Září vůbec nezářilo, ani jsem nevolila

Teď v září posílám ti fotky z prázdnin

V září necháme si o tom zdát

Teď v září svět byl by prázdný

Tak prázdný, kdybych nemoh ti psát...

... zpíval svého času mistr Karel Gott a o svém letošním září napíši na blog. Letos jsme se na září těšili, ale hned řeknu, že vše bylo jinak. Zpětně si uvědomuji, že se nám ani loňské září nevyvedlo. Chystali jsme se na týdenní pobyt do Prahy, ale koncem srpna nečekaně zemřel partnerův bratr a tak jsme vše zrušili. Poslední léta jezdíme na dovolenou na jaře a na podzim. Kde jsou ty časy, co jsem vyhledávala slunění a měla radost, když sluncem zezlátly moje původně světlé vlasy. Od doby, co jsem chytla sluneční alergii, moc na přímé slunce nechodím a tak o nějaké ryze letní dovolené v letním parnu už neuvažujeme. Už v srpnu jsme byli pozváni k příbuzným do Čech a hned nás napadlo připojit k tomu týdenní pobyt v Orlických horách - v místě, které nám oběma přirostlo k srdci. Letní dny byly hodně slunečné, až to mnohdy ubíralo energii. Ani na "zahrádce" u domu jsem moc nedělala, člověk byl tím parnem zemdlený. Proto jsme náš pobyt v Čechách odložili ze srpna na září. To už budou příznivější teploty a pro naše poznávací akce bude lepší počasí. Zlaté oči. 

Těsně před naším odjezdem meteorologické zprávy oznamovaly brzký konec parných dnů a nejen snížení teplot, ale i deštivo. V té chvíli nám to nevadilo, spíše jsme to uvítali. Deštík nám přece neublíží. 🙊 Projeli jsme velkou částí republiky a dorazili do Příbrami. Týden tam strávíme "mezi svými" a pak se přesuneme do Orlických hor. 

Po příjemném večerním grilování hned prvního dne jsme už spřádali plány, kam vyrazíme. Domácí byli trochu překvapeni, že nebudeme sedět doma, ale my jsme měli připraveno pár cílů. Sedět na krásné terase, zabíjet čas a přemýšlet, jestli budeme vařit kulajdu nebo guláš nás neláká ani na návštěvě. Troufám si říct, že tolik výletů a turistických cílů, které jsme zvládli za těch pár dní, tahle rodina nezvládne ani za rok. Hned následujícího dne jsme se vypravili na Svatou Horu, protože tam probíhaly varhanní půlhodinky. Byl to první a zároveň poslední den, kdy jsem oblékla letní šaty. To, že přijdou deštivé dny, nám nevadilo a po tom parnu jsme se i těšili. Jenže jak šly dny, bylo toho deště v celé republice přece jen "trochu moc", takže náplní rodinných setkání a "pokeců" začalo být spíše sledování televizních zpráv a následně záplav. Kdo čekal, že letos budou tak velké povodně?? 

Jen pro představu - jen co jsme odjeli na dovolenou 430 km od domova, odkud se nemůžete vrátit, protože to není bezpečné, některé komunikace byly pod vodou a nebezpečné byly i lesní úseky, protože hrozil spad stromů. V Příbrami povodně nebyly, tam je řeka mimo město a ani toho deště nebylo tolik, co na Moravě a ve Slezsku. Stejně jsme byli myšlenkami doma a sledovali fotky od rodiny a známých z našeho bydliště. Pohled na valící se vodu v Jeseníkách a pozorovat, jak se nakonec protrhla hráz a Odra zatopila část mého rodného města, vyvolá vzpomínky. Vzpomínky na rok 1997, kdy se v Ostravě - Nové Vsi jezdilo na člunech podobně jako na hlavním nádraží v Přívoze. Tehdy jsem věřila, že tohle se už nebude opakovat, ale právě Přívoz byl i letos zasažen vodou z Odry. Z fotek, které jsme dostávali, jsem z mnoha zatopených míst vybrala známé nádraží Ostrava - Svinov, což je rychlíková stanice + přilehlé okolí. Fotky byly pořízeny 15. 9. 2024:

Tady je vidět historickou nádražní budovu s proskleným skeletem v čele. Vpravo je vidět černou sochu dívky, jak se koupe ve vodě.

 

Fotky z okolí Opavské ulice a tok Odry 15. 9.:

Odra přibírá Ostravici i Opavu, které byly rozvodněné, pak teče k hranicím s PL k Bohumínu, tam v Pudlově přibírá tok Olše a pak už teče do Polska.

Zpětně si uvědomuji, že ze všech takových fotek, televizních zpráv a záběrů z Jesenicka a zatopeného našeho kraje jsem musela být rozhozená, nebudete věřit, ale týden jsem se nedokázala dostat do administrace blogu a nemohla si vzpomenout na svůj e-mail 😲.

Po týdenním pobytu u příbuzných jsme se měli přesunout do penzionu v Orlických horách, ale po zralé úvaze rodinné rady, kdy jsme slyšeli mj. i výzvu hoteliéra z Krkonoš, aby k nim nikdo nejezdil, jsme vše odvolali. Navíc návrat domů by byl právě podhůřím Jeseníků a zatopenou Opavou. Po tomto telefonátu se dost ulevilo, přišli jsme "jen" o zaplacenou zálohu, ale mnozí přišli o majetek, o domy...

Podstatná část našeho kraje byla pod vodou, návrat domů nepřicházel v té chvíli v úvahu, tak jsme si náš pobyt u příbuzných museli prodloužit o týden.  Příbramsko a troufám si říct celé střední Čechy na tom byly dobře, mohli jsme jezdit i na výlety a trochu se rozptýlit. Zlepšila se i nálada a plánovali jsme odjezd domů. Mělo to být v sobotu, kdy se konaly volby. Oba považujeme za samozřejmost, že svého volebního práva využíváme, to prosím, neberte jako frázi, i když se v té chvíli někdo "uchichtne". Prostě k volbám chodíme a ať slyším názor "já nemám koho volit", tohle mě neovlivní. Takže my, když vyjedeme kolem půl osmé, ještě ty volby v našem bydlišti stihneme. Jenže, opět vše bylo jinak. 

Pátek se rýsoval jako poslední den našeho pobytu. V Příbrami už pár dnů nepršelo a tento pátek byl jako malovaný. Ráno jsme sledovali východ slunce nad Svatou Horou a to jsou ty jedinečné pohledy, které doma nemáme. Dnes už budeme balit, ale sedět doma a lelkovat, nic pro nás. Však už jsem vybrala hrad, který navštívíme. Přítel má hrady v oblibě, takže jsme měli půl dne na výlet. Na hradě pohoda a sluníčko, byli jsme tam první návštěvníci, paní pokladní nám uvařila kafíčko s mlíčkem a když přijel bus s výpravou, po pár slovech moje ucho zachytilo libozvučnou jihomoravštinu. 👍 Přece jen jsou ti Moraváci lidé rozšafnější a když nás tam jejich vedoucí uviděl u kávy, hned přišel a prý "víte, my zme z Hodoníína". 🙆 Já mu říkám, to já už vím, jen jste promluvili, prostě tu slováckou intonaci nezapřete. "Šak vy ste též z Moravy?" zase posoudil náš přízvuk. Tak jsem se zeptala, kterou část tipuje, ale ostravštinu neslyšel, tak neuhodl a "krátký zobák" asi nemám.  

Zatím to byl krásně strávený den a nic  nevěstilo, že si ještě užijeme. Při zpáteční cestě, brzy po odjezdu, auto vypovědělo službu. Je pátek 14 hod. odpoledne, víkend začíná, pracovní doba v servisech končí, my ráno jedeme domů a tohle!! Po několika telefonátech jsme byli odtaženi do servisu s tím, že po neděli se na to podívají. Náš příbuzný zrovna přijel z práce, ani se nenajedl a jel pro nás. Nakonec rodinná rada posoudila, že bylo "štěstím", že auto kleklo ještě před odjezdem, stát se to na dálnici... raději nemyslet. Jen cena za odtah by byla desetkrát vyšší. Tak jsme další čtyři dny čekali na opravu auta a volby tak proběhly bez naší účasti. Stejně obdivuji ty, kteří byli zaplaveni a voda jim vzala majetek, že měli sílu a náladu jít k volbám. Člověk ale v kritických momentech prokáže sílu, o které ani nemá ponětí. 

Takové bylo tedy naše září, kdy skutečnost byla několikrát jiná než plány. Hlavně, že jsme to ve zdraví přečkali. Bylo o čem psát, což se projevilo i na délce příspěvku, ale je to pravdivé. Doufám, že říjen už bude úspěšnější. To přeji i vám. 🍀 🌹 🍀

Dnešní výročí se dotýká všech: Jak knihtisk změnil svět

Dnes si připomínáme výročí, o kterém málokdo ví, nebývá běžně připomínáno. Přesto jako lidé gramotní umíme číst a psát a denně se setkáváme s knihami a tištěnými texty. Ať jsou to školní učebnice, odborné publikace nebo knihy, které čteme ve svém volném čase. Mnohé blogerky pravidelně připomínají knihy, které je zaujaly a tak (nejen) jim připomenu to dnešní výročí: 30. září 1452 spatřil světlo světa první výtisk tzv. Gutenbergovy bible, která měla celkem 1 282 stran s tím, že na jedné straně bylo vždy 42 řádků textu. Jednalo se o historicky první knihu, jež byla vytištěna na knihtiskařském stroji.

Možná si jméno Johannes Gutenberg pamatujete díky školní otázce „kdo vynalezl knihtisk?“ Mám dojem, že většina lidí o něm neví víc, než tu jednu větu.

 

Johannes Gutenberg byl povoláním vynálezce, typograf, rytec, inženýr, kovář, zlatník, brusič drahokamů a zrcadel a také mincmistr, ale do povědomí lidí se zapsal jako vynálezce knihtisku. Tím došlo k masovému šíření knih a možnosti šířit informace. 

Jak vidno, nebyl to žádný prosťáček a s přehledem by strčil do kapsy mnohé youtubery nebo modelky, dnes známe spíše ty, kteří se prošli po červeném koberci a co měli na sobě, ale zkuste se zeptat na Gutenberga. Ani v tomto článku nemohu shrnout všechny poznatky o člověku, který lidstvu výrazně pomohl a jeho knihtisk změnil svět. Určité způsoby tisku znala Asie už asi 500 let před Gutenbergem. Vynález knihtisku umožnil šíření nových myšlenek mnohem větší rychlostí než kdykoliv předtím.

 

Johannes Gutenberg vytiskl nákladem 180 kusů první latinsky psanou Bibli. Na svět tak přišla první vytištěná kniha. Gutenbergova Bible Zdroj: NYC Wanderer

Evropa do poloviny 15. století znala a používala jen tzv. blokový tisk nebo deskotisk. V principu šlo o velmi složitou metodu, při níž musel být nejprve do zvláštní dřevěné desky vyřezán celý text nebo obraz a teprve potom mohlo být dílo rozmnoženo. Vzhledem k tomu, že pro každou stránku vznikala unikátní matrice, byl celý proces velmi pracný a zdlouhavý.

Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg, přišel s nápadem sestavit matrici pro tištěnou stranu z písmových kuželek. Jednotlivé písmové kuželky se pak daly znovu podle potřeby přestavět a použít na tisk jiného textu. Sestavování tiskových podkladů ze dřeva vyřezaných znaků bylo již od 11. století používané v Číně. Nejstarší dochovaný tisk knihy Čikči pochází již z roku 1377 z Koreje. Tiskaři v Asii sice používali jednotlivých vyřezaných znaků, ale neznali tiskařský stroj.

Gutenberg o jejich tiskařské technologii neměl a vlastně ani nemohl mít tušení. Historikové se shodují v tom, že tento převratný objev můžeme připsat právě Gutenbergovi.

Příběh první knihy

Gutenberg byl původní profesí zlatník a brusič drahokamů a zrcadel. Často se říká, že právě předchozí zkušenost ho přivedla k nové převratné myšlence. Na základě práce s puncovními razidly a pečetními typáři přišel na nápad odlévat jednotlivá písmena z kovu a vsadit je do tiskařské matrice.

Není úplně známo, kdy přesně Gutenberg začal s novou technologií tisku experimentovat, ale nejstarší dochovaný tisk Johanna Gutenberga pochází ze začátku roku 1448. Jednalo se o jednolistový kalendář Almanach auf das Jahr 1448. Aby se Gutenberg uživil, tiskl zpočátku kalendáře, odpustkové listy a učebnice latiny, kterým se říkalo Donatus a které neměly většinou více než 28 stran textu.

Nejspíš někdy začátkem roku 1450 se Gutenberg začal připravovat na realizaci svého vrcholného díla. Řeč je o Gutenbergově bibli. Byl to rozsáhlý a nákladný "projekt" s nejistým výsledkem, na jehož realizaci neměl Gutenberg dostatek finančních ani materiálních prostředků. Byl tedy nucen si prostředky na vybavení své dílny půjčit od mohučského obchodníka Johanna Fusta a musel se mu za zapůjčené prostředky zaručit zařízením tiskárny a i knihami, které zde vyrobí.

I díky tomuto obchodnímu spojení Gutenberga s Fustem, které se nakonec pro Gutenberga ukázalo jako nevýhodné, až skoro likvidační, si dnes připomínáme výročí, kdy 30. září 1452 spatřil světlo světa první výtisk tzv. Gutenbergovy bible, která měla celkem 1 282 stran s tím, že na jedné straně bylo vždy 42 řádků textu. Jednalo se o historicky první knihu, jež byla vytištěna na knihtiskařském stroji. Během následujících tří let bylo vytištěno celkem 180 exemplářů. Většina z nich měla na jedné straně 42 řádků, některé však byly „jen“ 36řádkové. Většina těchto knih byla vytištěna na papír, ale 30 knih z celkového nákladu 180 kusů bylo vytištěno na pergamen.

Nesmíme si představovat, že tiskárny hned začaly chrlit tisíce svazků denně, jako je tomu dnes. Pořád šlo o manuální činnost a sám Gutenberg byl schopen vyprodukovat 200 tištěných kopií Bible za tři roky. I tak šlo ale o nevídané zrychlení tvorby knih v porovnání s ručním opisováním. Nebylo to ale poprvé ani naposledy, kdy ani takto převratný objev nebo vynález svému tvůrci bohatství nepřinesl.

 

Gutenberg byl schopen vyprodukovat 200 tištěných kopií Bible za tři roky, zdroj: Natalisha9162 / Creative commons, CC-BY

Johannes Gutenberg a jeho život

Johannes Gensfleisch zvaný též Gutenberg, se narodil v roce 1400 v německé Mohuči. Díky zázemí poměrně bohaté rodiny mohl studovat na univerzitě v Erfurtu. Po studiích se stal zlatníkem a brusičem drahokamů. Není těžké si představit, že nápad na podobu knihtisku mu přišel na mysl právě při práci s kovem a pečetidly. Historici se dodnes přou, zda první pokusy s tiskem prováděl ve Štrasburku nebo až v Mohuči, kam se vrátil v roce 1448 po období, které strávil v jiných částech Evropy. Důležitější je, že v Mohuči začala skutečně pracovat jeho tiskařská dílna. Podnikatelsky se však Gutenbergovi nedařilo tak jako při vynalézání. Na provoz a vybavení dílny si půjčil. Naneštěstí tak špatně, že mezi ním a jeho věřitelem vznikl soudní spor, který Gutenberg následně prohrál. V tu chvíli přišel o dílnu i velkou část vytištěných knih.

Gutenberg si poté založil ještě další tiskařskou dílnu, na svém vynálezu ale nikdy nezbohatl a opět jej začaly stíhat finanční problémy. Ekonomicky se mu nedařilo a ke sklonku života navíc prakticky přišel o zrak. Jistý klid mu přinesly až poslední tři roky jeho života, kdy získal místo u dvora Mohučského arcibiskupa.

Již v době Gutenbergova života se vynález knihtisku začal šířit do dalších měst Evropy. Přesto ale nebyl rozvoj tiskařských dílen tak prudký, jak si možná představujeme. Nejprve totiž musel vzniknout trh a poptávka po tak velkém množství knih. To bylo v době, kdy byla gramotnost stále dosti nízká, a cena knihy, byť tištěné, a tedy vytvořené s mnohem menšími náklady než kniha opisovaná, byla nad možnosti naprosté většiny tehdejších obyvatel. 

 

Dochovalo se celkem 51 výtisků Gutenbergovy bible. Dva z nich, jeden na papíře a druhý na pergamenu, můžeme vidět třeba v Britské knihovně, jiný také v Knihovně amerického Kongresu. Až do počátku 19. století se jeden z pergamenových výtisků nacházel i v knihovně umístěné v Nostickém paláci v Praze. Za doposud nevyjasněných okolností se ztratil a dnes jej přechovává Huntington Library v kalifornském San Marinu.

Vraťme se k smutnému životnímu příběhu Johannese Gutenberga. I když za své dílo sklízel obdiv a uznání, nepřineslo mu zasloužené bohatství a klid pro další práci. V roce 1855 jej jeho obchodní partner Fust obvinil, že zapůjčené prostředky využil v rozporu s původní dohodou. Gutenberg spor prohrál a přišel nejen o dílnu, vybavení ale i většinu vytištěných knih. Novým správcem knihtiskařské dílny se z rozhodnutí Johanna Fusta stal Petr Schöffer a již bez účasti Gutenberga vydal Fust společně se Schöfferem velké množství knih. Z historických pramenů vyplývá, že se Gutenberg vrátil do domu svých rodičů, kde nejspíš založil novou tiskárnu. Závěr života pak strávil Gutenberg na dvoře mohučského arcibiskupa Adolfa II. Nasavského, kde nejspíš 3. února 1468 zemřel.

Odkaz Johannese Gutenberga

Mohlo by se zdát, že odkaz Johannese Gutenberga končí jeho slavnou Biblí. Je toho však mnohem více. Říká, že se při konstrukci svého knihtiskařského lisu nechal inspirovat v té době již technicky dokonalým vinařským lisem. Vymyslel a vyrobil ruční licí strojek na písmena a při odlévání jednotlivých písmen jako první na světě použil tzv. liteřinu, tedy slitinu olova, cínu, antimonu a vizmutu, jež se jen s drobnými změnami při tzv. horké sazbě používá dodnes. Unikátní a ve své době převratné bylo i složení jeho nové tiskařské barvy složené ze suspenze sazí a lněné fermeže, tedy tiskařské černi. 

Celá řada učňů, kteří působili v jeho dílně, odešla do dalších významných evropských měst a díky nim přestala být tato technologie tajemstvím jedné tiskárny, ale šířila se dále do světa. Díky možnosti vytisknout velké množství výtisků, začaly být knihy dostupnější a s určitou nadsázkou můžeme říci, že Johannes Gutenberg stál na začátku jedné z prvních informačních explozí v Evropě. 

 

Tak co, byl i pro vás vynález knihtisku důležitý?

zdroj: nespechej.cz, zoom.iprima.cz