Levandule jako v Provence a letní vzpomínky i na hvězdu

Léto, na které jsme se těšili, končí a tento příspěvek je rozloučením s létem, i když články z dovolené budou následovat.

Posbírala jsem vzpomínky z pobytů v jižní Francii, protože jsem oblast Provence (Provensálsko) třikrát navštívila. Chtěla jsem, aby příspěvek byl pestrý.

 

K Francii patří víno a jeho pití patří k životnímu stylu. V Provensálsku jsou nejstarší vinice ve Francii, vznikaly v době řeckých kolonií na pobřeží Středozemního moře. Polovina produkce růžového vína ve Francii pochází z Provensálska.

 

 

Vinařská farma z prvního snímku dodávala víno na dvůr Jindřicha IV. Navarského již v 16. století. První panovník z rodu Bourbonů měl 14 dětí, šest s manželkou Marií Medicejskou a další s "oficiálními milenkami". Nakonec byl zavražděn katolickým fanatikem. 

Historik: „Za svého života byl dvakrát protestantem a dvakrát katolíkem... Jako odborník v přestupování na víru si vypěstoval víru velice širokou a současně upřímnou...“ 

 😉 

Trochu osvěty: Na pití alkoholu ve Francii měla vliv první světová válka. Během těžkých bojů na západní frontě se údajně rozdávalo vojákům na kuráž až několik litrů alkoholu denně, zejména vína. Jak tyto "zásoby" dopravovali do zákopů a jestli se dostalo na každého, na to se mě neptejte. 😗 Pod vlivem se totiž člověk méně bojí a má větší odvahu.

 

Známou provensálskou vesnicí je Moustiers-Sainte-Marie. Proslavila ji výroba fajánse původně především v zelené, žluté a modré barvě, v 17. století toto nádobí zdobilo šlechtické stoly. Od 18. stol. se začaly používat pestré barvy, takové suvenýry si turisté mohou koupit. 

 

 

 

Moustiers-Sainte-Marie získala pověst nejpůvabnější vesničky Francie. Kostel Nanebevzetí Panny Marie je v románském stylu z 12. století. Název vesničky vznikl podle mnichů, kteří si ve skalách u vstupu do verdonské soutěsky vytesali jeskyně. Nazývali to Monasterium a z toho vznikl název Moustiers.

Moustiers-Sainte-Marie má nezvyklou zajímavost. Ta světlá tečka na fotografii je hvězda, která je zavěšena na řetězech mezi skalními štíty a váží prý 150 kg. Záběr je hodně přiblížený. Vesnička se rozkládá mezi dvěma vápencovými skalními výběžky, mezi nimiž na laně dlouhém 225 m visí zlatě zbarvená hvězda. Podle legendy ji sem umístil rytíř Bozon de Blacas na oslavu svého návratu poté, co byl vězněn Saracény během křížových výprav. Hvězda je symbolem, lidé věří, že ochraňuje vesnici. Ke kapli, která je ve skalách pod hvězdou, vede křížová cesta. Pro zajímavost znak vesnice z Wikipedie.

 

  

Tady se už jede k Verdonskému kaňonu. Po pár kilometrech turista obdivuje divoký kaňon řeky Verdon, přezdívaný Grand kaňon Verdon. Je to v departmentu Alpes-de-Haute-Provence („Alpy Horní Provence“). Tam je nádherně!

 

 

Kaňon ve skalních stěnách vyhloubila řeka Verdon. Kaňon je dlouhý 21 km, místy hluboký až 700 m a v nejužších místech jsou stěny od sebe vzdálené jen 6 metrů. Vpravo je most přes kaňon. 

 

 

Dole teče řeka Verdon a má takto zelenou barvu. 

O tom, že je levandule nejen krásná, ale také voňavá a užitečná rostlina, netřeba psát. Možná i vy máte na zahradě keřík levandule a pak z usušené tvoříte voňavé pytlíčky. Také jsem měla levandulové období, už to nedělám. 

Levandule je typickou pro jižní Francii, v Provence jsem ji mohla obdivovat. Tady připomenu i malíře jménem Jean-Honoré Fragonard, který kromě svých obrazů měl podíl i na rodinné parfumářské tradici.

 

Jean-Honoré Fragonard (1732 – 1806) byl francouzský malíř a grafik pozdního rokoka. Zde jeho autoportrét, pokud toho malíře "znáte". 

 

Jak malíř souvisí s parfémy? Jean-Honoré se přiženil do rodiny výrobců parfémů a značka Fragonard a jejich podniky v Grasse a v Éze nedaleko Nice, dnes patří k nej. Levandulový olej je součástí mnoha klasických francouzských parfémů. 

 

 

 Z návštěvy parfumerie Fragonard v Grasse.

 

Nezapomenu na zážitek, když jsem poprvé uviděla z autokaru ta širá levandulová pole, pak jsme měli možnost na takové pole zajít a všichni "účastníci zájezdu" obdivovali ty mohutné a husté levandulové keře výrazné barvy, vdechovali tu charakteristickou vůni.  

___________

A teď se vraťme do našich poměrů, konkrétně do letošních Bruzovic, kde už pár let je levandulová farma. Fandím lidem, kteří to provozují, je to poblíž Žermanické přehrady a z pole jsou pěkně vidět Beskydy.

 

 

  

Lysá hora, Beskydy. 

              

 Samozřejmě, k provensálským levandulovým polím se to jen přibližuje, ale to není málo. V regionu máme nadšence, kteří levanduli pěstují a hlavně lidem dělají radost. A o to jde. Mnohé keře na snímcích byly už ostříhané. Také tu nemáme podnebí jižní Francie, aby se levanduli každý rok dařilo podle přání. Obchůdek je navštěvovaný, fotka je rychlý výcvak.

 

               

Ochutnali jsme levandulovou limonádu a při pohledu na kvetoucí růžový keř přeji příjemný závěr léta. 👍

 

Z dovolené: Vykutálená zábava s kuličkou

Jihomoravské Mutěnice - to není "jen" kraj vína a rybníků, což jistě není málo. Mají tam novou naučnou stezku a z počátku jsem nechápala, o co kráčí. Říkají tomu Putování s kuličkou.

 

 

Je to připraveno pro celou rodinu nebo školní třídu, protože je to hlavně zaměřeno na děti. Základní myšlenkou je: Kdo z dospělých kdysi nehrál kuličky? Možná se dospělí rádi vrátí do dětských let, možná je to pokus vrátit děti od mobilů a tabletů aspoň "na chvíli" do přírody, aby zažily radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Dřevěnou kuličkou mohou cvrnkat a kutálet herními prvky a tak zábavnou formou objevovat krajinu kolem Mutěnic. 

 

 

Kdo jde s dětmi, tak kromě zábavy jistě zažije i trochu adrenalinu, třeba na lanové dráze, protože tam polezou děti a rodiče nebo prarodiče budou ty ratolesti hlídat. Adrenalin tedy oboustranný. 😎  

Zdatnost by děti mohly získat v přírodě při přelézání různých lanových překážek. Děti se mohou těšit i na návštěvu oveček, to je u zastavení "Kulička jako klubko vlny", protože setkání se zvířaty mnohé láká.

Originalita nápadu s kuličkou je v tom, že na jednotlivých zastaveních se kulička postupně "mění" v kapku vody, zrnko písku nebo pylu. 

 

Kromě hry se účastník dovídá informace o přírodě a krajině přímo v terénu. Stezka začíná kousek od parkoviště u hřbitova a pokračuje podél obory, přes poldr až k Větřáku (kdyby se tam někdo vydal). Celá trasa má 3,5 km, vede kopcovitou krajinou, takže se dobře projde i ten, kdo žádné úkoly nechce plnit. Z trasy můžete kdykoli sejít a mě tam napadlo, že v krajině, kde místy nic není, akorát třeba suchý poldr, který je v případě povodní připraven zachytit rozlitou vodu, někdo vymyslí "zábavu", aby i takové nudné místo lidé navštívili a nejen to, oni se i projdou a poučí! 👍 Je to i příklad pro jiné obce, většinou se řekne "tady nic nemáme". Tady je vidět, že se TO dá vytvořit. 😀 Nápadu tleskám. 

Obrázky zvětšíte rozkliknutím: 

 

 

 

To je kuličkomat. 

 

 

Dobré poučení, co je poldr a zda orat po vrstevnici nebo po spádnici.

 

 

 

Část putování vede kolem vinohradů, což je také zajímavé. 

 

   

Pylová zrnka zachycená elektronovým mikroskopem na noze včely medonosné.  

Pyl je blahodárná látka, která posiluje imunitní systém nejen včel, ale i lidí. Obsahuje velké množství bílkovin, aminokyselin, minerálů, vitaminů a enzymů. Působí jako prevence před nemocemi, uplatní se při léčení celkové vyčerpanosti organismu.

 Z jediné březové jehnědy se může uvolnit přes pět milionů pylových zrnek. Bříza přitom obvykle mívá několik tisíc jehněd. A pak ty alergie..., že? 🙊

 

Tady se nejen děti učí poznávat listy různých stromů.

 

 

Během procházky potřebujete občerstvení, ale to si musíte nést v batohu, na trase žádný stánek není. 

Herní prvky jsou od sochaře Václava Kyselky a autorská grafika od Yvony Jandákové.