Jak ženy chtěly změnit mužský svět

Mnohé věci dnes bereme jako samozřejmost, pro někoho ztráta času se tím zabývat. Dnes půjde o ženy. Možná i vy samotné, vaše dcery nebo vnučky měly možnost např. studovat a poté zastávat místa, která ještě před sto lety byly doménou mužů. Dříve to nebylo běžné. Ve volbách bylo do parlamentu zvoleno 67 žen a některé kroužkováním přeskočily kandidáty - muže. Ženy se dostaly do oborů, které dříve ze staletého zvyku i zákonů byly určeny jen mužům. 

Už Marie Terezie měla problém nastoupit po svém otci na trůn, protože byla žena. I přes Pragmatickou sankci, aby vláda pokračovala i v ženské linii, brzy po dosednutí na trůn se proti ní vytvořila koalice států a nastaly prusko-rakouské války. A Marie Terezie osm let válčila a při tom všem porodila sedm dětí! 

 

 

Marie Curie-Skłodowská polské národnosti byla dvakrát vyznamenána Nobelovou cenou - za fyziku a za chemii.

Zabývala se teorií radioaktivity a objevila dva nové chemické prvky radium a polonium. Přitom měla rodinu a dvě dcery.

Ve starším tisku můžeme číst, jak ženy trápilo, že se s nimi ve veřejném životě nepočítá a jejich role je podřízená. Připomene to článek z r. 1913. Je třeba nejdříve osvětlit "volební kurie".   

 

Únorová ústava r. 1861 měla být pokroková a zavedla kuriový volební systém. Byly zavedeny velkostatkářské, městské a venkovské volební kurie - je jasné, kdo mohl volit. Tento volitelský systém zvýhodňoval bohaté vrstvy a také německy mluvící oblasti. 

V roce 1873 byla schválena reforma, která přinesla přechod k přímým volbám do říšské rady a přidala čtvrtou kurii: obchodní a živnostenskou. V roce 1882 byl rozšířen počet oprávněných voličů a přibyla kurie všeobecná, která zahrnovala všechny muže starší 24 let, kteří jinam nezapadali. Pod pojmem všeobecné volební právo jde o volební právo jen pro muže. Ženy jej získaly až za první republiky (s výjimkou velkostatkářek). 

Jinými slovy: volební právo bylo stále nerovné. Hlas boháče měl výrazně větší váhu než hlas chudého. Kurie je tedy skupina voličů (např. velkostatkáři) a její zvolení zástupci pak v zákonodárném sboru tvoří také oddělenou skupinu. Z následujícího článku je zřejmé, že mužům se vůbec nechtělo uzákonit ženám práva a z níže uvedených případů je znát, že jim doslova "házeli klacky pod nohy".

  

Před více než sto lety muži dávají nabídky k sňatku, ale neopomenou požadavek, aby žena přinesla větší věno. Děvčata z chudých a početných rodin musela mít špatný pocit, že nic nedostanou a pak se jim to často předhazovalo. 

 

 

Nechci zapomenout na Americký klub dam. Byl to spolek českých žen z iniciativy Vojty Náprstka, který se po návratu z Ameriky rozhodl podělit o své zážitky a dojmy z tamního života. V domě U Halánků v Praze organizoval přednášky pro ženy, kam přicházely především manželky a dcery českých vlasteneckých spisovatelů, novinářů a politiků... I v našem tisku se pravidelně objevovaly články, aby naše ženy viděly, jak žijí americké ženy např. v Minnesotě:

  

V průběhu 19. století začaly ženy pracovat i v oborech, do té doby pro ně nepřístupných. Během tohoto století se ženám otevřela možnost studovat i na vysokých školách, ale ne na všech fakultách. 

Elizabeth Garrett Andersonová (1836–1917) se stala první lékařkou v Británii, přečtěte si, jak nesnadná byla její cesta k lékařskému titulu. Na univerzitu sice nebyla přijata, ale dostalo se jí vzdělání pod záštitou Society of Apothecaries (Společnost lékárníků), kde získala titul lékárnice. Naučila se i francouzsky, aby pak mohla nastoupit na lékařskou fakultu ve Francii, kde ženy měly již toto studium zpřístupněny. V r. 1870 získala lékařský titul, ale vykonávat lékařskou praxi mohla pouze ve Francii. Změnilo se to až v roce 1873, kdy jí byla udělena licence v Británii. 

 

E. G. Anderson - první lékařka v Británii.

Její úspěch byl téměř ojedinělý, E. G. Andersonová získala licenci pod záštitou již zmíněné Společnosti jen proto, že tehdy ještě neexistoval zákon, který by ženám zakazoval připravovat a podávat léky. Brzy byl zákon v neprospěch žen upraven tak, aby další zájemkyně studovat medicínu nemohly. Přesto to pro některé ženy byla inspirace. Sama E. G. Andersonová se roku 1874 podílela na otevření London School of Medicine for Women (Londýnská lékařská škola pro ženy), první školy, která byla zaměřena na studium žen - lékařek.

Na konci 80. let 19. století získala právnický titul první žena - Eliza Ormeová (1848-1937) na University College London. Přestože školu úspěšně dokončila, nesměla povolání právničky vykonávat. Ženy totiž nesměly vstoupit do Law Society (Právnická společnost). Ke změně došlo až v r. 1919 vydáním Sex Disqualification (Removal) Act (Zákon o vyloučení pohlaví). Tento zákon umožňoval ženám zastávat jakékoliv veřejné, občanské i soudní funkce.

 

 

Eliza Orme byla první ženou, která získala právnický titul v Anglii na University College London.

 

Mnoho vzdělaných žen sympatizovalo s hnutím za volební právo žen a jejich celkové zrovnoprávnění s muži. Tyto ženy využívaly svých odborných znalostí ve prospěch hnutí. Jako příklad uvedu Christabel Pankhurstovou (1880-1958), která v r. 1906 získala právnický titul na University of Manchester. Své vědomosti a schopnosti získané studiem využívala ve svých projevech, ve kterých upozorňovala na nerovnoprávné a podřadné postavení žen.

 

  

Ve Francii vláda striktně poukazovala na Rousseauovo dílo Emile, kde má žena pouze roli matky a manželky, která má poslouchat manžela, sedět doma a starat se rodinu.

Z důvodu délky článku bude pokračování.

zdroj: A. Kramerová, Radikální sufražetky a jejich vliv na zisk volebního práva žen ve Spojeném království Velké Británie a Irska, Opava 2023