Historii šumavské obce poznáte na hřbitově

Je na tom kus pravdy, i když to nemusí platit doslova. Pokud navštívíte šumavské hřbitovy, řekla bych, že tam se toho dozvíte dost. Dnes bude řeč o Záblatí u Prachatic, obci, která leží asi 15 km od Prachatic.  Horní Záblatí a Záblatí mají kolem 360 obyvatel a to i s přilehlými osadami - Řepešín, Zvěřenice, Saladín, Křišťanovice a dalšími. Tam se lidé opravdu znají a pokud je třeba, neváhají si pomoci. Jsme v CHKO Šumava a přes malý počet obyvatel se tam pořádají kulturní akce, kterých není málo: 

   

Název místa má souvislost s jeho polohou. Kolem protéká říčka Blanice, která má své pojmenování podle blani, což bylo původní označení pro louky zaplavované vodou. Z různých písemných pramenů 14. století víme, že v době jarního tání sněhu se říčka Blanice rozlévala široko do okolí. Za územím, které bylo zaplavováno, čili blatem (močálem, mokřinou) vznikla nová osada, která obdržela svůj název podle místní polohy „Za blaty“, z čehož se postupně dalšími jazykovými změnami vyvinul název Záblatí. 

Znak tvoří na  zlatém štítě stříbrná sekera s hnědým topůrkem, ležící šikmo, hlavou vzhůru do leva, napříč přes ní leží hnědé břevno na horním konci hořící, v přirozených barvách. I když nebyl dosud vydán uspokojivý výklad obsahu znaku, lze jej s největší pravděpodobností spojovat s dolováním v okolí Záblatí v 16. století.

Přijíždíme k Záblatí a z auta se snažím trochu dokumentovat kraj, kterým projíždíme. Terén je opravdu horský a název "Záblatí" opravdu sedí. 😉

 

 

Přijeli jsme do centra obce, což je prostor u kostela. Parkujeme na návsi u obchodu, naproti je možnost ubytování a už tohle si zaslouží 👍, hlavně ten obchod.

Snad "přetrpíte" pár informací z historie, ale bez nich je to bezzubé. První písemná zmínka o obci pochází z doby Jana Lucemburského k roku 1337. Roku 1400 král Václav IV. svolil, aby Zikmund Huler, k jehož hradu Husi tehdy městys patřil, Záblatí opevnil. Huler byl oblíbencem krále Václava IV. a Hulera zahrnul svou přízní. Ještě v roce 1400 povýšil Záblatí na městečko, majitele panství učinil pak svým královským rádcem a podkomořím. Po odhalení falešné kvitance byl však Huller nakonec zadržen a ještě téhož dne roku 1405 sťat. Vidíte, tehdy se s těmi, kteří zklamali, nemazlili.

Městečko zároveň získalo městská práva, např. právo týdenních trhů a také právo zřídit silnici do Pasova. Městečko tak těžilo z nedaleké Zlaté stezky. Jako na jiných místech při řece Blanici, se i v Záblatí ve středověku rýžovalo zlato. Roku 1630 bylo Záblatí přiřazeno k vimperskému panství.

 Během 16. století vzrostla v Záblatí řemeslná výroba. Nejstarším cechem byl společný cech krejčovský a ševcovský který byl zřízen listinou Viléma z Rožmberka v r. 1573. Téhož roku byl zřízen v Záblatí tkalcovský cech. 

V letech 1729–1733 byla k jižní stěně raně gotického kostela umučení sv. Jana Křtitele přistavěna barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Kostel je dodnes hlavní historickou památkou, proto jsem mu při fotografování věnovala nejvíce pozornosti.

 

 

 

 

 

 

Ručně malovaná mapa Prachaticka

V letech 1938 až 1945 bylo Záblatí v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu. Po druhé světové válce byla část obyvatelstva vysídlena a obec vyrabována. Dnešní obyvatelé jsou převážně z poválečného osídlení. U kostela najdeme tento památník:

 

Zatím jsem nevysvětlila, proč jsme vlastně Záblatí navštívili. Několik let tu prožil partnerův bratr a jak se ukázalo, byla to léta spokojená a zároveň i poslední léta jeho života. Před rokem náhle zemřel a tak jsme hlavně zajeli na hřbitov zajistit místo jeho odpočinku. Kolumbárium je totiž nové. Šumava byla jeho srdcovka a tak jsme mu umožnili být stále v jeho oblíbeném kraji.

Hřbitov je tam malý, ale hezky udržovaný a na nástěnce jsem se jsem dočetla o této osobnosti. Slyšeli jste někdy o pěvkyni jménem Johanna Mugrauer? Pro mne to bylo prvotní seznámení s tímto "šumavským slavíkem". Její vlastnoruční podpis:

Johanna Mugrauer má na hřbitově v Záblatí tuto pamětní desku:

 

 Na tomto hřbitově jsem byla poprvé a návštěvník tam nemůže přehlédnout toto seskupení náhrobků:

Jsme na Prachaticku, kde bylo hodně obcí vysídlených po válce a tady při rekonstrukci hřbitova udělali v rohu hřbitova takovou "vzpomínku" na německé obyvatele, kteří v obcích uvedených na kříži žili a některé zachovalé náhrobky byly použity. Je to seskupeno ve čtvrtkruzích s centrálním křížem a pamětní deskou připomínající německé obyvatelstvo Záblatí (nejen). To, že mě tento nápad zaujal, potvrzují fotky, které jsem tam pořídila. Zároveň mě však napadlo, kdyby to bylo opačně, jestli by i německá strana vytvořila něco podobného... 🙇

 

 

 

Odsun německého obyvatelstva

Po ukončení druhé světové války vítězné velmoci (SSSR, USA a Velká Británie) se sešly v Postupimi, kde byla 2. srpna 1945 uzavřena dohoda, která ve XIII. Kapitole stanovila, že v zájmu míru v Evropě bude odsunuto německé obyvatelstvo z Polska, Československa a Maďarska do poraženého Německa. Spojenecká kontrolní rada 20. listopadu 1945 přijala plán na přemístění (transfer) 2 500 000 tzv. sudetských Němců z Československa. Československá vláda na základě zmíněného plánu Spojenecké kontrolní rady v Berlíně schválila 14. prosince 1945 směrnice k provádění soustavného odsunu Němců z území Československa. Odsunu nepodléhali němečtí antifašisté a tzv. specialisté. V průběhu roku 1946 byl postupně proveden odsun německého obyvatelstva do Německa.

Ze Záblatí byl první odsun proveden v únoru 1946 a potom následovaly dva další transporty v dubnu a květnu a ukončen byl v červnu 1946. (ze stránek OÚ Záblatí)

 

 Tady je pohled na nové kolumbárium, kde jsme zakoupili schránku a pár fotek z auta.