla na poli a v hospodářství. Kus pole, nějaká kráva, koza, babuč, ovce, králíci, samozřejmě slepice nebo husy ... tehdy zcela běžné a nutné. Fitko jedna báseň. 😉 Nic nejezdilo, tehdy totiž nebyla MHD, možná nějaká bryčka, ale tu neměl každý. Tak šli do Ostravy pěšky. Ona i její matka (moje prababička) nesly boty v ruce, byly zvyklé chodit naboso, aby si šetřily boty. Když přišly na Slezskou (tehdy Polská Ostrava), sedly si u příkopu a obuly si boty. Tehdy se nosily černé šněrovací vyšší boty, trochu nad kotník. Znám to z fotek, bohužel nevím, kde těch pár fotek skončilo. Sukně byla většinou tmavá nebo černá, žádný divoký vzor, to se "nehodilo". Jo a délka "po kostky", jak se u nás říkalo, rozuměj ke kotníkům. Slušná žena své lýtko neukazovala. Obuly se, protože ve městě se nehodilo chodit bosky. Nějakou svačinu si nesly s sebou, protože tehdy se neslušelo, aby samotná žena bez mužského doprovodu šla do hospody a něco si dala. Byla by považována "za povětrnou". No a koho napadlo, proč si nedaly párek v rohlíku nebo langoš - to by v té době znělo jako pohádka! Byla škoda peněz, tak koupily nějaký hrnec, třeba z kameniny na mléko, protože chovali krávu. Takový nákup byl pro ně "událostí", vždy, když tu věc pak brali do ruky, vzpomínali na ten nákup. Samozřejmostí byl šátek na hlavě, neslušelo se jít "prostovlasá". Když si koupily něco na oblečení, to už bylo něco a šetřily si to "až se někam půjde". Staré věci se nosily do roztrhání, tak se záplatovalo a zašívalo a na doma to bylo dobré. Jejich "nákupní akce" znamenala ujít nejméně 12 km pěšky a to nebylo často, protože na nějaké nákupní túry nebyl čas, šly kopat na pole. Žádná pračka nebo lednička, robotem byly jejich ruce. A když se tato babička vdala za mého dědu - havíře, brzy měli dvojčata - chlapce, oba kluci však do dvou let věku postupně zemřeli. Dětská úmrtnost byla velká. Byli by to moji strýcové. Kolik bolesti musela jako matka prožívat, když přišla o děti... Měla pak ještě dvě. Rodilo se doma jen za asistence porodní báby. 

Tato moje babička se dožila 91 let věku, přitom znala jen těžkou práci. Prala v neckách na valše a vodu ohřívala. Jenže kdepak necky, tady se říkalo "vaštrok" (neplést s vantrokem), takže "babi machala ve vaštroku". 😊 

   

Vaštrok - babiččina "automatická pračka"

Celý život žila a stravovala se velmi skromně, ale z pohledu dnešních babiček - cestovatelek "nikde" nebyla. Myslím, že nejdál byla na Valašsku, kam se oženil její starší syn, ale tak se žilo. Aspoň tady u nás ano. Život se naštěstí hodně změnil.

(Další o prarodičích vynechám, protože koho to zajímá a stejně lidé nechtějí číst dlouhé texty. On to nikdo nečte...)

Proč to píšu? Abychom měli srovnání, jestli tato generace měla život klidný a lidé žili v době "jednoduché"?? Moji rodiče měli válečné dětství (2. SV), takže maminka často vzpomínala, jak chodívali pěšky přes "vrchy"  do školy, což je trasa, kde dnes je ústřední ostravský hřbitov. Kolikrát na té trase, kudy chodilo dost lidí, zažili spojenecké bombardování, kdy tyto děti s taškou na zádech utíkaly do příkopu se schovat a doufaly, že na ně nic nespadne. Ostrava jako průmyslové město byla cílem náletů. 

Tatínek mi zase ukazoval vysvědčení z obchodní akademie a dodnes si pamatuji moji reakci na jeho vysvědčení: "No, tati, jak jsi mohl mít z branné výchovy čtyřku!" Tehdy v době válečné ten předmět měli a mně se dostalo vysvětlení. Byla to chlapecká třída a tehdy dostali všichni  z tohoto předmětu 4. Byli totiž ve věku, kdy jim hrozilo totální nasazení na práci v Německu a samozřejmě se tomu všichni chtěli vyhnout. Jaká musela být odvaha toho profesora, přímo hrdinství, že všem dal z předmětu čtyřku, aby měli v ruce "důkaz", jak jsou z branné výchovy nemožní. 

Byla ta jejich doba lehká a jednoduchá? Člověk, aby přežil, aby se z toho kolikrát nezbláznil, vytvářel vtipy nebo je vyprávěl. Hledal způsob, jak by se aspoň na chvíli zasmál a tím to mnohaleté sevření ve strachu trochu povolilo. Tak se vytvořil pověstný český smysl pro humor a jak vidno, neustával ani v tak těžké době, jako byla druhá světová válka. Možná spíše naopak, schopnost českého národa dělat si ze všeho legraci nalévala optimismus do žil i v dobách beznaděje. Proto i v době okupace a protektorátu se u nás vtipkovalo i přesto, že podobně jako za Rakouska-Uherska hrozily těmto vtipálkům postihy. Vybrala jsem na ukázku pár vtipů, některým se MOŽNÁ zasmějeme i dneska, ale hlavně nás dnes nutí zapřemýšlet. Ovšem, člověk o té době musí také něco znát.

Jaké vtipy tedy kolovaly mezi lidem za 2. SV?

 

„Stejně je ten Hitler čestnej člověk,” prohlásí zmatený kolega u piva.

„Jak to?” muž překvapeně dodá.
„No, přeci, přivedl republiku do jinýho stavu, ale taky si ji potom vzal.“ 

_____________________

Když Vůdce zavítal do Prahy na Hrad, odebral se do chrámu sv. Víta. Poklekl před ukřižovaného a pravil: "Ó, děkuji ti Pane, žes mi dal Saargebeit." (V době, kdy již končila patnáctiletá kontrola Společnosti národů nad Sárskem, se v této spolkové zemi konal plebiscit, v němž měli tamější obyvatelé rozhodnout o dalším osudu oblasti. Celkem 90,73 % voličů hlasovalo 13. ledna 1935 pro připojení k Německu, 8,86 % bylo pro zachování statu quo a pouze 0,4 % lidí favorizovalo připojení Sárska k Francii. Samotný akt připojení k Německu pak proběhl 1. března 1935.)

I odvětil Kristus: "Máš štěstí."

"Ó, děkuji ti dále, žes mi dal Rakousko."

"Máš štěstí," dí na to Ježíš. 

"Ó, děkuji dále, žes mi dal Čechy a Moravu."

"Máš štěstí", opáčí znovu ten na kříži. 

"Jak to, Pane, že mi stále říkáš, že mám štěstí?" ptá se Hitler. 

"No, máš štěstí, že mám přibité nohy, jinak bych tě kopl mezi oči!"

______________________

 

Víš, proč má Hácha na stole telefon? 

Aby moh taky do něčeho mluvit. 

_____________________

Hácha přijel do Berlína a dožadoval se, abychom měli také ministerstvo námořnictví. 

"Nač potřebuje Protektorát ministerstvo námořnictví, když nemá moře," divili se v Berlíně. 

"Noo, když má Říše ministerstvo spravedlnosti..." 

 _____________________________________

Víš, proč nám na ty tři roky zavřeli vysoké školy? 

Aby nás mohli Němci dohonit v kultuře. 

_____________________________________

V protektorátu se chystá sbírka kovů pro vůdce, Hurvínek se dívá na hromadu olova a ptá se Spejbla. To je volovo? Co tě nemá, chlapče, to je vůdcovo!

___________________________________

Když byly hledány německé názvy pro pražské ulice a okresy, neodmítla ani tentokráte pražská veřejnost svoji „pomoc". Tak bylo navrhováno, aby Tylovo náměstí se jmenovalo „Organtinplatz", Hrdlořezy „Es kommt der Tag", Lazarská ulice „Kriplgasse", Pohořelec „Siegfriedlinie" atd.

___________________

Němci odůvodňují, proč rozpustili Sokolstvo: „Je to tam samý Žid. To máte stále upažid, připažid, rozpažid, zapažid atd.

___________________

Legrace zkrátka musí být, i kdyby na chleba nebylo. Tak až uslyšíte nějaký vtip na něco ze současné doby, nedivte se. Má to u nás tradici. 😸  

Zdroj: temata.rozhlas.cz, internet