Podzimní přírodou se zamyšlením o stromech

V České republice připadá na 20. října Den stromů. Připomíná se společným vysazením stromů. Kdysi jsme takto zasadili stromky u školy a byl to zážitek pro mnohé. V dalších letech bylo možno sledovat, jak náš společný strom roste. Fotografie zvětšíte rozkliknutím.

Stromy jsou odpradávna symbolem života a tak se vysazovaly na počest významných událostí, např. narození dítěte. Stromy se označovala místa, která lidé považovali za významná. Proto je sázeli na rozcestích, u pramenů i na hranicích pozemků, u křížů, kapliček a památných kamenů.

Zeleň vytváří životní prostředí člověka. Stromy fungují jako účinné lapače prachu. Čím větší má strom korunu, plochu listů a větší povrch, tím více prachu zachytí. Stromy nejvíce zachytávají obávaný jemný prach, který je lidskému zdraví nejvíce škodlivý. 

Kromě prachu stromy pohlcují oxid uhličitý a produkují kyslík. Např. 1 dospělý vzrostlý buk o listové ploše 1600 m² uvolní  za den 1,75 kg kyslíku. Za vegetační období takový strom zásobí kyslíkem 10 lidí! Proto se ustálilo úsloví, že lesy jsou zelené plíce planety.

Kromě produkce kyslíku stromy z atmosféry odčerpávají oxid uhličitý CO₂, který využívají při stavbě svých těl. Je to důležité, protože oxid uhličitý je nedýchatelný a ve vyšších koncentracích může způsobit ztrátu vědomí i smrt.

 

Na podzim je všude plno listí, tak zkuste přiřadit listy dřevin k jejich plodům. Dole najdete správné řešení. 

 

Stromy hrají obrovskou roli při tvorbě klimatu. Na tom se podílí výparem vody, který je důležitý při vyrovnávání teplotních extrémů. Jeden  vzrostlý buk o výše zmiňované listové ploše dokáže v letním období odpařit  až  400 litrů vody, což vede k zvýšení vlhkosti v jeho okolí až o 10%. 1 hektar (čtverec o straně 100 x 100 metrů) bukového lesa odpaří  za den 25 000 – 30 000 litrů vody a za celé léto je to až 3 600 000 litrů vody. Neptejte se, jak se to množství zjišťuje, to jsem vyčetla na důvěryhodných stránkách.

Voda, která se přes den odpaří, v noci zase kondenzuje v podobě rosy. Při kondenzaci vodních par se pro změnu uvolňuje teplo, takže se zase vzduch ohřívá. Kromě výparu vody přijaté půdou stromy při dešti zachycují vodu v korunách, kterou pak znovu odpaří. 

 

Příroda dovede svými plody vyzdobit keře a lidem přinést užitek i radost. Mnozí obyvatelé vesnic si okolí svých domů také vyzdobili a já jsem několika záběry chtěla tu jejich snahu předat dál. 

Stromy dokáží díky své stavbě rostlinného těla pohlcovat i hluk. Samozřejmě až větší plochy vegetace mají větší účinek, přesto je ve městech každé procento snížení hluku vítané. Např. pás  lesa o šíři 80 metrů tlumí hluk přibližně o 20 decibelů. Účinek narůstá s velikostí plochy listů a nejvíce pohlcují hluk stromy s velkými listy, naopak méně účinné jsou jehličnany.

 

Podzimní vítr může přinést radost dětem, ale velkou radost měli i dospělí, kteří si zavzpomínali na pouštění draků v dětství. Jen vzhled dnešních draků je už jiný než dříve. I letos proběhly "drakiády" - soutěže pro děti v pouštění draků. Bylo zajímavé sledovat, jak to mnohé baví, byla to vítaná změna než u mobilu. 👍

V Česku tradice pouštění draků sahá do 19. století. Nejvíce se tato podzimní zábava rozšířila v průběhu 20. století.

Nejstarší zmínky o pouštění draků se objevují ve 4. století před naším letopočtem v Číně. Podle legendy drak spojoval lidi s bohy.

Tehdy k výrobě draků používali především bambus a hedvábí.

 Správné řešení: Listy a plody

1 D - jírovec (Aesculus hippocastanum)

2 C - dub (Quercus)

3 G - buk (Fagus sylvatica)

4 A - platan (Platanus)

5 B - smrk (Picea abies)

6 E - javor (Acer)

7 F - habr (Carpinus betulus)

 

Na stromech žije mnoho druhů hmyzu, který láká ptáky a slouží jim jako zdroj potravy. V korunách stromů si ptáci staví hnízda, v dutinách  stromů se rozmnožují netopýři a někteří drobní savci.

 

Pobyt v přírodě a přístup ke stromům má příznivý vliv na psychickou pohodu. Stromy rostou na Zemi už více jak 300 miliónů let a po dlouhá tisíciletí byly a jsou svědky lidské historie.

Latina s námi stále žije

Latina se dá připomenout zajímavě a je důležitá do současnosti, přestože je to "mrtvý jazyk". 

Jako latina se označují latinskoamerické tance. Výraz "myslivecká latina" vyjadřuje přehánění myslivců o velikosti ulovené zvěře. Rčení "sekat latinu" znamená dobře se chovat. Nevím, jestli i v jiných jazycích se používá stejné přirovnání (?) jako v českém jazyce.

Také každá rostlina i živočich v přírodě mají latinské pojmenování - např. Sedmikráska chudobka - Bellis parennis. 

Latinu hojně používá lékařská terminologie, např. Kost loketní = ulna. 

 

Vysvětlení zní někdy až legračně, posuďte sami:  

Řekli byste, že slovo musculus v latině původně označovalo malou myš a kvůli podobnosti s tvarem a pohybem svalů (především u bicepsu) se z tohoto vysvětlení stal anatomický termín pro sval? 

A co teprve latinský název pro kostrč - coccyx. Ano, je to ta malá kost u člověka vzadu vzniklá srůstem posledních obratlů, která je pozůstatkem zakrnělého ocasu. Název původně pochází z řeckého výrazu pro kukačku a svým tvarem připomínala mírně zakřivený zobák tohoto ptáka! 😎 Latina spolu s řečtinou tvoří základ vědecké terminologie.

 

 

Kostrč (Coccyx), zdroj Wikipedie

 

Málokdo si dnes uvědomí, že ve starověku a středověku byla latina v Evropě hlavním dorozumívacím jazykem! Dnes se řadí k mrtvým jazykům, ve Vatikánu má vedle italštiny postavení úřední řeči. Po rozpadu Západořímské říše (r. 476) se hovorová latina zjednodušovala a upadala, tehdy z této latiny vznikaly samostatné románské jazyky - italština, španělština, portugalština, francouzština, rumunština.

 

Kdy jsem se s latinou setkala, přiblíží malá vzpomínka. Na gymnáziu jsme měli povinný předmět latinu. Profesorka v krátkých šatech, tak modrých jako pozadí mého blogu, by tehdy mohla dělat modelku. Však byla jen o pár let starší než my. Podle svého příjmení měla přezdívku "Rafika". Přes své mládí nás dost naučila. Později psala o teorii vyučování latinského jazyka a románských jazyků. Pamatuji si časování sloves vzoru laudó, laudáre, také že latina má 6 pádů a jedním ze vzorů pro mužský rod je servus, což znamená otrok. Jistě znáte slovo "servilní", také odvozené od otroka. Na základě latiny lze vysvětlit některá slova, např. agronom je z latinského ager = pole. Dodnes si pamatuji část studentské hymny Gaudeamus igitur („Radujme se, dokud jsme mladí“). 😀

 

  

 

K tomu se hodí přísloví: "Non scholae sed vitae discimus" =  „Neučíme se pro školu, ale pro život“.

 

NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS.

Zdroj: https://citaty.net/citaty/22349-seneca-pro-zivot-ne-pro-skolu-se-ucime/

NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS.

Zdroj: https://citaty.net/citaty/10975-neucime-se-pro-skolu-ale-pro-zivot/

NON SCHOLAE, SED VITAE DISCIMUS.

Zdroj: https://citaty.net/citaty/10975-neucime-se-pro-skolu-ale-pro-zivot/

V originále jsme četli verše starých básníků jako byl Publius Ovidius Naso a jeho latinsky psané Proměny a Umění milovat. 

Pro anglicky mluvící návštěvníky je toto video: 

 

 

V paměti utkvěl také Publius Vergilius Maro, úryvky z jeho největšího díla Aeneis jsme také v latině četli v originále. 

Říkáte si, k čemu je to dobré? Jistě znáte hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero, že "i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále! " 😎 

 

   

Profesor Hrbolek v podání Františka Kováříka z filmu "Marečku, podejte mi pero" řekl památnou větu o latině a skladníkovi.

Zpěv první - ukázka z Vergilia

O bojích hrdiny zpívám, jenž z trójského pobřeží první

dospěl hnán osudem k italské zemi a k lávínským břehům. 

Nebeští bohové dlouho jím po širých zemích i mořích 

smýkali, když lítá Júnó se nechtěla vzdát svého hněvu. 

Mnoho i ve válce zkusil, než mohl založit město 

a vlastní bohy dát Latiu, odkud vzešel pak národ 

latínů, předkové albští i hrazení vznosného Říma.

 

 

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník doby označované jako zlatý věk římské literatury.

Tipuji, že většina čtenářů mého blogu se s latinou nesetkala, přesto někdy použijete latinskou frázi, protože jste ji slyšeli a vy tomu rozumíte! Vybrala jsem několik známých frází:

Carpe diem - „Užij dne“

Curriculum vitae - „Běh života“, životopis

Ecce homo - „Ejhle, člověk“

In memoriam - „Na památku“

In vino veritas - „Ve víně je pravda“

Nota bene - „Dobře si poznamenej“

Urbi et orbi - „Městu a světu“, papežské požehnání

Quo vadis? - „Kam kráčíš?“

Anno Domini - „Léta Páně“ označuje letopočet od narození Krista

Aqua - "Voda", např. aquapark 

 

  

Z latiny jsou i tato slova: Absorpce, Ad hoc, Adjustace, Akceptovat, Aktivita, Alternativa, Atribut, Elementární atd.

 Na závěr můj oblíbený latinský citát, který je připisován Gaiu Iuliu Caesarovi: 

Alea iacta est. (Kostky jsou vrženy.)

 

 

O žádné kostky nejde, to jen Caesar dává rozkaz k překročení řeky Rubikon v r. 49 př. n. l. Znamená to odvážný krok. 

 

 

 ______________________

Třeba i vy máte s latinou své zkušenosti - vážné či veselé. A proč se jazyk jmenuje latina? Protože vznik latiny lze lokalizovat do Latia v okolí Říma přibližně v době před 7. stoletím př. n. l. Byl to jazyk univerzit a akademického světa až do 18.-19. století!

 

zdroje: seznam.cz, Wikipedie, nzip.cz, nasregion.cz, i.dnes, YouTube

Kostel sv. Anny ve skanzenu

Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm oslavilo v loňském roce 100 let svého trvání. Skanzen navštěvuji od dětství, tehdy to bylo spojeno s návštěvou mých kmotrů. Pravidelně jsme chodili na rožnovské náměstí, kde si pamatuji dva staré dřevěné domy, později přenesené do skanzenu. I tady se formoval můj vztah k historii a lidovým tradicím. Líbila se mi krásná dřevěná stavení z minulých dob, vyřezávané úly z kmenů stromů, i to, jak v neděli rožnovské "tetičky" (tak se říkalo dospělým ženám) směřovaly v kroji do kostela. Také jsem se těšila na frgály = velké valašské koláče. 😊

Ve skanzenu se pořádají kulturní slavnosti, masopust nebo jarmarky, prezentují tu lidové zvyky a rukodělnou práci našich předků. Nejstarší částí je Dřevěné městečko: 

       

V roce 1925 bratři Alois a Bohumír Jaroňkovi založili Valašské muzeum v přírodě po návštěvě Švédska, kde se inspirovali prvním skanzenem v Evropě. V každé valašské dědině stál dřevěný kostel, architekt Wilhelm Pazofský vybral kostel z Větřkovic jako vzor stavby. Kostel je zasvěcen sv. Anně - patronce Valašska. 

 

  

Je to i připomínka toho původního kostela, který kdysi vyhořel.

Na hranolové věži je cibulovitá báň. V interiéru převládá modrá barva, vidíme tam typickou výzdobu venkovských kostelů v 19. století. Kostel obklopuje hřbitov se skutečnými i symbolickými hroby slavných osobností valašského regionu, je to Valašský Slavín.

Vstup na Valašský Slavín - Číslo poslední.

Interiér kostela je po stranách vyzdoben čtrnácti zastaveními křížové cesty, u lavic stojí cechovní postavníky a korouhve. Krásně vyřezávané cechovní postavníky patřily mezi insignie, které symbolizovaly jednotlivé řemeslné cechy ve městě, např. řeznický, tkalcovský, ševcovský. Dokládaly také snahu cechů společně se účastnit náboženských slavností a vést tovaryše a učedníky ke kázni a katolickému vyznání.

 

Varhany na kůru svou hudbou doprovázejí mše i koncerty. 

V interiéru jsou dva oltáře – hlavní s vyobrazením sv. Anny a boční s vyobrazením sv. Václava. 

 

Autorkou oltářního obrazu v krásném vyřezávaném rámu je Marie Chlebovská, obraz je věnován patronce svaté Anně. Kazetový strop je podle původních plánů architekta.