Vítejte na mém blogu, přeji příjemnou pohodu a úspěšný den :-)

pondělí 15. ledna 2024

Co byste četli v novinách před 105 lety

 

Máte rádi staré noviny? Pojem "starý" je relativní, protože tak většinou označujeme věci, které už dosloužily nebo je nepoužíváme - hrnec, oblečení nebo tisk. Kdysi jsme staré noviny sbalili a odvezli do sběru. Kolikrát jsem si řekla, že je škoda, že jsem si aspoň některé časopisy nenechala, dnes by se hodily. Není možné vše schovávat, v bytě na to není místo. To je jiná kapitola. 

Je zajímavé číst noviny, které teoreticky mohli číst moji dědové, pradědové a prababičky. Pamatuji si na svoji babičku z tátovy strany (psala jsem o ní ZDE), která byla zvyklá číst denní tisk ve vysokém věku (měla svoje oblíbené rubriky) a to, co tam četla, byla pro ni pravda pravdoucí. To by se hádala, bylo to přece napsané v novinách. 😎 Dnes mi to připadá ještě víc směšné. Takže babička, ale i její matka - moje prababička, klidně mohly číst tento "náš tisk": 

Baví mě a vždy bavilo listovat ve starých novinách v ostravském archivu. Dnes je možnost některé výtisky najít na internetu, proto jsem vybrala i něco na blog. Uplynulo už téměř 105 let od vydání těchto článků. Je to hodně nebo málo? Je zajímavé začíst se do takto starého textu, oproti dnešku se změnily i vyjadřovací prostředky a něco nám může připadat i směšné. Chtěla bych připomenout, že rok 1919 vůbec tak "legrační" nebyl. Bylo právě po skončené první světové válce, mnozí legionáři ještě nebyli doma (i můj děda byl v legiích) a nově vzniklá republika řešila problémy států po rozpadu Rakouska-Uherska a ... hlad. Proto ty některé inzeráty. 

  
Pokud si to přečtete, tady se zamyslíte nad dobou, kterou jsme za sto let urazili, ale i zasmějete. 😚

Aprovizace = zásobování potravinami





10 komentářů:

  1. Hanko, super. Pobavila jsem se i zamyslela. Dr. Benešovi byl ukraden vagón se zavazadly, ale nic se neděje, vždyť zůstává v naší republice. 😃Já jsem se od dětství ráda hrabala na půdě u babičky starými věcmi, ale nejvíc mě bavilo hrabat se ve starých lejstrech na půdě v domě,kde jsme bydleli a kde současně sídlila veterinární správa. Byly tam 3 služební byty pro veterináře, kancelář a služebna pohotovosti. Měla jsem přístup i na tu půdu a to pro mne bylo něco. Nasávala jsem i atmosféru a vůni starých papírů. Bylo mi to osudné. Po mateřské jsem začala pracovat v technickém archívu podniku Tesla a posléze u soukromníka, který část výroby po rozpadu závodu koupil. Takže celý život v archivu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, moc děkuji. Vzala jsi to z té správné strany - pobavila se i zamyslela. O to mi právě jde. Jsou tam psány věci, kterým se dnes zasmějeme, ale možná se za sto let (?) budou naši potomci řehtat zprávám z našich současných novin. Kdoví ...
      Díky za to, jak jsi popsala to svoje bádání na půdě a celý život v archivu, to muselo být "bájo", cooo? 😃 Já jsem do archivu měla přístup a občas jsem tam některé věci dávala.

      Vymazat
  2. Hanko, krásné počtení, vždycky mě bavilo číst staré inzeráty. Díky za ukázky z dobového tisku 😀😁

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, díky a mohu Ti slíbit, že ještě nějaké ukázky z dobového tisku budou a staré inzeráty jsem také vybrala.😃

      Vymazat
  3. Hani, tak to by sis u nás početla. Mám tu totiž po rodičích svázané časopisy Rodina z 1911 - 1912 . První stránky jsou skoro rozpadlé, ale číst se dají., Jsou tam romány na pokračování, ruční práce, recepty, humor, péče o nemocné, reklamy...prostě vše co bylo v té době. Až budu mít čas, tak něco z toho nafotím a dám na blog. Přeji Ti krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruš, tak to je něco! Určitě to dej na blog, lidi to zajímá. Je škoda to někde nechat "jen tak". 😃
      Tobě také přeji krásné dny.

      Vymazat
  4. My jsme čtecí rodina.Když jsme přišly se sestrama k babičce,tak s dědou pořád četli.Babička si půjčovala staré kalendáře a tam bylo čtení.Jako malá holka už znalá písmenka jsem si je četla také.Když přišli rodiče zase k nám,našli si v koši časopisy co jsem si kupovala a také se začetli.Já dělala to samé u nich.Ale stihli jsme si samozřejmě i popovídat.
    Tatínek měl zase po svém tatínkovi svázané staré časopis a my s prostřední sestrou,když jsme byly nemocné a samy doma vzaly jsme si je do postele.To byly obrovské knihy v tvrdých deskách.Mám ještě něco asi ve sklepě.Tatínek všechno ukládal,hlavně výstrižky z novin a časopisů,hodně věcí jsme nabídly u nás muzeu a něco mám doma.Hani,hezký večer

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fajn, Jituš, jen jestli něco takového máš ve sklepě, můžeš zkusit něco vzít do muzea u vás, nebo jinde. Často někam jezdíte, není problém vzít některé časopisy a třeba ve vzdálenějším muzeu uspěješ. Má to už svou historickou hodnotu.
      Přeji hezké lednové dny. ☺

      Vymazat
  5. Hani, pobavila jsem se. Rozhodně to má velký půvab, mám tu nostalgii ráda.
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, já jsem si tohle čtení také oblíbila a vidím, že si to našlo své čtenáře. Zase něco přidám. 😃
      Přeji úspěšný pátek.

      Vymazat

Toulky českou minulostí

Toulky českou minulostí: 200. schůzka: Předvečer výbuchu

Právě jsme dorazili při společných Toulkách českou minulostí na schůzku s pořadovou číslovkou „dvoustá“ .  Dvě stě článků je důvodem k prvn...