Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 27. prosince 2020

Historie vánočního stromku

Prožíváme vánoční období, tedy budu mluvit o těch, kteří Vánoce slaví, protože zase, ruku na srdce, je skupina lidí, kteří z různých důvodů tyto svátky ignorují, ale to asi hlavně z náboženských důvodů. O tom  teď psát nechci, navíc je to každého věc. I tady platí: Jaký si to uděláš, takový to máš.

V našich domácnostech stojí vánoční stromek a vybíráme ho asi tak, aby aspoň do Nového roku vydržel (pokud není umělý). Zažila jsem totiž případy, kdy smrček teplo v bytě těžko vydržel přes svátky a pak nezbylo, než šup do popelnice, jehličí opadalo. Když se blíží Vánoce, v mnoha domácnostech to nabírá na obrátkách a mnohé věci se dělají "z tradice". Ovšem, napadlo vás někdy, kde se vzala tradice pořídit si a pak nazdobit vánoční stromek?

 

Zjistila jsem, že historie vánočního stromku je pěkně vzdálená a její kořeny sahají až do 6. století k starým Keltům, kteří žili v Evropě a tedy i na našem území. Tradice zdobení vánočního stromečku začala v Evropě a odtud se rozšířila do celého světa. Stromek se stal symbolem Vánoc, ale proč se zrovna zdobí stromek? 

Už jsem vzpomněla Kelty a tady se uvádí jedno konkrétní jméno. V 6. století žil muž jménem Kolumbán z Bobbia.

Sv. Kolumbán z Bobbia
Pro představu uvádím, že se narodil kolem r. 540 a později byl prohlášen za svatého. Byl opatem a působil jako misionář v Bretani a Burgundsku. To je dnešní Francie. V roce 573 prožíval Vánoce na dvoře burgundského krále a měl dar pozorování, všímal si lidí. Napadlo ho ozdobit tam jedli! Nápad to nebyl ledajaký, on věděl, že mezi místními nepokřtěnými obyvateli je uctívána jedle jako symbol slunovratu. Mohl by to být počátek obliby stromku jakožto symbolu Vánoc?

Jenže nic není jen tak. Tady mě napadá přísloví "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají". Burgunďané byli totiž pohané a nezapomínejme, že Kolumbán byl opat. Šel na to chytře. Jak pohanům přiblížit svátek narození Ježíše Krista? Proto ta nazdobená jedle, na kterou tento opat na Štědrý den zavěsil zapálené pochodně (prskavky v 6. století ještě neprodávali 😀) ve tvaru kříže a doufal, že se jim to zalíbí a přivede je tak ke křesťanské víře. 

Po historii vánočního stromečku pátralo více badatelů a všichni hledali odpověď na otázku, jak si v dobách raného křesťanství hledal místo v srdcích pohanů? Existuje legenda o obětní slavnosti. Zase se vrátíme ke Keltům, kteří byli ve Francii nazýváni Galové a dodnes se Francii říká "země galského kohouta". Staří keltští kněží byli druidové a ti věřili, že jejich bohové přebývají ve stromech. 

Dva druidové, kresba z 19. stol.

Něco na tom asi bude, neznáte keltský horoskop, který najdete i na internetu? Každý si může najít "svůj" strom, který ho symbolizuje. Druidové tedy před jednou svojí duchovní slavností připravovali pro své bohy krvavou oběť v podobě mladého muže. Na události byl přítomen i křesťanský misionář Winfried, který se rozhodl zachránit mladíkovi život 👆. 

Když to vezmeme z dnešního pohledu, tak misionář musel umět mluvit, měl dar výřečnosti. Nemohl trpět nějakou sociální fóbií, ale musel mít jiskru, prostě osobní kouzlo. A na to sázel. Proto celému shromáždění Keltů vyprávěl, jistě poutavě a barvitě, příběh o narození Ježíše Krista  v Betlémě. On věděl, jak proniknout do myslí lidí - vyprávěl tedy o síle dobra, lásky a víry.
Připomněl, že narození Ježíše je nejvzácnější dar Božského otce všem lidem na zemi. Pokud je tato legenda pravdivá, vypadá to tak, že Winfriedovo vyprávění muselo být úspěšné a druidové mladíkovi darovali život a pak prý u stromu společně oslavili narození Ježíše v Betlémě. Ale to se už asi badatelé domnívají, já myslím, že tak rychle to nebylo. Staré zvyky jen tak lehce nevykořeníš.

Ve středověku se však žádná zmínka o zdobení stromků nezachovala. Církev tento zvyk měla údajně za pohanský. To vše trvalo zhruba do konce 16. století.
Stará francouzská píseň z 13. století se zmiňuje o stromku s hořícími svíčkami. Alsaský lesní řád z roku 1561 dovoloval každé měšťanské rodině uříznout si v městských lesích jednu jedličku za účelem vánočním. V brémské kronice z téže doby se píše o jedli ozdobené ovocem, sladkostmi a papírovými květinami. Ve společenském domě ji postavili cechovní mistři pro své děti. V Lipsku měli zase v roce 1765 vztyčenou na náměstí velkou ozdobenou jedli, což víme od J. W. Goetha, který ji opěvoval.
KONEC 1. ČÁSTI 

zdroj: iReceptář, Wikipedie


10 komentářů:

  1. Četla jsem, že se první vánoční stromečky zavěšovaly na strop špičkou dolů. Tento zvyk přišel z Německa a první stromek u nás ozdobil pro své přátele ředitel Stavovského divadla v r.1812 v libeňském zámečku. Vánoční stromek má zajímavou historii ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. Ano, právě ta zajímavá historie stromku mě zaujala. Následuje pokračování. ☺

      Vymazat
  2. Ako píše duchodkaevka, naše prababičky vešali stromček nad sviatočný stôl špicou dole. Možno to bolo kvôli priestoru, kto vie. Mne sa ten zvyk páčil a rada by som to vyskúšala, lenže u nás sa to nedá, nad stolom máme luster a naviac, v RD máme nízke stropy.
    Keď som bola malá, mávali sme len živý stromček a aby dlho vydržal, tak otec mu dal pod kmeň (uchytený v stojane) misku s vodou, ktorá sa podľa potreby dolievala. Takto ten stromček skutočne dlho vydržal. Mne bolo vždy ľúto potom po sviatkoch stromček vyhodiť a keď prišli do módy umelé stromčeky, tak som si taký už ako dospelá kúpila. Dnes mám v poradí tretí umelý stromček, ktorý skutočne vyzerá akoby bol živý.
    Už som aj premýšľala nad tým, že vyskúšam na Vianoce použiť borovicu zasadenú v nádobe. Ono sa to dá, len stromček treba z vonkajšieho priestoru umiestňovať do izby postupne, teda najprv do chladnejšej miestnosti (trebárs garáž) a potom do izby. Ale nie k radiátoru a neslobodno mať prekúrenú izbu, to by skoro uschol. Vraj sa takto dá použiť stromček na viac krát - teda podľa toho ako vysoký v nádobe za ten čas vyrastie. 🎄🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Vierko, za zajímavý komentář. Ty vzpomínky jsou zajímavé a nápad s živou borovicí v nádobě by asi u vás šel realizovat. Zítra bude pokračování článku. ☺

      Vymazat
  3. Stromeček špičkou dolů věšela i moje babička u Budějovic a druhá u Mirovic. Ani nám to nepřipadalo divné, protože v seknici bylo málo místa. Tenkrát nebyly ozdoby, ale jen malá červená jablíčka.Když jsem byla malá, mívali jsme doma živý zelený stromek s ozdobami z prvorepublikového času. Já, protože bydlím minigarsonce, mám stromeček umělý a ozdobený bílými papírovými ozdobami, vystřižené z papíru a kolem dokola malá světýlka. Výzdobu si dělám hned první adventní den a vydržím až do Hromnic. Mám ráda tu hezkou vánoční poezii delší čas. Díky za zajímavý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Otavínko, za milé vzpomínky. Jestli Tě článek zaujal, zítra bude další a ten si pak přečti - jak se stromeček dostal do Čech. ☺

      Vymazat
  4. O dávném zvyku stromečku zavěšeném špičkou dolů jsem slyšela, ale dost dobře si to nedovedu představit v dnešní době.Nejkrásnější stromeček živý jsme měli doma ozdobený perníčky co napekla dcera, červené mašličky a vůně perníčků dotvářela nádhernou atmosféru vánoc. Dceři mohlo být tak 10 - 11 let.☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To muselo být krásné, navíc když perníčky pekla dcera. To byla ta pravá vánoční atmosféra. ☺

      Vymazat
  5. Stromeček zavěšený špičkou dolů jsem viděla poprvé u nás při vánoční expozici na Dlaskově statku

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Staré tradice a život našich předků bychom si měli připomínat. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Klenotnice a varhany vyšehradské baziliky

K Vyšehradu tady byl článek zaměřený na interiér baziliky sv. Petra a Pavla. Zaměřila jsem se na výmalbu a sochařskou výzdobu jednotlivých ...