Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

sobota 29. ledna 2022

Málo známá historie: Sedmidenní válka - konflikt na Těšínsku, který určil hranice

 

Před 103 lety to tady u nás muselo být pořádně napnuté a nechtěla bych to zažít... Válka skončila, tedy pro úplně mladé čtenáře říkám, ta 1. světová válka, aby jasno bylo, jenže Československo si muselo Ostravu, Bohumín, Karvinou i Těšín vybojovat, když území v rozporu s Dohodou zabrala polská armáda. Byli bychom v Polsku. Šlo o toto území: 

https://img.magazin.cz/img/img/ce06476214df.jpg

Polská armáda obsadila zhruba dvě třetiny území Těšínska včetně Jablunkova, Třince nebo Bohumína. Situaci dočasně uklidnila listopadová dohoda s českým Zemským národním výborem pro Slezsko, podle které rozhodnou o hranicích vlády obou zemí. Ujednání ale československá vláda odmítla. Napětí vygradovalo ve chvíli, kdy polské úřady vyhlásily na obsazeném území volby do varšavského sejmu.

„Z hlediska mezinárodního práva je to výkon cizí státní suverenity na československém území, které jiný stát považuje za své. A s tímto pohledem na to přistoupila československá vláda, dívali se na to českoslovenští politici, kteří měli v Paříži ujednáno už z doby první světové války, že se hranice budoucí Československé republiky budou vyvíjet v hranicích historických zemí Koruny české,“ říká Zbyšek Ondřeka, ředitel Muzea Těšínska.

Útok byl rychlý. Do 26. ledna 1919 byly dobyty Bohumín a Karviná, o den později padl i Těšín. Silnější československé jednotky postupovaly vpřed a Poláci se stáhli za řeku Bialu a ke Skoczówu.  Boje se zastavily až u Skočova na řece Visle, a především po naléhání Edvarda Beneše, který v Paříži musel vysvětlovat, proč spolu válčí dvě nově vzniklé oficiálně bratrské slovanské země, přistoupily na příměří. Ale to neznamenalo, že by na Těšínsku nastal klid a mír.

 

Přesně 23. ledna 1919 v česko-polském Těšínsku začal válečný konflikt, na jehož základě byla stanovena státní hranice mezi nedávno vzniklým Československem a Polskem. Ta mimo jiné rozdělila tehdejší Těšín na dvě části. Proto je dnes Český Těšín a Cieszyn. Hranici tvoří řeka Olše.

Vojenské velení čsl. vojsk na Těšínsku.

V minulém příspěvku jsme došli k tomu, že  československá vláda v Praze poslala do oblasti celkem asi 15 tisíc vojáků, a to pod velením plukovníka Josefa Šnejdárka. Polsko, které mělo problémy s ustavením moci na mnoha jiných místech vznikajícího státu, nedalo dohromady víc než asi 3 až 4 tisíce vycvičených vojáků a něco okolo 5 tisíc dobrovolníků. Nabízím zajímavý dokument:

Neznámí hrdinové - Pan generál Josef Šnejdárek

Těšínsko chtěli zabrat Poláci

Protože ve východní – těšínské – části Rakouského Slezska žilo podle posledního rakouského sčítání lidu z roku 1910 celkem 427 tisíc lidí, přičemž víc než 55 procent z nich mluvilo polsky, nárokovali si území Těšínska Poláci. Město Těšín a další důležitá místa v zemi záhy obsadili jednotkami své armády a četnictva, ovládli úřady, soudy i nádraží a přistoupili k zavádění polské administrativy a organizovali dokonce i odvody branců do polské armády.
Ostatní obyvatelé Těšínska – nejen Češi, ale také Němci, a s nimi dokonce i nemalá část polsky mluvícího obyvatelstva – však představy národně uvědomělých Poláků nesdíleli.
 
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/fc/Polish-Czechoslovak_war_of_1919.png 
Polská mapa vojenských akcí sedmidenní války

Československé síly v Těšínsku bojovaly pod velením plukovníka Josefa Šnejdárka. Polským silám velel plukovník Franciszek Latinik.

Image alt 

Josef Šnejdárek byl český armádní důstojník, účastník první světové války, sedmidenní války o Těšínsko a bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad.

Mapka těšínského Slezska po rozdělení v roce 1920.

První výstřely

První výstřely padly 23. ledna 1919 a československé jednotky, v jejichž řadách byli veteráni z francouzské a italské fronty, rychle obsadily Těšín. A postupovaly dál na polské území. Především se však s těmito představami neztotožňovala československá vláda. A protože se Poláci chystali vypsat na leden 1919 parlamentní volby, které měly proběhnout také na území celého Těšínského Slezska, musela tomu nová československá vláda, nechtěla-li o Těšínsko přijít, zabránit. Na společném zasedání vlády a prezidenta T. G. Masaryka 17. ledna 1919 se rozhodlo o obsazení území Československou armádou s cílem vytlačit všechny polské vojenské jednotky za hranice.

https://g.denik.cz/73/e4/0123_ha_valka_ceska_vojenska_organizace_dotyk-galerie-680@2x.jpg

Ultimátum nepřijato

Ještě pár hodin před termínem stanoveným pro zahájení operace (23. ledna, 13. hodin) se k polskému vojenskému veliteli v Těšíně, generálu Franciszku Ksawery Latinikovi, vydal velitel českého vojska, tehdejší podplukovník Josef Šnejdárek se skupinou důstojníků Dohody a s ultimátem, podle kterého měli Poláci vyklidit sporné území až za řeku Bialu. Termín byl šibeniční a prakticky nesplnitelný - dvě hodiny. To nemohli Poláci přijmout, ani kdyby chtěli o území vyjednávat.
Československá armáda proto zahájila obsazování Těšínska se stejným úkolem, jaký dostaly její jednotky dříve na Slovensku a v oblastech obývaných převážně Němci.

Pro operace v severozápadní části Těšínska byl vyčleněn 21. střelecký pluk francouzských legionářů se třemi prapory (s francouzským velením), 54. pluk z Olomouce, prapor 93. pluku ze Šumperka, 17. myslivecký prapor z Fryštátu a také několik dobrovolnických praporů - bohumínský, orlovský Pro operace vedené od jihu, od Jablunkovského průsmyku, byly určeny dva prapory italských legionářů a další jednotky domácího československého vojska. Prvosledové pluky měly zajištěnou podporu praporů domácího vojska, dobrovolnických jednotek, obrněného vlaku i dvou baterií dělostřelectva a jezdecké roty.

https://g.denik.cz/72/59/cesky-tesin-sedmidenni-valka-1919-02_denik-galerie-800@2x.jpg 

Hanácký vojenský oddíl, který bojoval na čsl. straně na Těšínsku.

Image alt 

V bojích proti Polákům se vyznamenali hlavně příslušníci 21. pluku československých legií ve Francii.

Velitel polských vojsk Franciszek Latinik měl k dispozici na Těšínsku pět praporů pěchoty, čtyři kulometné roty, jízdní četu a dělostřeleckou baterii, asi 550 příslušníků polského četnictva a několik dobrovolnických jednotek, ale jejich bojová hodnota se s československými legionáři nedala srovnat. Polské zdroje uvádějí počet milicionářů od 600 do 1300, 2 000 polských vojáků a neurčený počet civilistů, hlavně horníků a hutníků. Síla československé armády je pak udávána na 16 tisíc mužů. Údaje v počtech se však neshodují.

Výsledek sedmidenní války? "Z československé armády šlo o 53 padlých, 124 raněných a sedm nezvěstných, kdežto na polské straně bylo mrtvých 92, zraněných 855 a nezvěstných 813," vypočítává historik Muzea Těšínska Jan Saheb. Československé jednotky navíc 576 Poláků zajaly.

https://1gr.cz/fotky/idnes/12/012/org/JOG4090a3_TESIN_1.jpg.JPG

Převoz československých vojáků padlých během bojů o Těšínsko do Orlové v roce 1922. | Foto: Archiv

https://1gr.cz/fotky/idnes/13/021/org/JOG48facf_legionari.jpg.JPG

Fotografie ukazuje smuteční průvod při pohřbu padlých legionářů v Českém Těšíně.
Autor: Archiv Státního okresního archivu Karviná

Sedmidenní válka pomohla Československu v tom, že se celý spor  přenesl se na jednání do Paříže. Přijela mezinárodní Dohodová komise, která měla navrhnout demarkační linii. Pak ale začalo narůstat napětí. Nastalo období, kdy se sice připravoval plebiscit, ale od toho ustupovala nejdřív jedna, potom druhá strana, obě si přitom chtěly zajistit co nejlepší podmínky. 

 https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/23/Czech_plebiscite_workers.jpg 

Čeští plebiscitní pracovníci v Těšíně

Český právní řád termín plebiscit nezná, používá se pouze referendum. 

https://g.denik.cz/73/e4/0123_ha_valka_mapa_dotyk-galerie-680@2x.jpg 

Mapa plebiscitního rozdělení

https://1gr.cz/fotky/idnes/12/012/org/JOG4090a6_Tesin_2.jpg.JPG

Slavnostní předání správy rozděleného Těšínska Mezispojeneckou komisí 10. srpna 1920/Autor: Archiv MF DNES

 Image alt 

Demarkační linie z Paříže z 3. 2. 1919 Foto: Muzeum Těšínska

 Image alt 

Mapka bojů pod Skočovem v muzeu Těšínského Slezska v polském Těšíně

Vznikají nejdřív agresivní agitační kampaně, potom různé tajné polovojenské spolky a stupňují teror. V období od března do května 1920 jsou zaznamenané bombové útoky i hromadné útoky na obce, únosy a vyhánění lidí. Vytvářela se atmosféra strachu. Lidé ztráceli práci podle toho, ke které národnosti se hlásili, časté byly násilné útoky na jednotlivce, a dokonce i národnostně motivované vraždy.

https://1gr.cz/fotky/idnes/12/012/org/JOG4090b4_Tesin_3.jpg.JPG

Ukázka protičeské polské tiskové agitace, která zdůrazňovala bezbožnost Čechů.
Autor: Archiv MF DNES
  
Pumou zničený dům v Orlové při pokusu o atentát na Josefa Šnejdárka 15. května 1920
 
  
 
Protipolská šlonzácká agitace v humoristickém listu „Nasz Kocur“, vydávaném Josefem Koždoněm v Moravské Ostravě

Situaci na Těšínsku definitivně vyřešila až velvyslanecká konference v belgickém Spa 28. července 1920. Stanovila hranici v dnešní podobě. Město je od té doby rozdělené, stejně jako celý okolní kraj. Obě země jsou od roku 2008 v Schengenském prostoru. Za vzděláním, turistikou i prací se dá přes hranici jezdit zcela volně.

Můžeme říci, že  česko-polským Těšínskem se během sedmi dnů přehnal konflikt, díky němuž dnes v Bohumíně, Karviné nebo Třinci mluvíme česky.

zdroj: karvinsky.denik.cz, ostrava.rozhlas.cz, Dotyk, magazin.cz, internet

10 komentářů:

  1. Ukázka toho jak je těžké se domluvit,zbytečná smrt mnoha lidí. O této válce vím a ač byla naštěstí krátká,přesto krutá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Válečné ztráty jsou vždy zbytečné a vidíš, lidé se nepoučí ani v současnosti... Záleží, odkud o této válce víš, možná od manžela, jestli on je rodákem a třeba jeho rodiče o tom mluvili. U nás se o tom nemluvilo, se divím, že prarodiče z tátovy strany mně nic neřekli. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno fotili ten památník v polském Těšíně a divili se, že tam jsou i názvy českých měst a obcí. Aby ne, když je to památník této války, ovšem - každá strana to vykládá naprosto jinak. Byli jsme s přítelem i v muzeu v Cieszyně. ☻

      Vymazat
  2. Hani o této sedmidenní válce jsem už četla v nějaké encyklopedii, které mám doma. Dokonce nedávno se probírala ta územní hranice i v parlamentu, ale nevím už z jakého důvodu, Jednalo se o nějaké pozemky poblíž Českého Těšína, přesně už nevím o jaké. Myslím, že dříve to byl boj hlavně o nerostné bohatství, tedy o ložiska černého uhlí. Nejsmutnější na tom je, že kraje, které jsou nejvíce zatíženy těžbou, jsou v současné době nejchudší a při tom stát díky těžbě v těchto krajích bohatnul. to je ale jiné téma. Měj se moc pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, tím lépe, už se to nějakou dobu prolomilo a vidím, že i do encyklopedií se to dostalo, možná je to i v televizních dokumentech. Nešlo jen o "pozemky" u Č. Těšína, ona ta hranice měla jít až do Ostravy, proto se té části říkalo Polská Ostrava.
      Ano, kraj je zatížen těžbou tak, že se projevují důlní škody, brzy zase ukážu jako příklad kostel v této oblasti. Ovšem lidé sem tehdy přícházeli za prací, i z daleka, to jim byl region dobrý - z Čech a hodně ze Slovenska, však Slováků se tu usadilo hodně a žijí tady, nebo jejich potomci, dosud.
      Děkuji a ráda si takhle "popíšu". Také se měj co nejlépe. ☺

      Vymazat
  3. Že o téhle válce vlastně jen náhodou vím, to už jsme si psaly. Přesto jsem si všechno ráda znovu pročetla a hlavně - opět hodně pomohla vložená mapa.
    Hani, děkuji a přeji hezkou neděli, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za zájem, Helenko, nechtěla jsem to dělit do dvou článků, aby ty informace byly pohromadě.
      Přeji Ti také hezkou neděli, hlavně zdravou. ☺

      Vymazat
  4. Hani,poprvé jsem se o sedmileté válce dozvěděla od paní Kolkové na jedné z mnoha přednášek v našem klubu. Něco málo od manžela a pak při přípravě zábavného testu pro své klubové přátele jsem si našla na internetu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím, Marti, ocenit, že pro klub připravujete přednášky toho druhu. Je fakt, že pokud tam jsou pamětníci, těžko těch událostí, to už není možné, ale potomci rodičů, kteří to zažili a jsou rodáci z Těšínska, pak je to zajímá. A těm, kteří se sem do regionu přistěhovali, to rozšíří obzory a paní Kolková je velmi šikovná a její přednášky zaujmou, sama jsem jich několik slyšela.
      Brzy bude pokračování, ale bude i pár mých fotek.

      Vymazat
    2. Hanko,už je to dosti dlouho co přestal magistrát nabízet přednášky jak paní Kolkové,tak Gelnarove. Bude to dobrých 5- 6 roků,myslím si, že zdravotní důvody,ale i tak na ně ráda vzpomínám a vím, že nás v mnohém obohatili.

      Vymazat
    3. Marti, obě ženy jsem poznala osobně. Je fakt, že s paní Gelnarovou jsem byla častěji, účastnila se např. akcí v Kotulově dřevěnce a je živoucí nositelkou tradic. Ale pak se mi nějak ztratila a víc nevím. Paní Kolková pro region udělala strašně moc, jestli se mi podaří, někdy o ní na blogu napíšu, jen těch besed a zájezdů, spíše exkurzí, co se zúčastnila, bez ohledu na její problém s chůzí - je to obdivuhodné. Ona už musí mít i vyšší věk, takže chápu, že třeba takových aktivit možná není schopna. Chtělo by to získat někoho podobně zapáleného člověka z mladší generace. Ovšem - pamětník je pamětník.
      Děkuji a jsem ráda, když se takhle doplňujeme. ☺

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Příběhy slavných značek: Hořické trubičky

    Historie receptu na hořické trubičky umí překvapit, ale "vo tom to je", ne? 😃 No schválně, spojili byste trubičky s Napoleone...