Toulky v příhraničí: Starý Bohumín

Slovo "toulky" je na mém blogu jedno z těch častých, dnes se budeme toulat v příhraničí. Pohraniční oblasti obvykle příliš známé nejsou a život v nich nikdy nebyl stabilní a jistý. Davy turistů tam nezavítají, spíše tam "kvete" nákupní turistika a burzy, většina lidí projíždí dál do vnitrozemí.

Vydali jsme se do Starého Bohumína, který má dlouhou a zajímavou historii. Na výstavě seniorských prací pěti měst v Karviné jsme viděli výrobky bohumínských žen, které si říkají Krojovanky.

Do Bohumína jsme se vypravili vlakem.

 

Před 178 lety se Bohumín stal stanicí Severní dráhy císaře Ferdinanda. Zavedení parostrojní železnice z Vídně ke skladům soli ve Wieliczce a Bochni mělo pro město velký význam. První vlak sem dorazil 1. května 1847. (Obrázky zvětšíte rozkliknutím.)

 

Městská část Starý Bohumín tvoří historický základ dnešního města Bohumína. Původně se místo nazývalo Bogun, tak to uvádí nejstarší zápis z let 1256-1262.

 

Vedla tudy solná i jantarová stezka, proto sem pravidelně směřovaly kupecké karavany, protože v těchto místech mohly Odru nejsnáze přebrodit. Jenže vody v Odře bývalo hodně, často kupci se zbožím museli čekat, až voda v řece opadne a tak zde postupně vznikala osada.

 

 

  

Erb Henckelů z Donnersmarku  dokládá, že tento šlechtický rod původem ze Spiše v Horních Uhrách (dnes Slovensko), kdysi vlastnil Starý Bohumín a pochopitelně i Chałupki (Polsko). Hraběcí rodina tu vládla asi dvě století, na hřbitově ve St. Bohumíně má svou hrobku.

Osada, povýšená na městečko, se rozkládala po obou stranách řeky Odry, tohle je důležitá informace. Tak to bylo až do r. 1742, který byl mezníkem v historii Bohumína. Po skončení 1. slezské války bylo území na základě Vratislavského míru rozděleno mezi Prusko a Rakousko.  

  

V letech 1740−1748 byly vedeny války o trůn habsburské monarchie mezi Marií Terezií a sousedním Pruskem, Bavorskem a Francií. Pruskému králi Fridrichu II. se podařilo zabrat velkou část Slezska (odtud Slezské války).

Rozdělení způsobilo, že jeden a půl milionu Slezanů, 150 měst a pět tisíc vesnic přešlo k Prusku a Marii Terezii byla ponechána asi jedna osmina země – Těšínsko, část Bohumínska, Opavska, Krnovska a Kladska.

 

Plán hranice mezi Rakouským a Pruským Slezskem z roku 1769 s hraničními meandry Odry.

Dnešní Starý Bohumín se od pol. 18. století formoval pouze na pravobřežní části původní osady. Mezi zajímavosti patřil bohumínský zámek z poč. 19. století, který vznikl na náměstí přestavbou tří velkoměšťanských domů: 

  

Tramvajová doprava spojovala střed města s nádražím. To už připomínají jen dobové fotografie. Trasu úzkokolejky ukazuje mapka.

 

Dnešní historickou část tvoří několik budov. 

 

Kostel Narození P. Marie svou historií sahá do 13. století. Po požehnání mariánského obrazu papežem Janem Pavlem II. byl kostelu navrácen statut lidového poutního místa. Obraz Svaté Matky Růžencové Starobohumínské v bočním oltáři kaple kostelu  darovala císařovna Marie Terezie.

22. srpna 1850 kostelní věž zasáhl blesk, následný požár poškodil nejen věž samotnou, ale také střechy chrámu. Padající krovy probořily klenbu lodi. Z vybavení bylo zachráněno jen málo.

 

 

 

Hotel Pod Zeleným dubem byl postaven v letech 1906-1907 staviteli Gőtzem a Kellerem z Bohumína podle upravených plánů architektů Goldschlägera a Kramera z Vídně.

 

  

Bývalá bohumínská radnice z přelomu 19. a 20. století, na níž jsou prvky novogotiky a nastupující secese.

 

  

Kavárna Annabel Local.

 

  

Pomník obětem 1. a 2. světové války na nám. Svobody.

 

 

Barokní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí na starobohumínském náměstí. Světcova smrt se stala ve druhé polovině 17. století symbolem rekatolizace a jeho kultu. 

V r. 2002 během opravy byl nalezen tubus se svitkem pergamenu a mincemi z let 1619-1868. Mince byly uloženy do Muzea Těšínska a do nového podstavce byly uloženy současné mince.

 

V Bohumíně je několik pěchotních srubů. Některé byly při povodních v září 2024 zatopeny vodou z Odry, jsou nepřístupné.

Naše putování bude pokračovat. 😉

 

zdroj: Wikipedie, muzeum Bohumín