K vysvědčení: Do školy jsme chodili všichni

 

Dnes je den, který mají žáci rádi i neradi. Víte, že dnes se ve škole rozdává pololetní vysvědčení? Nedávno jsem tu měla článek o platu učitele před 200 roky. Můžete si přečíst, kdo tehdy vyučoval a jak celé to "školství" vypadalo.

Škola - základ života, se říkalo. Do školy jsme  chodili všichni, protože je to povinné. Je trestné to, když někdo neposílá děti do školy. Není to ve všech státech stejné, protože před lety jsem v rámci Adopce na dálku přispívala jedné dívce na to, aby mohla chodit do školy. Rodiče měla negramotné, tak aspoň ona aby prolomila tu bariéru a pak třeba už své děti vedla ke vzdělání. 

U nás víme, která osobnost za školní docházkou stojí. Byla to panovnice, z habsburských panovníků možná ta nejznámější - osvícená  Marie Terezie. Je známo, že měla 16 dětí. Byla to ona, kdo si uvědomil, že lidem by se mělo dopřát vzdělání. Vydávala patenty a jedním z nich byla reforma školství v monarchii, jejíž součástí bylo i území dnešní naší republiky. Takže Marii Terezii můžeme vděčit za to, že naši lidé mají přístup ke vzdělání a i když někdo brblá na školu, bez vzdělání by byl ztracen. Umíme číst, psát a počítat a hlavně máme přehled. To se hned pozná. 👍

 

Osvícená panovnice Marie Terezie s dětmi.

Doufám, že vzpomínkou na školu někoho neznechutím, protože já jsem chodila do všech škol ráda a jestli nebyly všechny dny podle mých představ - a byly i takové, nevadí, bylo to nakonec k mému prospěchu. Člověk nemůže být jako skleníková kytička a já vzpomínám na školu ráda. 

Chci představit školské reformy Marie Terezie, protože ona jistě věděla, jak je vzdělání důležité. To platí do dneška a nechci, aby to vyznělo jako fráze. Jestli je to dobrý nápad, nevím, texty prý stejně nikdo "nečte". 😎

 

Dnes je Hradiště součást Těrlicka a její současný vzhled.

Běžně se ve třídě sešlo šedesát i osmdesát spolužáků, kteří se tísnili ve dřevěných škamnách s rukama za zády a nohama často bez bot. V naší škole byla situace vlastně příznivější, přestože při delší absenci učitele občas docházelo i ke spojování tříd a žáků ve třídě pak bylo i přes šedesát, celá kopa. Společné fotografie tříd odhalují, že boty opravdu nebyly u dětí samozřejmostí, a to přesto, že pro školu byly organizovány vánoční sbírky bot i oblečení. Např. o Vánocích r. 1922 přišlo na darech „70 párů botků, 8 šatů dívčích a 8 chlapeckých, 3 košile dívčí a 2 chlapecké, 4 svetry, 2 spodničky, 2 páry ponožek, 1 šátek a 3 kapesníky a asi 2000 Kč“. Dnes by uspořádat takovou sbírku nebyl nejmenší problém. Stačilo by věnovat často zánovní boty či části oblečení, ke kterým se žáci neznají a ani si nevzpomenou, že v nich dříve do školy přišli. Vyžadovala se přísná kázeň. Někdy v tehdejších školách došlo i na trestání ukazovátkem, tahání za uši, klečení v koutě či odklizení žáků do oslích lavic.

Více zde: https://www.skolaterlicko.cz/historie-skoly/#!

Běžně se ve třídě sešlo 60-70 žáků, kteří se tísnili v dřevěných škamnách s rukama za zády a často s nohama bez bot. Při delší absenci učitele občas docházelo ke spojování tříd a boty opravdu nebyly u dětí samozřejmostí. Rodiče na boty neměli peníze. Pro školu byly organizovány vánoční sbírky bot i oblečení. Např. o Vánocích r. 1922 přišlo na darech "70 párů botků, 8 šatů dívčích a 8 chlapeckých, 3 košile dívčí a 2 chlapecké, 4 svetry, 2 spodničky, 2 páry ponožek, 1 šátek a 3 kapesníky a asi 2000 Kč". 

Vyžadovala se přísná kázeň. Někdy v tehdejších školách došlo i na trestání ukazovátkem, tahání za uši, klečení v koutě nebo sezení v oslí lavici. Fyzické tresty byly sice zrušeny (1870), ale mnozí rodiče je požadovali.

Běžně se ve třídě sešlo šedesát i osmdesát spolužáků, kteří se tísnili ve dřevěných škamnách s rukama za zády a nohama často bez bot. V naší škole byla situace vlastně příznivější, přestože při delší absenci učitele občas docházelo i ke spojování tříd a žáků ve třídě pak bylo i přes šedesát, celá kopa. Společné fotografie tříd odhalují, že boty opravdu nebyly u dětí samozřejmostí, a to přesto, že pro školu byly organizovány vánoční sbírky bot i oblečení. Např. o Vánocích r. 1922 přišlo na darech „70 párů botků, 8 šatů dívčích a 8 chlapeckých, 3 košile dívčí a 2 chlapecké, 4 svetry, 2 spodničky, 2 páry ponožek, 1 šátek a 3 kapesníky a asi 2000 Kč“. Dnes by uspořádat takovou sbírku nebyl nejmenší problém. Stačilo by věnovat často zánovní boty či části oblečení, ke kterým se žáci neznají a ani si nevzpomenou, že v nich dříve do školy přišli. Vyžadovala se přísná kázeň. Někdy v tehdejších školách došlo i na trestání ukazovátkem, tahání za uši, klečení v koutě či odklizení žáků do oslích lavic.

Více zde: https://www.skolaterlicko.cz/historie-skoly/#!

Zdroj: ZŠ Těrlicko - Hradiště

Současný vzhled školy Petra Bezruče. V interiéru je vidět, že škola má letos 100 let. 

 

 

Zdroj: Těšínský kalendář 1926