Bystřice pod Hostýnem - zámek

Prvním turistickým cílem dovolené bylo  město Bystřice pod Hostýnem, kam jsme přijeli z Brusného, což je asi 5 km. 

Bystřice i Brusné leží na úpatí Hostýnských vrchů, přímo pod památnou moravskou horou Svatým Hostýnem. Ve městě, kde začíná svou svatohostýnskou cestu většina poutníků, stojí za vidění především zámek v centru města. Panoramatické foto jsem si vypůjčila z netu, aby bylo zámek lépe vidět.

Říčku Bystřičku musíte z parkoviště přejít a ocitnete se před zámkem. Řeka dala městu jméno a zároveň ho dělí na dvě poloviny. Za silnicí, která  vede kolem zámku, si nelze nevšimnout hlavně hranolové vstupní věže, která tvoří působivou kulisu.

Tady je tabulka se stručnou historií, já však o některých majitelích zámku napíši více. 

Když vznikal zámek, psal se středověk a šlechta si na svých panstvích budovala sídla, kde přebývala buď celoročně, nebo tam žil správce, který se o svěřené území staral. Tuto funkci zde plnil hrad Obřany, který býval druhým nejvýše položeným hradem na Moravě. Jeho poloha se v polovině 15. století ukázala jako nevýhodná, proto se sídlo panství přesunulo do středu městečka. Na místě dnešního zámku v Bystřici p. H. byla tehdy zbudována vodní tvrz. Byla v gotickém slohu a je poprvé doložena k roku 1440, ale mnoho se z ní nedochovalo.

V polovině 16. století koupil panství Přemek z Víckova, který pravděpodobně přestavěl tvrz na renesanční zámek. Jak to bývá v mnoha případech, ani Bystřici se nevyhnul požár a zničený zámek zdědila a v renesančním stylu nechala opravit v roce 1616 Bohunka z Víckova se svým manželem Václavem Bítovským z Bítova.

Erby Bohunky z Víckova a Václava Bítovského můžeme vidět nad vstupní bránou do zámku.

Prusinovští z Víckova (též německy Prusinowsky von Wiczkov) byli starým moravským vladyckým rodem, pocházející z Tišnovska, kde založili hrad Víckov. Nepodařilo se jim proniknout do panského stavu, přesto patřili mezi významnější moravské šlechtické rodiny. Mnozí příslušníci rodu působili v důležitých zemských funkcích.

Zmíněný Václav Bítovský z Bítova byl slezský a později moravský rytíř protestantského vyznání, což v té době byl problém. Stal se radikálním představitelem moravské stavovské opozice a jedním z vůdců povstalých moravských stavů za třicetileté války. V politice Opavského vévodství se velmi angažoval, aby zabránil konečnému vytržení té země ze svazku s Moravou a jejímu přičlenění do Slezska.

Po Bílé hoře byl bystřický zámek Bítovskému zkonfiskován a získali jej Lobkovicové.  A jak to dopadlo s Bítovským? Za třicetileté války byl   zajat, krutě mučen, aby prozradil zákulisí povstání, ale nic neřekl. Po procesu byl jako vězeň dne 27. března 1628 v Brně veřejně popraven. Jeho žena Bohunka dožila v chudobě na Moravě z milosti spřátelených šlechtických rodin. I tak mohou dopadnout šlechtici...

V roce 1650 zámek koupil významný rakouský šlechtic Jan hrabě z Rottalu, nejvyšší zemský soudce a moravský hejtman.

 

 

Erby Marie Amalie z Rottalu a Jana Jakuba Montelabbate

Od roku 1650 tedy zámek patřil šlechtickému rodu Rottalů. Hrabě František Antonín della Rovere di Monte l´Abbate zřídil v zámku zámecké divadlo a držel si i kapelu.

 

  

Socha Františka Antonína z Rottalu v Černé kapli kostela Nanebevzetí Panny Marie v Holešově.

 

O něm by se dalo říci, že podnikal, protože v budově zámku založil manufakturu na výrobu fajánse a majoliky (1789). Byla to prosperující manufaktura na výrobu keramiky (tzv. Majolikakamer). Poslední členka rodu Marie Amálie, provdaná della Rovere di Monte l’Abbate, nechala přistavět v klasicistním stylu dvě křídla, která navazovala na části starého zámku. Zde je zámek dobře vidět:

 

 

Nový zámecký palác vytvořil architekt František Antonín Grimm ve 2. polovině 18. století. 

Poslední stavební úpravou byla přístavba tzv. klozetové věže v roce 1889 za Ernsta Loudona.

 

Pískovcové prvky interiéru severního průjezdu zámku

 

Střecha klozetové věže

 

V 1. polovině 19. století zadal tehdejší majitel Jan Nepomuk hrabě Wengerský malíři Janu Svitákovi výmalbu svátečního sálu. Ještě že tam je dovoleno fotit:

 

 

Interiér je zdoben romantickou výmalbou s motivy egyptské krajiny. 

 

Konají se zde koncerty, svatby a slavnostní shromáždění.

  

Sváteční sál je chloubou celého zámku

    

Po smrti hraběte Wengerského připadl zámek v roce 1827 šlechtickému rodu Loudonů, potomkům slavného generála. Rod Laudonů, kteří zámek vlastnili 106 let, se tak stává nejznámějším vlastníkem zámku. Socha známého vojevůdce Ernesta Gideona Laudona zdobí zámek dodnes a průvodkyně dovolí si sochu z okna zámku vyfotit. Do zahrady totiž není přístup, patří Armádě ČR.

 

První z Loudonů - Olivier, svobodný pán z Loudonu, nechal při zámku vysadit hodnotný park a postavit v něm skleník, v němž pěstoval vzácné exotické rostliny (z okrasných např. orchideje či eukalyptus, z užitkových ananas). Zasloužil se o rozkvět celého města.
O modernizaci zámku se postaral předposlední majitel z rodu Loudonů Ernst Olivier. Zámek získal na přelomu 19. a 20. století podlahové vytápění, pokoje byly vybaveny moderním nábytkem. Pravděpodobně znáte tuto píseň: 

 

Generál Laudón jede skrz vesnici,
generál Laudón jede skrz ves.
Má bílou čepici, jede přes vesnici,
generál Laudón jede skrz ves.
Stůj, kdo tam!
Patrola!
Jaká!
Vojenská!
Kdo ji vede!
Ženská!
Jaká!
Hubatá!
Hubatou, hubatou, tu já má nejradši,
hubatou, hubatou, tu já mám rád!
Já ji, pomiluju ona zase mě, mě, mě!
Že je hubatá, ztrácí srdce mé.

 

Ernest Gideon Laudon

Loudonská kaple na hřbitově 

V kapli se nacházejí  nejen náhrobky členů rodiny Loudonů, ale také náhrobky některých jejich příbuzných a přátel. Pozoruhodnou pseudorománskou kapli vídeňského architekta Karla Mayredera vyzdobil freskami malíř Hanuš Schwaiger roku 1897.

V roce 1897 navštívil bystřický zámek císař František Josef I. Na jeho památku byl zhotoven pamětní nápis, jehož autorem je malíř Hanuš Schwaiger. Můžeme ho vidět na nádvoří:

 

 

Schweiger rovněž vytvořil sluneční hodiny na prvním nádvoří. 

 

V roce 1933 se Loudonové dostali do finančních potíží  a zámek přešel do majetku státu. Ministerstvo obrany v něm zřídilo vojenské sklady zdravotnického materiálu. Začala postupná degradace staveb i parku. Od roku 1990 patří zámek městu, které jej postupně opravuje. Zámecký park byl považován v 19. století za jeden z nejkrásnějších parků na Moravě, ale patří armádě a není přístupný veřejnosti. 

 

 

My obrazně zavřeme dveře zámku a jdeme na nádvoří.

Tam nás ještě průvodkyně upozorní na namalovaná okna. Opravdu tam jsou, dole vlevo. Má už připravenou otázku, proč tomu tak je. Nevím... Jednak to vypadalo lépe a pak prý platilo, čím více oken, tím více pokojů a stavba vypadala honosněji.

U brány si všímám střílny. Těsně před naším příjezdem skončila výstava J. Saudka. Šla bych se podívat...

A Bystřické zámecké slavnosti začnou hned v den našeho odjezdu 😀.

Kraj pod Hostýnem měl rád i T. G. M. Je zde i Chodník Masarykových (několik km), u zámku trasa začíná, je tady 1. zastavení:

zdroj: multimediaexpo.cz, idnes, bystriceph.cz, vychodnimorava.cz, kromerizsko,

Pokračování