Školní výstavka jako bonus podzimního výšlapu

Za podzimem jsme se vydali do Dolních Datyní. Bylo příjemné počasí a my jsme mohli obdivovat překrásné barvy podzimních stromů a keřů.

Došli jsme k místní škole. Z květnové dovolené na Šumavě jsem si odnesla i poznatek, že hodně šumavských obcí školu  nemá. Málo dětí, není škola. Tak děti musejí za vzděláním  dojíždět. V Datyních to bylo jinak. 

Na příkladu této školy chci ukázat, jaké tu v minulosti byly národnostní problémy a tak v malé obci mělo národnostní složení obyvatel vliv na výběr jazyka, v němž se vyučovalo. Školní docházku ve svých zemích zavedla už Marie Terezie, ale jak to bylo konkrétně v Datyních, se neuvádí. Pravděpodobně to bude tím, že samostatná obec tam vznikla až r. 1864. Původně patřila část obce zvaná Losek k Šenovu a větší část k Dolním Bludovicím. 

Pokud jste si včera v Kalendáriu z Moravskoslezska všimli, tak 1. 11. 1853 byla po pětileté přestávce (rok 1848 známý jako "revoluční") opět zavedena němčina jako vyučovací jazyk do slovanských škol na Těšínsku na popud frýdeckého děkana a vrchního školního dozorce Jana Koziara. To vysvětluje tu němčinu v datyňské škole a také dohled církve nad školstvím.

 O první škole se píše  "v 19. století", stále za Rakouska-Uherska, a vyučovalo se tam v polském a německém jazyce. Česky ne. (Datyňok)

 

V roce 1879 si Poláci postavili zděnou budovu. 

Po vzniku republiky v regionu zesílily národnostní problémy, které mimochodem způsobily i rozdělení Těšína na Český T. a Cieszyn, v Datyních proto v r. 1920 vznikla česká škola. Po 2. sv. válce kvůli malému počtu dětí zanikla polská škola. Nyní v její nedávno opravené budově sídlí Základní a Mateřská škola Dolní Datyně. 

 

Ocitli jsme se na soutěžní výstavě Barevný podzim. Počasí bylo příznivé a tak výrobky žáků mohly být představeny veřejnosti venku před školou. Byly očíslovány a návštěvníci měli do krabice vhodit číslo výtvoru, který se jim líbí nejvíce. Já jsem hlasovala pro sovu č. 13 vytvořenou ze suchých trav a přítel zvolil výrobek č. 18. Na papír jsem dopsala pochvalu pro žáky i pro p. učitelky, protože se mi ten nápad líbil a přispělo to ke zkrášlení obce i našeho turistického dne. 👍 

 

 

 

Nevěděli jsme, že zrovna toho dne mají před školou výstavu prací a taková překvapení jsou příjemná. Díky moc! 👍

 

Kalendárium z Moravskoslezska: Listopad + Dobová inzerce a kdo dříve dosáhne cíle?

Sto dva roky starý kalendář můžeme otevřít díky archivu "Książnica Cieszyńska".

 

Všimněte si, že od listopadu se už dny tolik nekrátí - v říjnu to bylo 112 minut, nyní o 84 min. Za měsíce říjen a listopad tedy to zkrácení dne činí 196 minut, tedy tři hodiny a čtvrt. Spočítáno od července, kdy se dny u nás zkracují, tak délka dne do konce listopadu se zkrátí téměř o 7 hodin!

Přeji příjemný listopad. 👍 🍊 🌼

Prohlédněme si vyšehradskou baziliku

V září jsme byli na dovolené v Čechách, ale kvůli dešťům a záplavám u nás na severovýchodě jsme museli změnit program. Všechno bylo jinak a návrat domů byl vyloučen, štěstím bylo, že jsme mohli zůstat u příbuzných. Mají samostatný pokoj pro hosty. 👍 ... Náhradní program byl příležitostí k návštěvě Prahy. Našlo se pár pěkných dnů a partner si vybral "bájný" Vyšehrad. Jen toho Šemíka jsme nezahlédli. 🙆 Bylo to sídlo panovníka už před tisícem let. Návštěvu vyšehradského hřbitova jsem představila ZDE. 

Vyzkoušeli jsme si, jak se jezdí do Prahy ze středočeského města. Spoje jezdí často, jsou rychlé, v Praze jste za necelou hodinu, ne jako my ze vzdáleného Moravskoslezského kraje.  Od nás jednodenní výlet do Prahy je složitější, vstáváte před třetí ráno, dopravíte se na nádraží a rychlíkem jedete 3 hodiny (jo, pokud jsou volná místa ve vlaku...), pak vystoupíte na hlavním nádraží jak "mátoha", protože to nevyspání a únava z cesty se projeví. A to je, prosím, jedna cesta. Vyzkoušeli jsme si, že jet ze středních Čech do "matičky stověžaté" je "moucha" a pro mne poučné v tom, že už na tyto cesty pohlížím jinak. 

__________________________

Na Vyšehrad jezdívám metrem C a vystoupím na stanici Vyšehrad, to mi připadá nejjednodušší. Od metra pak kolem Kongresového centra a dále až k Táborské bráně, kterou vstoupíte do pevnosti Vyšehrad. Pak už jsou vidět věže Baziliky sv. Petra a Pavla. Jistě je tras více. Budovu nepopisuji, to by bylo na další článek. V krátkém videu o Vyšehradě uslyšíte základní informace:

 

Když přicházíte k bazilice v celou hodinu, přivítá vás vyšehradská zvonkohra. Ukrývá 14 zvonů, které hrají podle nastavení 44 skladeb. Večer jako poslední zazní vždy ukolébavka, tu jsme neslyšeli, ale uvedu pár skladeb pro představu:

• Adeste, fideles
• Aleluja! Živ buď nad smrtí slavný vítěz
• Blíž k Tobě Bože můj
• Čechy krásné, Čechy mé
• Ach synku, synku
• Teče voda teče
• Ó řebříčku zahradnický
• Dobrú noc má milá, dobrú noc
• Svatební pochod, a tak dále... 44 skladeb.
  

Zvonkohra zní z Vyšehradu každou hodinu od 9:00 do 21:00. Aby se nekryla s odbíjením času, zapíná se vždy chvíli před celou hodinou tak, aby jejich konec byl právě v celou. Celkově je v bazilice sv. Petra a Pavla 21 zvonů, 14 menších patří zvonkohře a jsou spolu se 4 většími zvony umístěny v levé věži. Dva historické zvony – zvon Petra a Pavla z roku 1584 a zvon z roku 1621 – jsou v pravé věži. Poslední je umístěn ve věžičce nad oltářem. 

 

Zvonkohru vyšehradské baziliky tvoří 14 menších zvonů v levé věži. (blesk.cz)

Vybrala jsem tři zajímavosti:

• Na průčelí chrámu je pamětní deska, připomínající pokřtění 14 českých knížat v Řezně r. 845.
• V chrámu je uložena údajná lopatka sv. Valentýna, kterou měl přivézt do Prahy sám Karel IV. Lopatka je vystavována vždy na svátek sv. Valentýna.
  
• Na oltáři ve 3. kapli vpravo je nejvzácnější deskový obraz Panny Marie Dešťové (14. stol.). Pověst říká, že jej maloval sám sv. Lukáš a že k obrazu v době sucha chodila procesí prosit o vláhu.

Vstupné do vyšehradské baziliky a klenotnice:

Dospělý:  130,- Kč

Dítě 7-15 let, student, senior 65+:  70,- Kč

Rodinné vstupné:  250,- Kč

 

Baziliku sv. Petra a Pavla na Vyšehradě nepřehlédnete téměř odnikud. Kapitulu i kostel založil panovník Vratislav. Byl spojencem římského císaře Jindřicha IV., kterému pomohl při několika vojenských tažení. A tak získal po tažení do Itálie za svou věrnost královský titul. Stal se tak prvním českým králem. 

  

Vratislav sídlil od roku 1070 na Vyšehradě, kam přesunul své sídlo. Důvodem byly spory s jeho bratrem Jaromírem – pražským biskupem. Aby oslabil Jaromírovu moc, založil místní kapitulu, pro kterou si dokonce vymohl, aby spadala rovnou pod papeže a nikoliv nejdříve pod pražské biskupství (posléze arcibiskupství) jako všechny ostatní kostely v okolí. Papež Alexandr II. souhlasil se založením kapituly na Vyšehradě, souhlas s vyjmutím „poslušnosti“ nejprve pražskému biskupství udělil až v roce 1144 papež Lucius II.

A proč se dnes tomuto kostelu říká bazilika? Od středověku termín bazilika označuje čestný titul, který se uděluje na základě přímého papežova svolení, jde tak o prestižní označení některých kostelů. Bazilika minor je navíc čestným titulem kostela, který je pod přímou patronací papeže. Zpravidla se jedná o věhlasná poutní místa, národní svatyně, historické kostely nebo kostely klášterní. 

Poslední současná podoba této baziliky je novogotická dle návrhů architekta Josefa Mockera (autora dostavby sv. Víta na Pražském hradě nebo přestavby Karlštejna). Přestavba byla provedena v letech 1885 – 1903.

Pořídila jsem dost fotografií, ale byl slunečný den, kdy slunce svítilo do oken. Také osvětlení baziliky - četné lampy, je na kvalitě fotografií znát. 📷

Barokní socha sv.Vojtěcha z první pol.18 stol.

 

  

Interiér kostela je členěn mezilodními arkádami se secesními malbami svatých na hlavní loď, dvě boční lodě a šest bočních kaplí s mariánskými nebo ostatkovými oltáři.

   

Kaple Krista Krále - Oltář s plastikami Štěpána Zálešáka z r.1933.

 

   

 

Uprostřed barokní malba zachycující představu o původním chrámu a pověst o Čertově sloupu.

 

 

 

 

Novogotický hlavní oltář v presbyteriu podle návrhu Josefa Mockera vyřezal mistr Josef Hrubeš roku 1887. Jsou na něm zobrazeni uprostřed sv. Petr a sv. Pavel, po stranách potom Cyril a Metoděj.

 

 

   

Dřevěná polychromovaná socha představuje stojící Pannu Marii, při její levé paži je vzpřímený malý Ježíšek. Obě postavy mají na hlavě královské koruny z pozlaceného stříbrného tepaného plechu.  

Původ této sochy madony s Ježíškem se datuje do roku 1725, kdy ji bavorský zednický tovaryš Michal Hoch nechal zhotovit u řezbáře Šimona Thalera a umístil ji do tehdy odsvěceného kostelíku Stětí sv. Jana, částečně zbořeného a zabudovaného do hradeb Vyšehradu. Brzy lidé, kteří u sochy prosili Matku Boží o přímluvu, začali zakoušet zázraky uzdravení. V roce 1764 byla pro ni postavena kaple Panny Marie na Hradbách stojící před kostelíkem Stětí sv. Jana, avšak záhy byla za vlády císaře Josefa II. (1780–1790) zrušena. 

Výklenek ve východní stěně kaple obsahuje skleněnou schránku s kostmi údajných pozůstatků Přemyslovců, jejichž hrobka byla zničena v roce 1420 a kosti byly rozmetány po hřbitově.

 

 

Kaple sv.Josefa

 

Postavy svatých na pilířích tvoří celý cyklus, který namalovali František Urban, vídeňský malíř Karl Jobst a Antonín Krisan.

 

Nejvzácnější deskový obraz P. Marie Dešťové ze 14. století. My jsme o vláhu prosit nemuseli, v našem kraji jí bylo nadmíru. 😎  

Poutní obraz gotické Panny Marie dešťové ze 3. čtvrtletí 14. století je nahrazen kopií, originál i s původním stříbrným příkrovem je vystaven v Národní galerii v Anežském klášteře.

 

Kaple Máří Magdaleny

 

 Kaple českých patronů

 Kaple sv. Klimenta

 

V hlavní lodi. 

 

Je to podrobně zdokumentováno, nechtěla jsem to dělit. Pro dnešek pomyslně zavřeme dveře, ale do vyšehradské baziliky se ještě vrátíme. Představím klenotnici a varhany. 😉