Hlas pro tento den: Drozd brávník

 

Vědecké zařazení Pěvci

Brávník je náš největší drozdovitý pták. Zbarvením se podobá známému drozdu zpěvnému, postrádá však rezavohnědou barvu na hrudi a pod křídly. Spodní strana těla je bělavá s tmavě hnědými skvrnami, svrchní strana je šedohnědá. Brávník je velmi plachý a ostražitý, takže k bližší prohlídce potřebujeme dalekohled. Jeho zpěv můžeme zaslechnout již za pěkných únorových dnů, častěji pak od poloviny března.

 

S brávníkem se u nás můžeme setkat především ve vyšších a středních polohách, méně často i v nížinách. Ke hnízdění vyhledává starší vysokokmenné, nejčastěji smrkové a borové porosty, většinou jejich okraje, s možností vyletovat na sousední louky za potravou. Objevit hnízdo brávníka není jednoduché: je umístěno většinou velmi vysoko a dobře ukryto, navíc jsou dospělí ptáci velmi opatrní a nehodlají prozradit, kam nosí potravu svým mláďatům.

Zpěv brávníka obsahuje typické prvky zpěvu kosa černého (podobá se mu flétnovitým zabarvením) i drozda zpěvného (tomu se podobá opakováním jednotlivých motivů). Jsou však jednodušší a opakování není tak nápadné jako u drozda. Zpěv je celkově poměrně jednotvárný, ale zvučný. Spisovatel Jan Vrba tvrdí, že brávník „má nejsilnější a nejjásavější hlas ze všech večerních zpěváků a je ho slyšet daleko široko po celém lese“.

V zemích západní Evropy je brávník stálým ptákem. Dokonce se tam – podobně jako na britských ostrovech – šíří i do lidských sídel, což u nás zatím nebylo zaznamenáno. Byl však už zjištěn na okrajích Velké Prahy. Z mála našich výsledků kroužkování je zřejmé, že brávníci z Čech táhnou většinou západnějším směrem přes Francii až do oblasti Pyrenejí, z moravských a slovenských hnízdišť patrně převažuje jižnější směr tahu do severní Itálie. U nás se však s brávníkem můžeme setkat v průběhu celého roku: na jaře můžeme zastihnout na loukách a pastvinách v podhůří hejna až o několika desítkách ptáků, naopak v zimě jen jednotlivé ptáky, o jejichž původu toho zatím příliš nevíme: mohou to být i někteří naši brávníci, s větší pravděpodobností se však jedná o ptáky ze severněji položených hnízdišť, kteří se u nás rozhodli zimovat. Přidružují se k hejnům kvíčal a společně navštěvují porosty jeřabin, pravidelně pak brávníky vyplašíme z lesa, kde se vyskytuje jmelí. To dalo ostatně brávníkovi i jeho vědecké pojmenování (viscivorus = drozd požírající jmelí), rovněž některé naše staré lidové názvy, např. jmelucha nebo omeluch, vystihují oblibu brávníka v bobulích jmelí či ochmetu.

Základní údaje

Drozd brávník (Turdus viscivorus) je výrazně větší než kos. Zbarven je podobně jako daleko běžnější drozd zpěvný, spodinu těla má však hruběji skvrnitou a za letu jsou patrné bílé spodní krovky křídelní. Žije ve vysokokmenných lesích a na přilehlých loukách a polích, živí se především dužnatými plody a drobnými bezobratlými živočichy. Ve hnízdě umístěném většinou na stromě blízko kmene bývají 4 skvrnitá žlutošedá vajíčka, na kterých sedí pouze samička; sameček se zapojuje až do krmení mláďat. Naši ptáci odlétají během října a listopadu přes Francii do oblasti Pyrenejí; na hnízdiště se vracejí koncem února a v březnu.

 

Jak vznikaly nahrávky

Pro nahrávku zpěvu brávníka je, kvůli klidu, vhodné volit výše položené lesy. Je to pták velmi opatrný a plachý; velice citlivě registruje naši přítomnost v lese a okamžitě odlétá nebo aspoň přestává zpívat. K nahrávání můžeme využít jeho vlastnosti, že rád zpívá ze špičky oblíbeného stromu. Nezbývá než postupným přibližováním takový strom vyhledat a zde si v úkrytu trpělivě počkat na jeho lesní koncert. Svůj návrat většinou ohlásí za letu jakýmsi řehtavým zavoláním. Pokud si je jist svou bezpečností, začíná okamžitě zpívat. Neopatrné našlápnutí a prasknutí větvičky pod nohama ovšem naše úsilí zmaří. Je vhodné dát mu čas na rozezpívání. Tím mi vždy připomínal operního tenoristu. Pauzy mezi jednotlivými motivy zkracuje, napřimuje hlavu k nebi vzhůru a vžívá se do svého přednesu. To je pak ta pravá chvíle pro pořízení nahrávky.

zdroj: Pavel Pelz, video Jarmila Kačírková