Fefrovské rybníčky - ideální místo pro procházku

Toto místo na Šumavě budou znát spíše místní. Při naší dovolené jsme navštívili místa, která nejsou v čele turistických tras a není to proto, že bychom se stranili lidí. Asi není taktické nezačínat optimisticky. Ovšem, když jste něco znali jako fungující a pak to zpustlo, radost z toho nemáte. Příkladem jsou Lázně Sv. Markéty u Prachatic. Jen se podívejte, jaký to byl dříve komplex, kam se jezdila léčit i habsburská šlechta. Lepší foto nemám. Dobové pohlednice dokumentovaly lázeňské domy: 

  

Lázně byly založeny roku 1783 při prameni vyvěrajícím z lesnatého masívu Libína. O návštěvě této hory nad Prachaticemi jsem psala ZDE. V lázních se provádělo léčení studenou vodou a byly využity všechny způsoby vodoléčby (Priessnitzovy a Kneippovy léčebné metody). 

 

Původně se lázně nazývaly "Doktorka" a lázeňský provoz skončil v roce 1935. Nabízí se úvaha, zdali k tomu nepřispěly národnostní problémy před 2. sv. válkou. Po válce se budovy využívaly jako rekreační letovisko. V říjnu 1982 na Lázních sv. Markéty zahájilo činnost Studijní středisko Ústavu jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů Univerzity Karlovy. Činnost ukončilo v únoru 1986. Šel čas a všechno je jinak - v současné době je většina budov tehdejších lázní okolo lázeňské promenády odstraněna, některé dál chátrají a areál nikdo nevyužívá. Tento snímek chátrající lázeňské budovy je ještě ucházející: 

Projekt existuje, vizualizaci vidíte. Střídají se majitelé, spousta setkání a valných hromad... a léta běží... Celkově je to "ostuda města", ale zase - všude je něco, jen člověku je líto, že to kdysi fungovalo. Zbylé vily, které dříve ubytovávaly hosty, asi přešly do soukromých rukou, toto je jedna z nich.

 

 

 Lépe je na tom kaple sv. Markéty poblíž, která po letech pustnutí byla opravena a jak dokazují snímky, stala se důstojným místem na návštěvnické trase.

Vedle je i posezení pro turisty s tabulí (text je čitelný) a jako doklad původního vzhledu kaple jsem našla starou fotografii.

 

 Stav kaple před několika lety vidíte na fotografiích. Přitom kaple není tak stará, byla postavena na konci 19. století v době největší prosperity lázní. Je vidět, že i poničenou památku lze úspěšně opravit:

 

 

 Na svahu Libína je i tato křížová cesta, některá zastavení zachycují snímky.

 

   

Poslední XIV. zastavení.

Jezdíme tam pravidelně a začínají se tam objevovat nová místa, která se snaží nalákat děti k pobytu v přírodě. Tady se děti kromě hraní dozví i spoustu nových věcí. Taková místa mám ráda.

Areál lesních her, který spoluvytvářely děti, je inspirován zvířecí říší, konkrétně obydlím zvířat. Najdete tady několik atrakcí – mraveniště, veverčí stezku, žabí tůň, ptačí budku a pavučinu. U jednotlivých zastavení jsou cedulky s informacemi o životě zvířat nebo zajímavosti z přírody. Vstoupit sem může každý a je to zdarma. 

Mraveniště je první atrakce, kterou děti najdou. Je postavená tak, aby bylo vidět, že mraveniště není jen ta kopička nad zemí, ale větší část je skryta pod povrchem. Děti si tam mohou prolézt mravenčí chodbou nebo vyzkoušet potrubní poštu z mraveniště do lesa, která vážně funguje. Je to samozřejmě, pro menší děti.

Veverku můžeme běžně zahlédnout nejen v parku, ale i ve městě. Proto je zde veverčí stezka, aby si malí sportovci vyzkoušeli, jestli jsou tak hbití jako veverka. Jsou tam houpající se můstky a děti si vyzkoušejí, jestli by dokázaly skákat z větve na větev a také se vžijí do role veverky, když má chuť na oříšky.

Na informačním panelu se dozvíte, že veverka v zimě nespí, a proto si musí v létě udělat zásoby. A pozor – umí sama nasušit i houby. Prostorovou paměť by mnozí z nás mohli veverkám závidět! 🙊

Jak si žije žába můžeme pozorovat z visuté pohyblivé lávky, která je přímo nad tůní. Trochu vody v tůni ještě bylo a k vidění jsou tu i čolci. Povídání o tom,  k čemu žabí tůň slouží a také otázku k zamyšlení, jak využít dešťovou vodu, najdete opět na informační tabuli. A kdo chodí pít vodu k tůni? Poznávali jsme podle stop.

 

  

Další zajímavou stavbou zvířecího obydlí je ptačí budka. Tady se zájemci dozví, z čeho takové hnízdo vzniká a jak je možné, že drží pohromadě. No koukněte sami.

Poslední zastavení se týká pavouků. Tam si děti vylezou po pavoučí síti a zpátky dolů sjedou po klouzačce.

 

Fefrovské rybníčky najdete ve svahu nad Prachaticemi. 

 

Nad Prachaticemi je Libínské Sedlo, což je vesnice na silnici z Prachatic do Volar. Dříve vesnice užívala název Fefry z německého Pfefferschlag. Je to ve výšce zhruba 850 m n. m. a v tom svahu nad Prachaticemi poblíž silnice jsou Fefrovské rybníčky. 

 

 

Tato zážitková stezka není jen pro děti, jak vidíte v jednotlivých bodech, má zajímavou náplň i pro dospělé a hlavně nabízí příjemnou procházku v lese. 

 

Je to přesně v místech, kudy po staletí vedla Zlatá stezka, kterou soumaři dopravovali hlavně sůl. Mapka ukazuje trasu.