Lnářská firma Regenhart & Raymann ve Frývaldově

Příspěvkem chci připomenout lnářství v oblasti Jeseníků a současně také historika, kterého si velmi vážím. Je uveden v závěru. Navazuji na minulý článek. 

 

Lnářství bylo rozšířeno na severní Moravě i ve Slezsku, vlnařství na jižní a severovýchodní Moravě. 

Na přelomu 18. a 19. století se utvořily na Moravě lnářské oblasti na severním a severovýchodním podhůří Jeseníků – severomoravský region – Šumpersko, Šternbersko a Rýmařovsko. Druhou oblastí byl Jeseník, Cukmantl (Zlaté Hory), Vítkov, Odry. V Jeseníku (pův. Frývaldově) se vyráběly pololněné produkty označované za nejlepší v celém Rakousku.  

Lnářství bylo také rozšířeno v podhůří Moravskoslezských Beskyd – Frýdecko-Místecko, Jablunkovsko a Frenštátsko. V těšínské oblasti byly výrobky určeny místním spotřebitelům, vyváželo se malé množství.

Pro lnářství byla léta 1781–1815 obdobím největšího rozmachu. Od roku 1773 bylo navíc povoleno tkát lněné tkaniny všem, bez rozdílu, a tak se zejména na vesnicích zvýšil počet osob zaměstnaných tkaním pláten, jimž se říkalo fušeři. Okolo roku 1815 vypukla krize způsobená vývozem velmi levného zboží z Anglie. Současně se zhoršilo spojení se Španělskem a Portugalskem, kam do té doby směřovalo např. plátno na lodní plachty. 

Trhy ohrozila konkurence zboží z Irska a Německa a levnější bavlněné zboží. Po překování odbytové krize z 30. let 19. stol. došlo na počátku 40. let k poměrně rychlému rozvoji odvětví, jehož nejpříznivější čas nastal mezi lety 1857–1867. Samotné lnářství podpořil dovoz lnu do Ameriky v důsledku války Severu proti Jihu v 60. letech 19. stol. V roce 1873 přišla hluboká krize v předení lnu vlivem zaplavení trhu levnou bavlněnou přízí. 

Len pro technické tkaniny vytlačovala juta a armáda přešla na bavlněné plátno. Zaniklo mnoho továren, další proto přecházely na výrobu bavlněného zboží.

 

     

Jeseník se původně jmenoval Freiwalde, což vzniklo z německého spojení im freien Walde („ve svobodném lese“), některé zdroje uvádějí Frei vom Valde („místo zbavené lesa”). Wikipedie

 

Jeseník byl koncem 18. století centrem slezského textilnictví. Poměry v rychle rostoucím oboru zcela změnil Josef Raymann, který se narodil v roce 1770. Původně po svém otci provozoval zděděnou perníkářskou živnost, pokračoval v rodinné tradici svíčkářství a obchodoval s medem. Přesto se později stal nejúspěšnějším výrobcem plátna široko daleko. 👍

I pro podnikatele bylo důležité "dobře" se oženit. Vše totiž změnil jeho sňatek s dcerou vídeňského velkoobchodníka nitěmi a přízí Adolfa Weisse v roce 1791. Josef Raymann se rychle adaptoval na nový obor. Od roku 1799 už skupoval jako tzv. faktor podomácku ručně spřádanou lněnou přízi a dál ji prodával. 

V roce 1808 staví vlastní bělidlo. Svoji manufakturu později rozšířil o valchu, mandl a sušárny na přízi a plátno. Ale v té době plátno ještě nevyráběl, skupoval ho od drobných tkalců. Potom ho dál ve svých dílnách upravoval. V roce 1813 ještě zdaleka nebyl Raymannův podnik největším výrobcem lněného zboží ve městě.

 

  

Josef Raymann byl úspěšným podnikatelem i váženým občanem ve městě a od r. 1824 byl deset let starostou Jeseníku (Frývaldov).

 

Za pár let však už Josef Raymann zvládal celý výrobní proces včetně výroby plátna. Pro další růst však potřeboval více peněz. Velkým mezníkem byl konec roku 1819, kdy se spojil s velkoobchodníkem Jakobem Regenhartem, který s bratrem Aloisem vlastnil velký obchodní dům ve Vídni. Regenhartové obchodovali s plátnem a bavlněnými tkaninami.

Vznikla tak nová společnost Josef Raymann et Companie a jejímu rozvoji už nestálo nic v cestě. Zaměřila se hlavně na damašek, proslulá byla také výrobou stolního prádla. Stala se dokonce dvorním dodavatelem stolního prádla na císařský dvůr. Z malé manufaktury tak rostl velký kolos.

Úspěšný podnikatel Josef Raymann se stal váženým měšťanem a vstoupil i do veřejného života. Od roku 1824 byl 10 let jesenickým starostou. Zemřel v roce 1844.

 

  

Z malé manufaktury Raymannové vybudovali obří podnik a stali se nejúspěšnějšími výrobci plátna v Evropě. (Foto Zemský archiv Opava)  

Adolf Raymann starší se stal průkopníkem průmyslové revoluce v rakouské části Slezska.

 

Jeho nejstarší syn Adolf Raymann, který se narodil v roce 1799, firmu dál rozšiřoval a má hlavní zásluhu na zavedení strojní velkovýroby. Právě on se zasloužil o spojení Raymannů s Regenharty, se kterými se seznámil na obchodních cestách.

 

  

S otcem měl víc společného než jen rodinné pouto a podnikání. Stejně jako on se výhodně oženil a sňatkem s dcerou obchodníka a nájemce sobotínských železáren Andrease Eisenbacha rozmnožil rodinný kapitál. Vstoupil i do veřejného života a v roce 1834 otce vystřídal ve funkci starosty Jeseníku, kterým byl až do roku 1850. Po jeho smrti převzal i vedení firmy.

Jako první v monarchii začal v roce 1845 používat pro bělení příze parní stroj, o šest let později zprovoznil první slezskou strojní přádelnu lnu, v letech 1865 a 1868 dvě strojní tkalcovny. Skokový růst znamenalo převzetí v té době druhé největší lnářské společnosti v Jeseníku a Slezsku, podniku Augustin Küfferle.

 

 

Adolf Raymann zemřel v roce 1883. Jeho syn Adolf Raymann ml. pokračoval ve stopách svého otce. Zavedl řadu technických vylepšení a rozšířil obchodní zastoupení značky také mimo Evropu - do Austrálie, USA a dalších zemí. 

V roce 1870 už firma měla 1 500 zaměstnanců a byla největší textilkou v celém Slezsku. Po smrti Adolfa Raymanna ml. se vedení firmy dostalo zcela do rukou Regenhartů. Rod zakladatelů textilního průmyslu v Jeseníku totiž nemohl „nabídnout“ do vedení žádného muže. Regenhartům firma patřila do roku 1945, kdy byla znárodněna. Později se stala součástí lnářského gigantu Moravolen Šumperk, který měl celkem 17 závodů po celé severní Moravě. Podnik zanikl v roce 2004 v důsledku krize ve lnářství.

 

Na závěr pár čísel. Firma byla v druhé polovině 19. století vůbec největší svého druhu v Rakouském Slezsku. Zaměstnávala na dva tisíce lidí, vlastnila 65 % mechanických stavů, 57 % stavů ručních a vyráběla 55 % objemu lněných tkanin celého Slezska. Získávala nejvyšší ocenění na průmyslových a světových výstavách, pyšnila se titulem císařsko-královského dodavatele stolního prádla, zakládala pobočky po celém světě, kam putovalo zboží vyráběné v Jeseníku. Společnost úspěšně fungovala až do znárodnění v roce 1945.

Byli to největší výrobci textilu v Rakousko-Uhersku. Raymannovo stolní prádlo zdobilo také vídeňský císařský dvůr. Raymannové se stali nejúspěšnějšími výrobci plátna v Evropě. A vidíte, co po nich zůstalo? 

Zdroj: Zemský archiv Opava,  Milan Myška - Slezská lnářská firma Regenhart und Raymann za průmyslové revoluce, výstava v Jeseníku, idnes, Atlas textilu

_______________________________

Poznámka: Článek je také vzpomínkou na ostravského a opavského historika a vysokoškolského pedagoga pana prof., PhDr., Dr. h.c. Milana Myšku, DrSc. k výročí úmrtí - † 8.7.2016 Opava