Hrad Blansko: Pověst o lapkovi spojená s realitou hradu

 

Dnes představím krajovou pověst i konkrétní místo s pověstí spojené. Bude to Blansko, ale nejedná se o známé město v Moravském krasu. Dnes připomenu zříceninu hradu  Blansko, kterému se říkalo Blankenštejn. 

  

Severočeši budou vědět, ostatním prozradím, že ho najdeme zhruba  9 km severovýchodně od Ústí nad Labem.

 

Na mapě je vidět, že zřícenina hradu je nedaleko obce Mírkov. Podobných zřícenin je v naší krajině mnoho. Hrady pocházejí ze středověku a mívaly strategickou polohu. Podobně i tento hrad, kdy z prudkého kopce bylo vidět až k řece Labi. Tento hrad byl postaven na čedičové skále, která se tyčí více než 200 m nad okolní krajinou. Jak šla staletí, hrad byl několikrát dobyt, při dobývání poškozen a několikrát obnoven. Dnes zůstaly z něho rozvaliny a není jednoduché odhadnout, jak vypadal. 

Každý hrad měl věž a tahle, podle mínění archeologů, měla dříve zřejmě několik podlaží. Zjistit její původní výšku není již v dnešní době možné. V jejím interiéru se zachovala mladší valená klenba. Vnitřní prostor hranolové věže je obdélný z lomového kamene a stěny byly hrubě omítnuty. Celkově je zbytek věže asi 5,5 m vysoký. 

Výzkumem bylo zjištěno, že hradní areál tvořil dvě části, měl vlastní jádro, které bylo asi o pět metrů výše na ploše, kde se podle starších plánů rozkládal "trojprostorový palác".  Takový byl závěr, dnes je to zřícenina a návštěvníkům slouží vyhlídková plošina.

Hrad byl postaven někdy na sklonku 14. století, protože je poprvé uveden v roce 1401 v souvislosti s Václavem z Vartenberka.  což byl majitel, který byl stoupencem Zikmunda Lucemburského. Ten, jak známo v Čechách nebyl oblíben a to bylo důvodem, že hrad byl v roce 1402 dobyt vojskem přívrženců krále Václava IV. Václav z Vartenberka však získal hrad ještě téhož roku zpět a držel ho až do své smrti (pravděpodobně roku 1407). 

 

Erb pánů z Vartenberka

V nepravidelných intervalech se hrad stával kořistí útočníků, měnili se jeho majitelé. Někdy se zadařilo, jako např. r. 1441. To byl hrad v držení Jana z Vartenberka znovu obležen saským a lužickým vojskem, ale dobyt nebyl.

Když jej v 16. století  koupil Jindřich z Bünau, na hradě v té době žil jen hejtman s posádkou. V průběhu 2. poloviny 16. století se sídlem vrchnosti stával stále častěji nový zámek v Krásném Březně a hrad Blansko byl jen udržován. Třicetiletá válka znamenala pro Blansko rozhodující ortel. Celé panství r. 1628 získal Kryštof Šimon z Thunu za 66 tisíc zlatých. Buď se finančně vyčerpal nebo si uvědomil, že to nebyla dobrá koupě, protože od té doby se hrad už neudržoval. Začátkem 17. století sloužil jako vězení a jak za  třicetileté války krajem procházela vojska, hrad byl zničen a postupně chátral.

Pověst: Z hradu Blansko se dochovalo jen pár opěrných stěn a zbytky místností. Bloudí  v něm prý duše vězňů, kteří tu zemřeli, když se  hrad změnil v první polovině 17. století ve vězení. 

Pak už zůstal zcela opuštěný. Až na dobu, kdy se v něm měl usadit loupeživý rytíř Hendrych.

Loupil po okolí a stal se postupně postrachem všech. Zvěst o něm se šířila krajem a došla až do Děčína. Nakonec na něj poslali vojáky. Ti se několikrát pokoušeli dostat na hrad a Hendrycha zajmout, ale nedařilo se. Hradby hradu tehdy pomáhali lapkovi náporu vojáků odolávat.

Až jednou se jednomu šikovnému vojákovi podařilo vyšplhat po hradbách nahoru a ostatním otevřít bránu hradu. Hendrycha zajali a postavili před soud.

„Zemřeš stětím,“ zněl rozsudek.

To ráno mrzlo až praštělo, přesto přišla na místo popravy spousta lidí. Hendrych jim naháněl strach hodně dlouho, teď měli vidět jaho konec. Kat přivedl odsouzence, ten musel pokleknout ke špalku a mistr popravčí se rozmáchl a sekl.

Jaké bylo zděšení lidí, když hlava odsouzenci neodpadla. V mžiku prý přimrzla ke krku a Hendrych byl nejen živý, ale mohl svobodně odejít. Takové bylo tehdy právo.

Samozřejmě se Hendrych všem vysmíval. A s kumpány, kteří byli v davu přihlížejících a okamžitě se k němu přidali, se vydal do šenkovny zapít svůj triumf. Moc vína ale vypít nestihl. V šenkovně bylo tepleji než venku a stalo se to, co se stát muselo – přimrzlý krk začal roztávat a loupeživému rytíři odpadla hlava.

Loupežníkova banda se rozutekla, místo Hendrycha slavili lidé, kteří konečně měli mít od lapky pokoj, a hrad Blansko už od té doby zůstal naprosto opuštěný a rozpadl se.  

Zdroj: foto T. Tuček, sever.rozhlas.cz, Wikipedie