Máte zkušenost s matrikami?

 

Na "matrice" jsme byli asi všichni. Zašli jsme na obecní nebo městský úřad, na magistrát a tam se nám věnovala matrikářka. Nevím jak vy, ale já jsem se zatím s mužem-matrikářem nesetkala. Takže vám tam zajistila to, co jste potřebovali. Pokud jste se zabývali genealogií, dělali jste rodokmen a možná to už dělaly i děti ve škole jako tzv. "strom života", potřebovali jste údaje. Z hlavy jsme schopni většinou nadiktovat jména našich dědů, možná pradědů a tam naše poznatky končí, protože neznáme jejich narození nebo úmrtí. Něco najdeme při troše štěstí na internetu, můžeme zajít do archivu, já  jsem bádala v matrikách v Zemském archivu v Opavě, na snímku. 

  

Záleží na tom, kde vaši předkové žili v době narození nebo úmrtí, protože i dnes se řada lidí stěhuje a tím se to "hledání", přesněji bádání v matrikách, komplikuje. Vytvořila jsem  článek o tom, jak matriky vznikaly, kdo je vedl a jak se ten matriční zápis měnil. Snad to někoho bude zajímat. 

Úvodem je třeba objasnit slovo matrika. Je latinského původu a  odvozeno od matrix (česky matka, matice, kmen). Název v sobě skrývá označení úřední písemnosti, ale i samotný úřad, se kterým je je spojena a z něhož vzešla. Pod výrazem matrika rozumíme úřední knihu, do níž byla a jsou zapisována jména osob a některé jejich osobní údaje pro potřeby právní evidence. 

Má to dlouhou historii. Od počátku křesťanství byly vedeny knihy křestní, později i knihy manželství. Úmrtní knihy nebo spíše záznamové knihy o úmrtích především mnichů, ty se nazývaly diptycha a nekrologia. Od 12. století, počínaje lateránským koncilem r. 1137, si začala církev uvědomovat míru nezbytnosti evidence osob, kterým byly uděleny některé ze sedmi svátostí - jde o křest, biřmování, poslední pomazání nebo sňatek. 

Ve středověku můžeme hovořit o matrikách členů univerzit a studentů jednotlivých fakult nebo o soupisech nově příchozích měšťanů. Od 16. století se vyskytovaly i matriky snoubenců a jejich svědků. Toto vedení nařídil katolickým farářům tridentský koncil, který zasedal mezi léty 1545-1563. Vedle těchto záznamů o snoubencích bývaly uváděny i další záležitosti - údaje o narození a úmrtí. Později byly zřizovány samostatně jako matriky narození a úmrtí. 

Vedle nich se později objevují i matriky vojenské, židovské i protestantské. 

Matriky teritoriálního charakteru byly vedeny v rámci farností. Nejstarší dochovaná matrika zvaná jáchymovská pochází z roku 1531. Jedná se o matriku oddaných, křestní evidence zde začíná rokem 1546. Ve větší míře se u nás dochované matriky nalézají od počátku 17. století. 

V počátcích se zápisy matrik velmi odlišovaly. V naprosté většině případů se jednalo o záznamy prosté, větné a často nejednotné. Někteří faráři si ulehčovali práci zápisem do rubrik a nemuseli tak dokola opisovat neustále se opakující výrazy. Faráři byli svými pány v oblasti vedení matrik do poloviny 18. století, protože neexistoval úzus a tak byla nejednotnost ve vpisování a stylizaci zápisů. 

V této době se pod pojmem matrika skrývala kniha různého formátu, která se dělila na tři části. První část tvořily zápisy o narození, druhou o oddání a třetí o úmrtí - v rámci celé farnosti. Záznamy se realizovaly chronologicky v jednotlivých částech pro všechny vsi farnosti. Podoba zápisů byla textová, ke změně podoby matričních zápisů došlo až roku 1784. Vývoj stylu matričního zapisování byl až do tohoto roku prakticky jednotvárný. V oddílu narozených se evidoval rok, měsíc a den křtu dítěte, pak se uvádělo jméno a příjmení křtícícho, jméno dítěte, jméno a přízvisko či příjmení otce a pak matky, nakonec jména a příjmení kmotrů a kmoter. 

V rámci oddílu oddaných se zaznamenávalo datum svatby, jména a příjmení snoubenců, jejich rodičů, svědků, jméno oddávajícího a nakonec způsob provedení ohlášek. 

Evidence zemřelých uváděla datum pohřbu, jméno a příjmení zemřelého, jeho přibližný věk, poznámku jak byl knězem zaopatřen a jméno pohřbívajícího. V průběhu let se objevily další informace. Přibyly takové údaje, jako čí syn nebo dcera to byla, jeho vazalský vztah k vrchnosti a povolání. V zápisech o křtěných se začalo nově objevovat datum narození, v zápisech o pohřbu zase datum úmrtí, údaj o náboženství a také údaj o způsobu pohřbu. 

Postupem času začal zasahovat do vedení církevních matrik stát. Potřeboval totiž lepší evidenci obyvatelstva. 20. července 1770 byl tento proces zahájen dvorským dekretem Marie Terezie, jenž nařizoval bezplatné provádění zápisů do matrik, dále uvádění jmen otců nemanželských dětí, ale zakazovalo se psát přízviska podle gruntu nebo chalupě. 

V letech 1770-71 byl proveden soupis obyvatelstva a došlo k očíslování domů. Matriky tak byly obohacen i o čísla popisná. Od 70. let se zápisy prováděly již v rámci jednotlivých sloupců a řádků. Nový matriční formulář celkově matriku zpřehlednil a vnesl do ní řád. Úprava podoby matrik vrcholí za josefínských reforem. Císařský patent Josefa II. z 1. května 1781 právně uznal matriky v rámci katolické církve za veřejné listiny a dal jim tak právní průkaznost. 

20. února 1784 byl vydán matriční patent O vedení matrik narozených, oddaných a zemřelých farními úřady, jenž je pokládán za první matriční normu. Tímto dokumentem bylo farářům přikázáno vést knihy samostatně pro každý druh zápisu, tzn. odděleně matriky narozených, oddaných a zemřelých. Patent z 19. července 1784 O jednotném postupu při vedení matrik ukládal evidovat záznamy zvlášť pro každou připojenou osadu. Výše uvedené patenty vymezovaly podobu nadepsaných sloupců. Katoličtí faráři pak na základě zmíněných patentů prováděli záznamy ručně do předtištěných formulářů, čímž byla zajištěna jednotnost. Tady bych chtěla připomenout, že se tak dělo na sklonku vlády Marie Terezie, když už, jak známo, vládla společně se synem Josefem II. Po svém oficiálním nástupu na trůn v roce 1780 začal provádět změny, které se mnohým také nelíbily (např. zrušení některých klášterů), ale jen si přiznejme, to je tak i v současnosti. Také se nám leccos nelíbí.

Jednotlivé druhy matrik měly tyto rubriky: 

 

Od r. 1784 byly na Moravě, v Čechách pak o deset let později, pořizovány opisy matričních zápisů, které se každý rok odevzdávaly konzistoři. Vydané dekrety z let 1835-36 nařídily vytváření dvou stejnopisů matrik s platností originálu. Myslím, že to nebyl špatný nápad. 

Důležitým prostředkem pro hledání v matrikách jsou indesy, které byly původně vpisovány na přikládány do jednotlivých matrik pokaždé za kalendářní rok, výjimečně za celé období vedení matriky. Postupem času byly indexy opatřeny samostatnými svazky.

Jazyk, který se v matrice užíval, byl dán místně. Zpočátku se záznamy zapisovaly podle dané jazykové oblasti buď v německém nebo v českém jazyce. V 18. století ještě na našem území převládala latina. Pravidel jazykové diferenciace se matriky dočkaly až r. 1784  v rámci josefínských reforem, kdy se stanovilo, že zápisy budou prováděny v oblastech s německým obyvatelstvem německy a s českým obyvatelstvem česky. Od druhé poloviny 19. století se do popředí tlačí čeština. Ačkoliv nebyl pevně daný formulář, úroveň zápisů v rámci matriky se mohla velmi lišit. Vždy záleželo, kdo měl právě vedení knihy na starosti, nemuselo se vždy jednat o faráře, často byla tato úloha svěřena do rukou např. kostelníka nebo kantora. Co se čitelnosti obsahu vyplněných formulářů týče, hodně záleží na použitém inkoustu. 

 

Od 60. let 19. století jsou známy i civilní matriky, do nichž byly zaznamenávány osoby stojící mimo církev a osoby uzavírající civilní sňatky. Roku 1949 matriky plně přebírá pod svou působnost stát. Od počátku r. 1950 se prosadil jednotný systém státních matrik, kterému byla odpovědná matriční oddělení národních výborů. Církevní matriky se tímto rokem staly majetkem státu. Matriky, které svými zápisy nepřesáhly rok 1870, byly pak počínaje rokem 1952 přebírány do krajských, později státních archivů. 

 

Matriky, jakožto pramenná základna nejen ke studiu dějin, ale především genealogie a historické demografie, začaly hrát největší roli v intencích badatelského zájmu od osvícenství. V českých zemích zahájil tradici studia vývoje obyvatelstva na základě matrik Johann Melitsch svým pokusem o zpracování statistiky křtů, sňatků a úmrtí na Malé Straně v Praze, kterou vystavěl právě na obsahu matričních záznamů a obsáhl tímto více než sto let. 

Zpracování a třídění matričních záznamů se záměrem něco z nich vyčíst, se dělá třemi způsoby. Říká se tomu excerpce matrik pro statistické cíle. Pod tím nejrychlejších a nejsnazším způsobem se ukrývá 34 "čárkování zjištěných faktů". Touto cestou je možno odhalit hojnost jednotlivých křestních jmen, pohlaví narozených či zemřelých, mortalitu věkových kategorií, počet narozených atd. Takto metodicky postupovat není vhodné, pokud hodláme třídit podle více než dvou znaků. 

Někdy jsou zápisy vynechány. Mohla to způsobit nemoc nebo úmrtí faráře, epidemie nebo válka. Opomíjení je doloženo zejména u novorozenců, při nichž se nikdy nevědělo, zda přežijí. Systematické vynechávání některých záznamů lze pozorovat u žebráků, jejichž úmrtí se často ani neuvádělo. Při studiu matrik zemřelých se musí také dávat pozor na častou tendenci zaokrouhlovat věk u starších generací tak, aby končil č. 0 nebo 5.  

Zdroj: Univerzita Hradec Králové, FF, Katedra pomocných věd historických a archivnictví