Kostel sv. Anny ve skanzenu

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm oslavilo v loňském roce 100 let svého trvání. Skanzen navštěvuji od dětství, tehdy to bylo spojeno s návštěvou mých kmotrů. Pravidelně jsme chodili na rožnovské náměstí, kde si pamatuji dva staré dřevěné domy, později přenesené do skanzenu. I tady se formoval můj vztah k historii a lidovým tradicím. Líbila se mi krásná dřevěná stavení z minulých dob, vyřezávané úly z kmenů stromů, i to, jak v neděli rožnovské "tetičky" (tak se říkalo dospělým ženám) směřovaly v kroji do kostela. Také jsem se těšila na frgály = velké valašské koláče. 😊

Ve skanzenu se pořádají kulturní slavnosti, masopust nebo jarmarky, prezentují tu lidové zvyky a rukodělnou práci našich předků. Nejstarší částí je Dřevěné městečko: 

       

V roce 1925 bratři Alois a Bohumír Jaroňkovi založili Valašské muzeum v přírodě po návštěvě Švédska, kde se inspirovali prvním skanzenem v Evropě. V každé valašské dědině stál dřevěný kostel, architekt Wilhelm Pazofský vybral kostel z Větřkovic jako vzor stavby. Kostel je zasvěcen sv. Anně - patronce Valašska. 

 

  

Je to i připomínka toho původního kostela, který kdysi vyhořel.

Na hranolové věži je cibulovitá báň. V interiéru převládá modrá barva, vidíme tam typickou výzdobu venkovských kostelů v 19. století. Kostel obklopuje hřbitov se skutečnými i symbolickými hroby slavných osobností valašského regionu, je to Valašský Slavín.

Vstup na Valašský Slavín - Číslo poslední.

Interiér kostela je po stranách vyzdoben čtrnácti zastaveními křížové cesty, u lavic stojí cechovní postavníky a korouhve. Krásně vyřezávané cechovní postavníky patřily mezi insignie, které symbolizovaly jednotlivé řemeslné cechy ve městě, např. řeznický, tkalcovský, ševcovský. Dokládaly také snahu cechů společně se účastnit náboženských slavností a vést tovaryše a učedníky ke kázni a katolickému vyznání.

 

Varhany na kůru svou hudbou doprovázejí mše i koncerty. 

V interiéru jsou dva oltáře – hlavní s vyobrazením sv. Anny a boční s vyobrazením sv. Václava. 

 

Autorkou oltářního obrazu v krásném vyřezávaném rámu je Marie Chlebovská, obraz je věnován patronce svaté Anně. Kazetový strop je podle původních plánů architekta. 

 

Žermanice nejsou jen přehrada

Každý rok se kocháme pohledem na barevné listí na stromech. Proč je podzimní malířská paleta na stromech pestrá? 

Listy jsou od jara do podzimu zelené a toto zbarvení listů způsobuje chlorofyl - zelené barvivo v listech. S příchodem kratších dnů s chladnějším vzduchem se přestane tvořit zelené barvivo, které po celé léto překrývá ostatní pigmenty. Když chlorofyl zmizí, objeví se barvy, které v listu byly skryté, nebo se nově vytvoří: 

Žlutá a oranžová se tvoří z karotenoidů, to jsou stejné pigmenty, které zbarvují mrkev nebo dýni:

 

 

Sytě červené a purpurové barvy listů způsobují antokyany. Ty se na podzim tvoří z cukrů, které zůstanou v listu, když strom uzavírá cévní zásobení:

 

Hnědé odstíny listům dodávají třísloviny (taniny), což jsou odpadní látky v listu:

 

Začátek procesu zbarvení listů nezačne mráz, ale krátící se dny. Říká se tomu fotoperiodismus. 

Fotografie zvětšíte rozkliknutím.

 

Přehrada na řece Lučině zpopularizovala dříve málo známou obec Žermanice, lidé tam začali jezdit za rekreací, sportem a rybařením. Žije tam hodně druhů ryb - tradiční kapr nebo cejn, jsou tu i štiky a candáti, líni, úhoři, okouni, tloušti, ostroretky, amuři... 

 

 

Jako bonus stará fotka: Pohled na čerstvě napuštěnou Žermanickou přehradu kolem r. 1960, vzadu je vidět pásmo Moravskoslezských Beskyd. 

Foto ze zdroje milujemebeskydy.cz

 

Brod přes řeku.

Říjen

Topolů nade vsí hudba líná
zpívá bezlidným prázdnem října.
Réva na zdích zlatorzivá
mlčí, odpočívá.
Prázdny jsou špačků budky.
Ticho vsi mlčením hřbitova dojímá,
okénka chalup slepýma očima
mlhou se prodírají,
větru kdes úder prudký
zaskučí,
zrývá ticho a lomí se
v dalekém kraji.

(Antonín Sova, ze sbírky Drsná láska, 1927)