Když hradby začaly překážet

 

Pokud žijete ve starém městě, většina uvádí první zmínku tak asi po r. 1250, pak to vaše město bylo s největší pravděpodobností opevněno hradbami. Víte něco o tom? Budu konkrétní -  moje rodná Ostrava hradby určitě měla a dnes je připomíná ulice Na hradbách. Je to něco jako v Praze ulice Na Příkopech. Zbytek našich hradeb je vidět na fotografii, moc toho nezůstalo, jednak hradby překážely v rozšiřování města a pak v době, kdy se lidé potřebovali hradeb zbavit, vůbec nepřemýšleli, že za nějakých 150 let půjde o historickou památku a myslím, že i to zdivo pak použili pro stavbu potřebných objektů.  Podobně tedy jako jiná naše stará města, i Praha byla opevněná.

 

Proč toto téma navozuji? Právě na letošní léto připadá výročí, kdy v roce 1874 se začalo s bouráním pražských hradeb v úseku mezi Poříčskou branou a ulicí Na Florenci. Likvidace hradeb probíhala velmi pomalu. Samotné bourání začalo 20. července 1874 v místech dnešní Florence. Práce pak pokračovaly až k dnešní stanici metra I. P. Pavlova a později i v dalších částech Prahy. Bourání znamenalo ohromnou finanční náročnost tohoto podniku. Pozemky získané zbouráním hradeb totiž město vesměs nevyužilo pro nové komunikace či volná prostranství nebo sady (to by byl vzhledem k vynaloženým nákladům nemístný luxus), ale raději je nabídlo k prodeji soukromníkům k výstavbě domů. Nepřipomíná vám to něco? 

Musíme si uvědomit, že hradby měly od středověku chránit město a měly tedy svůj vojenský charakter. V určitých vzdálenostech od sebe byly v hradbách brány, kterými se lidé dostávali do města nebo ven z města. Brány se na noc zamykaly a jsou doklady, že pokud někdo prošvihl "zavírací dobu", měl smůlu a do města nebyl vpuštěn. Některé brány se dosud zachovaly, některé můžeme připomenout podle toho, co tam stojí dnes. Poříčská brána stála v blízkosti místa, kde bylo vybudováno dnes již zrušené nádraží Těšnov. Sloužila až do let 1858 až 1859. Florenc je oblast mezi Novým Městem a Karlínem. Myslím, že i ti, kteří v Praze nebydlí, ale navštěvují ji, se podle toho mohou orientovat.

Vznik prvního pražského opevnění sahá až do středověku, do poloviny 9. století. Tehdy valy ochraňovaly Pražský hrad a po čase i Vyšehrad. Je logické, že už v té dávné době obyvatelé chránili zejména sídlo knížete, později krále. 

Během několika staletí byly hradby rozšiřovány a přestavovány. Hradby se táhly od Vyšehradu přes Ostrčilovo náměstí, oblast Karlova, šly zhruba Sokolskou třídou, pak Mezibranskou ulicí k Národnímu muzeu a Hlavnímu nádraží, podél něj až k ohybu ulice Na Florenci a k Těšnovu. Vím, že zejména mimopražským ty ulice nic neříkají, ale nějak se to ohraničit musí. Počítám, že aspoň Vyšehrad nebo Národní muzeum či Hlavní nádraží znáte. Lepší je pohled na mapku: 

Na horním konci Václavského náměstí, tedy na Koňském trhu, zhruba mezi Národním muzeem a budovou Státní opery, stála Koňská brána. Zde je na fotografii kolem r. 1870:

  

Od nárožní novoměstské bašty až ke Koňské bráně se táhla rovnoběžně s opevněním ještě jedna zeď, která ohraničovala vinice a zahrady.

Již v předhistorické době tam byla opevněná hradiště Baba, Butovice, Hostivař, Podhoří, Šárka, Zámka či Závist. Samotné město bylo sevřeno pevným prstencem hradeb a opevnění, který měl v neklidných dobách zajistit bezpečí obyvatel a jejich majetku. Opevněná města byla rovněž i důležitými opěrnými body v častých konfliktech a tak není divu, že v dobách klidnějších bylo udržování opevnění věnována náležitá pozornost. 

Nejen obyvatelé Prahy znají Hladovou zeď na Petříně. 

 

Pohled na Pražský hrad a Petřín s Hladovou zdí od Václava Hollara ze 17. století.  

Hladová zeď, nazývaná také Zubatá, je opuková hradba na pražském Petříně, kterou nechal v letech 1360–1362 postavit český král Karel IV., aby zesílil městské opevnění Pražského hradu a Malé Strany proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a několika (údajně osmi) předsunutými věžemi (bastiony). Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům.

Na konci Hladové zdi stála zprvu Kartouzská neboli Újezdská brána, která byla přestavěna renesančně v roce 1551 a barokně koncem 17. století. V roce 1862 byla tato brána zazděna a nahrazena novou, větší, novogotickou branou se třemi otvory, která vydržela jen 30 let do zrušení hradeb (1891).

 

Nová Újezdská brána kolem roku 1890

Mnohé zbytky opevnění se dochovaly v suterénech domů. Během druhé poloviny 15. století a v 16. století vzhledem k déle trvajícímu míru zůstalo opevnění nevyužito. Zdivo se pozvolna rozpadávalo, dřevěné ochozy ztrouchnivěly a příkopy se plnily smetím i hnojem a dokonce leckde byly společně s parkánem pronajímány na zahrádky s altány.

 

Dochovaná část gotických novoměstských hradeb z roku 1350 v Nuselském údolí

Během napoleonských válek v letech 1809 a 1813 vzniklo několik předsunutých opevnění, mezi jinými i před Vyšehradem. V první polovině 19. století ale měly hradby ještě jiný význam. Stejně jako v dobách minulých, je Pražané využívali k nedělním procházkám. Brány zase sloužily pro kontrolu pohybu osob a zboží.

Svou podobu začalo opevnění Prahy významně měnit v roce 1844, tentokrát naopak prolomením hradeb pod Vítkovem, když byla do města přivedena první železniční dráha. Otvory pro koleje byly opatřeny branami, které se na noc uzavíraly mřížemi a zamykaly.

S příchodem novověku spojeným se změnami ve způsobu válčení i relativně značným poklesem frekvence ozbrojených konfliktů, se však otázka městských hradeb nejen v Praze problematizovala. Masivní opevnění se totiž zhruba od konce 18. století stávalo již očividně významnou brzdou v rozvoji města.

 

Pohled z Nuselského mostu, v pozadí jsou pod Karlovem dobře vidět dochované novoměstské hradby

Vždyť například průchod do Prahy zabezpečovalo stále jen pouhých sedm bran. Většina pražských bran byla opatřena vodním příkopem, zvedacími mosty a padacími železnými mřížemi. Barokní opevnění nemělo (s výjimkou Táborské brány) zvedací mosty, ale jen snadno odstranitelné dřevěné můstky. 

 

Táborská brána - Nachází se v jihovýchodní části vyšehradského předsunutého opevnění.

V branách se také vybíralo clo a obdobné poplatky. Na noc i na dobu válečného nebezpečí nebo při epidemii moru se brány zamykaly. Noční odjezd z města byl možný na zvláštní povolení. Za zvláštní poplatek bylo možné opozdilce vpustit do města malými vrátky. 

Mohutné valy, bašty a další obranná zařízení vzniklá jako nutná odpověď na rozvoj dělostřelectva navíc zabíraly ohromné plochy a blokovaly rozšiřování města. Platil stále i předpis o tzv. pevnostním rajonu, který zakazoval stavbu jakéhokoliv objektu v určité vzdálenosti od hradeb (zpravidla 600, ale i 1200 metrů), pokud to vojenské orgány zvlášť nepovolily. I pak ale platilo, že takový objekt musel být v případě válečného ohrožení stržen na náklady svého vlastníka.

 

Prašná brána začala být budována na místě poškozené Odrané brány k reprezentačním účelům roku 1475, tedy v době, kdy již staroměstské opevnění pozbylo významu, a po staletí nebyla dokončena. Do dnešní podoby byla přestavěna až v letech 1878–1886 (obrázek z roku 1856)

Impulsem pro samotné Pražany naopak bylo úspěšné ostřelování města generálem Windisgrätzem během revoluce roku 1848. Následně bylo proto přikročeno k zřízení některých nových fortifikací a dělostřeleckých stanovišť. Především finanční stránka věci a zvyšující se pocit zbytečnosti vynaložených prostředků způsobil, že ani tentokrát nebyly projekty dotaženy do konce.

Definitivní tečku za debatou o dalších investicích do překonaného obranného systému učinila tristní zkušenost z prusko- rakouské války roku 1866. Vzhledem k celkovému vývoji na bojišti a obavám z neúměrně vysokých ztrát byla 'pevnost Praha' nakonec vyklizena bez boje a okupována Prusy. Prostředky vynaložené na opevnění se tak rázem staly vyhozenými penězi.

Ještě v roce 1866 tedy František Josef I. vyslovil souhlas s likvidací hradebního pásu. Vojenský erár se však ze 'svých' pozic nehodlal stáhnou jen tak. O dva roky později vyšlo nařízení, podle něhož nejen že musela pražská obec bourání hradeb provádět na své náklady, ale nejdříve byla nucena pozemky na nichž se obranný systém rozkládal od vojenské správy za nemalé peníze vykoupit.

Není tedy divu, že likvidace hradeb probíhala jen pomalu. Samotné bourání začalo až 20. července 1874 v místech dnešní Florence. Práce pak pokračovaly až k dnešní stanici metra I. P. Pavlova a později i v dalších částech Prahy. Ohromná finanční náročnost tohoto podniku se neblaze podepsala i na jinak akcelerujícím rozvoji 'osvobozovaného' města. Pozemky získané zbouráním hradeb totiž město vesměs nevyužilo pro nové komunikace či volná prostranství nebo sady (to by byl vzhledem k vynaloženým nákladům nemístný luxus), ale raději je nabídlo k prodeji soukromníkům k výstavbě domů. Městu se tak sice vrátila část vložených peněz, Praha ale, na rozdíl od některých jiných měst, přišla o do budoucna neocenitelný volný prostor kolem bývalého městského jádra.

Pro Nové Město znamenalo zbourání hradeb a bran především lepší spojení s Královskými Vinohrady, Žižkovem a Nuslemi, pro Královské Vinohrady zase stavební boom. V některých místech zůstalo dodnes zachováno barokní opevnění a několik věží, např. na Karlově je to bastion č. 31 U Božích muk.

Na příkopě je jedna z nejvýznamnějších ulic v Praze. Proč má takový název? Prochází místy bývalého staroměstského hradebního příkopu po hranici Starého a Nového Města severovýchodním směrem z dolního konce Václavského náměstí od Můstku.

 

Ulice Na příkopě, od rakouského fotografa Aloise Beera z doby kolem roku 1890

Bourání zbytků hradeb pokračovalo až do 20. let 20. století, kdy došlo na opevnění v okolí Pražského hradu. Zde také stojí dodnes jediná zachovaná městská brána (Písecká brána na Špejchaře). 

 

Písecká brána z vnější strany

Zachována zůstala i část malostranských hradeb (Hladová zeď) a pevnost Vyšehrad, která však sloužila vojenským účelům až do roku 1911. Při pohledu na téměř v úplnosti dochovaná vyšehradská opevnění je tak nejlépe možné si dnes udělat obrázek o mohutnosti někdejšího pražského obranného systému. 

Pokud jste dočetli až sem, jste borci, ale podobný proces se týkal všech našich opevněných měst, takže připomenutí si určitě zaslouží a něco o tom bychom měli vědět. 👍 😎  Děkuji.

Zdroj:
Wikipedie, Encyklopedie Prahy 2, https://encyklopedie.praha2.cz, nasregion.cz