Příběhy slavných značek: Orion - Česká čokoládovna jako první přišla s výrobou vánočních figurek a kolekcí

Máte rádi čokoládu? A koupíte si někdy Orion? 😁 Tak o tom to dneska bude, ale nebude to vždy veselé čtení. Firma se čtyřcípou hvězdou a letopočtem 1896 ve znaku obživla díky geniální invenci jejích tvůrců, manželů Maršnerových, a marketingovému mágovi Zdenkovi Rykrovi.

Historii čokolády u nás začali psát manželé František a Albína Maršnerovi, kteří se roku 1886 rozhodli společně pustit do výroby cukrovinek. Turecký med, sultánský chléb, halvu, rahat nebo sučuk pak prodávali jen tak na ulici nebo po trzích a poutích. A zákazníci jim mohli ruce utrhat.

Nejdřív tedy zkusili přijmout pár zaměstnanců, ale těsně před koncem 19. století se rozhodli vzít živnost za nový konec. Jen co získali povolení, začala růst za měšťanským pivovarem na Korunní třídě první výrobní hala.

Maršnerovi chrlili další a další nápady

Továrna na orientálské cukrovinky Maršner, hlavní závod na Královských Vinohradech, odštěpný v Praze, jak zněl oficiální název, brzy rozšířila výrobu. Začala zpracovávat kakaové boby na čokoládu a čokoládové cukrovinky.

František Maršner na obrázku v časopise Český svět ze 13. ledna 1905|foto: Moravská zemská knihovna

Jako vůbec první začali vyrábět vánoční čokoládové figurky a kolekce. Vzápětí byli zákazníci ohromeni další novinkou. Na trh přišel kakaový prášek Maršnerovo kakao. A taky Maršnerova reformní čokoláda. V sortimentu byly také čokolády Česká, Slovanská nebo Sokolská.

Přišly špatné časy i nový začátek

V roce 1912 zdražily kakaové boby o celých 40 %. Nahoru šla i cena cukru. A podnik začal stagnovat.  Pětapadesátiletý František Maršner zvolil po všech stránkách šťastné řešení: odešel na odpočinek a vedení čokoládovny s tisícovkou zaměstnanců předal generaci mladých odborníků.

Továrna na orientálské cukrovinky Maršner, předchůdce Orionu, v časopise Český svět ze 13. ledna 1905|foto: Moravská zemská knihovna

Ještě stihl zrenovovat klášter a založit lázně ve Svatém Janu pod Skalou, dlouho si jich ale neužíval. Zemřel 28. července 1917. Vedení firmy po Maršnerovi převzal tehdy 27letý doktor Milan Čapek. Kariéru zahájil tím, že se vydal do světa, aby okouknul, jak to dělají jinde.

Londýn, Bristol, Paříž, Halle, Drážďany… Tam všude se Čapek seznamoval s novinkami a trendy. Po návratu si stanovil cíl: zdvojnásobení výroby a zlepšení kvality. Aby dosáhl větší jemnosti čokolád, nakoupil moderní stroje. A povedlo se!

Hvězdná budoucnost

Reklama na čokoládu Orion v časopise Svět v obrazech z 22. 12. 1946|foto: Moravská zemská knihovna

Čokoláda z nové linky, to byla mnohem lepší kvalitka! Čeká ji doslova hvězdná budoucnost, to je jisté!  Proto se správní rada rozhodla uvést ji na trh pod novou značkou. Název Orion měl spojit čokoládovnu s jedním z nejjasnějších a nejznámějších souhvězdí.

Značka byla zaregistrována 11. 3. 1914. Nejstarší datovaný obal nesoucí značku Orion byl registrován v říjnu přespříštího roku. Unikátní pokus o řešení loga se dochoval na obalu Orion nejjemnějších kávových bonbónů.

Otakar Novotný: Administrativní budova a skladiště továrny Orion (1923–1925)|foto: autor neznámý,Wikimedia Commons,Public domain

Zdeněk Rykr: Obaly čokolády a bonbónů Orion, 20. a 30. léta, papír, tisk (foto Nestlé, Česko)

Zdeněk Rykr: Obal na Kofilu (foto Nestlé Česko s. r. o.)

Zdeněk Rykr: práce pro firmu Orion r. 1923 (foto Galerie výtvarného umění Cheb)

 

Zdeněk Rykr asi r. 1923 (foto Wikimedia Commons)

Vytvořil obal Kofily, hvězdu Orion a šlo po něm gestapo

Už několik generací má v paměti obal na mléčnou čokoládu Kofila s kávou.

Pracoval pro Orion, Baťu i Škodu

Vedle Rykrovy reklamní tvorby, obalů na cukrovinky, propagačních letáků a plakátů pro různé firmy zanechal i volnou tvorbu. Rykr záměrně rezignoval na jeden stylový modus, tvořil expresionisticky, realisticky i kubisticky, v duchu novoklasicismu, smyslového realismu, neofauvismu, abstrakce i surrealismu. Vytvářel koláže a asambláže, objekty i plastiky. Dvacet let pracoval pro čokoládovnu Maršner, později Orion, v roce 1935 začal spolupracovat s firmou Baťa, jeho služby ale využily i firmy Zátka, Škoda a mnohé další, v roce 1937 spolupracoval s ministerstvem obchodu na turistických plakátech pro československý pavilon v Paříži.

 

Ve volné části své tvorby se Rykr zabýval místy, kde žil, a cestami, které podnikal – Kolín, Španělsko, Mallorca.

Zdenek Rykr, Krajina na Mallorce, 1932, olej, plátno |foto: Národní galerie v Praze

Získával tam inspiraci také pro užitou tvorbu, pro návrhy na čokolády. Rykr byl zručný kreslíř a karikaturista, podílel se na tvorbě satirického časopisu Trn, psal fejetony, které si také často ilustroval, redigoval časopis Domov a svět. Byl nezvykle úspěšný také jako výtvarný kritik a žurnalista. Již v roce 1921 vystavoval jako samouk a student se slavnými Tvrdošíjnými, ve 30. letech vystavoval v Paříži v Salónu Nadnezávislých. Výrazně se podílel také na expozici Lázeňství v Československém pavilonu architekta Jaromíra Krejcara na Světové výstavě v Paříži 1937. Z jeho soch se zachovala jedna plastika, dvě jsou zastoupeny jako repliky. 

Za svého života se Rykr pozitivního kritického ohlasu nedočkal. Spíš naopak. Považovali ho za přechytralého, přeintelektualizovaného umělce, vyčítali mu proměnu stylů – všehochuť, heslo, které se objevilo už počátkem 20. let.

Chránil židovské umělce

Okolnosti Rykrova úmrtí nejsou docela objasněné. Nenechal žádnou zprávu, dopis, nic. Bylo to 15. ledna 1940 v 11:15, kdy vstoupil do kolejiště pod Barrandovem a kdy ho přejel vlak Praha–Plzeň. Jako jedna z možných příčin sebevraždy bývá označováno pronásledování gestapem. V druhé polovině 30. let totiž působil jako ředitel ve společnosti PIRAS (První inzertní a reklamní společnost), kde se snažil zachránit židovské výtvarníky, kteří tam pracovali. Nacisté tento záměr odhalili a Rykrovi hrozilo zatčení. Cyklus  Koupelna vytvořil před svou dobrovolnou smrtí.

Video Youtube -

Orion - Váš čokoládový film (1934)

2. díl