Stovky lidí zahynuly přesně před 78 lety při spojeneckém náletu na Ostravu během druhé světové války. Cílem amerických bombardérů byly 29. srpna 1944 průmyslové podniky, které sloužily nacistickému Německu, bomby ale zničily stovky budov v centru města, ale i v částech Vítkovice nebo Zábřeh. Tragický den nyní připomíná pamětní deska v centru města:
Postava ženy u bombami poničeného obchodního domu asociuje příběh – může se jednat o obyvatelku Ostravy, zaměstnankyni obchodního domu nebo matku hledající dítě. Pamětní deska je tak symbolem všech obětí města a postava ženy dává desce autentický náboj.
Patnáct minut před jedenáctou hodinou začalo více než hodinové bombardování, které zabilo stovky lidí. Operaci provedlo čtyři sta bombardérů Liberator americké 15. letecké armády. Cílem bylo poškodit průmyslové a vojenské objekty v nacisty okupované Ostravě, především vítkovické železárny a chemička Rütgers.
Zatímco Němci ovládaný průmysl se z náletů rychle vzpamatoval, o život přišlo přes pět set civilistů v Ostravě a okolí. Značné škody vznikly kromě centra města také v Zábřehu (nemocnice), Vítkovicích - Vítkovické železárny 108 mrtvých, a Slezské Ostravě - jáma Trojice, ale třeba také v nedalekém Bohumíně. Úplně zničeno bylo více než sto domů, dalších zhruba tisíc budov bylo poškozeno.
Obchodní dům Rix, kam dopadla bomba, musel být stržen
Ostravané už v té době byli na přelety letounů nad městem zvyklí, a mnozí tak sirénám, které ohlašovaly letecký poplach, nepřikládali význam. Nad Ostravou totiž často prolétávala spojenecká letadla, jejichž cílem byl průmysl v Polsku. Na konci srpna tak zažili první a zároveň nejmasivnější a nejničivější bombardování za celou válku.
Střed Ostravy po náletu 29. 8. 1944
Bomba jen těsně minula nejstarší stavbu ve městě - kostel sv. Václava, jeho střecha byla poškozena padajícím zdivem z okolních domů
Někteří se před bombami ukrývali v prázdných studnách. Ti, kteří nálet přežili, pak posílali příbuzným spěšné zprávy. Měli to vyjádřit nejvýše 10 slovy:
Hani, děkuji za další díl ostravské historie. Podobně dopadlo mnoho našich měst s průmyslem...
OdpovědětVymazatPřeji příjemný den. Helena
Je to tak, Helenko, bohužel ta Ostrava není ojedinělá, ale je to moje rodné město, proto moje připomínka.
VymazatDěkuji a přeji úspěšné úterý. ☺
Hani, mám z toho husí kůži, když to čtu. Na takové události by se nemělo zapomínat ! Posílám pozdrav, Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Leni, já si to datum pamatuji od dětství. Moje maminka to zažila jako dítě na vlastní kůži a několikrát mi o tom říkala, vlastně pokaždé, když jsme procházeli kolem bývalého obch. domu Rix, který dostal přímý zásah bombou, se o tom zmínila. Asi i proto autor té pamětní desky tam tu scénu u Rixu zakomponoval. U nás doma se takové události připomínaly, proto i já připomínám na blogu.
VymazatMoc děkuji a přeji krásný závěr prázdnin. ☺