Okolo Frýdku cestička a na ní ... jsou místa památná

Začalo léto a tento článek může být také inspirací pro ty, kteří z nejrůznějších důvodů na dovolenou nejezdí. Důvody jsou různé - někoho omezuje zdraví, jiného finance nebo se vám už prostě nechce balit a cestovat, raději trávíte léto doma. Jako náš soused, který, ač pohyblivý a chodící, odmítá někam jezdit. Líbí se mi řešení jeho manželky, která už několik let provozuje akci "tři ségry". Aby bylo jasno, jsou tři sestry, které si výborně rozumí a tak si společně zaletí k moři bez chlapů, jindy si objednají nějakou chatu. Co by ne, že? 

Znám pár lidí, kteří na dovolenou nejezdí už hezkých pár let. Moje dvě kamarádky se starají o maminky věku přes 90 let chtějí jim dopřát pobyt doma. Mohou "si odskočit" maximálně na půldne, protože jejich sourozenci by to prý "nezvládli". Další je rodina farmářská, které roste na poli hodně výpěstků a k tomu dozrává ovoce, takže přes léto je tam nejvíc práce. Oni se tak maximálně večer jedou vymáchat v přehradě a pak rychle krmit zvířata.

Takže my, kteří si někam vyjedeme, můžeme být rádi za ty možnosti. 😉 To byla jen taková úvaha, která tu původně nebyla a nyní už k tématu:

 

V každém regionu se něco najde. V tomto příspěvku chci ukázat, že k poznání zajímavých míst nemusíte nutně podnikat cesty někam daleko. Neříkám, že tohle máme za barákem, ale stačí pár kilometrů (v našem případě i autobusovou dopravou) a můžete mít zajímavé zážitky. 😊

Známá písnička se hodí k našemu putování ve frýdeckomísteckém okrese. Začali jsme v Sedlištích. Název obce připomíná asi sedlo, protože ho má ve znaku:

 

    

Sedliště jsou součástí regionu Slezská brána. Na některých fotkách uvidíte i okolní hory, obec leží v Podbeskydské pahorkatině, konkrétně v její části Těšínská pahorkatina. 

 

 

Obec vznikala v době, kdy se Těšínsko kolonizovalo Lužickými Srby někdy od 13. století. Pro mne je překvapující, z jaké dálky ti lidé přišli. 🙆 Oblast Sedliště kolonizoval lužický šlechtický rod Barutů, kteří s sebou přivedli i své krajany. Sousední Řepiště se původně nazývaly Barutov. Odkud osadníci přišli? 

 

   

Kdo dnes ví (kromě obyvatel sev. Čech, kteří to mají za humny) o Lužických Srbech... Mapa jednoduchá, aby se orientoval každý.

Lužičtí Srbové jsou slovanský národ obývající Dolní a Horní Lužici, která na jihu navazuje na hranici Čech. Po tři staletí byly Lužice součástí českého státu jako tzv. vedlejší země Koruny české. 

Proč ti lidé odcházeli daleko na Těšínsko? Je to v Německu a Němci dávali Lužickým Srbům znát, že jsou tam vládnoucí vrstvou. Nebyli přijímáni do řemeslných cechů, své zboží nesměli prodávat na hlavních městských tržištích a bylo takřka nemožné, aby pronikli mezi městský patriciát. Důvodů bylo jistě víc. 

 

Výhled do kraje, jenže den byl zamračený, což ovlivnilo i kvalitu fotek. 

 

Navštívit Sedliště a minout jejich perlu, to prostě nejde. Kostel Všech svatých je uprostřed slezské obce, je to krásná dřevěná sakrální památka na Těšínsku. Pochází z r. 1638 a nechal ho postavit sedlišťský mlynář Václav Šustek se synem Adamem. 

 

                                                       V blízkosti je starý hřbitov, který si uchoval původní ráz a dnes je to "skanzen" litinových náhrobních křížů. Před kostelem stojí pískovcová socha s plastikou Panny Marie Frýdecké z roku 1894. 

 

 

U jednoho domku jsem obdivovala rozvětvenou košatou růži. 👍 

Vyhlídka je na vrcholu kopce Černá zem (374 m), kterému se také říká Baba. Z kopce, který má název podle typické barvy zdejší hlíny,  je výhled na Sedliště, které jsou přímo pod ním. V místě je posezení s občerstvením, které je otevřeno jen za pěkného počasí a hlavně v létě. V areálu bývají různé akce, je to oblíbené výletní místo.

 

 

Tento výhled si oblíbil také básník Petr Bezruč. Chodil za zdejšími písmáky, přátelil se s Jožou Vochalou z národopisného spolku Sedlišťané. Právě z jeho iniciativy zde byl v roce 1928 položen základní kámen budoucího památníku „Osvobozené půdy“ = zrušení roboty.

 

 

Místní nadšenci přišli s nápadem, aby tu Petr Bezruč našel místo svého posledního odpočinku a plánovalo se jakési "mauzoleum". Sešlo z toho, básník zemřel v r. 1958 a nakonec byl pohřben v rodné Opavě. I tak je památník zajímavým místem.

Jeho podstavec tvoří kvádry kamene z významných míst tohoto kraje – z Lysé hory, Čantoryje, Hrčavy, Smrku, Ostravice, Stožku... Během 2. světové války ho nacisté zničili, obnoven byl po r. 1945. 

Podle legendy v jeho podzemí mezi dvěma uschlými duby dřímá vojsko, které vartuje kraj kolem Frýdku. Až se duby zazelenají, či až bude Lachům nejhůře, povstane a strhne se poslední vítězná bitva. 

Zamračená obloha příliš dobré výhledy nenabízela. Vydali jsme se do Hájku, což je lesík s poutním místem mezi Černou zemí a Lískovcem. 

 

 

Kaple Povýšení sv. Kříže v Hájku je dřevěná, do současné podoby byla zvětšena v r. 1834. Před vchodem ji doplňují sochy Panny Marie a Spasitele, umístěné po stranách kamenného schodiště, které klesá ke studni.

 

Socha P. Marie.

 

 

Z této autobusové zastávky se dá dojet do Frýdku. Můžete si tam i počíst, je tam knihobudka. 😉 V dáli je vidět věž - cíl naší cesty.

 

Restaurace Rytířský sál ve Frýdku nabízí i jídla středověké kuchyně, je tam možnost ubytování a posedět se dá i venku.

   

"My hájili jsme Frýdek, my na hradbě stáli.  

Bez chleba, vína, šik když hynul vyprahlý,  

tu mnohou píseň oslavnou nám zazpívali,  

že skálou hnuli by, nad námi časem lkali,  

do kapsy, pro groš, ale bratří nesáhli... " ♫ ♫ ♫

 

 

Klíč do věže a pár výhledů do kraje z okna i trocha legrace ve věži:

Na nebi se ukázaly mraky, pod Beskydami se počasí může rychle měnit. Pár polámaných stromů po bouřce.

Procházíme kolem baziliky Navštívení Panny Marie, která se opravuje a je uzavřena do dubna 2026. Tady moji prarodiče měli kdysi svatbu. Je tam i krásná křížová cesta, to vše se opravuje. S poutním místem jsou spojeny i smutné události:

Pod chrámem se nachází krypta, jsou tam pohřbeni poutníci z Tovačova, kteří se v roce 1713 utopili v rozvodněné Ostravici.

 

 

Pokračujeme dále na náměstí a v Hluboké ulici jsou repliky kupeckých domů. Původní polodřevěné stavby pocházely z přelomu 18. a 19. století., ve 2. polovině 20. století byly nejdříve prohlášeny kulturní památkou, ale pak zchátraly a byly strženy. V roce 2007 vznikly na jejich místě nové, zvenku věrné kopie předchozích domů.

 

Rodině Langů v minulosti patřil také Rytířský – Langův dům ve Frýdku s reliéfy sv. Floriána v přízemí a Madony s dítětem v prvním patře. Dům stojí na místě jedné z bran městského opevnění, byl postaven r. 1796. Byl obydlím bohatých měšťanů, s přestávkou za totality byl dům v majetku rodiny Langů, známé díky tradici výroby betlémů.
V současné době je zde Galerie Langův dům a Muzeum Beskyd Frýdek-Místek.

 

 

Jsme na Zámeckém náměstí. Je tam několik restaurací i cukrárna, takže i na jídlo je kam zajít. 

 

 

 Zámek Frýdek byl původně pohraničním hradem, který chránil zemské hranice a stával tu už v polovině 14. století. Na zámek občas zajdeme, je tam Muzeum Beskyd, kde bývají zajímavé výstavy.

 

Zašli jsme do zámecké zahrady, na fotografiích je Gloriet - součást prohlídkové trasy. 

V zahradě ještě kvetl liliovník tulipánokvětý, na fotografii je i zámecká spižírna, která fungovala tak, že v zimě se ze zamrzlé Ostravice pod zámkem nalámaly ledy, pak se umístily do spižírny a tak byly potraviny dlouho v chladu. Tento postup se dříve praktikoval i v hospodách při chlazení piva. Ještě pohled ze zámecké vyhlídky na Místek, který je už na Moravě (za řekou Ostravicí). My jsme se dnes pohybovali ve Slezsku.

Na závěr se podíváme do farního kostela sv. Jana Křtitele z poloviny 14. století. Je v městské zástavbě poblíž náměstí. Gotické jádro kostela se dochovalo i přes četné přestavby po požárech. Věž je přístupná veřejnosti od května do září a slouží jako rozhledna.

Dlouhodoběji frýdecké panství vlastnili Bruntálští z Vrbna (1584–1636), Oppersdorfové (1636–1699) a Pražmové z Bílkova (1699–1797). 

 Hala Polárka je víceúčelová sportovní hala ve Frýdku-Místku.