Proč se říká a co doopravdy znamená „Pozdrav pánbůh“?

 

Kýcháte často? A proč se kýchajícím lidem říká zrovna „Pozdrav pánbůh“? Používáte tento slovní obrat? Přiznám se, že já to neříkám. Já spíše říkám "na zdraví!" Moje kamarádka zase říká: "To se bude pít". Je to ale jednoduché. Slovo „pozdrav" je míněno ve smyslu „uzdrav“. Tedy: Kéž dá bůh kýchajícímu brzké uzdravení. Možná vás ani nenapadne, s čím je to spojeno 😯. Možná se budete divit, k čemu se od "Pozdrav pánbůh" dopracujeme! A předem říkám, že to veselé nebude.

Jedna z teorií ale také říká, že kýchající osoba opravdu na okamžik zemře, přání ho ale přivede ze záhrobí zpět. Zároveň mu tím vyseknete poklonu, že má dobré zdraví, protože doopravdy nezemřel. Ve starověku také lidé věřili, že při kýchání můžete ztratit svou duši, nebo vás ovládne ďábel. 

Zdroj: https://globe24.cz/revue/44678-proc-po-kychnuti-rikame-pozdrav-panbuh-nebo-na-zdravi

Jedna z teorií ale také říká, že kýchající osoba opravdu na okamžik zemře, přání ho ale přivede ze záhrobí zpět. Zároveň mu tím vyseknete poklonu, že má dobré zdraví, protože doopravdy nezemřel. Ve starověku také lidé věřili, že při kýchání můžete ztratit svou duši, nebo vás ovládne ďábel. 

Zdroj: https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/207759-proc-po-kychnuti-rikame-pozdrav-panbuh-souvisi-to-s-nadprirozenymi-silami/

Zdroj: https://eurozpravy.cz/veda-a-technika/veda/207759-proc-po-kychnuti-rikame-pozdrav-panbuh-souvisi-to-s-nadprirozenymi-silami/

Naše předky kýchání velmi děsilo. Tak se totiž projevovaly první příznaky pandemie, která sužovala Eurasii po staletí. Mořit, umořit, úmorný, zamořit, hladomor a hladomorna – všechna tahle slova mají ve svém základu název choroby, kterou způsobuje tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis. Tedy mor. Dýmějový, septický nebo plicní.

Bakterii dal jméno Alexandre Emile Jean Yersin, francouzsko-švýcarský lékař a bakteriolog, který žil v letech 1863 až 1943. Pod Pasteurovým vedením se podílel na výzkumu očkování proti vzteklině, jako lékař působil ve francouzské Indočíně a při pobytu v Hongkongu objevil mikroby způsobující dýmějový mor.

 

Alexandre Emile Jean Yersin, jeho jméno nese tyčinkovitá bakterie Yersinia pestis, původce dýmějového moru. 

 

Charakterizuje ho zánět, zduření a nekróza lymfatických uzlin (forma dýmějová, bubonická). Nebo méně často jde o plicní lokalizaci s prudkým septickým průběhem (forma plicní). Smrt nastává nejčastěji toxickým poškozením srdečního svalu a selháním krevního oběhu. Zdrojem nákazy jsou nejčastěji hlodavci, blechy, vzácně pes, opice a velbloud; člověk jen při plicní formě vdechnutím původce nákazy.

Pandemie moru

Poprvé v historii mor udeřil v 6. století našeho letopočtu v Konstantinopoli. Epidemie se rozšířila po celé Byzantské říši a během dvou let vymřela celá čtvrtina populace. Mluví se dokonce o 25 milionech lidí!

Nákazu roznášely krysy, které žily na lodích rozvážejících zboží po světě. Krysám samotným bakterie nijak nevadí. Ale blechy, které jim hodují v kožiších, ji přenesou na člověka a to je pak zle.

Největší morová epidemie v dějinách Evropy vypukla roku v polovině 14. století a trvala s přestávkami 350 let. Píše o tom mimo jiné Giovanni Boccaccio v úvodu svého Dekameronu:

 

Příběhy Dekameronu jsou ve stejném poměru rozděleny do deseti dní (deka = deset, hemerá = den); odtud také název cyklu a vypráví je deset mladých lidí (7 žen a 3 muži), kteří utekli z města na venkov, aby se zachránili před morem, který vypukl ve Florencii roku 1348.

Roku 1348 ve slavném městě Florencii, nad jiné mezi italskými městy krásnějším, povstal smrtonosný mor, jenž následkem působení těles nebeských, anebo následkem vlastních našich nešlechetných skutků, seslán spravedlivým hněvem božím k našemu napravení na smrtelníky...

„černá smrt“

Nepomáhaly rady lékařů, ani modlitby. Popisuje se to takto: „...Na počátku povstávaly u mužských i ženských buď na slabinách neb pod paží jakési hlízy, z nichž některé byly jako vejce, jiné ještě větší. Na to počaly se objevovat skvrny černé nebo zsinalé, bud na pažích, neb na boku aneb kdekoli na těle...“ Podle nich se vžil termín „černá smrt“.

 

Tanec smrti (1493) inspirovaný morovou epidemií|foto:licence Public Domain (eng), Michael Wolgemut

Někteří prchali před morem z měst do hor, někteří radili „žíti střídmě a vystříhati se všech výstředností, aby vyvázli pohromě.“ Jiní doporučovali: „Sdostatek píti a veseliti se, procházeti se zpívajíce a provozujíce kratochvíle, všemožně ukojiti všeliké choutky a z toho, co se dělo, tropiti si smích a šprýmy.“

 

Takto děsivě chodili oblečení doktoři v časech černého moru. FOTO: neznámý autor / Creative Commons 

Svědectví ze stejné doby zanechal Agnolo di Tura, autor Sienské kroniky:

Vskutku každý, kdo nespatří tu hrůzu, smí být zván blažený. A oběti umíraly téměř ihned, padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali. A nedal se nalézt nikdo, kdo by zakopal mrtvého za peníze nebo kvůli přátelství. A já, Agnolo z Tury, zvaný Tlustý, jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. A někteří byli jen tak málo pokryti hlínou, že je psi vytahovali ven a po městě požírali těla...

  

 

Obraz malíře Pietera Bruegela staršího znázorňující triumf smrti v časech černého moru. FOTO: neznámý autor / Creative Commons

 

Další mory propukaly v Praze v letech 1550-1551, 1554, 1562, 1564 – tehdy se poprvé uplatnila koordinovaná ochranná opatření. Městské brány byly zavřeny pro příchozí ze zamořených oblastí, domy, v nichž se objevila nákaza, byly označeny a izolovány, byly zrušeny výroční trhy, uzavřeny veřejné lázně a zastaveno vyučování na školách. Nepřipomíná vám to něco?
V roce 1568 zemřely v Praze na mor 4 tisíce lidí.
Mor od května do prosince 1582 má přídomek veliký. Zasáhl téměř celé Čechy, ohnisko bylo v Praze.
Po velké povodni v srpnu 1598 vypukl mor, kterému se říkalo „hlavní“. Mor začal v Žatci, potom v Plzni, potom v Lounech, v Praze a pak ve Slaném. Císař Rudolf II. vyhlásil mandáty o udržování čistoty v pražských ulicích, které ale nikdo nedodržoval. 

Zachovalo se několik hřbitovů z  té doby – Staroměstský na Olšanech, s kostelem zasvěceným protimorovým patronům sv. Rochu, Šebestiánu a Rosalii, starý židovský hřbitov pod žižkovským vysílačem (ten se zachoval jen z části) a Malostranský hřbitov v Košířích. Z velkého moru 1680 je i Novoměstský hřbitov v Čajkovského ulici na Žižkově, únětický morový hřbitov v Suchdole u pozdější kaple sv. Václava nebo třeba hřbitov pro Dejvice, Pohořelec a Strahov na Jenerálce s kostelem sv. Jana Nepomuckého. 

 

Kostel sv. Rocha na Olšanech 

 

Židovský morový hřbitov v Mahlerových sadech na Žižkově

 

Morový mariánský sloup na Hradčanském náměstí

Jak jsme se ale přesvědčili, ani v současnosti nemáme od různých nákaz klid...  

Zdroj: dvojka.rozhlas.cz, enigmaplus.cz, nasregion.cz