V zámeckém parku v Šenově

V listopadu jsme navštívili zámecký park v Šenově u Ostravy. Původní osada měla německý název Schönau – "krásná niva". Od 18. století se vžilo označení Schönhof  = "krásný dvůr". Z tohoto názvu se ustálil název Šenov. Muselo to tam být hezké.

 

 

Šenovský zámek zmizel beze stopy v roce 1927, už ho nikdo nepamatuje. V muzeu jsem se zajímala, proč byl zámek odstraněn, když nebyl poddolován? Odpověď: Majitel Bedřich Larisch-Mönnich nechal zámek strhnout pro jeho zchátralý stav. Fotografie majitelů: 

  

Tento zámek po několik staletí sloužil jako sídlo baronů Sedlnických z Choltic, poté Skrbenských z Hříště. Jeho slavná doba skončila v roce 1893, kdy jej od Sedlnických odkoupili Larischové, kteří se k němu chovali macešsky jako i k mnoha svým podobným vedlejším sídlům v kraji. V knize je psáno, že zámek nebyl udržován a jeho chátrání urychlila zde ubytovaná maďarská vojenská jednotka v roce 1917. 

Vojáci zámek značně poškodili, dřevěnou konstrukci střechy zámku použili jako zdroj topného dříví! Do zámku začalo zatékat a podmáčení zdiva způsobilo, že roku 1924 se dokonce část zámku zřítila a z podnětu majitele byl roku 1927 téměř celý zbořen. Poslední zbytky zřícenin byly odstraněny  v 50. letech 20. století. Jediným dokladem zámku je střední část křídla hospodářského dvora s průjezdem, nyní tam sídlí Základní umělecká škola, a také kašna ze zámeckého nádvoří.

  

Informace jsem čerpala z knihy Šenovský zámek a jeho osud. Fasádu ZUŠ vyzdobil šenovský rodák ak. malíř Vilém Wünsche svými sgrafity.

Podobu zámku připomenou fotografie z knihy, ale jsou horší kvality. 

Počátky Šenova jsou spojeny se zemanským rodem, který tu sídlil ve 14. a 15. století, byli to Šaškové ze Šenova. Psalo se to „Sasske von Schönow“. Může jít o český překlad jména z němčiny, které označovalo obyvatele Saska – Sase. Šašek de Mosgrund je na Těšínsku připomínán v roce 1376. Mohlo jít o „Saška“, který mezi lety 1376 a 1388 od těšínského knížete obdržel Šenov a po něm se psal „ze Šenova“.

Znakem „pánů ze Šenova“ bylo zvláštní zvíře - přední polovinou jelen a zadní částí ryba = „jelenoryba.“

 

 

Snažím se představit si hlavní obytnou budovu 70 metrů dlouhou a 40 metrů širokou, nádvoří mělo rozměry 40x20 metrů. Zámek se dělil na část jižní a severní, v té jižní byla okrasná zahrada s palmami, citrónovníky, olivovníky a exotickými rostlinami.

  

První patro budovy bylo reprezentativnější, s velikými okny. Střecha
s vikýři a věžičkou v sobě spojuje znaky následné barokní a empírové přestavby zámku.

 

  

Pohled na rozpadající se zámek:

 

 

Na místě původní tvrze Šašků ze Šenova začali stavět zámek páni Sedlničtí z Choltic, kteří Šenov drželi od r. 1531. Okolo roku 1575 získali Šenov páni Skrbenští z Hříště. V první polovině 17. století se zámek stal hlavním sídlem jejich rodu. 

 

  

V 18. století se šenovský zámek stal rezidencí zemského hejtmana Těšínského knížectví Karla Františka, svobodného pána Skrbenského z Hříště. Ten původně renesanční zámek přestavěl.

Fotografie pořízené v zámeckém parku, kde tabule uvádí 53 druhů dřevin (nejvýznamnější jsou buk lesní červenolistý, jasan ztepilý, ořešák popelavý či šáchor tříplátečný), dokumentují naši návštěvu za krásného podzimního dne.

 

 

 

Šenov se rozkládá podél obou břehů řeky Lučiny. Převládají tu větry vanoucí z rozsáhlých polských rovin a tak je zde ráz chladnějšího počasí. Tímto krajem vedla jedna z větví „Jantarové stezky“. Rovinatá část Šenova a řeka Lucina umožnily vybudovat několik rybníků. Jedním z nich je Inzula - na dávné fotografii:

 

 

 

V prostoru osvětleném sluncem stál tento zámek.

Přeji příjemné listopadové dny. 🍁 🍃