V týdnu velikonočních receptů na blogu jsem zatím vybírala recepty na pečení: Jidáše nebo velikonočního beránka. Dnes si připomeneme, co jedli naši předkové na Zelený čtvrtek.
Jídla mají v různých oblastech jiné názvy. Šumajstr je název, který je znám ze Slovácka nebo Záhoří. V Podkrkonoší se užívá název Kočičí tanec nebo Kočičák. Region byl v minulosti chudý (ani ten náš nebyl bohatý), proto se ta situace odrážela i v jídle. Je to vlastně směs krup a čočky. Ptáte se, jak se to váže k Velikonocům?
V podstatě se to týká Zeleného čtvrtku, protože čočka je zelená a je to bezmasé jídlo, zdravé jídlo. I když... mnohým to bude lépe chutnat, když se do toho přidá slanina a dělá se to na sádle, tak tato varianta bude mít u nás úspěch. 😜 Když se tam přidá kousek uzeného, tak co si budeme povídat, že... Přidáte tam česnek, majoránku. Mohli bychom připomenout, že tohle jídlo měl velmi rád spisovatel Jaroslav Hašek, bez ohledu na to, jestli byly Velikonoce nebo ne. Bylo to jedno z jeho nejoblíbenějších jídel. Škvarky, česnek a říkáte si, nebude z toho lidem těžko? Myšleno na žaludku. No jasně, někomu třeba bude, ale musíme si uvědomit, že kdysi lidé opravdu poctivě drželi ten 40denní půst, kdy mnozí "pořádně" nejedli, no tak pak si dali. Ale ty kalorické bomby přijdou později, na tu velikonoční neděli nebo pondělí, kdy přijdou na řadu všechny ty mazance, beránci atd. Ale Zelený čtvrtek byl chápán tak, že měl být "očistný". Bohužel, v nabídkách restaurací se s něčím podobným asi nesetkáme, no kolikrát jsem už litovala, že "normální" české jídlo si dát nemohu. Je to škoda a tohle já vytýkám restauratérům apod., že nemyslí na tu starou českou kuchyni, možná také mají podíl na tom, že tu mladší generaci poněkud odvykli české kuchyni. Většinou v nabídce je plno steaků, hranolky nebo americké brambory a anglickými názvy se to hemží... Ano, třeba v rožnovském skanzenu si nějaké krajové jídlo dát můžeme, ale běžně ne. Možná, že v určitém období by taková ta tradiční česká jídla byla prodejná, udělat třeba "týden tradiční české kuchyně", záleží na regionu.
***
Zelený čtvrtek znamená jíst zelenou stravu. V tento den bylo zvykem vařit skutečně zelené jídlo. Především se vařily polévky z jarních bylin, které byly v tu dobu k dispozici - kopřivy, pampelišky, kerblík, petržel, zkrátka cokoliv, co se v tu dobu urodilo. Později k tomu přibyl i špenát, kapusta nebo zelí. Pokrmy připravené ze zelených bylin a zeleniny měly zaručit zdraví po celý následující rok.
Mezi tradiční pokrmy Zeleného čtvrtku patří i kočičí tanec, což je zapečená čočka, kroupy, česnek, cibule a majoránka a slanina. Tedy slanina být nemusí, pokud jste vegetariány, ale upřímně, Kočičák bez sádla a slaniny, to prostě není ono.
Původní název Zeleného čtvrtku pochází z německého Greindonnerstag (lkavý čtvrtek), ze kterého se zkomolením stal Gründonnerstag (zelený čtvrtek). A když už byl jednou zelený, tak proč tomu rovnou nepřizpůsobit i tradice.
- 300 g kroupy předem uvařené
- 300 g čočka předem uvařená
- 150 g anglická slanina, nebo jiný uzený bok
- 2 větší cibule
- 4 stroužky česneku
- 2 lžíce sádla
- 1 čajová lžička majoránky
- sůl
- pepř mletý
Postup:
Nejprve si uvařte namočenou čočku a
kroupy. Obojí je dobré namočit den předem. Samotné vaření pak trvá cca 1
hodinu. Důležité však je, abyste luštěniny nerozvařily. Musí být na skus.
Cibuli pokrájíme na plátky nebo klínky, slaninu
pokrájíme na kostičky. Dle tučnosti slaniny přidáme do kastrolu trošku
sádla a cibuli se slaninou opečeme dozlatova.
Ke konci smažení
přidáme nasekaný nebo utřený česnek, kterým nemusíme šetřit, sušenou
majoránku, pepř a vše necháme společně krátce osmažit a rozvonět.
Do kastrolu přisypeme předem uvařenou čočku a kroupy, vše promícháme a necháme prohřát, nakonec dle chuti osolíme.
Takto
hotovou směs přendáme do vymazaného pekáče (sádlem) a necháme v troubě
dobrých 20 minut zapéct, při teplotě 180 °C. A máme hotovo.
Kočičí tanec podáváme s kysaným zelím nebo kyselou okurkou. Je to tradiční oběd na Zelený čtvrtek.
Znáte šumajstr? Je to jihomoravská dobrůtka.
Šumajstr neboli šulimajs z jihu Moravy
Šumajstr
je na přípravu jednoduchý, ale chutný a vydatný! Je podobný šouletu.
Zda šoulet pochází z tohoto krajového pokrmu, nebo naopak, není známo. To je nakonec jedno, šumajstr neboli šulimajs je
vynikající. 😎
Doba přípravy asi 2 hodiny
4 porce:
300 g krup200 g fazolí
2 bobkové listy
3 kuličky nového koření
5 kuliček pepře
200 g cibule
400 g škvarků
4 stroužky česneku
2 lžíce vepřového sádla
Mletý pepř
Sůl
Kroupy a fazole namočíme přes noc do studené vody, každé zvlášt. Druhý den uvaříme doměkka, také každé zvlášť. Pak k nim přidáme bobkový list, nové koření a celý pepř a uvaříme je. Osolíme, až když budou fazole měkké. Kroupy uvaříme zvlášť v osolené vodě. Na sádle zpěníme cibulku, přidáme škvarky a prohřejeme. Kroupy smícháme s fazolemi, podle chuti dosolíme, opepříme, přidáme utřený česnek a vmícháme cibuli se škvarky.
Celý postup je na videu:
Musí to být moc dobré, my děláme nastavovanou kaši a ta voní po celém bytě česnekem! - a druhý den, coby ohřívaná, je ještě lepší. Myslím si, že šoulet je starší než tato jídla? ale může to být jinak.
OdpovědětVymazatJiřina z N.
Jiřinko, je to moc dobré, dobře jsi to odhadla! 😎 Je to spíše krajové jídlo, ještě tady představím jiné, také málo známé. Je pravda, že víc jídel je lepších druhý nebo třetí den. Některá už schválně připravujeme večer, aby se ty chutě přes noc rozležely.
VymazatDěkuji a přeji pěkný slunečný den. ☺
Obě jídla by mně určitě chutnala, jak je tam česnek a majoránka, tak to já můžu. O kočičí svatbě vím, ale šumajstr je pro mě novinka. Určitě bych pozvání neodmítla, zdravím 😀
OdpovědětVymazatNepochybuji, Evi, že by Ti to chutnalo. Šumajstr je spíše moravská záležitost, tak se nediv, že k vám to nedošlo. 😎 Pokud máš suroviny, příprava není složitá a dá se to dělat během celého roku. Měj se pěkně. ☺
VymazatHani, kočičí tanec znám, dělávala ho babička. Šumajstr neznám. Nevím, jak by se na to tvářil můj muž. Dost na tom, že jsem ho za těch 48 let naučila jíst koprovku, kterou měl dnes. Nazýval jí "fousy v mlíce" a nejedl jí. Teď si o ní sám řekne. 😀
OdpovědětVymazatLuštěniny dělám docela často jako přílohu, ale bez krup. S těmi tradičními jídly máš pravdu. Znám ale několik restaurací, kde se česká klasika vaří.
Měj hezké dny.
Ali, v prvé řadě Ti blahopřeji k té koprovce. 😎 Tvé metody a kuchařské kouzlo udělaly své a zabralo to. 😀 Českou nebo moravskou klasiku někdy vidím, ale po covidu je to tady výjimka, některé restaurace se zavřely. I naše oblíbená hospůdka skončila a kdoví... Restauratéři si asi myslí, že by to bylo neprodejné, tak sázejí na ty steaky.
VymazatDěkuji a Tobě také přeji slunečný den, ze kterého mám tady radost.
Děkuji za recepty. Představ si, že jsem četla:"Mezi tradiční pokrmy......což je zapečená kočka.."Už jsem se lekla. :-D Jinak zrovna nedávno jsme vzpomínali s manželem různá jídla a on mluvil o šumajstru. Že ho někdy dělali i v závodce. Já jsem se s ním přela, že si to plete se šouletem. A nyní čtu, že šumajstr je ze slovácka a můj manžel pochází z Kyjova. Tak je to jasné.
OdpovědětVymazatMaruš, možná se Ti ten recept bude hodit, když si to manžel pamatuje ze svého rodiště. Nepochybuji, že by to mělo úspěch a dá se to dělat během celého roku. Na Slovácku se odjakživa dobře jedlo. 😀 Přeji pěkné dny.
VymazatAno, ano, i já znám tahle jídla od babičky. Nastavovaná kaše, kuba, šoulet, prostě tam, kde je česnek a majoránka, to u nás chutná všem.
OdpovědětVymazatHani, měj příjemný den. Helena
Helenko, je fajn, že ta jídla znáš. Vidíš, normální nenáročná jídla a jak chutnají, nedivím se.
VymazatDěkuji za vzpomínku a přeji úspěšný den plný sluníčka. 😀
Čočku vaříme docela často i fazolky. Máme luštěniny rádi. Já mám ráda i hrachovou kaši, kterou manžel zrovna nemusí, ale hrachovou polévku má rád. Jinak ten poslední recept znám, jen místo fazolí tam maminka dávala hrách a u toho vždycky zpívala: "Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale buchty z bílé mouky jenom jednou za týden..." Tak jsem si u Tvého článku ještě zavzpomínala na maminku. Děkuji Hani a přeji Ti krásné dny ve zdraví.
OdpovědětVymazatJari, to je krásná vzpomínka na maminku! Tu písničku znám z dětství, dnes to člověk už neuslyší. U nás máme hrách a čočku také rádi, ale vařím jen polévky. Fazole nějak opomíjíme, ale jednak mám ráda fazolky na smetaně, to je něco jiného, ale nejlepší byl fazolový salát mé babičky! Na to by měly být "becoky", tak se na Ostravsku říká těm velkým fazolím. To je lahůdka, kterou někdy musím udělat. 😀
VymazatDěkuji za hezkou vzpomínku a přeji příjemný závěr března.
tetkapernikarka
OdpovědětVymazatTak tady jsem si zavzpomínala. Vím, že receptů s určitými obměnami je hodně a liší se i názvy. Ten, který se používal u nás doma jsem tu nezaznamenala 😊 U nás to byl, většinou vždy v pátek, "šormajzl" 😁😁 Maminka to dělala jen brambory a fazole (i když tam ještě patřily kroupy) pošťouchala, rozetřelo se to na mělký talíř, omastilo sádlem, k tomu jsme měli nakrájenou cibuli na půlkolečka pěkně urovnanou na prkýnku a osolenou... a jaká to byla dobrota 😁😁
Moc děkuji za to, jak jsi to napsala. Pro někoho ta skladba může znít nepochopitelně a neláká ho to, ale v těch obyčejných jídlech je právě to kouzlo, že je to nakonec dobrota. Určitě to taky vyzkouším a možná pak na blog dám. 👍
Vymazat