Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

čtvrtek 16. června 2022

I placení v restauraci má svá pravidla. Pozor, ať se neztrapníte

 

Dnes si zajdeme do restaurace, co by ne. Bude nás víc, to bude bezva, ale někdo to nakonec musí zaplatit, že? 😃 A tady může vzniknout "problém". On tedy číšník mívá většinou "hroší kůži", ale také je to člověk a vzadu to s někým určitě rozebírá. Nějaký "lepší podnik"  je jiný než "putyka páté cenové skupiny", v tom je i mezi hosty jistý rozdíl.

Pravidla etikety nepatří jen k diplomatům a večeřím ve vyšší společnosti, ale týká se to i nás, běžných návštěvníků restaurací. 

Několik rad z oblasti společenského chování neuškodí, proto i ten nadpis berte s rezervou. Každý je jiný a reaguje jinak v určité situaci, která může nastat. Určitě občas zajdete do restaurace, možná máte "tu svoji". My jsme také měli, ani jsme nelitovali pár km zajížďky, ale v době covidu ji majitelé zavřeli a kdoví co dál... 

Než odejdete z domova do restaurace, kde budete platit, nestačí si vzít jenom peníze nebo zlatou kartu. I placení má totiž pevná společenská pravidla.

„Pane bože, to jsou ceny – ta hotovka už je zas o 10 korun dražší“. Tak tohle nebo podobné věci si říkejme jen v duchu, ne v restauraci před dámou. Když se rozhodneme navštívit nějaký podnik, měli bychom mít představu, kolik tam co stojí.

A teď něco pro číšníky/servírky: 

Obsluhující personál by neměl nijak hosta upozornit, že dýško není zahrnuto v ceně. Není vhodné si o spropitné tímto způsobem nenápadně říkat. A naprosto nevhodné je, když by někdo z obsluhujícího personálu dělal, že nemá na vrácení zpět. S tím jsem se už mnohokrát setkala. Snaha uměle získat dýško je nepřípustná, ale mnozí číšníci to mají tak zažito, že se tomu kolikrát "zasměji". Moment, že kasírující servírka nebo číšník nemá nazpět, se může stát. Ale to je vždy řešitelné. Ideální je být každou směnu na takové situace připraven a mít k dispozici dostatečné množství mincí a bankovek.

Na co se ale nesmí zapomínat je způsob předání účtu hostovi. Záleží na "úrovni" dané restaurace. V tzv. lepším podniku by účtenka měla být ideálně v menších deskách nebo na podnose zakrytém plátěným ubrouskem apod. Důležité je, aby nebyla vidět hned cena. O to více to platí u párů a při firemních schůzkách. Pokud například pozve muž svoji ženu do restaurace, bude za ni platit a nechce, aby žena věděla, kolik platil. A už vůbec by neměla servírka nebo číšník sdělovat hostovi cenu nahlas. Tím porušuje zásadu nejen diskrétnosti vůči pozvané osobě hostem, ale i vůči dalším hostům u blízkých vedlejších stolů. Takové situace by se v restauraci stávat rozhodně neměly. Takhle se to v oborech gastronomie učí a sami posuďte, jak se to dělá v praxi. 😉

Pokud jsme v restauraci spokojeni, obsluha od nás bude očekávat spropitné ve výši zhruba 10 procent útraty. Udělejme to. Stravenkami je samozřejmě možné uhradit polední hotovku, ale na večeři v dobrém podniku je to velké faux pas.

Muž si musí uvážit, jakou formulaci při domluvě zvolí: pozváním je míněno pozvání doslovné (např. „zvu tě na...“, „ dovolíte, abych vás pozval ...“).  Je-li jasný smysl setkání, nemůže docházet k trapným situacím nebo dokonce nepatřičným domlouváním při placení. Rovněž skládání se na účet v přítomnosti vrchního je naprosto nevhodné. Musí účet „zatáhnout“ automaticky muž, protože je gentleman? Pořád je obvyklé, že platí hlavně on, v moderním světě už ale existují výjimky.

Záleží na situaci – například jestli jde o neformální nebo pracovní setkání, zda jde o mužovu partnerku, nebo o první nezávaznou schůzku s neznámou. Velkou roli hraje také to, kdo koho pozval.

Když jdeme do restaurace s partnerkou, budeme asi platit dohromady a zpravidla to dělá muž. Pokud ale vyřeší účet manželka, nic se nestane. Na obchodní schůzce může klidně také platit žena.

Jedno pravidlo je ale jasné - pokud muž pozve ženu na rande spojené s večeří, musí účet zaplatit. V opačném případě by se úplně znemožnil. Třeba někdo doplní, budu jen ráda. 😎

eet1

V Česku se rozšiřuje placení přes Qerko = Načíst kód na stole, zaplatit mobilem a odejít. 

 Technologie pomáhají gastronomii přežít - Together

Co je mobilní číšník?

Mobilní číšník je zařízení podobné mobilnímu telefonu a pomáhá urychlovat práci číšníkům. Přes zařízení mobilní číšník vytváří obsluha restaurace objednávky, které bezdrátově přímo putují do kuchyně nebo baru. Na mobilním číšníkovi lze také vytvořit účtenku nebo rozdělit účet. Nejmodernější zařízení fungují i jako platební terminál pro bezkontaktní platby. 
 
 https://www.consulta.cz/editor/filestore/Image/Ilustrace-k-clankum/MobilniCisnik-CoVsechno.png

Shrnutí: Jak se vypořádat v nejběžnějších situacích při placení účtu v restauraci?

Schůzka, rande

Ten kdo pozval, platí také účet. Bez ohledu na pohlaví

Dvojité rande

Rozdělit účet mezi oba páry. Také zde platí, kdo pozval, platí účet za oba

Jídlo s kamarádkou / kamarádem

Pokud chodíte na jídlo častěji, při placení se můžete vystřídat nebo si rozdělte účet rovným dílem

Obchodní oběd

Kdo zve, měl by také platit. Pokud je zákazník na oběd pozván, měl by se o úhradu účtu automaticky postarat hostitel

Jídlo se známým

Rozdělit účet rovnoměrně, pokud budete platit podobnou částku. Jestliže je objednané jídlo a celková útrata jednoho mnohem dražší, pak je v pořádku platit zvlášť

Jídlo s dobrými přáteli

Pokud byste měli platit přibližně stejnou částku, rozdělte účet rovnoměrně. Blízcí přátelé mohou někdy převzít kontrolu nad celým účtem, protože při příští návštěvě restaurace to druhá strana oplatí

Narozeninová večeře

Bylo by hezké, když je oslavenec na jídlo pozván. Pokud se však pořádá soukromá party doma, hostitel by se měl postarat o všechno

Jídlo s kolegou / kolegyní

Za normálních okolností by si měl každý vyrovnat vlastní účet

Jídlo s blízkými rodinnými příslušníky

Rodiče obvykle zaplatí účet za své děti, i když vyrostou. Jako přátelské gesto lze ovšem udělat výjimku. Mezi sourozenci se může účet rovnoměrně rozdělit nebo se mohou při pravidelných návštěvách restaurace při placení střídat

Jídlo s rodiči partnera
Vždy záleží na konkrétní situaci. Za normálních okolností lze předpokládat, že nejstarší člen rodiny převezme nad účtem kontrolu a zaplatí v restauraci účet.

Jak zaplatit kartou spropitné?

V zásadě máte tři způsoby, jak se se spropitným vypořádat. Předně požádejte o zaplacení kartou a vyčkejte na to, co se bude dít. V zásadě mohou nastat tyto situace:

  • V lepších restauracích vám při platbě kartou personál přinese účet s částkou bez spropitného. Přičemž na terminálu se vám zobrazí informace nabízející vám možnost k částce připočítat spropitné „Chcete přidat spropitné“. Pokud to akceptujete zpravidla zeleným tlačítkem, či OK, tak v dalším kroku zadáte výši spropitného a následně zadáte PIN. To je vše. Personál si pak na konci služby částku vezme z kasy.
  • Dále je možné, že někde vám sice přinesou terminál, avšak se zadanou konečnou částkou – bez možnosti doplnit spropitné. V tom případě zaplatíte kartou a spropitné dáte v hotovosti. Toto je pravděpodobnější verze v obyčejnějších restauracích.
  • V určitých restauracích se můžete také setkat s tím, že vám na terminál bude zadána částka i se spropitným, kterou jen akceptujte.

Protože se blíží léto a doba dovolených, je dobré si také připomenout:

Platba kartou v zahraničí ZDE 

Spropitné v zahraničí

Chystáte-li se na večeři v cizině, je dobré si předem o placení spropitného v dané zemi předem něco nastudovat. Existují totiž zahraniční země, kde je již spropitné předem zaúčtováno v útratě. Doporučujeme předem prohlédnout si účet.  Možná zjistíte, že je již na účtu příslušná položka. Například v Itálii ji označují benandata, coperto případně couvert. Podobně i ve Velké Británii můžete najít spropitné již na účtence.
Jestliže na účtence spropitné nenajdete, obvykle se podobně jako v Česku dává v restauraci v zahraničí spropitné do 10 procent. To platí především pro Evropu či restaurace v afrických letoviscích. V Severní Americe je situace trochu jiná. Zde jsou platy obsluhujícího personálu výrazně nižší a jsou fakticky závislí na dyšku. Výše spropitného v USA a Kanadě se tak pohybuje v rozmezí 15 - 20 procent útraty.

Na druhé straně existují i země, kde se dýško v restauraci vůbec nedává nebo jen minimální. Například v Holandsku či Belgii je obvyklé zaokrouhlit útratu na euro nahoru, maximálně na dvě až tři eura. Rozhodně není zvykem dávat obvyklých 10 procent. V Japonsku byste pak spropitným naopak personál restaurace urazili.

Zdroj: sever.rozhlas.cz, restaurantacademy.cz, menzone.cz, chovani.eu, gastroahotel.cz, trefitech.cz, odpovednik.cz, consulta.cz

4 komentáře:

  1. Hani, pro někoho to je asi užitečné, jen mám obavy, že právě ti si to nepřečtou nebo se tím prostě neřídí. Občas se tedy opravdu vidí a slyší věci...
    Měj příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš samozřejmě, Helenko, pravdu. Vím, že to tak je, ale do "kaleidoskopu" to zařazuji jako další dílek. ☺
      Děkuji a přeji hodně vydařený víkend.

      Vymazat
  2. Setkala jsem se několikrát s různými trapasy. Naposledy v kavárně,mladé děvče se po třech hodinách divilo, když jsme se u pultíku dožadovaly s kamarádkou zaplacení útraty. Se slovy,vy už jste mě přece platily😱 Byla bych zvědavá při předávání kasy jak by se tvářila na manko.

    OdpovědětVymazat
  3. Marti, to je dobrý příklad, z jiné strany. Vůbec netvrdím, že jen host se někdy chová jako slon v porcelánu, někdy je to vidět i u číšníka - servírky. Mnozí majitelé restaurací zaměstnávají kdekoho, to, že nejsou vyučení v oboru by mi nevadilo, ale kdoví, jak ho aspoň proškolí. Na Rejvízu jsem dávala rady mladému číšníkovi jak má donést kávu, aby ji nerozlil a onehdy v Brušperku jsem ohledně placení také měla k servírce menší připomínku. Asi měla ze mne "radost", ale jestli je co k čemu, aspoň může přemýšlet. ☺

    OdpovědětVymazat

Toulky českou minulostí

Duben v Žermanickém parku

Je tu poslední den měsíce a ještě k tomu "čarodějnice". Někde je zákaz ohňů, ale bývá to spojeno s další lidovou tradicí:  Dnes př...