Automobiloví krasavci z Veteran arény

 

Dnes se opět vrátíme do olomoucké Veteran arény, první auta jsem představila ZDE. Návštěvou Veteran arény se přenesete do období, ve kterém design aut nebyl svázán dnešními přísnými zákony a nařízeními, zkrátka nikdo do výroby "nekecal". Hlavní část sbírky tvoří automobily československé výroby, zejména Tatra, Praga, Aero, Škoda, Jawa a Walter. Návštěvník uvidí  u nás největší ucelenou sbírku prostějovské značky Wikov a vozů „Z“. Exponáty jsou tu čisté, nablýskané, zkrátka dobře udržované. To všude nemají.

Auto můžete zaparkovat na přilehlém parkovišti. Dobré je spojení autobusem - vystoupíte Na pile, odtud je to pěšky asi 300 metrů.

Dvoudveřový čtyřmístný kabriolet, motor vpředu a pohon zadních kol. Nejúspěšnějším modelem, kterého se mezi lety 1933-1935 prodaly více než tři stovky kusů, byl Wikov 40. Kubatura motoru se už přiblížila hranici dvou litrů a výkon narostl na 43 koní. To stačilo na maximálku 105 km/hod.

Auta Wikov nikdy nebyla levná. Jednak proto, že se dělala v podstatě na míru zákazníků a jednak i díky pokrokové technice. Oproti konkurenci byla např. vybavena hydraulickými brzdami Lockhead na všech čtyřech kolech, k dispozici bylo centrální mazání podvozku a na díly motoru se využívaly lehké slitiny.

 

Wikov 35 koncepčně vycházel z předchozího typu Wikov 7/28 - je představen ZDE, ale byla na něm uplatněna řada nových prvků a vylepšení. Konstruktéři Wikovu pod vedením ing. Boleslava Hanzelky (1890–1961) pozorně sledovali vývoj ve světě podporováni vedením automobilky, kterou řídili Ing. František Kovářík (1903–1975), syn Ing. Josefa Kováříka a Eugen Wichterle (1903–1950), syn Lamberta Wichterleho. Sama automobilka rozdělila svoje zákazníky na tři kategorie: na ty, kteří autu skutečně rozumí, na ty, kteří si to mohou dovolit a na ty, kteří chtějí dokonalý vůz.

Nový vůz byl představen veřejnosti v říjnu 1930 na XXII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze.  Wikov 35, kterým továrna překvapila veřejnost, byl zmodernizován použitím hydraulických brzd Lockheed i jinými novinkami, které jen potvrdily známou kvalitu a trvanlivost vozu. Automobil byl poháněn novým čtyřválcem OHC s objemem válců 1743 cm³. Blok motoru byl odlit z hliníkové slitiny, vačkový hřídel v hlavě byl naháněn trojitým řetězem. To byly zásadní novinky, které ho odlišovaly od předchozího Wikov 7/28. ^{(Zdroj Wikipedie)} 

 

Prostějov, továrna na hospodářské stroje a slévárna firmy F. Wichterle po r. 1900. Po druhé světové válce se z firmy Wikov stal Agrozet, který opět produkoval zemědělské stroje.

 

V takovém dvoumístném roadsteru jezdil herec Vlasta Burian. 

 ***

Cílem automobilky Praga bylo přijít s něčím novým. Chtěli nabídnout levný automobil se solidním výkonem a moderním designem, což se jim také povedlo a byl to trhák. Praga Baby, známá také pod svým názvem “bejbyna”, byla vyráběna mezi lety 1934 -1937 a za tu dobu bylo vyrobeno celkem 3950 ks tohoto modelu.

Vůz byl oblíbený i díky jeho propagaci, herečka Lída Baarová sehrála hlavní úlohu ve filmu o tomto voze.

Vozy byly vyráběny s různými typy karosérií. Mezi nejoblíbenější patřil dvoudveřák s pevnou střechou nebo polokabriolet s pláštěnou střechou, dále pak kabriolet. Rám byl páteřový, vzadu i vpředu rozvidlený. Přední náprava měla nezávisle zavěšená kola na třmenech, což jí dodávalo hlavně v zatáčkách lepší aerodynamiku. Brzdy byly mechanické, bubnové a ovládané pomocí lanovodů. Novinkou bylo použití vodního čerpadla. Došlo tak ke zmenšení množství chladící kapaliny a chladiče obecně, celkově tak bylo chlazení lepší.

Co se motoru týče, byl to čtyřválec s SV rozvodem o vrtání 60 mm a zdvihu 80 mm. Klasická třístupňová převodovka, objem 995 ccm s otáčkami 3200/ min a výkonem 22 koní. To byla Praga Baby. (Zdroj: autobohemia.cz)

 

Značka Praga byla před sto lety nejvýznamnější automobilkou na území tehdejšího Československa. Model Piccolo byl vyvinut jako tzv. lidový automobil.

Model Piccolo (z italštiny malý) vyráběla od poloviny 20. let do přelomu 30.-40. let pražská automobilka Praga. Premiéra se odehrála na pražském autosalonu v dubnu roku 1924. Auto bylo postaveno na ocelovém obdélníkovém rámu. Zadní kola poháněl čtyřválec s objemem pouze 707 cm3. Poskytoval výkon deset koňských sil.

Dřevěná karosérie byla třímístná. Vpředu se nacházelo místo pro řidiče a za něj se mohli posadit dva spolucestující. Aby jedinými dvířky mohli nastoupit do interiéru, muselo se nejprve odklopit sedadlo řidiče. Dokonce značka jeden čas nabízela i otevřenou verzi, která neměla vůbec žádné dveře. Její cena byla 25 000 Kč, za což se dal v té době pořídit motocykl s přívěsným vozíkem. I vinou nepodařeného designu však vzbuzovala spíše posměch. Běžná základní verze s tovární karosérií nebyla vůbec drahá. Přišla na 34 000 Kč, zatímco třeba Tatra 11 byla k mání za částku o 5 600 Kč vyšší. Ve výbavě se kromě dvou rezervních kol nacházela i speciální patentovaná ochrana motoru. Tzv. hlídač mazání samočinně vypnul motor, když neměl dostatek oleje. Praga tak chtěla usnadnit řízení začínajícím a amatérským řidičům. Kromě toho byl k dispozici elektrický startér a hodiny na palubní desce.

V roce 1932 se na tuzemský trh dostala takzvaná americká piccola. Šlo o automobil, který vznikl v souladu s vypsanou soutěží na dodavatele aut taxislužby pro New York. Praga se zúčastnila jako jedna z mála evropských automobilek a - zvítězila. Tomu, že před druhou světovou válkou nejezdily v New Yorku taxíky vyrobené v Praze, zabránila neschopnost továrny Praga dodat najednou celý požadovaný objem zakázky. Přesahoval totiž celkovou roční výrobní kapacitu.

V roce 1937 se piccola proměnila asi nejvíce. Jednak se opět přepracoval motor (objem 1128 cm3 a výkon 28 koní) a také se proměnilo šasi. Rám tvořil centrální nosník, který byl vpředu i vzadu "rozvidlený". Tento vůz získal i ocenění na ženevském autosalonu v roce 1938. Celkem se do roku 1941 představily piccoly v 36. sériích. Zdroj: denik.cz