Dovolená v Jeseníkách: Kosárna Karlovice

 

Karlovic je u nás v republice několik, pro mne nejznámější jsou Velké Karlovice na Valašsku. Ve slezských Karlovicích u Bruntálu stojí poslední zachovaný objekt svého druhu, roubenka, která byla v minulosti pro tuto oblast typická.

K návštěvě Karlovic jsme měli i osobní důvod, přítel tam má na hřbitově  pochovaného dědu. Po chvíli hledání jsme byli úspěšní a hlavně spokojenost byla, že o hrob je výborně postaráno. 

Karlovice jsou horskou vesnicí, kde život tepe o poznání pomaleji, než ve městech a lidé to tam chtějí mít hezké. Většina návštěvníků, kteří nejdou jen za turistikou, chtějí navštívit Kosárnu.

 

Kosy, dráty a nejrůznější nářadí. Právě výroba těchto na vesnici nepostradatelných věcí je spojena s historií cenného, památkově chráněného objektu Kosárny v Karlovicích na Bruntálsku.

Dnes zde sídlí pobočka bruntálského muzea a na návštěvníky čeká expozice venkovského bydlení a myslivecký pokoj s pracovnou a kuchyní. Kdo chce, může si prohlédnout lesnickou expozici a dozvědět se více o historii i současnosti lesnictví. Doporučuji všem, kteří chodí do lesa a mají rádi přírodu.

Byli jsme tu vlastně dvakrát. Vím, že někdo slyší "pobočka muzea" a dostává osypky a čelem vzad. Ale v době prázdnin je o tuto "chaloupku" zájem a tak jsme se hned nedostali na řadu, objednali jsme se na určitou hodinu na další den. Na prohlídku může jít omezený počet lidí, místnosti nejsou příliš velké.

 

Historické foto

Podle datace na kabřinci byl objekt kosárny postaven v roce 1600, kdy patřil ke knížecí Horní hamerní huti. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl i drát a nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil objekt až do roku 1812, tj. do prodeje kosárny revírníku Řádu německých rytířů Janu Heinrichovi. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefě Langrové, majitelce sousedního mlýna. 

V roce 1898 přešel areál do rukou mlynáře Antona Franka, který jej také pronajímal (v roce 1921 zde bydlely rodiny koláře, dělníka na pile a kočího). Rodina Frankových vlastnila kosárnu až do roku 1945, kdy byla přidělena Josefu a Jarmile Pelánovým. 

V roce 1974 areál zakoupilo Okresní vlastivědné muzeum v Bruntále s myšlenkou využívat jej pro rekreaci svých zaměstnanců, avšak jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčily úlohu muzea s expozicemi venkovského bydlení a lesnictví. Expozici bydlení tvoří v přízemí byt - výměnek, skládající se z ložnice a obývacího pokoje, v patře domácnost lesníka s pracovnou, ložnicí, kuchyní a pokojem babičky. Lesnické expozice o pěstování a ochraně lesa i o historii lesnictví jsou umístěny v 2. patře objektu.

Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Z dalších budov v areálu se dochoval zděný chlév a ke špýcharu byla přistavena stodola. V ní se nachází expozice zemědělského nářadí a náčiní, názorně doplňující představu o životě a práci na vesnici v minulosti, také bylinková půda. Součástí areálu je i zahrada.

 

Prohlídka muzea pokračuje také v dodnes dochovaném chlévě, špýcharu a stodole. Návštěvníkům ukazuje, jak tady kdysi lidé žili, bydleli a pracovali.

Kosárna je jediným zachovaným objektem pro oblast kdysi typické jesenické architektury. Kdysi se tu zpracovávalo železo z místních hamrů a později tu byla výrobna zemědělského náčiní včetně kos. Odtud také poněkud zvláštní název.

 

Všimněte si nábytku, je od Dušana Jurkoviče 

 

 

Na výrobu kosy tady měli takový speciální grif, protože to byl materiál, který se musel vykovat na tenký plech a potom ten list podle nějakého vzoru vystříhat. A muselo se počítat s tím, že čím víc se používá, tak tím víc se na konci klepe, aby byla úzká. Každý kovář na kosu, kterou vyrobil, přidal vlastní značku.

 

 

Zdroj: mubr.cz