Červeň českého granátu ohnivě září v nové expozici turnovského muzea

 

Líbí se vám české granáty nebo jsou to vaše oblíbené šperky? 

Dnešní příspěvek pomyslně věnuji své mamince, která by dnes měla svátek. V českém kalendáři má svátek Jarmila. Přece i spisovatelé věnují své knihy určitým lidem. Důvod je jasný, maminka milovala české granáty. Proto si občas koupila nebo byla obdarována nějakým šperkem z tohoto kamene. Navíc je to náš národní kámen.

Ovšem, český granát jsem blíže poznala až v geologii.  Je to pyrop, který se nachází pouze na území Českého středohoří. Název pochází z latinského granatum malum – granátové jablko. Český granát je specifický pro své sytě rudé zbarvení (barva holubí krve). České granáty se nachází v podobě zrnek, nejčastěji o velikosti mezi 1 mm až 7 mm, větší zrna se nachází zřídka. Získávání českých granátů z náplav vodních toků je mnohem starší než dnes používaný způsob povrchovou těžbou. Název minerálu pochází z řeckého pyropos – podobný ohni a odkazuje na barvu nerostu. Pyropy z nalezišť v Čechách se označují jako český granát.

• Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 6,5–7,5, křehký, hustota 3,4–4,6 g/cm³, štěpnost velmi nedokonalá podle {110}, lom nerovný, lasturnatý, tříštivý.
• Optické vlastnosti: Barva: různá podle odrůdy. Lesk skelný, matný, hedvábný, průhlednost: průsvitný až neprůhledný, vryp bílý nebo s nádechem podle zabarvení odrůdy.
• Chemické vlastnosti: Složení variabilní, nestálé, příměsi Fe, Mg, Mn, Ca, Al, Ti, Cr, V, Zr aj. V kyselinách nerozpustné s výjimkou andraditu. Lehce se taví kromě granátů obsahujících chróm (knorringit, uvarovit).

Po předešlém průzkumu pro vhodnost těžby a schválení úřady, je místo těžby přeměřeno a zajištěno oplocením. Následně je sejmuta ornice, ta je pak svezena na hromadu, z které bude po ukončení těžby navrácena zpět, až nastane rekultivace těžebního prostoru. 

 

Pyropy z Česka

Samotná těžební hloubka nepřesahuje 5m. Po odstranění ornice je zde vrstva granátonosného štěrku a písku. Ten je po vytěžení zběžně propláchnut a naložen na nákladní vozidla, která ho odvezou do štěrkovny. Zde je štěrk proplachován a drcen. Dojde k usazení těžkých minerálů, tj. zrna granátů ostatních minerálů. Ty jsou poté převezeny do turnovského závodu, kde jsou granáty ručně vytřízeny ze štěrku.

  

Mateční hornina s pyropy, vrch Linhorka u Třebívlic

Expozice Muzea Českého ráje v Turnově 

Mezi stálé expozice Muzea Českého ráje v Turnově na severu Čech patří expozici historie kamenářství a zlatnictví. Sběr a broušení drahých kamenů se ale promítá i do dalších expozic. Spolu se zlatnictvím a šperkařstvím patří k tradicím, které Turnov proslavily ve světě. Mezi drahými kameny a polodrahokamy má zvláštní postavení český granát. Proto má v muzeu svoje zvláštní místo nazvané Kabinet historických granátových šperků.

Historické granátové šperky se nacházejí v nové expozici, díky které se doslova rozzářily. Tmavě červené kamínky českého granátu totiž potřebují hodně světla, aby jejich proslavený oheň naplno vyniknul. Granáty se nacházely už ve sbírkách císaře Rudolfa II. Legenda zmiňuje dokonce granát velikosti holubího vejce. Jelikož je dnes jen výjimečně možné nalézt surové granáty větší než jeden centimetr, je taková velikost zpochybňována.

Dnes se z broušených českých granátů už vyrábí jen šperky, dříve to bylo zboží širšího druhu. Dříve se pro zhotovení šperku používaly různé techniky zasazení granátů, dnes se používá už pouze ten, kde se pro zasazení používají krapny. Design šperků z českých granátů si je dnes velmi podobný, jelikož šperky s granáty zhotovuje pouze jedna zlatnická dílna, její zpracování je však velmi kvalitní oproti dřívějším dobám. Dnes se nejčastěji granáty zasazují do stříbra, či zlaceného stříbra o ryzosti 925/1000, méně často jsou poté zhotoveny ze zlata o ryzosti 585/1000 (14k), nebo 750/1000 (18k). Zhruba mezi lety 1960–1995 se používalo zlacené stříbro o ryzosti 900/1000.

Dnešní zpracování je na základě lůžek kam se vloží zbroušený kámen a za pomocí, nejčastěji 4 přiletovaných krapen se jimi kámen přitlačí, tím vznikne velmi pevné zasazení, které odolá i hrubšímu zacházení.

 

Jádrem kabinetu je vývojově uspořádaný šperk od klasicismu na začátku 19. století po šperky ze „zlatého věku“ českého granátu ve druhé polovině 19. století, kdy díky vývoji nýtkové a zrnkové techniky došlo k ohromnému tvarovému rozvoji šperků - broží, náhrdelníků, diadémů, náušnic a náramků.

Zmíněné techniky totiž umožňují využití malých kamínků bez toho, aby musel být každý jednotlivě obklopen kovovou montáží. Kámen se pak uplatní ve větších barevných plochách, které září krásnou červení.

Český granát byl od začátku 19. století považován za český národní kámen a toto postavení mu zůstalo dodnes. Zdobil nejen stavy šlechtické, ale i selské. A to jak dámy, tak pány. Muži měli granáty vykládanou například špičku na doutník.

Granáty oplývala i kolekce pěti sportovních vyznamenání z přelomu 19. a 20. století. V té době byl český granát nadužívaný a dá se říct, že zasazováním do mosazi poněkud devalvoval. Díky turnovské šperkařské škole se ale ve 20. a 30. letech vrátil znovu do stříbra a zlata a získal opět punc exkluzivního drahokamu. 

Česko – Nejznámějším nalezištěm jsou jižní svahy Českého středohoří, podél geologického zlomu mezi Bílinou a Litoměřicemi, zejména (70 km² v okolí Třebívlic, Třebenic, Podsedic, Dlažkovic a Měrunic). Ložiska se nalézají v náplavech (pyropové štěrky). Primárních výskytů je málo (vrch Linhorka). 

Jiná česká naleziště: Jičín a Stará Paka v Podkrkonoší, Mohelno, okolí Kolína nad Labem.

zdroj: plzen.rozhlas.cz, Wikipedie