Jsou „naši“ ptáci opravdu naši?

I když o sobě někteří tvrdí, že ptákům nerozumí, kolik lidí je přikrmuje, někdy i děti dělají budky nebo se prostě koupí krmítko i zob, aby ptáčci v zimě měli... S blížícím se podzimem všichni tak trochu smutníme, že odletí vlaštovky a asi nejpozorovanější - čápi. Proto vznikl tento článek, je sice dlouhý, ale nechci ho dělit. Naši opeření společníci si to zaslouží.

 

Všichni víme, že na zimu někteří ptáci od nás odlétají na jih, protože by se v zimě u nás neuživili. Už jsem o tom tady psala. V Evropě žije 87 stěhovavých ptačích druhů. Když se opeření tuláci vydají na podzimní tah, napočítají v Evropě radary kolem pěti miliard ptáků neúnavně mířících na jih. O tom, jak se vlastně ptačí stěhování vyvinulo, sice existují různé teorie – musíme je ale brát s  rezervou. Vypadá to, že se ptáci stěhují ze severní polokoule na jižní, avšak může to být ve skutečnosti právě naopak. Mohli by se také odstěhovat za sezónní nabídkou potravy z jižní polokoule na tu severní.

 

Kam od nás ptáci létají?

Jsme v samém jejím středu Evropy, jejíž zeměpisný střed leží kousek od Chebu. Ptáci, kteří se vylíhli v hnízdech na našem území, létají obvykle na zimu směrem na jih. To by měla být jejich konečná stanice zimního pobytu. Nedělají to ale všichni a také ne vždy. A také ne způsobem hurá na jih. Celé je to mnohem komplikovanější, než si vůbec dovedeme představit, stále je to  sledováno a studováno.
Uvažujeme-li, že převážná část ptáků z našich krajin odletí na zimu jižním směrem někam do Afriky, existují celkem tři letové koridory. Tři letové cesty. Nej­využí­vanější je západní cesta, která vede přes Španělsko a dále přes Gibraltar a dále na africký kontinent až do oblastí ležících na jih od Sahary, kde se ptáci rozptýlí. Přelet přes Gibraltarskou úžinu není nic náročného, protože africké břehy jsou často viditelné i lidským okem.
Pak existuje cesta východní, kdy ptáci létají do Afriky přes Blízký východ a podél východního pobřeží Afriky až hluboko na jih. Pro pozorovatele ptáků je nejpříhodnější zemí ve správném období Izrael, kam se takových specializovaných turistů sjíždějí celé zástupy. Táhnou tudy ptáci z celé východní Evropy, ale i západní Asie, respektive Sibiře. Hejna ptáků, která tudy táhnou, musí být opravdu velká. Mnohdy to ohrožuje i leteckou dopravu. Izraelská armáda dokonce udržuje zvláštní službu, která hejna ptáků sleduje a musí kvůli nim organizovat i lety bojových letadel, jež často létají v malých výškách. Několik špačků nasátých do proudového motoru může sundat z oblohy celé letadlo. Letové koridory ptáků v této části světa mohou být někdy opravdu úzké a ptáci ani nemusí tuto oblast překonávat v nějakém spěchu, proto jich lze pozorovat na příhodných místech opravdu hodně. Za denního světla poskytuje ptákům jako vodítko sluneční jas. Podle Chrise Meada existuje názor, že jedna z vnitřních struktur ptačího oka – pecten oculi – může sloužit jako ukazatel na slunečních hodinách a vrhat stín na oční pozadí, čímž poskytne ptákům vodítko k určení směru.

 

Dudek chocholatý odlétá na jih na přelomu srpna a září

 

Ačkoliv ze střední Evropy existují dvě tahové cesty, které v podstatě vedou nad suchou zemí, část ptáků volí ještě třetí cestu, jež přece jenom vede přes moře. Je to cesta přímo na jih. Ta vede přes celou Itálii, Sicílii a dále přes moře na africký kontinent. Mohlo by se zdát, že tato cesta není tak jednoduchá, ale ono to není zase až tak daleko přes to moře. Ze Sicílie to může být do Afriky na nejpříhodnějším místě tak 150 km a to mezi Afrikou a Sicílií ještě leží Malta, která je od Sicílie jen 90 km, a také další, neobydlené ostrovy. O tom, že ptáci asi používají tyto části pevniny jako orientační body, případně jako přestávky v letu, může svědčit postoj evropských ochránců vůči maltským lovcům, kteří stále ještě loví migrující ptáky, když v celé Evropě se již podařilo jejich lov zastavit.
Například nádherní dravci včelojedové lesní musejí na své cestě překonat 4 000–10 000 km. Během náročné cesty jsou nemilosrdně loveni nejen v Itálii, ale i na Maltě a v Tunisku.

 

 

Včelojed lesní /Foto Karel Šimeček

 

Ptáci však nelétají přímočaře. Často si nějak svou cestu zkracují nebo z našeho pohledu nelogicky prodlužují. Třeba jeden lejsek šedý, kroužkovaný u nás u Ledče nad Sázavou, byl nalezen na ostrově Capri.

 

  

Lejsek šedý

Ten ostrov neleží sice nijak daleko od italského pobřeží, ale stejně, kde se tam  vzal? Anebo ve východním Středomoří táhnou ptačí migranti i přes Kypr, což se zdá docela nepochopitelné.

 

 

Ťuhýk obecný (Lanius collurio) patří místy k nejhojnějším ptákům vlhké jihoafrické savany|foto: David Hořák 

Jistě ale víme, že si evropští ptáci místa svého pobytu v Africe velmi pečlivě vybírají a je pravidlem, že se usídlí v prostředí, které se podobá tomu, ve kterém si staví hnízdo. Pochopitelně, na pohyb v daném prostředí jsou přizpůsobeni a jistá známost krajiny jim jistě umožňuje i efektivnější hledání potravy. Nejraději mají Sahel – pás suché krajiny těsně pod Saharou – a savany a lesostepi jihu a východu Afriky.

 

  

Sahel 

Zrovna v době, kdy přilétají, oplývají tyto oblasti díky poměrné hojnosti srážek dostatkem energeticky bohatého hmyzu. Produktivita prostředí však zjevně není při výběru zimoviště jediným kritériem, poněvadž hluboké tropické lesy Konžské pánve jsou pro tažné druhy málo přitažlivým místem. Většina migrantů v afro-evropském migračním systému jsou tedy celoročně druhy otevřené krajiny. 

Mnozí u nás hnízdící ptáci odlétají po vyvedení potomků do vzdálených zimovišť. Ti nejodvážnější na svých cestách přeletí Saharu a zimní období tráví v exotických "destinacích" tropické Afriky. Proč podnikají tak náročné přesuny? Stálé, teplé a vlhké klima v blízkosti rovníku jim zaručuje dostatek potravy, kterou by v závějích sněhu uprostřed rodné Evropy dokázali sehnat jen stěží. Lákadlo potravních zdrojů tak vyváží i energetickou náročnost dálkového přesunu.

Jen překonání největší pouště světa je pro táhnoucí ptáky velkou výzvou. Řada z nich je v průběhu cesty nucena dočerpávat energii během zastávek v oázách.

Oáza Libye: poušť, palmy, písečné duny 

Spoustě ptáků se cesta nepovede. Komplikace spojené s přeletem Sahary jsou pravděpodobně jednou z významných přirozených příčin úmrtí ptáků během dálkových přesunů. Zjara se tažní ptáci vracejí zpět se stejnou motivací. Evropská příroda se probouzí a nabízí jim bohatství zdrojů nutných k hnízdění. Jarní překotný rozvoj zeleně v mírném pásu je příčinou prudkého vzestupu množství potravy pro ptáky a život v Evropě se tak rázem stává pohodlnějším než v tropických oblastech.

Záhada afrického života

Výše popsaný běh života se každoročně opakuje a dálkoví migranti tak kromě několika měsíců hnízdění stráví většinu své existence na cestách či v cizokrajných zimovištích. Díky práci ornitologů značících ptáky máme dnes již množství důkazů o existenci rozmanitých typů migrací. Přibližně víme, kam jednotlivé druhy létají. U některých dokonce tušíme, kudy se jejich migrační cesty ubírají. Velkou záhadou ale stále zůstává styl jejich afrického života. V praxi to znamená, že ačkoli je řeč o „našich“ ptácích, známe je jen pár měsíců v roce. A kdoví, jestli se nakonec nejedná o tropické druhy, které si do mírného klimatického pásu jen každoročně odskočí splnit svou rodičovskou povinnost. Skutečně, zažitý pohled evropského ptáka letícího na zimu do Afriky lze pojmout i obráceně. Domněnka o tropickém původu dálkových migrantů je bezesporu zajímavá a zaslouží si další testování. Jen to rozhodování, kde je daný jedinec vlastně doma. Nejspíš asi tam, kde se narodil.

Kde to mají rádi

Horské lesy středoafrického Kamerunu byly bohužel během posledních 60 let na většině míst téměř úplně zničeny.

Krajina ve vysokých nadmořských výškách (2000 m n. m.) se zamlouvá ptákům z mírného pásu|foto: David Hořák

Zajímavé je, že v Americe mají migranti k lesu častěji blíže. Jižní Amerika byla  vždy lesnatějším kontinentem ve srovnání s Afrikou a pravděpodobnost, že se mezi migranty naleznou lesní druhy, je tedy vyšší. Putování za potravou podle aktuální produktivity prostředí je opět vedeno touhou po využívání nejbohatších zdrojů potravy tak, aby před odletem zpět na hnízdiště byli v dokonalé kondici a nově opeřeni. 

 

zdroj: Meteor, D. Hořák, stoplusjednicka.cz