Když si třešeň oblékne svatební šaty

 

Při pohledu z oken bytů máme potěšení na zelené ploše mezi domy. Nemohu tvrdit, že tady máme zeleně málo. Je tady třešeň, která v těchto dnech je plná květů, je celá v bílém - jako nevěsta. Škoda, že ta krása trvá krátce.

Tento strom, který dnes už převyšuje některé domy, v sobě ukrývá příběh. Vlastně je to vzpomínka na jednoho příjemného člověka, souseda, jednoho z těch, na které se nezapomíná. Je to hlavně proto, že nebyl lhostejný a tady kolem domu pravidelně dělal hodně práce. Původně byl stolař, ale co jsem ho znala, pracoval jako horník. Jako tehdy spousta lidí. Podle řeči bylo poznat, že není zdejší, přišel z jižní Moravy za prací. Havířina je těžká práce, pracoval na směny a přesto odpočíval aktivně. Jsou lidé, kteří bez práce nevydrží. Náhodou jsem tehdy byla doma, když soused se synem na zeleném trávníku vykopali jámu a zasadili stromek. Tehdy byl tenký a jen trochu vyšší, než ten sadař. Tak mě napadá, jestli by to mohl udělat dnes? Proč? Od té doby se totiž změnila vlastnická práva a my sice vlastníme byty, ale pozemek u domu k tomu nepatří. Je to majetek města. Takže dnes už osazenstvo z domu neseká trávu, město to zajistí. Ono taky, ruku na srdce, změnili se i lidé a pochybuji, že by se dnes tady mezi mladšími v domě našel člověk, který by to tady kosil. Kdysi to bylo normální a nikdo za to nic neměl. To je dáno dobou, ale o tom článek není. 

Stromek zdárně rostl a ani jsme netušili, co z toho bude, tedy že to bude třešnička, to mě nenapadlo. Pán se o ni staral jako i jiné věci do doby, než onemocněl. Původně šel na operaci žlučníku, ale zklátila ho zlá nemoc a už je to hodně let, co je soused na obláčku. "Jeho"  třešeň zůstala a roste dál, nyní je krásnější než kdysi. Strom poskytuje útočiště i ptáčkům, i když v posledních letech jich je u nás málo.

 Třešeň je slovo všeslovanské, jen v češtině však má na začátku hlásku t, v ostatních jazycích začíná na č. Slovensky se třešeň řekne čerešňa, rusky skoro stejně čerešnja, slovinsky češnja, bulharsky čereša, původně v praslovanštině to slovo znělo asi čerša a k našim praslovanským předkům se dostalo prostřednictvím nějakého románského nebo germánského nářečí z latiny; tam se třešeň jmenovala cerasus. Z tohoto latinského zdroje jsou i německé Kirsche, nizozemské kers a anglické cherry. Ani v latině však tohle slovo nevzniklo, sem se dostalo z řečtiny, kde se třešně označovaly slovem keratos, do řečtiny slovo přišlo z Malé Asie. Nejspíš jde o pojmenování maloasijského města Kerasus.

 

Nižší větve neořezáváme, protože si z nich v prosinci se sousedkami stříháme barborky. Tak vidíte, i ve městě máme takový pěkný strom za domem.

 

Uprostřed lučin stojí třešeň -
divoká a hrdě skromná,
bělostí svou lesy češe
a ničemu se nevyrovná.

Stojí tam, stojí a voní v dál,
dívá se do kraje - jako by snila,
a slunce nad hlavou je pro ní král,
s nímž květy z jara zasnoubila.

V zeleni princezna měkká a snivá
hledá si prince na bílém koni,
a že ta samota bolestná bývá,
místo slz do kraje rubíny roní.

 

 

Fotila jsem zrovna v době, kdy na modré obloze pluly obláčky jako polštářky. Dělaly těm větvičkám zajímavé pozadí.

 

Snové symboly: Strom s ovocem vyjadřuje brzkou svatbu či navázání nového vztahu, který se zakládá na skutečných hodnotách. Máme-li třešeň i s plody v domě (bytě), čekají nás pozitivní změny. Lezeme-li na třešeň, prožijeme krátký románek. Třešeň v květu je znakem, že naše  ideály dojdou uplatnění. Zralé třešně jsou erotickým symbolem. Natrhané zralé třešně značí pláč a nářky a v koších  nesou špatné zprávy. Jíme-li nezralé, čekají nás zmařené naděje a sebeklam. Sladké jsou zase závistí (vůči nám). Je-li dobrá úroda, bude se nám dobře dařit. Napadnou-li ovoce na stromě špačci, je pravděpodobné, že je nám partner nevěrný.

Mezi těmito a fotografiemi nahoře uplynuly dva dny. Bohužel, mezitím pršelo, trochu byl i vítr, takže to tady vypadalo jako sněžení. To padaly okvětní lístky z třešně. Už jsou ty kvetoucí větve mnohem chudší.

 

Zdroj: internet