Léto u přehrady

K létu patří slunce, voda a výlety. Příroda vybízí k turistickým výletům, do batohu si často přibalíme ovoce. Jednoduchá a osvěžující svačinka trochu nasytí a tělu dodá vitamíny, vlákninu i minerální látky. V našem mírném podnebném pásmu se tradičně pěstují jablka, švestky, meruňky, jahody, hrušky, třešně, višně, rybíz nebo angrešt. V dětství jsme si užili ovoce z vlastní zahrady - vyzrálé a chutné. Z jižního ovoce nejčastěji konzumujeme pomeranče, banány a mandarinky. 

Setkala jsem se s názorem, že je lepší jíst ovoce ze svého zeměpisného pásma, protože člověk je takto po generace adaptován.

Exotické ovoce má totiž několik nevýhod. Kvůli daleké přepravě je sklizeno předčasně, ještě tvrdé a zelené. Během převozu sice neshnije, ale nedosáhne takové kvality, jako kdyby uzrálo na stromě. Jistě jste si v obchodním řetězci kolikrát koupili ovoce, těšíte se, jak si pochutnáte - a překvapí vás "hmota", chuť je jiná, než očekáváte. Kolikrát se mi to stalo! Ovoce totiž dozrává ve speciální atmosféře bez vzduchu a bez sluníčka a to se pak projeví na obsahu vitamínů a na té zvláštní chuti.

Kůra ovocných plodů bývá před dlouhou cestou chemicky ošetřena, jinak by se během přepravy část nákladu mohla zkazit.  

V poslední době u nás stoupá zájem o regionální potraviny. Pravidelně se u nás konají farmářské trhy a lidé zájem mají.

Video připomene náš podnebný pás, je to velmi jednoduše vysvětleno:

  

Video pro anglicky mluvící čtenáře: 

 

K horkým letním dnům patří záběry od přehrady z našeho kraje:

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 „Léto není jen období roku, je to nálada.“

Sigmund Freud,

  rakouský psycholog a zakladatel psychoanalýzy. Narodil se v Příboře na Moravě.

Dostala jsem unakit

Geologie je velmi zajímavý obor, ale cesta k ní může být trnitá. Člověk musí mnohé pochopit, aby si ji oblíbil. Poprvé jsem se s geologií setkala na gymnáziu a to, že náš učitel třídu svou "výukou" hlavně odrazoval a neuměl nás k oboru získat, jsem pochopila až po několika letech. Hodiny osvěžoval častým vtipkováním a možná tím zakrýval svůj viditelný tělesný handicap. Nejen, že nás nenaučil vůbec nic, on nevědomky budoval přesvědčení, že geologii nikdy více. Přitom je to věda, ve které čtete příběh naší planety... Takže, musíte mít štěstí na lidi, i v geologii. A když jsem se po letech setkala s profesorem, který ten zájem "zapálil", otevřelo mi to oči. Navíc jeho paní pracovala ve vedoucí funkci v našem muzeu a byla to také geoložka. 

Kolik času jsem strávila v geologických expozicích našich i zahraničních muzeí, to nespočítám. Pak mohou nastat i kuriózní situace. Např. v Moravském zemském muzeu v Brně (na snímku z netu) pan průvodce - odborník na geologii, po skončení návštěvní doby zamkl muzeum, vrátil se a věnoval se téměř hodinu jen nám dvěma. Přes čas a těšil ho náš zájem, i to, když k vystaveným exponátům mají co říct obě strany! 👍 Muzeum má vysokou úroveň, pánovi moc děkuji!! 👏

 

 

Dietrichsteinský palác v Brně – Moravské zemské muzeum

 

Dostala jsem unakitový přívěšek tvořený epidotem, živcem a křemenem. Unakit je přeměněná hornina. U nás se téměř nevyskytuje, jeho naleziště jsou Severní Karolina (USA), JAR, Brazílie, Čína nebo Virginie (stát na vých. pobřeží USA).

Jak dochází k přeměně (metamorfóze) hornin ukazuje video: 

 

 

Video pro anglicky mluvící návštěvníky: 

 

Lidé si pletou, co je minerál a hornina. Minerál je nerost, stejnorodá přírodní látka s přesně definovaným složením a krystalickou strukturou – například křemen (SiO₂ = oxid křemičitý). Hornina obsahuje více nerostů, nejznámější je žula, má složení křemen, živec a slída. 

 

Unakit má charakteristickou kombinaci zelených a oranžovo-hnědých odstínů a dá se celkem snadno poznat. Každý opracovaný kousek je jedinečný, liší se velikostí, tvarem, zabarvením i kresbou. Základ je khaki zelený, protože jeho hlavními složkami je zelený epidot (křemičitan vápníku, hliníku a železa), růžové jsou živce a křemen. Vyrábí se z něho sošky nebo šperky - náhrdelníky, náušnice, přívěsky, náramky... 

Pro znamení zvěrokruhu: Býk, Rak, Ryby.

  

Přiložená kartička uvádí, že unakit je považován za kámen osobního růstu a vizí. Dodává sílu k odstranění věcí a lidí, kteří vysávají negativní energii. S těmi lidmi si člověk musí poradit sám. 🙇 Vede k harmonizaci ducha, těla i emocí. Může prý náhle uvolnit strach, zlost nebo bolesti, které byly dlouhou dobu potlačovány.

Unakit má harmonizační účinky na ženské pohlavní orgány, napomáhá k lepší kvalitě kůže, podporuje růst vlasů a nehtů a detoxikuje organismus. Napomáhá při zotavování po náročných operacích nebo onemocněních.

• Čištění: Očištění provádět pár minut pod proudem vlažné vody a nechat oschnout nebo osušit bavlněným kapesníkem.
• Dobíjení: Následuje po očištění. Unakit získává energii ze slunce. Stačí jej na pár hodin vystavit slunečním paprskům.

Velká šance u Jablunkova

Při návratu z kraje dráteníků na Slovensku se nabízí zastavení na šancích. Prohlídce je dobré věnovat čas. Popasete oči vyhlídkou do kraje a uvědomíte si, jak je průsmyk důležitým místem - ten Jablunkovský není výjimkou. Odděluje  Moravskoslezské Beskydy od Slezských Beskyd, od nepaměti vedla průsmykem stará obchodní stezka. Dnes tudy vede železniční a silniční spojení z ČR na Slovensko. 

Zdejší území bylo v minulosti nutné chránit před nájezdy kočovníků, proto v 16. století vznikla na území Mostů u Jablunkova vojenská pevnost - tzv. jablunkovské šance. 

 

  

Pás opevnění proti Turkům dnes navštěvují turisté.

Systém opevnění byl budován od 16. do 19. století, nyní je na území tří států – České republiky, Slovenské republiky a Polska v okolí Jablunkovského průsmyku. Na pravěkou obchodní stezku ve středověku navázala stezka měděná - název podle rudy z hornouherských dolů. 

Od 16. století se průsmyk stal strategickým i vojenským bodem a hlavně turecké nebezpečí bylo důvodem k vybudování první pevnosti ve Svrčinovci na Slovensku – Staré šance (1578).

Velká šance na fotografiích vznikla v období třicetileté války mezi léty 1621 - 1626.

 

 

Velká šance u Jablunkova.

V 16. století byl vybudován pás opevnění proti Turkům podél slezské zemské hranice. V 17. století byly šance posíleny a přebudovány do tvaru pravidelné hvězdy a následně prohlášeny za zemskou pevnost chránící Jablunkovský průsmyk. Dodnes se zachovaly příkopy s valy, obranný příkop a zbytky hradeb původního opevnění.

 

 

Vybranci

Kromě žoldnéřů se z řad místních poddaných a Valachů rekrutovali i další obránci hranic, tzv. Vybranci. Koncem 17. století se z Vybranců staly samostatné polovojenské útvary s pravidelným žoldem, které sloužily nejen při nezbytné obraně hranic v případě napadení, ale měly také hlídat hranici proti pašerákům a případným slovenským osadníkům, kteří by si chtěli příhraniční lesy či pastviny přisvojit. Jejich zprvu vysoce ceněné znalosti terénu a místních obyvatel se však brzy staly problémem. Přátelské vztahy s lidmi, před kterými měli hranici bránit, zahálka a pijáctví, způsobily, že se hraniční linie kolikrát stala pouze formální. (zdroj Infocentrum Šance) 

Text z informační tabule je zajímavý, proto jsem ho přepsala:

Jak se na šancích žilo

Vojenské protiturecké opevnění ovlivnilo i životy lidí v blízkém sousedství. Třeba tím, že se sami museli podílet na stavbě. Jak bylo zaznamenáno, měli například povinnost vozit na vozech s okovanými koly a taženými koňmi čtyři dny hlínu a krmení, dále jednu fůru dubových kůlů, aneb připravovat pletivo z kořenů stromů na palisády. Obranné valy byly nasypány z hlíny a kamení do tvaru čtverce velkého zhruba 30x30 metrů. Následně byly opatřeny palisádami ze zašpičatělých kůlů a kolem byl vyhlouben ochranný příkop. Uvnitř opevnění stály dřevěné baráky pro posádku, velitele, koně, sklad potravin, prachárna a také dřevěná kaple, v níž se konaly bohoslužby nejen pro vojsko, ale později i pro obyvatele z blízkých vsí. První větší přestavbu tzv. velkých šancí provedl v r. 1663 šancmistr Jan Jakub Sambs. O této přestavbě byly veden přesné zápisy. Proto dnes víme, že stavba, která začala v momentě zesílené hrozby tureckého vpádu, trvala 97 dní. Pracovalo na ní 75 dělníků, 11 tesařů, 7 formanů s povozy a tři překladači drnů. Na mzdy pracovníků padlo 4724 zlatých rýnských a seznam materiálu mj. uvádí, 8653 šancovních kůlů, které tvořily palisádu. Při této práci přišel šancmistr Sambs o levé oko, za nějž později žádal odškodnění. Při přestavbě byly na šance dodány zbraně pro posádku včetně 6 děl z Těšína, 200 kusů plněných ručních granátů, 130 krátkých pík a 60 mušket, velké železné vrtáky na výrobu španělských jezdců a další potřeby. V této době tvořilo v souvislosti s narůstajícím nebezpečím tureckého útoku posádku 100 mužů, tomu také odpovídaly zásoby potravin. V srpnu 1663 dorazilo na šance 5 000 pecnů perníku uložených v sudech, 100 šeflů mouky (vratislavský šefl je asi 76 litrů), 60 beček másla a 40 beček sýra, 50 polet slaniny (polet = půlka zvířete), 15 šeflů hrachu, 5 centýřů soli (1 centýř je 56 kg), 10 věder octa a 15 ks hovězího dobytka. Takto skvěle zabezpečený Jablunkovský průsmyk odradil Turky od dalšího dobývání. 

Ač bylo ve středověku válek dost a dost, přece jen nebyly neustále. Co se tedy dělo na šancích v době míru?
Vybranci v roli zemské policie hlídali hranici před pašeráky soli a tabáku. Bránili také těšínské horaly před slovenskými osadníky, kteří jim zde rádi zabírali pastviny. A nakonec také dohlíželi na dodržování zákazu stavět v pohraničí obydlí. 

V roce 1765 navštívil velké šance budoucí císař Josef II. při své návštěvě Slezska. Prohlédl si celý obranný systém jablunkovského průsmyku a jelikož shledal, že je po pruských válkách vážně poničený, zasadil se sám o opravu jablunkovských šancí. Tato oprava byla dokončena o čtyři roky později a šance měly v té době svoji nejpěknější podobu. Tehdy na nich bylo nejen vojenské velitelství, ale i správní centrum obce - poštovní úřad, správa polesí a také již zmíněná kaple. 

 

  

Velká šance v r. 1809.

 

Dřevěný model šancí, Gorolské infocentrum Mosty u Jablunkova.