Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

neděle 26. září 2021

Zámek Bystřice pod Hostýnem: Expozice napoleonských vojáků ... a dovětek - jak na to doplatila Morava

 

Minule jsem představila bystřický zámek a dnes se vydáme na prohlídku jednotlivých expozic. 

Prohlídku zahájíme v místech bývalé zámecké kaple, kde Klub vojenské historie francouzského císařství se sídlem v Bystřici pod Hostýnem zřídil "Expozici napoleonských vojáků", která je věnována období napoleonských válek, kdy se bystřický zámek stal lazaretem. 

Mezi válečnými chirurgy do té doby převládal konservatismus E. O. Muchina, který dával do rány smolnou náplast a třenou kalafunu a raněným ordinoval každý pátý den silný uspávací prášek z opia a sanitru. Víme však, že neprováděl kruhové, ale už lalokové amputace. Dále byly v ruské armádě rozšířeny zásady profesora chirurgie Ja. O. Sapoloviče, který dával do rány troud, naplnil ránu měkkou cupaninou a zavázal ji všemi možnými dostupnými tkaninami. Když došlo k hnisání, doporučoval ránu omývat, pak přikládat změkčující masti, až tekl hustý, bílý hnis.

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/
 
 
Mezi válečnými chirurgy do té doby převládal konservatismus E. O. Muchina, který dával do rány smolnou náplast a třenou kalafunu a raněným ordinoval každý pátý den silný uspávací prášek z opia a sanitru. Víme však, že neprováděl kruhové, ale už lalokové amputace. Dále byly v ruské armádě rozšířeny zásady profesora chirurgie Ja. O. Sapoloviče, který dával do rány troud, naplnil ránu měkkou cupaninou a zavázal ji všemi možnými dostupnými tkaninami. Když došlo k hnisání, doporučoval ránu omývat, pak přikládat změkčující masti, až tekl hustý, bílý hnis.

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/
Můžeme si prohlédnout ukázku vojenského špitálu, včetně uniforem chirurga a jeho pomocníka, repliky zbraní palných i chladných, výbavu dělostřelectva a bubeníků.

Mezi válečnými chirurgy té doby převládal názor E. O. Muchina dávat vojákům do rány smolnou náplast a třenou kalafunu a raněným ordinoval každý pátý den silný uspávací prášek z opia a sanitru. Prováděl lalokové amputace. Jak říkala průvodkyně, právě amputace byly nejčastější, což je celkem logické. Mladí zdraví muži přišli kvůli pár hodinám boje o končetiny. Pokud tedy to bojové střetnutí přežili... Pacient dostal loknout kořalky a šlo se na věc. V ruské armádě byly rozšířeny zásady profesora chirurgie J. O. Sapoloviče, který dával do rány troud, naplnil ránu měkkou cupaninou a zavázal ji všemi dostupnými tkaninami. Když došlo k hnisání, doporučoval ránu omývat, pak přikládat změkčující masti, až tekl hustý, bílý hnis.

Mezi válečnými chirurgy do té doby převládal konservatismus E. O. Muchina, který dával do rány smolnou náplast a třenou kalafunu a raněným ordinoval každý pátý den silný uspávací prášek z opia a sanitru. Víme však, že neprováděl kruhové, ale už lalokové amputace. Dále byly v ruské armádě rozšířeny zásady profesora chirurgie Ja. O. Sapoloviče, který dával do rány troud, naplnil ránu měkkou cupaninou a zavázal ji všemi možnými dostupnými tkaninami. Když došlo k hnisání, doporučoval ránu omývat, pak přikládat změkčující masti, až tekl hustý, bílý hnis.

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/

Přímo z míst bitvy u Slavkova a tam, kde se pak vojáci pohybovali, jsou velmi zajímavé dobové nálezy nábojů, knoflíků, mincí a dalších drobností. Unikátní je v expozici sbírka střeleckých, ručně malovaných terčů, které vyrábějí členové klubu a které jsou pak používány při střeleckých soutěžích. 

 
Výstava je každý rok aktualizována podle historických výročí, která na daný rok připadají.

Uvidíme zde drsné podmínky polního lazaretu, ale také nablýskané uniformy a huňaté čepice. 

Najdete tu prapory, střelné zbraně i dobové nálezy a drobnosti z bitvy u Slavkova. Kdo má zájem o vojenské dějiny - tomu oči přecházejí.

Po prohlídce mě však napadlo:  

Sláva patří císařům. Nebo také - dějiny píše vítěz, což jsem slyšela nedávno z úst nyní oblíbeného spisovatele p. Vondrušky. V případě bitvy u Slavkova připadla sláva začátkem prosince 1805 vítězi Napoleonu Bonapartovi. Uznání se dostalo i stovkám tisíců žoldáků, kteří v boji nasazovali své životy. Jak však prožívali válečné běsnění obyčejní lidé, do jejichž příbytků se vojáci nastěhovali na dlouhý čas a nechali se od nich živit?

Domnívám se, že pokud řekneme "A" (což je na výstavě), měli bychom říci i "B". Protože přítomnost tak silného vojska, vlastně armád "tří císařů", jistě nebyla pro obyvatele Moravy jednoduchá. To si už návštěvník, pokud tedy chce, musí zjistit sám.

Jeden z nejslavnějších světových vojevůdců (psala jsem o něm v rubrice Milostné legendy) dosáhl jednoho ze svých největších bitevních úspěchů na Moravě. 2. prosince 1805 porazil Napoleon v bitvě tří císařů ruskou a rakouskou armádu.  Nejvíce trpěli obyvatelé okolních vesnic, které vojáci zplundrovali. Někteří Francouzi se ale na Moravě usadili a založili rodiny, bitva také přispěla k počátkům národního obrození. Jak vidět, odkaz je to stále živý, proto klub historických nadšenců z Bystřice p. H. uspořádal tuto expozici.

Bitva samotná příliš dlouho netrvala, boje skončily asi ve čtyři hodiny odpoledne, takže asi půl dne. Zůstaly po ní tisíce mrtvých. Francouzských vojáků padlo asi 1400, ruské ztráty činily přes 20 tisíc, do tohoto počtu ale byli zahrnuti i dezertéři a ranění, a tak není jasné, kolik Rusů v boji padlo. Rakouských vojáků zahynulo asi tisíc, měli ale nejmenší zastoupení, takže ztráty byly poměrně vysoké. Padlí jsou pohřbeni na mnoha hřbitovech na Moravě.

Celý kraj samozřejmě věděl už před bitvou o blížícím se nepřátelském vojsku, proto se většina obyvatel snažila nějakým způsobem zachránit svůj majetek. Na venkově si o chování vojáků nikdo iluze nedělal. Vesničané vyháněli dobytek do lesů a zakopávali cennosti, častokrát na hřbitově, kde nepředpokládali, že by tam Francouzi hledali.

Hned po příchodu vojáci oznámili představitelům obcí a měst své požadavky na potraviny a hotové peníze. Ty musely být pod hrozbou násilí okamžitě splněny. Poté vojáci obec opustili a táhli dále, aby pronásledovali ustupující rakouskou a ruskou armádu do nitra země.

Podle podmínek příměří zůstali Francouzi v Brněnském, Jihlavském, Znojemském a části Olomouckého kraje až do počátku ledna roku 1806. Po celý měsíc tak byli místní obyvatelé přinuceni živit početná francouzská vojska, ubytovaná převážně v jejich domech. No, potěš koště... 😲

Během svého pobytu požadovali velké množství potravin, píci pro koně i hotové peníze. V soupisech jejich požadavků nalezneme v podstatě všechny zemědělské produkty, doplněné základními potravinami a hospodářskými zvířaty. Chtěli chléb, maso, mouku, čočku, hrách. Z obilí především oves, žito, seno a slámu. Ale také pálenku, pivo, víno, koně, hovězí dobytek, prasata, drůbež, cukr, sůl, dokonce i marmeládu, slivovici na punč a někde i zvěřinu. Pouze ojediněle se mezi rekvírovanými surovinami objevují brambory, které v této době nebyly na jižní Moravě příliš rozšířenou zemědělskou plodinou. Kromě uvedených potravin vojáci potřebovali v důsledku panujících klimatických poměrů (sníh a zima) i palivové dříví a šatstvo (klobouky, boty, košile, kabáty a boty) a to museli také dodat místní obyvatelé.

„Vše bylo naplněno Francouzi, kteří strhávali střechy domů, rozbíjeli tam vrata a dveře, zde stoly a postele, almary vynášeli z domu, tam rozsekávali vozy, pluhy, brány a jinak vše, co bylo ze dřeva. I seno, slámu a oves nakládali na vozy, zatímco jiní plenili a páchali bůhvíjaké neplechy a násilnosti,“ stojí ve šlapanické kronice.

pomník symbolizující chirurgický stůl připomíná od roku 2005 památku lékařů, kteří zachraňovali životy a zmírňovali bolest vojáků po bitvě u Slavkova ve francouzské ústřední polní nemocnici ve Šlapanicích.
(Foto: K. Sáček, 2006)

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/

Pomník ve Šlapanicích, symbolizující chirurgický stůl, připomíná od roku 2005 památku lékařů, kteří zachraňovali životy nebo zmírňovali bolest vojáků po bitvě u Slavkova. (foto Sáček)

pomník symbolizující chirurgický stůl připomíná od roku 2005 památku lékařů, kteří zachraňovali životy a zmírňovali bolest vojáků po bitvě u Slavkova ve francouzské ústřední polní nemocnici ve Šlapanicích.
(Foto: K. Sáček, 2006)

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/
pomník symbolizující chirurgický stůl připomíná od roku 2005 památku lékařů, kteří zachraňovali životy a zmírňovali bolest vojáků po bitvě u Slavkova ve francouzské ústřední polní nemocnici ve Šlapanicích.
(Foto: K. Sáček, 2006)

Více zde: https://www.primaplana.cz/news/k-obrazu-vojenskych-nemocnic-a-jejich-cinnosti-na-morave-za-napoleonskych-valek/

O chování francouzských vojáků rozhodovala disciplína konkrétní jednotky, za drancování byly ve francouzské armádě vysoké tresty. Svou roli však sehrálo roční období, kdy se řada vojáků zahřívala alkoholem, po jeho požití pak vzrůstala jejich agresivita.  Většinou se spokojili s pobráním potřebných potravin a věcí pro zahřátí, včetně dřevěných plotů a nábytku na oheň. Velmi často se však vloupali do sklepů, kde jen tak pro zábavu stříleli do sudů a víno nechali volně vytéct na zem.

Kraj byl vydrancovaný, hospodáři měli potíže s obděláváním polí, k práci navíc chyběli lidé. Vojáci během okupace zrekvírovali dobytek, po bitvě tak přišel hladomor. Obětí mezi obyvateli bylo nakonec asi šestkrát víc než těch, kteří padli na bojišti.
Po uzavření míru francouzská vojska z Moravy odtáhla. Někteří vojáci však zůstali. Šlo zejména o raněné neschopné převozu a z velké míry také o zběhy, kteří porušili přísahu a dezertovali. S nimi se místní obyvatelstvo nakonec sžilo. Pokud se chovali dobře, byl jim i oficiálně povolen pobyt. V okolí Slavkova stále žijí rodiny s počeštěnými francouzskými příjmeními jako Galle, Audy, Šalé nebo Trumpeš. Francouzská jména se ale na Moravě objevila už před bitvou, Marie Terezie totiž pozvala  francouzské rodiny ke kolonizaci uherských statků v obci Čejč.

V roce 1769 nařídila císařovna Marie Terezie zorání obecních pastvin u Čejče, aby byly na takto získané půdě zakládány nové osady. Tehdejší správce císařských statků, svobodný pán Posch, povolal z Lotrinska a Franche - Comté francouzské rodiny ke kolonizaci uherských statků. Tyto rodiny pocházely z kraje Besançonského, panství Dorna, z vesnice Deservillers (v regionu Burgundsko-Franche-Comté). 

 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1b/Map_commune_FR_insee_code_25199.pnghttps://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Franche-Comt%C3%A9_map.png

To je dobré si připomenout. Obec Čejč leží v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji.

Vzorky střelného prachu různé zrnitosti
Posmrtná maska Napoleonova, který zemřel na ostrově Sv. Heleny (kopie)
Znak Klubu vojenské historie francouzského císařství Bystřice p. H.
Vojenský buben: bubeník byl ve vojsku velmi důležitý, jeho bubnování udávalo rytmus střelby. V bitevní vřavě někdy hlas velitele zanikal, ale díky bubnování vojáci poznali, jaký rozkaz byl vydán.

 
Součástí výstroje pěšího dělostřelce byl dvourohý klobouk, řemení od šavle a patron, potom vak z teletiny na osobní věci. Obě boty – levá i pravá byly stejné a okované. 
Mapa s vyznačenými místy napoleonských bojů. 

zdroj: iDnes, ČT24, Kroměřížsko, internet 

Pokračování 

6 komentářů:

  1. Zajímavé a děsivé. Zmínky o chirurgii v bitvách mě doslova děsí, asi mám hodně vyvinutou představivost. A civilní obyvatelstvo, to trpí v jakýchkoli válkách. Je to prostě čisté zlo.
    Děkuji za prohlídku a přeji příjemný zbytek neděle, Hani. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, jak jsi, Helenko, napsala. Musím ale říct, že při prohlídce ta expozice nepůsobila nějak děsivě, to až pak, jak jsem probírala fotky. Proto jsem i dopsala dovětek.
      Měj úspěšný týden, Helenko. ☺

      Vymazat
  2. Hani, zdravím. Války jsou strašlivá věc. A jak píšeš, dopady na obyčejné lidi obrovské. Vůbec si tu hrůzu nedovedu představit.Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, máš pravdu, války by být neměly, přesto se táhnou celými dějinami lidstva, od začátku. Proto jsem na příkladu Moravy chtěla ty útrapy civilistů připomenout.
      Pěkný týden ☺.

      Vymazat
  3. Hani,smekám,jak máš všechny příspěvky dokonale připravené.Čtu je se zaujetím,jako knihu.Pár filmů jsme viděla a tak,když čtu se mi to všechno před očima odehrává.A máš i krásné fotografie.
    Měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
  4. Jituš, moc děkuji za pochvalu, které si vážím. A fotografie se tam nedělají dobře, jsou tam odlesky a špatné světlo, to bude vidět hlavně v dalším příspěvku.
    Také přeji velmi příjemný týden. ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Slovensko: Megoňky - kamenné gule

  Pokud je možnost, ráda navštívím Slovensko. Megoňky jsou na druhé straně Jablunkovského průsmyku . Možná jste o tom už slyšeli. "Loka...