Dnes je po delším čase opět na řadě jazykový koutek "O češtině od A do Z":
Znáte to, zapisujete si recept a chcete to mít napsáno správně. Většinou je uvedeno, že pečeme dozlatova ... nebo do zlatova? Tak jsem si to ověřila a Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR pomůže:
U slova "dozlatova" jde o tzv. příslovečnou spřežku, která je spisovná.
Existují dvě varianty - spřežka -
dozlatova , ale i předložka a zpodstatnělé přídavné jméno - do zlatova.
Uvedu tento příklad:
příklady: vepřová žebírka dozlatova potíraná medem a pikantně okořeněná
Význam je stejný - do červena x dočervena atd. U některých spojení je jen tvar spřežky - zřídka, zpět.
Pokud si nevíme rady, vložíme celé spojení do internetové příručky, kde se dovíme, zda jde jen o spřežku či předložkové spojení. Pokud
napíšeme chybně, výraz se neobjeví.
Často se chybuje v pozdravu "na
shledanou". Napíšeme-li pozdrav dohromady, výraz v příručce nenajdeme.
Nejde o spřežku - jedno slovo, ale o dvě slova, jak jsem napsala výš.
Na shledanou ✓ (správná varianta)
Nashledanou, naschledanou, na schledanou × (chybné varianty)
Poznat, co je spřežka a co ne, dá občas dost zabrat. Také často váháte, co se píše dohromady a co zvlášť?
Kde jsou možné obě varianty
U spousty výrazů se nelze jednoznačně shodnout, zda jde o spřežku nebo ne, proto vedle sebe existují obě dvě varianty. Následující výrazy je tedy možné psát jak zvlášť, tak dohromady.
Co se píše jedině zvlášť
V následujících případech se často chybuje a mnoho lidí má zato, že se píší dohromady. Jediný správný zápis je však ten dvouslovný.
Co se píše jedině dohromady
Následující výrazy se píší jedině dohromady a zápis zvlášť je považován za chybný.
Kde způsob zápisu mění význam
Existují varianty, u nichž způsob zápisu mění význam. Jedná se nejčastěji o verzi předložka + jméno versus jednoslovné příslovce.
Co se musí otočit
Některé výrazy je možné psát jak dohromady, tak zvlášť, je však třeba jejich složky vždy prohodit.
Nahoru
x na horu. Zde záleží na kontextu. Opakem nahoru je dolů. Vystupujeme
směrem nahoru - směrem k vyššímu místu - na (nějakou) horu (vrch), třeba
Říp.
Zde je jasné, že jedno "nahoru" je spřežka, druhé "na horu"
je předložkové spojení. Význam hora = vrch, vrchol, kopec atd. . Jde o
významový rozdíl - stejně nahoře v místnosti - na výš položeném místě
apod. x stanul na hoře Říp.
Hani, o naší mateřštině se říká, že patří k nejtěžším jazykům. Tvůj článek je toho dokladem.
OdpovědětVymazatCelé roky jsem si zakládala na tom, že umím dobře česky. A pak došlo k určitým změnám, zejména v psaní velkých a malých písmen a došlo mi, že už mám značné mezery. Dělám chyby.
Na svou omluvu musím napsat, že od mé maturity to minulý rok bylo už 50 let. Asi mám nárok na chyby.
Jsem na to, Ali, podobně. Nevím jak teď, ale v době mé školní docházky se na pravopis kladl velký důraz a nemívala jsem s tím problémy. Psala jsem ráda i diktáty, protože horší než dvojka to nebylo. My tady v kraji nemíváme časté chyby v i/y, to už vyplývá z naší mluvy. Na gymplu nás hlavně učili to psaní velkých a malých písmen, ve slohu, což se mi hodí do dneška, jenže během let došlo několikrát ke změně pravidel. ☺
VymazatHani to je zajímavé okénko do našeho pravopisu. Někdy už s tím také zápasím, protože od našich školní let, se za těch šedesát let, některá pravidla změnila. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJari, považuji za užitečné pro všechny zájemce něco z oblasti našeho pravopisu připomenout a zopakovat. Během let se pravidla mění, takže nikdo nemůže tvrdit, že se nepoučí. To je důvod, proč tuto rubriku mám na blogu.
VymazatDěkuji a také se měj hezky. ☺
Naučit se dobře gramatiku je i pro rodilého Čecha složité, někdy dokonce hodně složité. Obdivuji všechny cizince, kteří se do toho pustí, vytrvají a mluví i píší skvěle. Třeba taková věta U řiti ti tiká budík nebo Nech ty nehty, to je docela oříšek. Zdravím, pá 😀
OdpovědětVymazatDůležité je, jestli má někdo jazykový cit nebo nemá. Někdo se může učit léta, nejen pravopis, a je vedle jak ta jedle. Čech by měl pravopis zvládnout aspoň obstojně. Výuka cizinců je něco jiného, ale i Češi se učí cizí jazyky. ☺
VymazatHani,začínám už hodně tápat a přitom jsem pravopis uměla velmi dobře.Občas se nad něčím zamyslím.možná nad slovy,co tady uvádíš a najednou nevím.Hledám na internetu a dovídám se,že jsou třeba oba tvary správně.
OdpovědětVymazatMěj se hezky
Jituš, kladem je, že si něco uvědomíš a jdeš to hledat třeba do pravidel. O to jde. Připomenout si a nezakrnět, to by měl být i smysl blogů. Někdy platí oba tvary, to je zrovna u mnohých příkladů v dnešním článku.
VymazatDěkuji a také se měj co nejlépe. ☺
Hani, dámy už všechno napsaly! Děkuji za poučení a přeji hezký den. Helena
OdpovědětVymazatAno, Helenko, mě těší, že pravopisné téma zaujalo více lidí. Kdo chce, ten se může v něčem poučit každý den, že?
VymazatDěkuji a přeji výbornou středu. ☺
Hned v úvodu čtení mě přišlo na mysl,čeština je věda,jen tak naučit se nedá. Je to pravda,občas dá zabrat. Je dobré,že si toho dost můžeme ověřit díky strýčku Googlu😱
OdpovědětVymazatMarti, jak jsem poznala, důležité je mít jazykový cit, kdo ho nemá, má mnohdy problémy, ale to hledání je východiskem. I ta dovednost najít určitý jev je dobrá schopnost.
VymazatDěkuji a přeji ať se daří a všechno jde tak, jak je třeba. ☺